sobota 20. prosince 2014

neděle 7. prosince 2014

Liebster Award

Ehm... Je to už pár měsíců, co mě Clarky oslovila s tímto tagem. Někdy mám zkrátka potřebu nechat jisté věci uzrát. Nakonec ale ta správná konstelace nastane a tak je tomu i v případě dnešního článku. ;-)

Dle Clarky je podstatou tohoto tagu objevit nové blogy, které nemají tolik odběratelů, ale přitom je škoda je tajit světu. To jej, myslím, vystihuje velmi pěkně.

Pravidla:
  1. poděkování blogerovi, který nominoval
  2. uvést o sobě 11 faktů
  3. odpovědět na 11 otázek, které položil nominující bloger
  4. nominovat 11 blogerů s méně než 200 odběrateli, kteří odpoví na novou sadu otázek

Já se tedy od pravidel poněkud odchýlím a vypustím bod č. 4. Je to už přece jen delší dobu a nemám tušení, kdo se tagu účastnil a kdo ne. Navíc bych asi marně vymýšlela, koho doporučit, protože nikoho (krom Péti) vyloženě pravidelně nesleduji.


11 faktů o mé osobě:

  • natural GINGER ... na tom si poměrně hodně zakládám
  • když jdu po ulici (nebo jedu tramvají), VNÍMÁM lidi kolem sebe
  • každou noc mívám SNY ... a je to jako žít v několika paralelních světech (člověk se probudí, ale jak pozná, že právě tohle není ten sen?)
  • dětstvím mě provázely KNÍŽKY ... díky tomu mám dnes neuvěřitelně bohatý vnitřní svět =)
  • sice odmala NEZNÁM cíl své cesty, ale jdu ... kráčím stále kupředu a v pravý čas se vždy samo ukáže, kudy bych se měla v příštích okamžicích ubírat 
  • VĚŘÍM, že (dříve nebo později) každý sklidí, co zasel ... a proto se snažím žít co nejvíce láskyplně
  • NEUZNÁVÁM ekonomiku a její pravidla ... hru na dluhy a půjčky s úroky ... na vytváření peněz z ničeho ... kdyby to šlo, vrátila bych celý peněžní systém do počátků, kde ještě fungoval (a to byla směna)
  • dělám teď práci, která mě opravdu BAVÍ ... a neumím si představit, že bych dlouhodobě chodila do práce s nechutí (pocit zadostiučinění z dobře odvedené práce je pro mě droga =) )
  • moje studium mě nesmírně VYSILUJE ... a čím víc se blížím konci, tím víc mě to vysává
  • s tím souvisí povinnosti ... už odmala mám AVERZI vůči činnostem, které "musím" udělat
  • snažím se brát ŽIVOT tak, jak přijde ... poučit se z lekcí ... a vychutnat si ty krásné okamžiky, které mi nachystá =)

Odpovědi na 11 otázek od Clarky:

Co tě přivedlo k blogování?
... můj učitel na gymnáziu, který pro blogování nadchnul nejen sebe, ale i své okolí

Jaké je tvoje oblíbené místo pro odpočinek?
... pod peřinou a v říši snů

Káva nebo čaj?
... káva - kvalitní, čerstvě umletá, s mlékem, bez cukru, v útulné kavárničce, kde si ji sami praží

Jaká je tvoje oblíbená barva (oblečení, laku, zdí v pokoji)?
... oblékám se nejraději do tyrkysové, lak mám ráda béžový, zdi v pokojích bych chtěla mít v podzimních/zemitých barvách (hnědá, oranžová, žlutá, červená) ... rozhodující je samozřejmě výběr odstínu

Jaké je tvé vysněné povolání? A proč?
... žádné vysněné nemám, vlastně jsem se celý život potýkala s tím, že si nedokážu odpovědět na otázku "čím bych se chtěla živit"

Tvůj oblíbený blogger/bloggerka v ČR?
... moje kamarádka Péťa

Jak napíšeš nulu římskými číslicemi? :-)
... chyták ;-)

Dovedla by sis představit život bez elektroniky? Jaký by byl tvůj den?
... dovedla, zase bych se vrátila ke čtení z opravdových knih =)

O čem bys nikdy v životě nenapsala článek na svůj blog?
... o něčem velmi osobním, o svých vztazích, o něčem negativním

Z čeho máš v životě největší strach?
... že se zpronevěřím vlastnímu přesvědčení / svědomí

Co v tobě vyvolává největší pocit štěstí?
... vědomí, že jsem milována a obklopena přáteli


sobota 27. září 2014

středa 17. září 2014

Příběh k zamyšlení

Kdysi dávno žili na tomto světě v jedné vesničce dva manželé, jejichž láska ode dne svatby nikdy nepřestala růst. Byli hodně chudí, ale oba věděli, že ten druhý nosí v srdci nesplněné přání.

Muž měl zlaté kapesní hodinky, které zdědil po otci, a snil, že si k nim koupí zlatý řetízek.

Žena snila o perleťovém hřebínku, který by si vetkla do svých dlouhých a jemných světlých vlasů.

Roky utíkaly a muž myslel stále více na hřebínek, zatímco žena na něj téměř zapomněla a snažila se najít způsob, jak muži koupit zlatý řetízek.

Už dlouho o tom nemluvili, ale pořád měli svůj nesplnitelný sen.

Jednou ráno, v den 10. výročí svatby, přišla žena ke svému manželovi s úsměvem, ale s hlavou ostříhanou téměř dohola, nádherné dlouhé vlasy byly ty tam.

"Cos to udělala, miláčku?" zeptal se užasle.

Žena rozevřela dlaň, na které zazářil zlatý řetízek.

"Prodala jsem je, abych ti mohla koupit zlatý řetízek k hodinkám."

"Cos to jenom udělala," řekl muž a ukázal ženě překrásný a drahý hřebínek z perleti. "Já jsem prodal hodinky, abych ti mohl koupit hřebínek!"

A objali se. Nepotřebovali nic jiného, byli bohatí jeden druhým.

pondělí 15. září 2014

sobota 13. září 2014

Snow Flower and the Secret Fan

Long time no see ...

Já jsem mezitím shlédla film Snow Flower and the Secret Fan (v češtině Tajemství hedvábného vějíře), který zachycuje spojení Laotong.

Jde o sesterské (byť ne pokrevní) pouto, které mezi sebou navazovaly hunanské dívky už v útlém dětství a provázelo je po celý život.

Ve filmu se prolínají 2 příběhy, 2 dvojice dívek spojených poutem Laotong, každá ale ve své vlastní době. Můžeme tak nahlédnout do života v 19. století - pevně zakořeněné tradice, u děvčátek podvazování chodidel (příslib dobrého sňatku), tehdejší postavení žen v Číně... Druhý příběh se odehrává v Šanghaji - tvrdé úsilí vynaložené kvůli vytouženému kariérnímu postupu, uspěchanost dnešní doby, odcizení...

Film byl natočen na motivy stejnojmenné knihy od Lisy See.

Úryvek této písně zazněl ve filmu:

pondělí 14. července 2014

Bistro Kantýna


Koncept bistra Kantýna je jednoduchý. Vařit podle tradičních receptů z čerstvých surovin, bez zahušťovadel a dochucovadel. Jak se takovému podniku daří?

Ten správný šum už sice opadl, ale přesto se co chvíli v plzeňském bistru Kantýna otevřou dveře. Tu vejde starší dáma, která si cestou do práce nechá zabalit krůtí kostky s mexickou omáčkou Mole a zeleninovou rýži. Po chvíli se objeví pár, který si objedná čínskou polévku se zeleninou.

