Druhá adventní neděle

První polovinu dne jsem strávila pečením dalšího cukroví a pak velkým vánočním úklidem v pokojíku. Tu druhou jsem pro změnu zasvětila přípravě do školy. Takhle účelně jsem víkend snad ještě nevyužila. Tak doufám, že mi ten blažený pocit dlouho vydrží, protože dalších obdobných akcí se na hodně dlouho zříkám. ;-)

Co se událo:

V pondělí jsem odevzdala seminární práci z angličtiny, na níž jsem se fakt nadřela...

V úterý se moje škola přidala ke stávce učitelů a aby nám to nebylo líto, naložila nám češtinářka požehnaně úkolů...

Ve středu chodil Mikuláš s čertem a protože jich rok od roku vídám čím dál tím míň, začínám mít vážné obavy o jejich další existenci...

Ve čtvrtek jsem prožila menší krizi v rámci srdečních záležitostí, ale to je do jisté míry spjato i s přecitlivělostí, která mě posledních několik dní sužuje...

V pátek se konal maturitní ples 6.F, já na něm oslavila narozky, dostala úžasné dárky (spojené s mými sklony k psaní), potkala spoustu známých, zatancovala si a střídmě zapila melancholii nad ne-příjezdem přítele...

V sobotu jsem se probudila za příjemného zvuku burácejícího vysavače, celý den měla hlavu jako střep a žaludek jako na vodě, čemuž přispěla má účast na výrobě cukroví...

_____________________________

Ale přestála jsem to všechno a hlásím, že jsem plně připravena čelit dalším hrůzám, jež si pro mě přichystal nový týden. ;-)

Chirurgové

Jen co jsem dokoukala poslední řadu Přátel, pohltil mne nový seriál. Co dodat... Kdo neuvidí, nepochopí.

Devatenáct

V Zimbabwe porodila jedna žena 19 dětí. V Děčíně se jednomu maníkovi podařilo vybrat z bankomatu 19 tisíc korun. Ve Velké Chuchli vyhrál dostihy 19-ti letý mladík, a stal se tak nejmladším žokejem v celé historii českého turfu. A František Nedvěd zpívá v jedné své písničce: "Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let..."

A mně je ode dneška taky 19 let, ale divukrásného na tom nic nevidím. Vlastně jsem prožila úplně obyčejný den. Byla jsem v bance, v knihovně, u švadleny a u optika. A místo oslavy teď sedím u počítače, poslouchám písničky, snažím se vybrat nějakou na maturák a chystám se, že až tohle dopíšu, půjdu si sednout do obýváku, otevřeme si s mamkou víno a pustíme si Uvolněte se, prosím...

A protože čas běží a Kraus mi za chvilku začíná, loučím se v poslední listopadový den a odcházím oslavit to, že jsem se před 19-ti lety narodila na tenhle svět. ;-)

P.S. Na konec trochu sarkasmu... Jedna dobrá duše mi během dne zvesela pravila: "A víš, že 19. narozeniny jsou ty poslední, kdy je ti -náct? Pak už budeš jen dvacetiletá, třicetiletá, čtyřicetiletá..."

Projektový čtvrtek

Na dnešek jsem si poprvé za dva měsíce nemusela nic zopakovat, napsat, připravit nebo se něco naučit... Měli jsme projektový den.

Čtvrtek na mě dýchl především historií. Hned na začátku nás dějepisář seznámil s celodenním programem. Nejdříve jsme shlédli dokument s výpověďmi čtyř politických vězňů. Pak se měla konat beseda s p. plukovníkem Jiřím Zenáhlíkem, ale protože jsme předběhli náš časový plán, muselo se na něj chvíli počkat. Po delší přestávce dorazil. Menší zachovalý pán v uniformě se spoustou odznaků a vyznamenání na klopě, mírně shrbený pod tíhou bolestné minulosti. Posadil se s omluvou, že mu praskl jakýsi krček v kosti, když nedávno upadl, protože měl mozkovou příhodu, a taky, že nemůže stát kvůli bolestem zad. Třída se soucitně a chápavě zasmála. Pak se rozpovídal. Vyprávěl o svém životě, jak se dostal k odboji, jak uprchl z německého pracovního tábora, jak byl spolu se svými kamarády zatčen, jak tehdy vypadal život za vězeňskými zdmi... Zkrátka se podělil o příběh politického vězně, který se provinil snad jen tím, že neholdoval tehdejšímu režimu.

Bylo vidět, že o některých věcech se mu nehovořilo lehce. Kolikrát se na chvíli odmlčel a přešel raději jinam. Překvapilo mě, nakolik byl vstřícný a ochotný se podělit o tak strašné vzpomínky. Jeho vyprávění bylo poutavé a velmi jímavé. Udělal na mne hluboký dojem. I přes tolik let utrpení si dokázal zachovat důstojnou tvář a nakonec se postavit před mladými lidmi, před novou generací, aby jí předal své poselství... Na konci svého povídání obrátil pár příhod v žert a bravurně tak odlehčil tíživou atmosféru. Celá třída ho odměnila sborovým potleskem a myslím, že udělal dojem na každého z nás.

No a protože se ten smutný příběh tak krásně poslouchal a protože nikdo nechtěl zapáleného vypravěče přerušit, byli jsme pak pro změnu ve skluzu. Plánované prezentace mladších žáků se odsunuly na neurčito a hned se pokračovalo zfilmovaným zázrakem v *** (jméno již zaniklé vesničky na Č mi právě vypadlo). Zázrak se měl odehrát v malém kostele. Tehdy se údajně pohnul za přednášejícím farářem dřevěný kříž - dvakrát doleva a jednou doprava. Zpráva se roznesla rychlostí blesku. Lidé buď věřili, že křížem skutečně pohnul Bůh, nebo že ho ovládal farář. Ministerstvu Vnitra se ale nelíbilo, že za provázky může tahat i někdo jiný než oni, a tak si faráře podali. Uvádí se, že byl zatčen, několik dnů brutálně mučen a nakonec zemřel kvůli prasklým vředům.

Pro největší nadšence pak měl projektový den končit natočeným procesem s Miladou Horákovou. Ten už jsem ale neviděla, protože my dojíždějící jsme odcházeli dřív... Škoda.

P.S. Vesnička se jmenuje Číhošť -> Číhošťský zázrak.

Kniha s výstrahou !

