Projektový čtvrtek

Na dnešek jsem si poprvé za dva měsíce nemusela nic zopakovat, napsat, připravit nebo se něco naučit... Měli jsme projektový den.

Čtvrtek na mě dýchl především historií. Hned na začátku nás dějepisář seznámil s celodenním programem. Nejdříve jsme shlédli dokument s výpověďmi čtyř politických vězňů. Pak se měla konat beseda s p. plukovníkem Jiřím Zenáhlíkem, ale protože jsme předběhli náš časový plán, muselo se na něj chvíli počkat. Po delší přestávce dorazil. Menší zachovalý pán v uniformě se spoustou odznaků a vyznamenání na klopě, mírně shrbený pod tíhou bolestné minulosti. Posadil se s omluvou, že mu praskl jakýsi krček v kosti, když nedávno upadl, protože měl mozkovou příhodu, a taky, že nemůže stát kvůli bolestem zad. Třída se soucitně a chápavě zasmála. Pak se rozpovídal. Vyprávěl o svém životě, jak se dostal k odboji, jak uprchl z německého pracovního tábora, jak byl spolu se svými kamarády zatčen, jak tehdy vypadal život za vězeňskými zdmi... Zkrátka se podělil o příběh politického vězně, který se provinil snad jen tím, že neholdoval tehdejšímu režimu.

Bylo vidět, že o některých věcech se mu nehovořilo lehce. Kolikrát se na chvíli odmlčel a přešel raději jinam. Překvapilo mě, nakolik byl vstřícný a ochotný se podělit o tak strašné vzpomínky. Jeho vyprávění bylo poutavé a velmi jímavé. Udělal na mne hluboký dojem. I přes tolik let utrpení si dokázal zachovat důstojnou tvář a nakonec se postavit před mladými lidmi, před novou generací, aby jí předal své poselství... Na konci svého povídání obrátil pár příhod v žert a bravurně tak odlehčil tíživou atmosféru. Celá třída ho odměnila sborovým potleskem a myslím, že udělal dojem na každého z nás.

No a protože se ten smutný příběh tak krásně poslouchal a protože nikdo nechtěl zapáleného vypravěče přerušit, byli jsme pak pro změnu ve skluzu. Plánované prezentace mladších žáků se odsunuly na neurčito a hned se pokračovalo zfilmovaným zázrakem v *** (jméno již zaniklé vesničky na Č mi právě vypadlo). Zázrak se měl odehrát v malém kostele. Tehdy se údajně pohnul za přednášejícím farářem dřevěný kříž - dvakrát doleva a jednou doprava. Zpráva se roznesla rychlostí blesku. Lidé buď věřili, že křížem skutečně pohnul Bůh, nebo že ho ovládal farář. Ministerstvu Vnitra se ale nelíbilo, že za provázky může tahat i někdo jiný než oni, a tak si faráře podali. Uvádí se, že byl zatčen, několik dnů brutálně mučen a nakonec zemřel kvůli prasklým vředům.

Pro největší nadšence pak měl projektový den končit natočeným procesem s Miladou Horákovou. Ten už jsem ale neviděla, protože my dojíždějící jsme odcházeli dřív... Škoda.

P.S. Vesnička se jmenuje Číhošť -> Číhošťský zázrak.