"Každý den máme polévku, masové i bezmasé jídlo, francouzské koláče, saláty, obložené chlebíčky, bagety, veganské wrapy nebo třeba hummus," vypočítává Adéla Svobodová, která si se svým přítelem otevřela bistro v centru Plzně asi před půl rokem.

Tradiční recepty bez mouky a zahušťovadel

Koncept je jednoduchý. Vařit podle tradičních receptů z čerstvých surovin, bez zahušťovadel a dochucovadel. "Hlavní myšlenkou bylo vařit tak, jak se má, podle klasických receptů s těmi správnými surovinami. Minimálně například používáme mražené potraviny. Dáváme přednost čerstvé zelenině nebo chlazenému masu," říká mladá žena, která původně vystudovala filozofickou fakultu v Plzni a později se věnovala vlastní tvorbě šperků.

Kreativní a neotřelý duch se prolíná celým bistrem. To je zařízeno ve svěžích barvách a nebojí se kombinovat nové věci se starými. Koláč tak můžete dostat pokaždé na jiném talířku. Sama popíjím kávu z roztomilého porcelánového hrnku s květinami.

"Jsem vlastně taková sběratelka, mám ráda staré věci. Měla jsem doma spoustu krásných starobylých hrnečků, talířků a nedám dopustit na skleněné etažéry na dorty, na něž teď pokládáme slané i sladké koláče. Když jsme se zařizovali, řekla jsem si, že bude skvělé použít tyto věci v bistru. A pomohli i přátelé, kteří mi nosili hrnečky a talířky po babičkách," popisuje majitelka.

Vintage porcelánové kousky kontrastují s novými talíři, na něž Adéla během našeho povídání servíruje pořádné porce dnešního menu. V chladicím boxu pak nechybí skutečně pestrý výběr nápojů – třeba cider nebo různé druhy piva.

Nedosažitelné bio kuřecí maso

O tom, že budou mít vlastní bistro, snil Adélin přítel – vyučený kuchař – již několik let. "Vaření ho vždy bavilo, ale člověk se chce nějak rozvíjet. Takže jsme do toho šli. Teď říká, že ho práce ještě více těší, dělá ji s láskou a větším elánem," říká mladá žena směrem ke kuchyni, kde právě probíhají přípravy na další den.

V prostorách bistra byla dříve herna. Přípravy, předělávky a zařizování zabraly majitelům 2 měsíce. Poprvé otevřeli 9.září minulého roku. K hlavním návštěvníkům Kantýny patří lidé, kteří pracují v okolí. Téměř 70% tvoří ženy. "Pravděpodobně i z toho důvodu není zase tak velký zájem o českou kuchyni, což nás trochu mrzí. Když jsme například uvařili svíčkovou, tak se sice prodala a někteří pánové si i přidávali, ale jinak česká jídla moc netáhnou," hodnotí situaci majitelka.

Je vidět, že lidé poptávají čerstvost a nebojí se zeptat ani na původ. "Stává se nám, že se hlavně ženy ptají, jestli jsme použili bio kuřecí maso. Určitě bychom mu dali přednost, ale není to tak jednoduché. Lidé sice chtějí prvotřídní jídlo, ale bio maso je drahé, takže cena pokrmů by narostla, a obávám se, že by nám to zákazníci nezaplatili," dodává mladá žena.

I přesto v současné době jedná s majitelem farmářského obchodu v Plzni na dodávání drůbežího masa. Věří také, že se jí podaří dohodnout se na dodávkách surovin s některými pěstiteli a zemědělci na farmářských trzích, které v západočeské metropoli opět začaly.

Inspiraci pro vaření sbírají majitelé ze starých i nových kuchařek, stejně jako z oblíbených blogů. "Můj otec je velkým sběratelem kuchařek – má jich plnou jednu knihovnu. Občas k němu zajedeme a nějakou si vypůjčíme. Kupujeme si ale i své – třeba v antikvariátech. A pak mám také několik oblíbených blogů, na kterých se inspiruju," usmívá se Adéla.

Při výběru receptů hraje roli i sezóna. Aktuálně se v bistru chystají na chřest. "Určitě z něho uvaříme několik druhů polévek, připravovat budeme i zapečený chřest s bramborami. Bude toho více. Podobně jsme využili třeba i dýně – máme několik receptů na polévky, připravovali jsme rizota s dýní nebo noky s dýňovou omáčkou," uzavírá Adéla Svobodová. A mně se vybaví lehce pikantní dýňová omáčka s úžasnými domácími noky, kterou jsem v bistru na podzim ochutnala.
_____________________________________

neděle 13. července 2014

Inglorious fruits and vegetables

Každý rok se vyhodí více než 300 milionů tun deformovaného - ale zcela poživatelného - ovoce a zeleniny. Jen pro to, že svým vzhledem vybočují z řady, by se takové kusy v supermarketech prostě neprodali. Co kdyby je ale prodejci nabídli za nižší cenu? Pak by to bylo výhodné pro obě strany ...

středa 25. června 2014

The Hunger Games

Když jsem o Hunger Games slyšela poprvé, bylo to z úst mojí milé Peťule.

Ostatně jako o většině mých oblíbených knih... To se tak vždycky sejdeme na kávu a kus řeči. A dříve nebo později přijde na přetřes i naše četba. Peťula mi pak barvitě vylíčí, o jaké úžasné knížce nedávno slyšela, jakou senzační právě dočetla nebo naopak rozečetla, a vnutí mi neodbytný pocit, že si ji musím rozhodně přečíst. Načež si ji připíši na svůj nekonečný seznam a nezbude mi než doufat, že i na tuhle ještě někdy přijde řada.

S Hunger Games to ale bylo jiné. Zevrubný popis děje mi nepřišel lákavý ani trochu. Přečetla jsem si pár recenzí a přeložila si je hodně volně :

Fajn. Odehrává se to někdy hodně hodně v budoucnosti, kdy už je uspořádání světa úplně jiné. Amerika padla a z jejího popela vzešla nová země Panem. V jejím jádru se nachází Kapitol - centrum moci a vykořisťování, obydlený rozmazlenou a zhýčkanou smetánkou, která je na úkor ostatních obyvatel Panemu zahrnuta přebytkem všeho. Kolem Kapitolu se rozprostírá 12 krajů. Každý je Kapitolu bezvýhradně podřízen a slouží pro zajišťování konkrétních potřeb kapitolské smetánky. Jeden těží drahé kameny, další se věnuje zemědělství, jiný oděvnímu průmyslu, těžbě uhlí, rybolovu... Téměř v každém se lidé mají bídně a živoří.

Kdysi existoval i kraj třináctý. Ten se ale proti nadvládě Kapitolu vzbouřil a rozpoutal mezi ostatními kraji vlnu odporu. Po porážce byl 13. kraj srovnán se zemí. Prý pro výstrahu ostatním. Zbylým krajům bylo milostivě odpuštěno. A snad jen preventivně, aby tyhle zlé zlé časy (kdy chudák Kapitol musel strádat), znovu nenastaly, byly vymyšleny Hunger Games (Hladové hry). Pořádají se každoročně. Z každého kraje se losují 2 splátci opačného pohlaví, aby se utkali s dětmi z ostatních krajů a předvedli tak kapitolské smetánce nebývale krvavou podívanou.