Dnes jsem dočetla Jak blbá, tak široká od Haliny Pawlowské. Než si tenhle titul půjčíte, musím vás varovat ! Objevuje se v něm spousta veselých historek, zajímavých postřehů, pár vtipů a dokonce slovní hříčky... Kniha je navíc vysoce nakažlivá dobrou náladou a smíchem. Já si ji půjčila v pátek v knihovně. Snad to byl lákavý obal (který mi nedovolil vrátit knihu do police a já ji pak s sebou celý týden tahala všude možně) , snad to byl sám obsah, který mě nutil číst dál a dál...

Ale teď vážně. Moderátorka mého oblíbeného pořadu (Banánových rybiček) mě nezklamala ani v knižní podobě. Píše velmi osobitým stylem - hovorově, familiárně, zkrátka přirozeně. A o čem píše? Většina kapitolek řeší téma láska, nevěra, přátelství, oblékání, dovolená apod. Dočtete se tu o věcech, které nás potkávají každý den (o věcech všedních a obyčejných), s tím rozdílem, že Halina je umí podat tak neuvěřitelně vtipně a trefně. =)

Cituji:

Mladost radost

Moje máma mi včera svým přísným hlasem pravila: "Naše Vánoce byly kdysi takové hezké... i ty jsi tehdy, na to už si nikdo nemůže ani pamatovat, byla taková hezká..."

Varhánky na stehnech a na duši

Včera jsem si v Brně zamluvila v jednom butiku čtvery kalhoty...

Dnes jsem se tam vrátila a byla tam jiná prodavačka. Neměla slunnou povahu. Tvářila se hnusně. A když jsem vyšla ze zkušební kabinky v nových kalhotách, tak řekla: "Ty vám dělají varhánky ma stehnech!"

Zkusila jsem tedy druhé kalhoty. Slečna řekla: "A z těchle navíc kouká celej zadek!"

Zkusila jsem třetí. "Krátký!" odrovnala je prodavačka.

A já už jsem toho měla dost, rozhodla se, že ty poslední kalhoty si už zkoušet nebudu, oblékla jsem si svoje vlastní a vyšla z kabiny. Prodavačka se zhrozila: "No a tyhle! Ty jsou nejhorší ze všech!"

Už aukruju

Tak pěkně od začátku: Aukro je internetová stránka, jejímž prostřednictvím můžete nakupovat nebo prodávat nejrůznější věci - knížky, oblečení, filmy, cd apod. Já jsem se "už" po roce dokopala k tomu, abych svojí registraci zužitkovala a prodala nějaké to nepotřebné oblečení. Pro začátek jsem tam šoupla několikery džíny, neboť jsem z nich vyrostla ... především do šířky. A časem tam naházím další kupu věcí, jež mi nesmyslně zabírají místo ve skříni a kvůli kterým má mamka zcela mylný a zcestný dojem, že mám co na sebe. ;-) Tak pokud byste měli zájem -> kalhoty jedny, druhé, třetí.

Spad' na nás listopad

První listopadový víkend klepe na dveře. Ráda mu otevřu a velkolepě ho přivítám na dnešní narozeninové oslavě...

Můj letošní listopad s sebou přináší první várku velkých písemných prací a navíc několik termínů, jež se týkají odevzdání eseje, referátu a seminárky. Řekněme jen nepatrný šedý mráček na to, aby mi zastínil jinak nerušený výhled. Výhled na měsíc plný spadaného listí, posledních hřejivých slunečních paprsků a začínající zimy. Dost možná se na Martina skutečně dočkáme sněhu. Loni se děti musely obejít bez sněhuláků. Letos to ale vypadá velmi nadějně! Nuže... Užijme si posledních podzimních dnů a směle vykročme vstříc přicházející zimě!

Bubbles

Poezie - Jacques Prévert

První den
Bílá prostěradla ve skříni
Prostěradla červená v posteli
Dítě ve své matce
Matka v bolestech
Otec na chodbě
Chodba v domě
Dům ve městě
Město v noci
Smrt ve výkřiku
A dítě na světě.

Poezie - Jacques Prévert

Kytice
Co tady děláte holčičko
S těmi květy čerstvě nařezanými?
Co tady děláte mladá dívko
S těmi květy květy schnoucími
Co tady děláte hezká ženo
S těmi květy které vadnou
Co tady děláte stará ženo
s těmi květy ve smrtícím mraze

Čekám na vítěze.

Tea - party

Předminulou sobotu se u mě sešly dvě kamarádky. Měly jen zaskočit, ale nakonec se to protáhlo až do večerních hodin.

A musím se přiznat, že to byla velmi příjemná změna. Místo nudného odpoledne stráveného nad učením jsem se zase po dlouhé době výborně bavila.

Po týdnu jsme si to posezení zopakovaly znovu, spolu s další kamarádkou. A dnes to bylo potřetí...

Vlastně úplnou náhodou se z toho stalo nepsané pravidlo. Už dnes se těším na příští víkend v jejich společnosti. =)

Portishead - Humming

Novinka ... aneb co mě uchvátilo.

Jeden týden maturanta

Po delší odmlce mám opět trochu času, ale hlavně chuti ku napsání několika vět. Posledních pár týdnů se snažím statečně čelit soustavnému nátlaku ze strany školy a zdejších profesorů.. Leč často mám pocit, že marně. Bez přestání své nebohé studenty zahrnují prací a nemají ani trochu slitování.

Začátek týdne je nejkrutější - vyžaduje se po nás několikero ústních přednesů u tabule, a to z jazyka českého a (v mém případě) biologie. Je-li začátek týdne hrozbou, je nutno konec týdne předchozího strávit v učení. To byste nevěřili, kolik času zabere nekonečné zpracovávání maturitních otázek a jejich následné drtění. Ano - 1 víkend, 2 dny, 48 hodin, 2880 minut, 172 800 vteřin - to je prostě málo. Kdo přežije pondělí a úterý, má vyhráno. Středa se dá považovat za den oddychový (až na to, že čekáme 3 hodiny ve škole, abychom si odkroutili dvouhodinový seminář). Čtvrtek je pak dnem zdlouhavým, neboť máme ne-obyčejně nudné hodiny. Pátek bych označila za lahůdku. Hodin máme pouze 5 a navíc nevyžadují tak intenzivní přípravu. Takže se již brzy můžeme těšit na víkend plný studia !

Guano Apes - Dödel Up

Na téhle písničce ujíždím posledních pár dnů ...

Éterické oleje

Základem éterických olejů jsou rostlinné silice. Ty jsou obsaženy ve květech, plodech, listech, kořenech. Každá vůně daného oleje má svou specifickou funkci, která působí na psychiku i zdravotní potíže daného člověka. Aromaterapie využívá éterické oleje nejen pro své léčebné účely, ale také k vyladění tělesné energie.

Vůně probouzí smysly, uklidňuje mysl, má léčivý potenciál. O působení vonných rostlinných silic na lidský organismus se už vědělo několik tisíc let před naším letopočtem. Egypťané, Řekové, Římané – ti všichni měli zálibu ve vonných mastech a olejích. Vědomosti o aromatických rostlinách se předávaly z pokolení na pokolení po celá staletí. Dnes se jimi zabývají výzkumné laboratoře, které získávají důmyslnou technologií extrakty z rostlinných sinic.

Éterické oleje vnímáme především prostřednictvím čichu, ale vůni také nasáváme póry naší kůže. Vdechnutím vstupují molekuly silic do plic a tím do celého těla. Čichové receptory vysílají mozku signály do celého těla.

Každý éterický olej má více možností použití, a tedy více terapeutických účinků. Výběr vhodného oleje je velmi individuální, na jeden problém se může hodit více druhů rostlinných silic. Na vůni esenciálních olejů si můžete vyhranit několik minut denně, nebo vás může provázet celý den – v kanceláři, při studiu, při koupeli, odpočinku, spánku apod.

Esence:

Eukalyptus - osvěžující účinky, podporuje srdeční činnost, posiluje imunitní systém, zmírňuje bolesti svalů a zubů, pomáhá při zacelování ran a kožních vřídků, vhodný při nachlazení, zánětech dutin, revmatismu, nečisté pleti a akné.

Levandule - dezinfekční a regenerační účinky, zmírňuje bolesti, pomáhá při bolestech hlavy, tiší křeče, posiluje srdce, uklidňuje, pomáhá při depresích a nespavosti.

Máta - dezinfikuje, působí protizánětlivě, tiší bolesti, vhodná při chřipce a nachlazení, alergiích, pomáhá při soustředění.

Pomeranč - harmonizuje, tonizuje, podporuje paměť, čistí ovzduší, odpuzuje hmyz, hubí bakterie a plísně.

Vanilka - spasmolytické účinky, podporuje chuť k jídlu, vhodná při menstruačních obtížích, na podrážděnou a citlivou pleť.

Návod

Ve 4. ročníku se studenti potýkají se závažným problémem, a to jak úspěšně složit závěrečnou maturitní zkoušku (popřípadě projít přijímacím řízením na vysokou školu). Pro ty, kteří si ještě stále dělají starosti, mám jedinečný návod, jak zaručeně a bez obav všemi zkouškami projít.

Návod na unikátní lektvar:

- 3 dcl dokonalé znalosti české a světové literatury od antiky až po současnost

- 3 dcl perfektního ovládnutí alespoň 1 cizího jazyka (včetně gramatiky, bohaté slovní zásoby, bezchybné výslovnosti a přízvuku)

- 2 dcl vrozené komunikativnosti

- 2 dcl bystrého úsudku a fotografické paměti

- 1 dcl píle, trpělivosti a odhodlání

- 1 dcl pevných nervů

- a hektolitry volného času, aby se to všechno dalo stihnout !!!

Pohádky včera a dnes

Co dodat.. Myslím, že ukázky jsou výmluvné až dost.

Gummi Bears


My Little Ponny


X

Pokémon


Digimon

Heslo dne:

"Nebe je hezký, ale v pekle je lepší společnost."

Čtvrtý ročník zaklepal na dveře

Pro představu zde pomocí několika obrázků demonstruji, co mě v průběhu roku asi tak čeká..

Tatabojs - Attention aux hommes

Klip nestojí za nic, ale ta písnička je boží a tady je její text:
Tu danses! Tu planes!
Danser, c'est ta vie, tu danses!
Tu ne veux que danses
toute la journee, et toute la nuit
danse vite, plus vite!
Mais attention aux hommes!

Poezie - Christian Morgenstern

Vzdech

Po nočním ledě jel na bruslích vzdech,

o lásce snil si pln žalu.

Sněžný svit plál na městských zdech,

blyštěly budovy valů.

Vzdech na děvčátko vzpomínal,

rozpálen stanul chvíli.

Vtom se však led pod ním rozehřál -

utonul - víckrát ho nespatřili.

I am thoughtful ...

Mig 21 - Vlajky vlají

Srpnové akce

Jelikož jsem celý červenec brigádničila a jelikož by měla vládnout rovnováha i co se volného času týče, zaplnila jsem srpen několika akcemi.

První na mém pomyslném seznamu se objevila dovolená. S rodinkou jsme vyrazili do Maďarska, do oblasti zvané Bükfürdo. Jednou větou - jedná se o lázeňskou oblast, kde hlavní atrakcí je aquapark plný rozličných bazénů (krytých, zpola krytých i nekrytých) s termálními a léčivými prameny. Z Maďarska jsme jeli v úterý a mě vysadili v Pardubicích na vlakovém nádraží, abych sama doputovala domů. Naši s bráchou pak pokračovali do Pece pod Sněžkou, kde si prodloužili týdenní dovolenou až do soboty.

Já jsem měla na víkend už jiné plány.. V pátek totiž začínal fesťák Rock for Churchill ve Vroutku u Podbořan. Ten bych vystihla asi takhle: všude spousta kelímků od piva, povalujících se týpků a chvílemi odporně nasládlého pachu trávy - contra - skvělá muzika, tu a tam pogování a hlavně perfektní atmosféra díky kámoškám.

A na konci tohohle týdne plánuju ještě jednu věcičku. V Žatci se letos koná už 50. ročník Dočesné. To má býti slavnost piva a chmele s údajně největší tradicí v ČR.

Když se řekne ... evoluce

Pearl Jam - Do the Evolution


Simpsons - The Evolution of Homer


Dove - The Evolution of Beauty

Poezie - Jaroslav Seifert

Slečna ze čtvrtého

Šicí stroj drnčel celý den,

slyšel jsem ho až do pokoje.

Když usedla nad desku stroje,

vidíval jsem jí u oken.

Smála se na mne zdaleka

a já se díval z podezdívky,

jak jehlu v stroji navléká.

Schovávala mi prázdné cívky.

Na oknech měla věčný stín,

pod střechou je už málo světla.

Kytka jí v oknech nerozkvetla,

měla je proto bez květin.