Ze stejných důvodů, jako se vyhýbám akčním filmům a krvavým hororům (totiž že něco takového vážně nemám zapotřebí), chtěla jsem se obloukem vyhnout i čtení Hunger Games. Proboha, proč bych měla něco takového dobrovolně číst? - říkala jsem si tehdy. Peťulin popis na mě ale udělal úplně jiný dojem než ty přečtené recenze na netu. Proto jsem si řekla, že tomu dám šanci. Pustím se do čtení a ono se po pár stránkách ukáže, jestli mi to za to stojí nebo ne...

No. A stálo. Suzanne Collins's just my cup of tea.

Filmové provedení se mi také líbilo.

Ale hlavně ten pocit, když si přečtete nějakou knihu ...
... která má 3 díly ...
... sžijete se s hlavní postavou ...
... a čekáte, jak to celé dopadne ...
... a ono to pak skončí ...
... ale někdo se mezi tím chopil režie a celé to natočil ...
... a vy si teď svou oblíbenou knihu můžete ještě jednou vychutnat ...
... k nezaplacení !!!  =)

pátek 30. května 2014

Give people your live, don't give them your 'like'

So look up from your phone ... shut down those displays.
We have a final act existence ... a set number of days.
Don't waste your life getting caught in the net ... because when the end comes, nothing's worse than regret.
I'm guilty too of being part of this machine ... this digital world, we are heard but not seen. 
___________________________________________________________________________

Takže zvedněte oči od svých telefonů ... vypněte ty displeje.
Jsme tady jen dočasně ... na určitý počet dní.
Proč plýtvat časem chycením se do sítě ... pak, když přijde konec, to nejhorší je lítost.
I já se cítím vinný, protože jsem součástí té mašinérie ... digitálního světa, kde jsme viděni, ale ne slyšeni.

úterý 27. května 2014

Festival středomořských chutí a vůní

"Léto už se nám pomalu opět blíží a s ním i středomořské trhy plné dobrého jídla, pití, zábavy, přátelské atmosféry, hudby a snad i slunečného počasí.

V letošním roce s naším festivalem zavítáme hned do třech českých měst, a to Brna, Plzně a dvakrát do Prahy. V Brně nás uvítá Náměstí Svobody od 15. do 18. května, v Plzni pak Náměstí Republiky 30. a 31. května a v Praze rovněž a hned dvakrát Náměstí Republiky od 12. do 15. června a od 11. do 14. září.

Brněnský trh představí celkem 20 stánků s typickým bistrem, v Plzni 15 stánků a v Praze pak stánků 24. Těšit se můžete na francouzské šneky, palačinky či sýry, italské čerstvé těstoviny, portugalská vína, španělské tapas, řecké olivy či čerstvé ryby přímo z grilu – zkrátka všechny chutě a vůně Středomoří!

K podtržení letní atmosféry je jako vždy připraven každodenní hudební program plný jazzových, latinskoamerických a tanečních tónů."

sobota 12. dubna 2014

Rozhovor s Janem Hnízdilem n°3

O MUDr. Janu Hnízdilovi jsem už psala - tady.

BOLEST NENÍ NEMOC

Chodí k němu lidé, kteří se hroutí, nestíhají, denně žijí ve stresu. Je doktor, ale místo prášků je léčí slovy. Jeho názory na svět jsou sice nevšední, ale když se do nich začtete...

Chodí k vám dnes lidé s jinými starostmi než před 10 lety?
Jednoznačně ano. Každý člověk stůně tak, jak žije. A protože životní a společenské podmínky se výrazně změnily, odpovídají tomu i zdravotní obtíže mých pacientů.

Čili jsou horší.
Nároky na nás kladené jsou čím dál větší. A nemoci, ať už duševní, nebo tělesné, jsou pro nás informací o tom, že už tímto způsobem dál žít nemůžeme. To není volání po lécích. To je volání po změně.

Vy asi často slýcháte věty: "Mám toho moc, nestíhám..."
Nejčastější je: "Já už dál nemůžu." To lidem sděluje tělo. A člověk stůně, protože svému tělu nerozumí. Neví, co mu chce svými bolestmi sdělit. Většinou je to zvolni, uber, odpočívej, takhle už dál žít nemůžeš. Často za mnou lidi chodí a říkají: "Pane doktore, vy prý uzdravujete bez léků." Ano, ono to jde. Ale jen v případě, že člověk udělá změnu. Ne každý je toho schopen a nakonec slyším: "Víte co, dejte mi radši ty léky."

Co je průvodní jev dnešní doby?
Všeobecný tlak. Na jedné straně jsou manažeři, kteří si naložili hodně, už nemůžou, ale musejí. Kdyby dali najevo slabost, je s nimi konec. Snaží se udržet, ale tělo už nestačí. Jen tento týden jsem tu měl 2 úplně vyčerpané špičkové manažery z ČEZ. Už i lidem z ČEZ dochází energie! To je hodně vážná zpráva. A pak je opačný stres.

Chudoba?
Nezaměstnanost. Lidé by chtěli pracovat, ale nemají kde. Když slyším od politiků, že zavádějí úsporná opatření a zeštíhlování, děsím se. To není žádná úspora! Ti lidé okamžitě začnou stonat, dostanou úzkosti, deprese, bolesti hlavy a obíhají doktory. Náklady na jejich vyšetřování a léčení násobně převýší náklady na to, kdyby se jim sehnala práce.

Takže jedni nemají na zvolnění čas a druzí peníze.
Měl jsem besedu v továrně v Teplicích nad Metují. Tam pracují ženy, které berou 8 tisíc měsíčně a živí z toho 2 děti. Mám jim radit, aby si odpočaly a vzaly si dovolenou? Jsou to opravdu 2 extrémy. A stůňou oba. Jedni z toho, že tržní káru táhnou, druzí, že je ta kára drtí. Mám spoustu pacientů, kteří stůňou z negativní energie ve společnosti.

Co tím myslíte?
Politiky. Když sledujete, co předvádí, je to ohromná zátěž pro psychiku. Šíří lži, sprostotu, korupci, obviňování, aroganci. To spousta citlivých lidí odnáší na zdraví.

Nepřeháníte?
Bez legrace. V televizi by měl běžet titulek naslouchání politikům škodí zdraví. Nebo by se měly politické debaty vysílat na zakódovaném a zpoplatněném kanále. Jako porno. Když někdo trpí takovou úchylkou a chce se nechat urážet, obelhávat, nechat na sebe kálet, ať si zaplatí.

Jsou na tom líp lidé, kteří sportují?
Každá starost člověka tíží. Aby všechno stihl a vydržel, je napjatý psychicky, ale i svalově. Takové napětí vyčerpá spoustu energie a člověk je unavený jen z těch starostí. Začne vás bolet hlava, záda, rozbuší se srdce... Nejlepší lék na napětí je pohyb. Kdo si na něj udělá čas, lépe pak stresu vzdoruje. Ale rekreační pohyb, ne vrcholový.

Ten odsuzujete.
Už ani nepoužívám termín vrcholoví sportovci. Jsou to vrcholoví pacienti. To není sport pro zdraví a potěšení, ale pro výkon. Pro výkon takové úrovně, které už dnes nelze dosáhnout jinak než za cenu sebezničení nebo dopingu.

Co tedy lidem radíte?
Nechám jim vybrat. Aby neměli další stres, že musí dělat to a to. Když vás bolí záda, máte plavání, běžky, nordic walking, jógu. Dělejte, co vás baví.

Jsou sporty, které tělo výrazně ničí?
Třeba městské maratonské běhy. To nejsou běhy pro zdraví, ale pro artrózu. Klouby, kyčle, kolena. Lepší je proběhnout se po lese, volně, lehce.