Však zato vždycky při šití

zpívala smutně nad svým strojem.

V té písni chtěla zemříti.

Já z toho ještě neměl pojem.

Košile šila na míru

a její hlas mi zněl tak měkce.

Šila i blůzy do konfekce

z kvítkovaného zefíru.

A byla hodná. Za války

bonbóny pro mne vždycky měla.

Na jedněch byly fialky

a na medových zlatá včela.

Pomlouvali jí po domě

a já, ač nevítaný svědek,

slyšel jsem leccos od sousedek

a z toho smutno bylo mně.

- Ten že by si jí někdy vzal?

- A přece pořád miluje ho!

Zato však já jsem miloval

tu smutnou slečnu ze čtvrtého.

Někdy k nám přišla; maminka

měla jí ráda. Bez odmluvy

musil jsem pro kmín ke kupcovi.

Byla to jenom záminka.

Co měl jsem tenkrát neslyšet,

jsem slyšel - nářek usedavý.

Když horempádem byl jsem zpět,

plakala nad hrníčkem kávy.

Dala mi sáček atlasek,

ale těch velkých, nadívaných.

- Jdi, hochu, pochutnej si na nich.

A hladila mě po vlasech.

Když jsem pak vyšel na pavlač

a na mříž přitiskl si čelo,

tělem mi zachvěl prudký pláč.

Nevím, co se to se mnou dělo.

Jednou jsem slyšel seshora

někoho zalkat srdcelomně.

Pak nastal zmatek v celém domě

a zavolali doktora.

V tom smutném okně bez kytek

najednou bylo plno hluku.

Viděl jsem už jen z nosítek

bezvládně klesnout její ruku.

Vůz odjel a dům opět ztich,

na chodbě - bylo po neděli -

páchlo zas připálené zelí,

život šel ve svých kolejích.

Však kdo to byl, kdo přede mnou

neznámým věcem strhl masku?

Poznal jsem smrt. Smt tajemnou

a ještě tajemnější lásku.

Hořké povídky

Před hodinkou jsem dočetla Hořké povídky od Maxima Gorkého a ráda bych zde na ukázku vyňala pár úryvků z povídky Nesouhlasím, protože ty mi utkvěly v paměti asi ze všeho nejvíc.

"Brzy se nějak spletla - ale možná že i schválně - otěhotněla. No což, myslím si, každej špás něco stojí. Dobírám si ji: Podívej, povídám, to dítě v tobě umře a budeš chodit sama živá, a v břiše - nebožtíka! Dítě potratila v šestym měsíci.

Rád jsem ji bil, přiznávám. Ztlouk jsem ji někdy, zmučil, že ležela na podlaze nebo na posteli, šaty rozedraný, samá díra, prosvítá živý tělo...

Kurnašov začal mluvit tiše, bublavě:

Je vidět bosý nohy, něžný - i vzpomínat je sladko. Ženu bít, to je, pane můj, velikánský potěšení. A ani ne tak bít jako zbitou litovat - ach pane, to bere za srdce! Leží taková ponížená, utejraná, a já vzpomínám, jak mě dřív ponižovali a tejrali, a srdce pláče. Na mou věru, dyť já nad ní plakal, co myslíte? Jako malej jsem plakal! Ano. Nohy jí hladím, i líbat je někdy začnu, utěšuju ji všelijak, ba i za odpuštění jsem kolikrát prosil. Odpusť mi, povídám, dyť mě taky tejrali a bili, no a co! Rozumem to chápala, ale srdcem se zřejmě nesmířila..."

"Ale přehnali jsme to spolu. Jednou na jaře, v dubnu, jsem se probudil, sluníčko sotva vyšlo, je veselý ráno - a ona vedle mě není. Hned jsem pochopil, že je zle, vyskočím, běžím na půdu, visí tam, zaclání tělem vikýř a prsty na nohou pohybuje. Strnul jsem, ani křiknout, ani pohnout se nemůžu, stojím a dívám se, jak se otáčí."

Knížka obsahuje 13 hořkých povídek - 13 tragických osudů. Jeden příběh drsnější než druhý. Prožít život jako Gorkij taky bych zahořkla.

Z jeho života:

"Tento stesk sžíral také Gorkého. Jednou z vážných příčin bylo to strašné prostředí, v němž žil. Sestra babiččina ho bila tak, až musel být odvezen do nemocnice. Děd bil babičku zběsile do obličeje. „A to“, vypráví babička, „přece už tak netlukou jako jindy. Teď dá muž přes hubu, za copy chvilku potahá, dříve celé hodiny a dny trápili. Dříve mně dědeček kolik dní nedal jísti a bil, bil - stěží jsem to vydržela.“

A jak se chovali strýcové k otci Gorkého? Vylákali ho na zamrzlý rybník, strčili do prosekané díry v ledu a když se chtěl zachránit, házeli mu na hlavu kusy ledu a šlapali po omrzlých prstech. Není tedy divu, že všechny ty hrůzy, rvačky, nestydatosti žen, hrubé znásilnění ženy vojákem, jehož byl svědkem, muselo mít dopad na jeho psychiku."

Střelec - sagitarius

Jeden článek bych chtěla věnovat svému znamení a konkrétně tomu, co sedí na mé datum narození.. Veškeré materiály jsem čerpala z této publikace - Střelec, Praha: Levné kniky KMa, 2004.

Střelec je 9. znamením zvěrokruhu. Jeho vládcem je planeta Jupiter. Symbolem tohoto znamení je kentaur střílející z luku; znamená to překonávání zvířecí složky naší osobnosti a odpoutávání se směrem k duchovním záležitostem.

Symbolickým znamením Střelce je šíp, neboť ten se snaží proniknout temnotou, která v tomto období panuje. Šíp směřuje vzhůru, ale stále jej tíží materie, hmotný svět.

Střelci jsou velmi silní ve slovním souboji, dokáží totiž pudově vystihnout to nejslabší místo svého soupeře.

V milostných záležitostech se projevuje jeho ohnivá nátura a prchlivost. Rozum je ale vždy udrží v potřebných mezích.

Nadevše milují klid a pohodlí. Mají velmi rádi zvířata a přírodu. Jsou neobyčejně přístupní citovým dojmům, jednou uzavření a nepřístupní, jindy zas prudcí a podráždění.

Povaha Střelce se vyznačuje především optimismem.

V povolání inklinují k nevázanému životu v přírodě, ke které mají hluboký vztah. Tato okolnost, stejně jako jejich touha po cestování, vysvětluje časté změny v povolání. Nejvhodnějším povoláním, kde se mohou uplatnit, jsou například místa v cestovních kancelářích a cestovním ruchu vůbec, ve státní službě, v armádě, dále také jako duchovní, důstojníci, diplomati, policisté, psychologové, lékaři, bankovní úředníci, geografové nebo vrcholoví sportovci.

Oči mívají jasné a živé, jiskří v nich humor a inteligence.

Ženy narozené ve znamení Střelce jsou velice samostatné a dost podstatná část těchto žen zůstává celý život svobodná.

V tomto znamení se rodí ženy bystré, inteligentní a schopné se v případě potřeby o sebe postarat. Ovšem jejich srdce je velmi citlivé a zranitelné, a to právě v milostné sféře. Jsou totiž velmi naivní a důvěřivé, a stávají se zranitelnými vůči svůdníkům, podvodníkům a snobům.

Vztah k rodině je velmi laxní. Podobné je to i ve vztahu k dětem. Ovšem díky jejich velké dávce zodpovědnosti nakonec ze svých dětí vychovají milé a optimistické lidi.

Znamení Střelce zhruba odpovídá v indiánském horoskopu znamení Sovy. Sova je symbolem osvícenectví a vědění nejen u nás v Evropě, ale rovněž u indiánů. Byl to posel životní moudrosti, hluboké pravdy, vyslanec Stvořitele.

Evropskému znamení Střelce odpovídá egyptké znamení boha Anubise. Anubis je bůh se psí (šakalí) hlavou, který se účastní pohřebních rituálů. Je strážcem zemřelých. Tito jedinci se jen velmi těžko přemáhají a podřizují druhým. Jsou to romantičtí a vášniví partneři. Ve svých citech a úmyslech jsou vždy čestní a otevření. Věří v lásku i přátelství trvající léta i poté, co se hořce zklamali, neboť jsou nenapravitelnými optimisty.

Druidský "stromokruh" má 19 znamení, každé se během roku opakuje 2x. Lidé narození ve znamení jasanu jsou plní obrazotvornosti a velmi otevření všem nuancím vezdejšího života. Hledají a touží po co největším intelektuálním rozmachu osobnosti, k čemuž je jim zapotřebí velké dávky osobní svobody. Dovedou se snadno pro něco nadchnout, ale jsou velmi vytvalí, nemění své plány a cíle z minuty na minutu. Mají vrozené pozitivní myšlení a snaží se stále dát svému životu nějaký hlubší smysl. Bezpráví se jim příčí, mají silné sociální cítění a angažují se v dobročinných aktivitách.

Pofiderní

Protože jsem se v červenci vrhla na povinnou četbu, abych měla k maturitě co nejvíce načteno, prošel mi pod rukama i Jazyčník od Dušana Šlosara. Musím říct, že když jsem překonala počáteční předsudky, knížka mě mile překvapila. Nejen, že byla čtivá, ale navíc i velmi poučná. Autor v ní vysvětluje možný původ nejrůznějších slov, termínů a zažitých frází. Na ukázku bych chtěla citovat, jak je to se slovem pofiderní.

"Slovo pofiderní (někdy vyslovované s délkou, tedy pofidérní) není zcela určitě neologismus, tedy slovo nové. Toto slovo se objevilo už v nářečním slovníku Františka Bartoše, k němuž tento moravský dialektolog začal sbírat materiál už před stoletím. Již tehdy k němu existovala odvozenina pofidera ve významu "pofiderní člověk". Významem se nářeční slovo nelišilo od našeho slangového neologismu: znamenalo asi "nepodařený" nebo "podivného vzhledu", také "pochybný". Ale samozřejmě není to zas slovo prastaré. Hláska f svědčí o tom, že jeho původ je cizí, pravděpodobně latinský. Latinské perfidus "věrolomný" bylo - možná už kdysi v ústech barokního kazatele - počeštěno na perfidní a odtud převzato do lidového jazyka. Ale tu nemělo slovotvorného zázemí, a proto bylo deformováno: předpona po- nahradila původní per- a zbytek byl přetvořen. Jistě ne záměrně pro groteskní znění, ale mimoděk, díky své osamocenosti v dialektu."

The Cranberries - Zombie

Aglio Olio

Zní to jako zaklínadlo z Harryho Pottera, ale ve skutečnosti je to přívlastek pro jedny speciální špagety. Tedy, po bližším prozkoumání internetu jsem zjistila, že špagety aglio olio připravují různé restaurace různým způsobem..
Já jsem si je dnes dala v chomutovském Ave-baru, protože mi už minule tolik zachutnaly. Pro představu, servírka přinese velký bílý talíř, jehož okraje jsou ozdobeny bazalkou, uprostřed talíře jsou do mírného kopečku navršeny špagety s krevetami a kousky žraločího masa a to vše je zalité sýrovou omáčkou.

Dle mého názoru - delikátní záležitost. =)

Corvus Corax - Cantus Buranus II

Prázdniny

První polovina prázdnin utekla jako voda a ta druhá, myslím, uběhne ještě rychleji. Červenec jsem strávila pracovně. Spolu s Káťou a Aničkou jsem se upsala na brigádu v Kladně a za ten měsíc si tam tak zvykla, že mi přišlo vskutku zvláštní jet zase domů. Hodně jsme se spolu nasmály a spoustu toho zažily, ale hlavně jsme si zkusily, jaké to je stát na vlastních nohou.. Já jsem si mimo jiné odvezla hezké vzpomínky na jednu známost.
S těžkým srdcem jsem opustila to hezké město plné krásných kluků, které si člověk tak rychle zvykne každý den vídat...

A jedeme dál

Tak je na čase přihodit něco veselejšího. =)
Můžu třeba zmínit, kdy jsem se naposledy výborně bavila. Třeba včera na letňáku to nemělo chybu. Dostavil se nás nakonec hojný počet - plných 7 lidí. A na čem, že jsme to byli?

Takhle to končí

Konec školního roku byl předznamenán řadou nepříjemných událostí...

Někdo se zlomil pod náporem vlastní píle a ctižádosti. Někdo se doma dusil v nesnesitelné atmosféře a neustále bojoval s nepřízní rodiny, která si neodpustila žádnou příležitost, jak znechutit život.

A já... já jsem se sužovala kvůli záležitostem srdečním. Pukalo mi srdce, když jsem na to myslela. Ale nedalo se nemyslet. Situace se hrotila a zostřovala. S každým dalším dnem vzdálenost mezi námi rostla a rostla.