Na kolik hodin práce denně je člověk stavěný?
To jsou otázky, které mi lidi dávají, a já jim říkám: "'Neptejte se mě, ptejte se svého těla." Když se objeví bolesti, něco vám chce oznámit. Ocituju vám ze statistik, jestli můžu.

Prosím.
V současné době trpí bolestí téměř 40 milionů Evropanů. A očekává se, že do roku 2020 to bude dvojnásobek. Jak je to možné, když farmaceutické firmy nabízejí tolik zázračných pilulek proti bolesti? Jen u nás bylo loni distribuováno 50 milionů balení léků proti bolesti za 4,5 miliardy korun. Tedy 5 balení na 1 člověka včetně dětí. Kde udělali soudruzi chybu? Problém je, že současná medicína považuje bolest za nemoc a bojuje proti ní léky. Ale bolest není nemoc. Bolest je jediný způsob, jak nám tělo může říct, že něco děláme špatně. Pokud tu informaci nepochopíme a tím lékem bolest vypneme, je to nejkratší cesta k sebezničení a ještě větší bolesti.

Mluvíme jen o bolesti tělesné?
Ne, totéž se týká úzkostí a deprese, tedy bolestí duše. Dnes trpí úzkostmi a depresemi 3 miliony Čechů. Nejméně půl milionu jich užívá pravidelně antidepresiva. Jak je to možné? Odpověď je stejná. Duševní bolest je varování, ne nemoc. Je to hlášení, že jste pod tlakem, kterému už nedokážete vzdorovat.

Jaký vliv má na naše zdraví to, že jsme zlenivěli? Že všude dojedeme autem, všechno udělají stroje.
Technika z nás udělala choulostivé děti. Stačí zmáčknout knoflík a všechno se samo udělá. Spíš než cvičení pacientům radím: "Vezměte rýč, motyku, hrábě, sekyru a okopávejte, štípejte..." To vyváží psychický stres.

Co strava?
Spousta lidí si dnes úzkostlivě sestavuje jídelníček. Ovoce, zelenina, vláknina. Přesto jsou nemocní. Není totiž důležité jen složení stravy, ale taky kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Pokud máte úžasnou stravu, ale jste ve stresu, tělo ji nevezme. Naopak vyrovnaný člověk si může dovolit zhřešit.

Takže žádné rychlé firemní kantýny?
Taky tam občas zajdu. Ale hlídám si, abych měl na oběd hodinu. Vychutnat si ho, k tomu v příjemné společnosti. Třeba i s alkoholem.

Dvojka vína k obědu?
Klidně i 2. Je to příjemné zpestření života. Od toho nebudu nikoho zrazovat.

Ale co když vám pacient řekne: "Heleďte, pane doktore, hodinu na oběd, projít se... To se vám hezky řekne, ale já na to nemám čas!"
Je to otázka domluvy, hledáme kompromis. Řeknu vám historku, kterou mi vyprávěl kolega Šavlík, můj velký vzor.

Prosím.
Někde v Jižní Americe prý žije druh opic, které jsou extrémně mlsné. Domorodci je chytají následovně: vydlabou kokosový ořech, do něj nasypou rýži, uvážou kokos na liánu a z té rýže k němu ještě vysypou cestu. Opice jde, zobe rýži a pak vrazí packu do kokosu. Rýži v něm sevře a nemůže ven. Než by sevření povolila, radši se umlátí nebo se nechá chytit těmi domorodci. Spousta lidí se chová stejně. Mají svůj životní styl sevřený a nechtějí se pustit. Snažím se jim poradit, kde mohou povolit, aby se z toho kokosu, z té životní klece, kterou si sami zkonstruovali, vyvlekli. Pokud možno bez léků. Jde to, ale musí chtít.

Tipuju, že ne vždy chtějí.
Někdy mi pacient řekne: "Jsem manažer, 14 hodin denně v práci, hypotéka, milenka." A nechce se nikde pustit. Byl by rád dál manažer, rozvést se nechce, opustit milenku taky ne, hypotéku musí splatit... Je to jeho volba. Já nejsem spasitel. Občas pacienti přijdou: "Vy jste moje poslední a jediná naděje." To je zarazím a odpovím: "Pozor, to musíte výš."

Na co se pacientů ptáte nejdřív?
Jestli se chtějí léčit, nebo uzdravit. Většinou se zarazí, co je to za hloupost. "Samozřejmě, že uzdravit." Dobře, tak si budeme povídat o vašich problémech zdravotních, vašich starostech životních a já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí. Pak vám řeknu, co musíte v životě změnit, abyste nemusel brát léky.

Když vám tedy řeknu, že mě bolí za krkem, jak pokračujete dál?
Nejdřív se zajímám o vznik a vývoj zdravotních obtíží. Kdy se objevily, jak jste se léčil, s jakým výsledkem. Klasický chorobopis. Pak vás běžně vyšetřím a nakonec projdeme vaše významná životní období. Rozvody, rozchody, práce... Když to pak porovnáte, zjistíte, že do sebe vše dokonale zapadá.

Jsou na tom hůř mladí, nebo staří?
Tlaku jsou vystaveni všichni. Ale spousta lidí se nedokáže se stárnutím vyrovnat. Společnost chce mladost, výkonnost. Člověk už ji v určitém věku nemá a myslí si, že je to nemoc. Na to pružně zareagoval průmysl a vznikla anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Jejím cílem je stárnutí zastavit, jako to dělali alchymisti ve středověku. Ale přece vrásky a šedivé vlasy nejsou nemoc. Je to paradox. Lidé se chtějí dožít co nejvyššího věku, a přitom se bojí stárnout. Z toho, po čem nejvíc touží, mají největší strach.

Jaké tedy dáváte nejčastější rady?
Radou a návodem je nemoc. Snažím se, aby člověk za ni i za sebe převzal zodpovědnost. Je to jeho život, jeho zdraví, on se musí starat. Mám tady vysoce postavené manažery, vzdělané lidi. A oni zapomněli žít! Jsou 16 hodin denně v práci, pod obrovským tlakem, jak utržení ze řetězu. Teď z toho stůňou a my je léčíme jako děti. Znovu se učí chodit. Jdou se projít do lesa, tam vidí, že žijí nějací ptáci, a jsou z toho úplně vedle. Nebo tam rostou houby! Pak je tu znovu učíme jíst, v klidu, pomalu. Mají dechová cvičení, protože už zapomněli dýchat. Stejně tak zapomněli navazovat normální vztahy.

A asi s námi bude hůř, ne?
Žijeme v iluzi, že společnost a jednotlivec pořád můžou. My můžeme víc pracovat, společnost může ekonomicky růst. No, nemůže. Stejně jako nemoc je informací pro člověka, že už to dál nejde, ekonomická krize je stejnou informací pro společnost. Že se máme zastavit a přemýšlet, jak budeme dál žít. Finanční injekce jsou jako léky - nemoc jen na čas potlačí. Než se úplně sesypeme.

A co tedy dělat?
Změnit základní hodnoty. Od dravosti ke spolupráci, k úspoře energie, k péči o životní prostředí, k obnově rozpadlých vztahů... Pokud to neuděláme, vývoj si to tvrdě vynutí. Když slyším, že se zase povedlo odstartovat ekonomický růst... Proboha, jen to ne! Už žádný další růst. Tím si zase podřezáváme větev.
______________________________________________________
Převzato: Martin Moravec, Bolest není nemoc, Magazín DNES + TV

středa 26. března 2014

Zdravý talíř

Zdravý talíř je jednoduchá a funkční pomůcka zdravé výživy, která vychází z amerického My Plate, dle doporučení Harvardu a PCRM. Složení talíře odpovídá moderním vědeckým poznatkům, ukazuje nejlepší cestu k udržení zdravého těla i hmotnosti, tvoří základ zdravotní prevence a podpory účinné léčby. Talíř můžete používat bez omezení pro vlastní potřebu i za účelem osvěty či výuky na školách.