Tak moc jsem potřebovala, aby stál při mě... A přitom mi nezbylo, než zarmouceně sledovat, jak se vzdaluje. Nevěděl, kam míří a na volání neslyšel. Dlouho trvalo, než si všiml, že já už dávno nejdu po jeho boku. Teď stojím vzadu a s rozervaným srdcem si uvědomuji, že jen těžko to vrátíme zpět.

Zdá se, že tahle kapitola je u konce...

Poupě

Její srdce jsou růžové okvětní plátky. Tolik touží se rozvinout pod doteky lásky... Zcela se oddat tomu citu ze všech nejvznešenějších... Proč jen ty doteky nepřichází? Proč nepřichází ani od něj? Stále ji vidím jako nerozvinuté poupě. Jak dlouho musí květina čekat, než přiletí čmelák a měkce dosedne, jako na hebkou podušku, do jejího středu? Jak dlouho musí ještě tohle rozbolavělé poupě pozorovat jiné... láskou opylované květiny?

Střípky

... aneb řečeno ústy milované osoby

"Dva lidé jsou jako množiny, které jsou v průniku ... Něco je jen tvé, něco je jen mé a spoustu toho máme dohromady."

"Srdce je zakletý anděl v těle. Snad hledá zase jen anděla v jiném, který by je vysvobodil."

Wohnout - Ó Gramofón

Otevřeno

I Chomutov konečně ožil ! Tenhle víkend se konal Divadelní a hudební festival Otevřeno. Nabídka divadelních a hudebních představení byla pestrá, a tak jsem si vybrala jen to, co mě skutečně zaujalo.
V pátek jsme s holkama slavily v čajovně všechno možné... Péťa 18. narozeniny, Káťa řidičák, Andy cestu do Austrálie, já svůj život a zbytek si taky něco našel. No a v průběhu večera jsem se dostala i na náměstí, abych si poslechla Gaiu Mesiau. Muzika to byla vážně strhující a anglické texty prokládané čestinou neměly chybu. Chtěly jsme se ještě podívat do Kulisárny na Mňágu a Žďorp, ale nekonečná fronta nás odradila, takže zůstalo u postávání nedaleko s kelímkem točeného v ruce.
V sobotu mě zase Péťa vytáhla na koncík Wohnoutů. Tahle skupina mě ze začátku moc nenadchla, ale po živém vystoupení jsem změnila názor o 180°. Dvěma slovy - hráli peckově. ;-)

Heslo starých Římanů

"Způsob řeči jest obrazem ducha."

Jak jsem pajdala

Tak jsem si nakrátko vysloužila novou přezdívku... V úterý se mi totiž povedl takový kousek. Ve škole jsem přehlédla poslední schod a odporoučela se k zemi. Pád to byl rychlý, rána velká a svědek naštěstí jen jeden. Zbytkem dne jsem se propajdala. Odpoledne mi ale naražené chodidlo oteklo natolik, že jsem nebyla schopná kroku. Takže jsem pajdání musela vyměnit za poskok na pravé a pro jistotu navštívit doktora. Pracně jsem doskákala do čekárny a už po 10 minutách mě vyzvali vstoupit. Mladý sympatický doktůrek mě prohlédl a poslal na rentgen na druhý konec nemocnice. Delší úseky jsem naštěstí zdolala v taťkovo autě. Protože už byly 4 hodiny pryč, na rentgenu bylo alespoň vylidněno. Přede mnou čekal jen chlápek, jehož ruce zdobily dva kovové, velmi elegantní, náramky, a samozřejmě doprovod. Na svou dávku rentgenového záření jsem si počkala nejméně 45 minut, pak už to šlo rychle. Dostala jsem výsledky, odhopsala zpátky na chirurgickou ambulanci a dostala na papírku potvrzeno, že mi v podstatě nic není. Dopravili jsme se tedy zpátky domů a večer, místo věšení prádla, jsem ledovala.

Smích

Protože mě starý název blogu omrzel a protože změna je život, bude se odteď objevovat v zeleném okně Je choisire le rire. Pro ne-francouzštináře podotknu, že to má spojitost se dvěma citáty o smíchu, jež nahradily obvyklou uvítací frázi a že to znamená - volím si smích.

A co tím chtěl básník říci? Volím si smích jakožto svého průvodce životem. Je báječné, když se člověk dokáže smát se svými přáteli. A šťastným jest ten, kdo se dokáže zasmát i ve chvíli, kdy ostatním do smíchu není, neboť smích odbourává bariéry, zahání stres a pomáhá uvolnit napjatou atmosféru. Mezi další úžasné vlastnosti smíchu patří schopnost léčit.

Doktorka radí

Rozjímejte před spaním a budete se cítit šťastnější.

Výlet do Prahy

Tuhle jsem byla s Péťou na výletě v Praze. A jelikož neutrácím za oblečení, udělala jsem si alespoň radost v knihkupectví. Po tom, co jsem důkladně prozkoumala celý obchod, mne něčím zaujala asi polovina z veškerých knih. Ale nakonec jsem z toho vykřesala knížky dvě. Jedna, psaná v angličtině, je zkrácená verze "The Three Musketeers" by Alexandre Dumas. A druhá radí "Jak porozumět svým snům". Přečetla jsem si teprve pár stránek z té o snech a některé informace mne opravdu zaujaly.

Zde jsem pro začátek vybrala ty, jež zní nejzajímavěji:
- Sny jsou komunikace našeho nitra s naším vědomím o tom, co je prospěšné pro nás jako celistvou bytost.
- Nepříjemné sny se často objevují tehdy, když mírnějším sdělením z našeho nitra nevěnujeme pozornost. Není-li slyšet ťukání na dveře, je nutné zabušit.
- Sen může probíhat na úrovni libovolného smyslu. Nejen zraku, ale i ostatních včetně chuti a čichu.
- Sny nám říkají, které z našich základních potřeb jsou či nejsou uspokojeny.
- Někdy se hovoří o tzv. velkých snech. Za velký lze považovat takový sen, který se buď shodně opakuje po několik nocí, nebo ten, který je vnímán jako obzvlášť živý.