Dodržováním uvedených doporučení budete zdravě jíst i bez počítání kalorií, drastických diet a hladovění. Konzumace kvalitních potravin a jídel z nich připravovaných v poměru, který odpovídá zdravému talíři, vám zajistí solidní základ zdravé výživy. Přirozené potraviny neobsahují žádná umělá aditiva ani konzervanty a poskytnou vašemu tělu všechny důležité živiny.


Zdravý talíř je nová a zdravější varianta zastaralé výživové pyramidy. Složení talíře odpovídá moderním vědeckým poznatkům, ukazuje nejlepší cestu k udržení zdravého těla i hmotnosti, tvoří základ zdravotní prevence a podpory účinné léčby.

Zelenina by měla tvořit nejméně čtvrtinu příjmu potravin. Čím více rozmanité zeleniny upravené na různé způsoby sníte, tím lépe. Hranolky se k zelenině nepočítají a brambory patří svým složením spíše k polysacharidům.

Ovoce tvoří druhou čtvrtinu talíře. Nejzdravější a nejvýživnější je jíst sezónní ovoce různých druhů a barev. Příjem ovoce je možné nahradit konzumací zeleniny.

Bílkoviny získáte nejlépe z ryb, luštěnin, ořechů, semínek, zakysaných mléčných výrobků, vajec či masa. Většině z nás prospívá vyšší podíl rostlinných zdrojů bílkovin. Vybírejte dle své chuti i stravovací filozofie.

Polysacharidy jsou nejlepší v přirozené podobě. Například jáhly, ovesné vločky, žitné kváskové chleby či divoká rýže. Důležité je omezovat pojídání výrobků z nehodnotné bílé mouky.

Oleje a tuky jsou nejhodnotnější v superzdravých potravinách jako ořechy, avokádo či ryby. Vhodné je i kvalitní máslo a zastudena lisované rostlinné oleje. Nejezte margaríny a omezte i další průmyslově upravené tuky a oleje.

Tekutiny jsou nejlepší v podobě čisté vody a neslazených čajů. Slazené nápoje a čaje raději zcela vynechte.

Celkově doporučuji upřednostňovat přirozené potraviny před polotovary, lokální a bio potraviny před nekvalitní velkoprodukcí a dovozem. Kromě zdravé stravy si dopřávejte také venkovní pohyb, dostatek spánku, přátel a dobré nálady!


Proč má talíř nahradit pyramidu?
Výživová pyramida již neodpovídá moderním poznatkům o zdravé stravě. Dodržování pravidel podle této pyramidy se podílí na epidemii obezity a cukrovky a může také přispívat k rozvoji srdečně cévních onemocnění.

První výživová pyramida vznikla již v roce 1974 ve Švédsku. Známější je americká verze z roku 1980 a o něco zdravější Středozemní pyramida z roku 2000 s výrazným posunem k rostlinné stravě. Přesto je na stránkách českých ministerstev zdravotnictví a zemědělství nadále doporučována obdoba nejstarší švédské pyramidy:


Za téměř 40 let historie výživové pyramidy se na ni nashromáždilo množství oprávněné kritiky. Zásadní výhrady vůči pyramidě uvádí následující srovnání se Zdravým talířem:

__________________________________________

pondělí 24. března 2014

Michel Teló - Bará Berê

Bara Bará Bere Berê ... jen zavřít oči a zase se na chvilku ocitnout ve víru nočního Santiaga

neděle 23. března 2014

Ibalgin - pomsta růžového štěstí

Růžový zázrak, kavalír, růžové blaho, lentilka, brufátko, ibáček, záchranné kolečko. Snad pro žádný jiný lék nevynalezla lidová slovesnost tolik něžných názvů, nikde jinde se lidé nesjíždějí po růžové tolik jako v Česku.

Ibalgin, univerzální lék, neodmyslitelná součást rodinných lékárniček, ale i ženských kabelek. Jenže ta roztomilá růžová pilulka není zdaleka tak nevinná, jak se zdá.

Letní noc, horská chata, mejdan naší školní party se pomalu chýlí ke konci. „Nemáte někdo ibáč? Ráno mi určitě bude třeštit palice," táže se Pavel. „Mám, šla jsem kvůli tomu speciálně do lékárny," odpovídá Bára a podává kýženou tabletu. „Cože, dvoustovka? To je výsměch. Nemá někdo čtyřstovku?" Měl. Na mejdan bez růžového kamaráda, to málokdo ponechá náhodě. Stejně nepostradatelný je ve chvíli, kdy se ozve zub nebo přijde migréna. Většina žen by bez něj nepřežila menstruaci, uleví i zádům nebo kloubům. Slyšela jsem dokonce o dívce, která si bere „ibáček" preventivně před lyžováním, aby ji nebolely nohy z lyžáků. „Hezky jeden, než se jde na svah, a druhej, když to začne být krize," zní její recept.

Ibáč slaví čtyřicítku

Ibuprofen, což je účinná látka všech růžových spasitelů různých komerčních názvů, slaví letos čtyřicáté narozeniny. Veřejnosti byl poprvé představen v roce 1969 ve Velké Británii. U nás byl v předlistopadové době Brufen, jak se dnešní Ibalgin tehdy jmenoval, podpultové zboží, které lékárníci schovávali jen pro známé. Na černém trhu se dal sehnat prášek dovážený z Jugoslávie. „Bylo to něco jako džíny z Tuzexu. Platíčko Brufenu mělo větší cenu než deset kilo banánů, které byly taky nedostatkovým zbožím," vzpomínají pamětníci.

Popularita růžovému všeléku vydržela dodnes. Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv se u nás loni prodalo 7,4 milionu balení Ibalginu, což je téměř čtvrt miliardy spolykaných tablet. Podle Zentivy, která Ibalgin vyrábí, je spolu s Paralenem růžová pilulka suverénně nejoblíbenějším lékem na našem trhu. Její popularita navíc neustále stoupá. „Mezi lety 2004 a 2008 se počet prodaných tablet zvedl o 10%," potvrdila mluvčí Zentivy Věra Kudynová. Naše vášeň pro růžové blaho je dokonce téměř největší v Evropě. Dle údajů OECD z roku 2005 spotřebují větší počet antirevmatik, mezi která se Ibalgin řadí, pouze ve Finsku.

Žaludek a střeva trpí

Farmaceutické firmy jásají, požívání volně prodejných léků je podle nich pro společnost užitečné. „Šetří veřejné prostředky, umožňují rychlejší návrat člověka do pracovního procesu a zvyšují zodpovědnost občana za vlastní zdraví," vypočítává mluvčí Zentivy. Jenže nic se nemá přehánět - například Ibalgin by se neměl užívat déle než 7 dní v kuse, u dětí dokonce jen 3 dny. Maximální doporučená denní dávka bez předpisu je 1200 mg, tedy maximálně 3 „čtyřstovky" nebo 2 koňské „šestistovky", které už jsou ale jen na předpis. Těch, kteří se doporučení nedrží a dlouhodobě polykají třeba 6 růžových tabletek denně, je přesto dost. Nepříjemnou budoucnost tím chystají především svému zažívacímu ústrojí. Vysoké a hlavně pravidelné dávky ibuprofenu ničí žaludeční sliznici, způsobují žaludeční vředy a ohrožují i střeva. „Odhaduje se, že je u nás půl milionu lidí, kteří to s Ibalginem a dalšími nesteroidními antirevmatiky přehánějí. Dle údajů ze Spojených států, kde pojišťovny víc než u nás pátrají po tom, proč někomu třeba praskl vřed, nastávají komplikace až u 12% těchto chronických uživatelů," varuje gastroenterolog Václav Chytil. 

Podle něj vytváří prostředí pro nadužívání sám stát. „Vždyť donedávna byl Brufen a další analgetika 100% hrazený. I dnes je dotován z 50%, a to nemá v žádné jiné zemi obdoby," říká. Běžné ve světě není ani to, že by silnější varianty Ibalginu byly ve volném prodeji. „Například v Anglii je bez předpisu jen dvoustovka." Lehkovážně s Ibalginem zacházejí často i sami lékaři. „Když už to někdo z nějakého důvodu musí brát chronicky, měl by mu k tomu lékař napsat nějaký přípravek, který chrání žaludek. Tomu se říká gastroprotekce a ve světě ji dělají běžně. U nás se na ni ovšem kašle," tvrdí Václav Chytil.

Lékaři, kteří na všechno předepisují Ibalgin, aniž by řešili příčiny bolesti, tak svým kolegům pouze generují pacienty. „Ibalgin nejčastěji předepisují revmatologové. Podle jedné anglické studie je ale ve výsledku dražší léčba komplikací způsobených nadužíváním, než samotného revmatického onemocnění," upozorňuje odborník na choroby trávicího traktu. 

Ibalginem mezi invalidy

Své o nekompetentnosti lékařů ví čtyřiadvacetiletá Zdenka Minaříková z Poustevny na Děčínsku. V 10 letech dostala zánět mozkových blan, o rok později lymskou boreliózu. Pomocí antibiotik se vyléčila, choroby ale poznamenaly její klouby. Lékaře tehdy nenapadlo nic lepšího, než Zdenku cpát ibuprofenem. „Nejdřív mi dávali čtyřstovku, ta už pak nezabírala, tak přešli na šestistovku," vypráví Zdenka. Na jaře a na podzim, kdy se revma ozývá nejvíc, jich brala třeba 6 denně. Asi 5 let v kuse. Že jí léky ničí trávicí trakt, zjistili až lékaři v Hradci Králové, kam se přestěhovala po rozvodu rodičů. Antirevmatika zlikvidovala střevní flóru a u Zdenky se rozvinula Crohnova choroba, neboli chronický zánět střev. Průjmy a nesnesitelné křeče břicha jsou od té doby běžnou součástí jejího života. 

Od 20 let je v plném invalidním důchodu, na střevech se jí dělají abscesy, čeká ji už několikátá operace. Se zdevastovaným trávicím traktem už žádné léky brát nemůže, místo toho má na lopatkách nalepenou opiátovou náplast. Pomáhá jí od bolesti, ale i komplikuje život. „Musím si ji měnit každé 3 dny. Pokaždé, když si vezmu novou, jsem nabuzená a nemůžu spát. Dneska jsem usnula až v půl 8 ráno." Problémy má i s hledáním partnera. „Když už si někoho najdu a vypadá to, že by to šlo, skolí mě zas ta má nemoc, dostanu se do špitálu, kluk to psychicky nezvládne a jsem znovu sama."  

Stejně jako osvícení hradečtí lékaři, kteří s recepty na Ibalgin šetří, i Zdenka kolem sebe šíří osvětu. Přesvědčila například kamarády z místního hokejového týmu, aby na zranění brali něco jiného, než růžový prášek, který jí zničil život. „Jak říkají lékaři u nás - raději 2 paraleny než 1 ibuprofen. Když vidím někoho v lékárně, jak si to kupuje po 3 baleních, je mi z toho úplně zle. Lidé si bohužel vůbec neuvědomují, jak můžou dopadnout." 

Nekombinovat s aspirinem

Podobnou zkušenost má i Marek, jednatřicetiletý manažer telekomunikační společnosti z Prahy. Jenom si za problémy, které mu nadužívání Ibalginu způsobilo, může sám. V době vysokého pracovního nasazení brával na bolest hlavy až 6 tablet denně. „Většinou jsem si dal 1 nebo 2 hned po probuzení a pak v průběhu dne dle potřeby. Večer nebyl problém zapít prášek alkoholem," vypráví. Teprve po měsících pravidelného braní se doslechl o nežádoucích účincích na trávicí trakt. „Raději jsem tedy příjem omezil, ale po nějaké době jsem s brufenem začal znovu, tentokrát kvůli bolestem žaludku. Bohužel mě nenapadlo, že za ni můžou právě ty prášky." O tom, že si polykáním tablet po hrstech přivodil žaludeční vředy, ho zpravil až lékař. 

Marek měl štěstí, že ho žaludek bolel, a tak vyhledal lékaře. Hůř většinou dopadnou starší lidé, kteří mívají vředy, aniž by pociťovali jakékoliv příznaky. „K lékaři se tedy často dostanou, až když jim perforují," vysvětluje Václav Chytil. Podle něj má nadužívání nesteroidních antirevmatik u seniorů na svědomí až polovinu krvácení do zažívacího traktu. „V USA na to každý rok zemře 17 tisíc lidí," doplňuje.

Růžové tabletky nejsou zátěží jen pro střeva, žaludek, slinivku, játra nebo ledviny. Jejich nadměrné užívání zvyšuje také riziko infarktu. Podle studie otištěné v odborném časopise British Medical Journal dokonce až o 50%. „Představují riziko i při vysokém tlaku, jelikož snižují účinky antihypertenzních léků," upozorňuje gastroenterolog. Z dalších studií také vyplynulo, že lidé, kteří trpí srdečně-cévními chorobami, by v žádném případě neměli kombinovat ibuprofen a aspirin. Až 9x se tak u nich zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. 

Bolest je důležitá

Mnozí z nás nosí léky proti bolesti stále u sebe, abychom měli v případě potřeby po ruce okamžitou úlevu. Zapomínáme přitom na důležitou roli, kterou má bolest v našem životě. „Akutní bolest má především signální funkci. Naznačuje nám, že se v těle děje něco špatného," vysvětluje Marek Hakl z Centra pro léčbu bolesti FN v Brně. I Václav Chytil považuje boj s bolestí za „zhovadilost moderní doby". „Lidi berou na každou prkotinu prášek, místo aby bolesti naslouchali. Když člověka chytne zub, má jít k zubaři, když ho bolí záda, měl by začít cvičit." Velkým nešvarem dnešní doby je také podceňování bolesti hlavy. „Když třeští hlava, je třeba zajít k lékaři. Může to být zablokovaná krční páteř, nebo to je jen od myši počítače. Často to ale bývá způsobené třeba vysokým tlakem. To člověk pozná, až když mu tlak tu hlavu rozstřelí," varuje lékař. 