Projekty

Posledních pár dnů jsem se skutečně nenudila.. Ve škole se to hemžilo (a dosud hemží) zkoušením a testy, v úterý byl závěrečný termín pro odevzdání seminární práce a ve čtvrtek na mě vyšel referát na češtinu. Vedle toho se účastním školního projektu Zmizelí sousedé, který se pomalu blíží ke konci. A aby toho nebylo málo, zapojila jsem se i do dalšího - malování dětského oddělení v kadaňské nemocnici.

Tygr

Přemýšlela jsem, které ze zvířat mě nejvíc fascinuje a nakonec jsem si vybrala tygra. Líbí se mi pro jeho sílu, rychlost, energičnost a dravost. Ten výhrůžný zvuk, když hlubokým hlasem dlouze zavrrrčí, mi připadá vzrušující. Varuje tak svou oběť před útokem, ale oba ví, že je příliš pozdě. Už nemá šanci utéct.

StarGates

Hvězdná brána, potopená Atlantida, Wraithové - tak se dá "třemi" slovy popsat StarGate Atlantis.

Pravděpodobně známější je StarGate SG-1. Zde si nemohu odpustit fotku Marťovo oblíbeného Teal'ca. =D

Síla rozhodnutí

Spousta lidí si ani nedovede představit, jak je jednoduché formovat chování svého okolí. Naše každodenní rozhodnutí ovlivňuje nejen nás, ale hlavně naše okolí a jeho chování vůči nám. Lidé se chovají určitým způsobem, a to především naučeným ! Jistě si vybavíte min. jednu osobu, u které dovedete jednoduše určit, jak se v jisté situaci zachová.
Např. dejme tomu, že můj taťka zaručeně vyletí, když na jeho otázku "Co bylo ve škole?" odpovím "Nic.." Já vím, že se mě zeptá a on ví, co odpovím. Přesto on mi tu otázku naučeně položí a já mu na ni dopřeji naučenou odpověď. Což vede k obvyklé menší diskuzi.. Mě ta diskuze po čase zaručeně omrzí, a tak si říkám, muselo k ní vůbec dojít? Nemuselo. Proto se pro příště ROZHODNU, že to tak nechci a její průběh ovlivním. Na jeho naučeným způsobem položenou otázku odpovím JINAK a vytrhnu nás tak z nikdy nekončícího kruhu..

Dá se to aplikovat na každou situaci. Chcete-li nějakému nepříjemnému, opakujícímu se rozhovoru předejít, stačí se včas zachovat jinak - nepředvídaně a otřást tak jejím průběhem.

A teď si vemte, že tohle je jen zlomek toho, co můžeme svým rozhodnutím dokázat. Možnost rozhodnutí je prostě báječná věc.

Miluji tě

Miluji tě.. Jen dvě krátká slůvka, ale jak velký význam pro lidské ucho mají ! Ten, kdo je vyřkne, tím odhaluje svůj nejhlubší cit. Nabízí své srdce na zlatém podnose a očekává, že bude stejným způsobem přijato. Je to jakýsi příslib, kouzelné zaříkadlo, neviditelná stuha, kterou se dva lidé navzájem spojí. "Miluji tě" by se mělo říkat snad jen šeptem... Mělo by bezděčně vytrysknout z milujícího srdce v okamžicích největšího štěstí.

Mimochodem .. Už vám někdo řekl "Miluji tě"?

Edgar Cayce odpovídá na 10 nejdůležitějších otázek v našem životě

V názvu knihy Johna G. Fullera zaznělo jméno, které jsem zde už zmínila. Edgar Cayce je nejslavnější americký jasnovidec a sensibil. Proslavily ho jeho zdravotní výklady prováděné potom, co byl uveden do stavu transu. Takže sám si vůbec nic nepamatoval. Cayce byl schopný přesně určit diagnózu a následnou léčbu.

Co se knihy týče - zde je pár poznámek, které jsem si prostě musela napsat:
- Na úrovni nadvědomí můžeme získat přístup k Ákašickým záznamům. To jest k univerzální kronice všeho, co kdo kdy řekl, udělal či o čem přemýšlel od počátku stvoření. (To mě docela znepokojilo) =)
- Celý život jsou vibrace, počínaje jednotlivými atomy a konče pulsy celého vesmíru.
- Každá duše vstupuje na zem, aby dále rozvíjela své schopnosti.
- Duchovní růst je záležitostí našeho chování k ostatním.
- Tak jak odpustíš, tak ti bude odpuštěno. Tak jak miluješ, tak budeš milován. Tak jak nenávidíš, tak budeš nenáviděn.
- To, co jíme a na co myslíme - tvoří to, jací jsme po tělesné a duševní stránce.
- Využívej v zaměstnání vše, čím dnes disponuješ - svými znalostmi, zkušenostmi, hmotným vybavením.
- Když naše myšlenky či pocity jsou negativní, pak jsme to my sami, kdo trpí nejvíce.
- Hněv může mít negativní vliv na náš organismus, na krevní oběh, na žlázový a trávicí systém.
- Podle výkladů jsme ve své podstatě duchovními bytostmi dočasně reinkarnovanými ve hmotném světě.
- Myšlenky jsou skutky ... To, na co člověk na zemi myslí, tím se stává. Mysl je stavitel.

Obsluhoval jsem anglického krále

Tak tenhle film, natočený na motivy knihy Bohumila Hrabala, jsem viděla 16.2.07 v kadaňském kině Hvězda. Pokud se o něm chcete dozvědět více, doporučuji vynikající odkaz, který je v českém i anglickém provedení.

Na mě film skutečně zapůsobil. Z kina jsem vyšla plná intenzivních dojmů a nových témat k přemýšlení. Na jednu stranu jsem měla možnost sledovat postupné zrání malého ctižádostivého pikolíka a na druhou stranu krátkou epizodu dozrálého muže, který po letech strávených ve vězení hledá klid na osamělém místě. Šlo o dva navzájem se prolínající příběhy. O rozpůlenou životní cestu jednoho muže jménem Jan Dítě - "jehož štěstí bylo vždycky v tom, že ho potkalo nějaké neštěstí. " (jak pravil úvodní titulek)

Moje povídka - Neznámý

Procházela se po písčité pláži. Lehký větřík jí vlál ve vlasech a bosé nohy chladilo napěněné moře. V uších jí znělo šumění vln a veselé skřehotání poletujících racků. Cítila se tak příjemně, a proto ji trochu rozzlobilo, když ji nějaká neviditelná síla najednou uchopila a táhla pryč…

Chvíli jí to trvalo, ale pak si přece jen začala uvědomovat, že ji po tváři laskají teplé sluneční paprsky. Vybavila si pláž, šumění vln a v duchu se usmála. Ještě chvíli takhle ležela a spokojeně přemítala o předchozím snu a pak konečně otevřela oči do dalšího podzimního dne.