Jediná situace, kdy je léčba analgetiky na místě, je podle něj bolest nádorová a bolest zubů. „U všeho ostatního bychom se místo polykání prášků měli zamyslet nad tím, co nám ta bolest říká. Nejhorší je brát analgetika, když bolí břicho. Může to být slepé střevo, může to být náhlá příhoda břišní, člověk si to utlumí a než se dostane do nemocnice, je pozdě." Blbostí par excellence je podle něj léčit si Ibalginem kocovinu. „Žaludek je podrážděný alkoholem a my do něj ještě nasypeme chemické sloučeniny. To se pak nemůžeme divit, když zvracíme krev. Na kocovinu je nejlepší studená sprcha a malá desítka," radí. Když už to někdo bez růžového kavalíra nezvládne, alespoň by ho neměl polykat nalačno.

Sportovci na prášcích

Lidé jsou zvyklí kontrolovat si počet vypitých skleniček alkoholu nebo vykouřených cigaret, tablety ale počítá málokdo. Jsou pracoviště, kde růžové pilule doslova létají vzduchem. Vyhlášení růžovkáři jsou například číšníci. Z běhání po lokále bolí nohy, šichty jsou dlouhé. Jeden prášeček ráno s kávou, další dle potřeby během dne a těžký úděl je hned poloviční. Podobně řeší náročnost své práce také zdravotní sestry. „Zvlášť u starších kolegyň je to dost běžné. Dodá to sílu. Já sama když jsem unavená, ulítaná, bolí mě nohy, tak si to vezmu na noc a ráno se cítím jak šestnáctka, i když to číslo už mám opačné," svěřila se jednašedesátiletá zdravotní sestra, která působí na severní Moravě. 

Jeden by řekl, že sportovci dbají na své zdraví. Přitom právě oni jsou jedni z nejmasovějších požíračů analgetik. Navíc - už tak dost rizikový Ibalgin je pro ně příliš slabý, a tak volí silnější kalibry. „Nejoblíbenější mezi sportovci je v současné době Surgam. Je silnější, tím pádem má i víc nežádoucích účinků," popisuje fyzioterapeut vrcholových atletů Jakub Pokorný. Ani jeho klienti si nelámou hlavu s doporučenou dobou užívání. „Znám atlety - a není jich málo - kteří fungovali na těchto práškách třeba 2 roky v kuse. Brali si 1 až 2 před tréninkem nebo zápasem." Vzhledem k relativnímu zdraví a sportem zrychlenému metabolismu s tím zatím problémy nemají. Účet se jim možná vystaví až s věkem. „S braním analgetik se špatně přestává. Dlouhodobé užívání moduluje práh bolesti, takže člověk potom není schopen ani běžnou bolest tolerovat bez prášků."

Růžáček do kabelky

Ještě jedna skupina bere ibuprofen víc než jiné. Ženy. „Když se podíváte do ženských kabelek, najdete ho v každé druhé. Muži ho u sebe většinou nenosí," říká Marek Hakl. Podle něj to může souviset s rozličným vnímáním bolesti. „Nedávná studie vyvrátila zažitý mýtus, že ženy víc vydrží. V době menstruace nebo těhotenství jistě ano, taky v té době tělo vyplavuje hormony, které jim pomáhají bolest zvládat. Ale za běžných okolností jsou vůči bolesti citlivější než muži," vysvětluje lékař.

Že patří především do dámské kabelky, tak trochu evokuje i barva Ibalginu. Svítivě růžový byl už původní britský Brufen z konce 60. let. Atypická barva se osvědčila a tak ji používají i novodobí výrobci. „Z našich spotřebitelských průzkumů víme, že lidé růžovou barvu vnímají velmi pozitivně. Stala se už pro ně symbolem rychlé a spolehlivé úlevy od bolesti. Hraje důležitou roli i při identifikaci tablety - pacienti, kteří užívají více léků najednou, si tak lépe pomatují, zda si již růžovou tabletu vzali či nikoliv," prozradila mluvčí Zentivy.   

Ti, kdo jsou s Ibalginem kamarádi, mu často přičítají i vlastnosti, které nemá. Mnozí hovoří o tom, že dodává energii, mladí zmiňují zajímavé stavy při kombinaci s alkoholem. „Ani jedno není možné. Ibalgin obsahuje jedinou účinnou látku - ibuprofenum - a to jediné, co dělá, že blokuje jeden enzym a působí tak proti bolesti a zánětu. Jakýkoli pocit přílivu energie nebo psychické pohody je jen placebo efekt," říká Marek Hakl. To však neznamená, že by se na něj nedala vypěstovat psychická závislost. „Ta může vzniknout na všem, i na placebu. Člověk si prostě zvykne, že mu prášky pomáhají, pomalu je začne brát preventivně, než ho vůbec něco začne bolet, a když potom nemá tabletku na dosah, je nervózní," popisuje odborník na bolest.
__________________________________________________

středa 19. března 2014

20 (ne)obyčejných radostí

Na blogu Čilichili se to poslední dobou hemží vážně povedenými články. Aspoň mně osobně se zdají velmi originální. Některé jsou vtipné, některé děsivé a jiné obohacující. A jeden takový obohacující článek (ve smyslu - vnímaví lidé mají o tolik bohatší život, když dokážou ocenit i zdánlivé maličkosti) bych tu ráda uvedla. =)

Jsou velké radosti, takové ty mohutné životní milníky - maturita, první výplata, vítězství na mistrovství světa a tak. A pak je taky milion malých radostí, které máme tendenci podceňovat a přehlížet. Což je škoda, protože každá radost je dobrá.

Jen si to představte ...

1. Povalovat se v posteli v deštivém ránu a nemuset vstávat.

2. Když vám konečně vyteče voda ze zalehlého ucha a najednou slyšíte.

3. Když se vám podaří vydolovat kus jídla, co vám uvízl mezi zubama.

4. Jakmile se na obzoru objeví číšník s vaším jídlem.

5. Po dlouhé zimě otevřít okna a pustit dovnitř voňavý jarní vzduch.

6. Když se v sobotu ráno vzbudíte a řešíte jediné - jestli vstanete, anebo si ještě chvilku přispíte.

7. Ta chvíle, když se vám podaří dokončit nějakou úmornou práci.

8. Dát si dlouhou a horkou sprchu po víkendu stráveném v deštivé, bahnité a smradlavé divočině.

9. Když se vám podaří někoho opravdu upřímně rozesmát.

10. Když se vám podaří vstát perfektně odpočatý.

11. Čerstvě vyprané a vysušené prádlo - ta vůně, ta čistota, ta neopakovatelná nádhera.

12. Když vás někdo podrbe na zádech.

13. Když písnička v rádiu končí ve chvíli, kdy zastavíte u baráku a vypnete motor.

14. Ten uspokojující zvuk, co vydá vysavač, když spolkne obzvlášť chutné a výživné sousto prachu.

15. Mít čerstvě povlečeno.

16. Smích.

17. První doušek chladné lahodné vody, když se vrátíte domů během horkého dne.

18. Ta úleva, když si po celodenním lyžování sundáte lyžáky.

19. Sundat si promočené fusky a nandat si čisté, teplé, suché a voňavé.

20. Dát si sprchu a zachumlat se pod peřinu.
______________________________________________________

pátek 14. března 2014

čtvrtek 13. března 2014

středa 12. března 2014

Rozhovor s Margit Slimákovou n°2

Ve svém předminulém příspěvku (Rozhovor s Margit Slimákovou n°1) jsem se už o této odbornici na zdravotní prevenci a výživu zmínila. Dnes bych ráda uvedla druhý (a rozhodně ne poslední) ze zajímavých rozhovorů s ní.