Vstávalo se jí lehce, protože ten den neměla nic na práci. Rychle se nasnídala, oblékla a nedočkavě vyšla před dům. Přestože neměla namířeno na žádné konkrétní místo, přesně věděla, kde skončí. Vždycky tam skončila. Zvesela vykročila a s sebou nesla jen svou oblíbenou knihu. Nějakou dobu se procházela ulicemi, ale stejně se nakonec ocitla v parku na kraji města, kde bylo její milované místečko. Výborně naladěná došla až ke starému rozložitému dubu, který jí už tolikrát dobře posloužil. Někdy jí trpělivě naslouchal, jindy jí jeho košatá koruna poskytla útočiště před deštěm či poledním sluncem. Rozhlédla se kolem a jako obvykle nezaznamenala žádného jiného návštěvníka. Nikdo sem už roky nechodí. Lidem přijde jako ztráta času vydat se do parku až na kraj města. Raději si prý sednou v kavárně. Ona přírodu milovala. Obzvlášť tohle období, kdy listy stromů hrají všemi barvami, slunce už není tak prudké, ale stále ještě dokáže prohřát a ptáci se svolávají na cestu veselým trylkováním. Posadila se tedy a uvolněně opřela zády o kmen. O pokrčená kolena si opřela knihu a láskyplně ji otevřela. Pak se už zcela oddala čtení. Vnořená do děje takhle nerušeně četla dlouhou dobu. Vyrušil ji až nutkavý pocit zvednout hlavu. Neochotně se tedy odtrhla od knihy a zvedla zrak. Podívala se kolem sebe, ale nikde nikdo. Proč tedy ten nepříjemný pocit? Nedokázala si to vysvětlit. Znovu se chtěla začíst, ale už to nedokázala. Zklamaně tedy knihu zaklapla a odložila vedle sebe do trávy. Vstala a šla se trochu projít. Krátká procházka po okolí ji utvrdila v tom, že je zde sama. Vrátila se tedy zpět k dubu a zaskočeně hleděla na neznámého mladíka třímajícího její knihu. Stál opřený o její strom, s její nejoblíbenější knihou v ruce a tak zvláštně se na ni díval. Nadechla se a chtěla mu něco říci, ale rozmyslela si to. Chvíli na sebe mlčky hleděli a zkoumavě pozorovali jeden druhého. Snad by tam takhle bez hnutí stáli ještě hodně dlouho, ale mladík se odhodlal k činu. Odlepil se od stromu a udělal krok směrem k ní. Nevěděla, co od něj může čekat, a tak instinktivně ustoupila. Zastavil se a trochu pousmál. Snad jí to mělo uklidnit, snad jí to mělo dodat důvěru. Než si to stačila rozmyslet, došel až k ní. „Máš moji knihu“, řekla smířlivě, aby prolomila to nepříjemné ticho. Neodpověděl. Zopakovala to, ale stále mlčel. Rozhodla se proto pro rázný čin. Chtěla mu ji vzít násilím, ale on ji s nečekanou prudkostí uchopil za zápěstí. Poplašeně vzhlédla…

A v té chvíli se to stalo! Jejich pohledy se setkali. Ona pohlížela na tmavovlasého mladíka s čokoládovýma očima. Podle jejího odhadu mu bylo tak osmadvacet. Zaujaly ji jeho krátké vlasy, které se mu neposlušně vlnily kolem tváře. A rašící strniště, které mu na tváři tvořilo jemný film, jí přišlo velmi svůdné. On zase pohlížel na dívku s havraními vlasy dlouhými až do pasu a tiše žasl nad její křehkostí. V duchu obdivoval její pleť, tak sametově hebkou a bílou jako čerstvě napadlý sníh. Ovšem z čeho byl doslova u vytržení byly její oči. Fascinovala ho jejich kouřově šedá až světle modrá barva. Když se podíval pozorněji, zračil se v nich strach a panika…

Dostala z neznámého mladíka strach. Rozum jí radil, aby se mu vytrhla a vzala nohy na ramena. Před očima jí běžely všechny ty tragické zprávy o mladých dívkách. Rodiče ji už tolikrát nabádali, aby nechodila na odlehlá místa. Ta tam byla všechna veselost a radost z pěkného počasí. Měla pocit, jako by i nebe potemnělo…

Probrala se ze svých myšlenek a uvědomila si, že ji stále pevně drží za zápěstí. Zmateně se na něj podívala. Snažila se odhadnout, co má v úmyslu, ale nedovolil jí to - uhnul pohledem. A pak stejně náhle, jako ji chytil, ji také i pustil. Otočil se a beze slova zmizel. Ještě chvíli tam jen tak stála a pak se rezignovaně vydala na cestu domů. Byla ráda, že se jí nic špatného nepřihodilo, ale mrzelo ji, že přišla o svoji oblíbenou knihu.

Podzim

Pokud vás tohle roční období uchvacuje stejně jako mne, doporučuji podívat se na tento odkaz. Jsou tu naprosto úžasné tapety. Ta kombinace barev, ta atmosféra ... to mi bere dech.

Poezie - Jaroslav Seifert

Jarní Rondeaux

Máš po sněžence bledou pleť,

však ústa po růži ti voní.

Jsou slova lásky monotónní,

co počít mám si s nimi teď,

když čekám na tvou odpověď

a zmaten pospíchám si pro ni?

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Jen nakonec mě nepodveď,

a strach, který ti oči cloní,

ať zmizí rychle, prosím, hleď,

jako ten sníh, co padal loni.

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Láska - vřelá nebo chladná?

Často přemýšlím o lásce. Na moji otázku, co je to láska, jsem už odpověď dostala. V jedné knize Edgara Cayceho stojí psáno:

- Láska je dávání.
- Jakmile je naše "milování" doprovázeno nadějí na odměnu, pak to, co činíme, není dáváním.

Zajímalo by mě ale, jak poznám, že miluji. Možná od toho čekám příliš. Možná je to s láskou jako se zdravím. Nevíš, že ho máš, dokud o něj nepřijdeš. Možná jsem až příliš snila o hlubokém vřelém citu vyvěrajícím z mého nitra... Možná je láska umírněná, rozvážná a chladná a já si ji jen pletu s vášní...
Kdo ví. Kdo ví ?