ODBORNÍCI JSOU POZADU, MARGARÍNY NEJEZTE, RADÍ PRŮVODKYNĚ ZDRAVÍM

Jsou ženy, které "jedou" v módním bio a eko stylu. Rodí doma, sní o absolutním návratu k přírodě spoléhajíce na intuici. Když tytéž principy vědecky obhajuje magistra farmacie Margit Slimáková, ateistka, která si říká průvodkyně zdravím a výživou, zpozorníte. Zvažujete její slova dokonce i ve chvíli, kdy se rozhoří pro menstruační kalíšek.

Vážně ho používáte?
Už asi 8 let. Když jsem o něm slyšela poprvé, řekla jsem si, že do toho nejdu. Ale pak mi o něm řekla kamarádka, vzdělaná psycholožka. Zviklala mě, že jsem to zkusila, a jsem nadšená. Je to daleko pohodlnější, příjemnější, žádný zápach, žádná špína, dá se s ním cvičit i plavat, cokoliv. K jeho výhodám si přičtěte ještě ušetřené peníze za hygienické potřeby, také ekologické výhody a pohodlí, když někam cestujete.

S antikoncepcí, při níž vůbec nemenstruujete, s tou bych u vás neuspěla?
To ale s žádnou antikoncepcí. Už na střední škole jsem se intuitivně zajímala o přirozené cesty v péči o zdraví a kondici člověka. Nikdy jsem třeba moc nemusela maso, a když jsem se dozvěděla, že bílkoviny obsažené v mase lze jíst i v jiných potravinách, přestala jsem ho jíst a cítila se líp. Pak jsem nastoupila na farmaceutickou fakultu a první informace, s níž jsem se setkala, byla, že 20% lidí umírajících v nemocnici zemře na nežádoucí účinky léků. To mě šokovalo. Říkala jsem si, že chci pomáhat, ne ubližovat. Antikoncepce navíc ani není lék, protože našemu tělu neprospívá, takže by mě nikdy nenapadlo ji užívat.

Proto máte tři děti?
Třetí dítě je ale jediné plánované. Měli jsme dvě malé děti, žili jsme v Německu a přemýšleli jsme s manželem, jak plodnost co nejpřirozeněji regulovat. Objevili jsme v lékárně Lady-comp, který pracuje s naprogramovanou pravděpodobností a zároveň s vaším cyklem. Každé ráno si v ústech změřím teplotu a jen vidím, jaké mi svítí světýlko. Studie potvrzují spolehlivost přes 99%, tedy stejně jako hormonální antikoncepce. A v případě nejmladšího syna jsme ho využili právě jako indikaci plodných dnů.

Předpokládám, že děti nejsou očkované.
Jen nejstarší syn, protože se tu narodil, ale pak už nejsou. Myslím, že by stát měl především respektovat Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2001 a která jednoznačně říká, že jakékoliv lékařské zákroky se mohou provádět po důkladném ponaučení a se souhlasem pacienta nebo zákonným zástupcem dítěte. A tahle úmluva by měla být nadřazená zákonu o povinném očkování. V Německu nám lékař očkování doporučil, ale v žádném případě nás nenutil. Vy jako rodič budete znevýhodněni za případnou chybu v rozhodnutí, ať už je jakákoliv.

Argumentuje kolektivní imunitou.
V zemích okolo nás není očkování povinné a nevyskytuje se tam víc infekčních nemocí. V případě, že by kolektivní imunita po očkování měla platit, tak nás zde nejvíce ohrožují dospělí, kteří se nenechávají přeočkovávat proti dětským nemocem a chránění už v naprosté většině nejsou, protože imunita po očkování je jen dočasná na rozdíl od té celoživotní, kterou získáte po prodělaném onemocnění.

Ani maso nikdy vaše děti nejedly?
Ani manžel ho nejí, ale není to ze zdravotních důvodů, ale z ekologicko-etických. V rozumném poměru a kvalitě je maso z výživového hlediska v pořádku. Bohužel to, co se dnes běžně v Česku prodává, však kvalitní není. Evropská unie má například povinnost označovat geneticky modifikované potraviny, ale tahle nařízení se obcházejí v podobě krmiv, takže až 85% krmiv určených pro zvířata v chovech může být geneticky modifikovaných. A vy to do těla dostáváte přes ta zvířata. Navíc spousta konvenčně chovaných zvířat nežere přirozenou stravu, nepohybuje se a maso má odlišné složení tuku. Původně jejich maso obsahovalo i omega-3 mastné kyseliny, které má dnes vedle ryb už jen maso některých divokých zvířat.

Co vegetariánskému jídelníčku vašich dětí říká dětská lékařka?
Máme dohodu, že za zdraví dětí odpovídám já. K ní bych šla až tehdy, pokud by byl opravdu problém.

Dětem nevadí, že jsou jiné než ostatní?
Vždycky u nás platilo, že když chtějí maso ochutnat, tak mohou. Nejstarší syn ho okusil dvakrát ve školní jídelně. Sám nám to řekl a zase se vrátil k bezmasé stravě. Pokud se jednou pro maso rozhodnou, bude to jejich věc. V tom nevidím problém, na rozdíl od sladkostí, jako jsou čokoládové tyčinky, ale i bramborové lupínky, k nimž se dostávají nejvíce díky škole.

Cukr vůbec nepoužíváte?
Když se jednou týdně v rodině upeče bábovka, dáte si dezert a přidáte med nebo hnědý cukr, tak je to v pořádku. Nejsem proti sladkému, ale než něco koupit, tak si to raději doma upéct, ať víte, co tam dáváte.

Jak vypadá váš denní zdravý jídelníček?
Pečivo, máslo, hromada zeleniny, k tomu kvalitní sýr, někdy vajíčko, někdy nějaká pomazánka. Kupuji na trhu pšenično-žitný kváskový chléb, máslo mám jenom od farmáře. V zimě teď jíme pravidelně kysané zelí, které jsme si naložili. K pečivu s máslem a pomazánkami dělám saláty z mrkve a jablek, červené řepy, k tomu hodně další zeleniny a vlašské ořechy. K obědu míváme jídlo založené na těstovinách nebo různá mexická jídla, tortilly, fazolové náplně, italská jídla s polentou, dělám i vepřo-knedlo-zelo, ale knedlíky jsou celozrnné a místo vepřového používám pšeničnou náhradu masa, seitan.

V supermarketech nenakupujete vůbec?
Většinou jen tužky před začátkem školního roku. Jinak nejčastěji u farmářů a v kvalitě bio anebo lokální. Jsem šokovaná, že na rozdíl od celého světa mají v Česku biopotraviny extrémně špatné jméno.

Protože existují výzkumy, které tvrdí, že nejsou lepší a zdravější.
Tu americkou studii z loňského září, kterou máte na mysli, jsem přečetla (více o studii zde). Ona prokázala, že biopotraviny jsou výhodnější, i když ne tak moc, jak se čekalo. Mají méně pesticidů, takže jsou méně rizikové. Jenže studie nesledovala to podstatné, třeba obsah omega-3 mastných kyselin, nesledovala genetickou modifikaci. Polemizovala jsem s ní na svém blogu a ministerstvo zemědělství si můj názor vyvěsilo na své stránky.

Biopotraviny jsou obvykle dražší, a pokud nechodíte domů přes farmářské trhy, neseženete je v přijatelné ceně pohodlně cestou z práce domů.
Ve Spojených státech zhruba platí, že se vyhazuje 35% potravin, u nás to bude méně, asi 25%, a biopotraviny jsou v průměru asi o 20% dražší, takže je to zase jen o nastavení. Začneme-li promyšleněji nakupovat a neplýtvat, jsme na svém. Nákup je sice z počátku pracnější, ale to je otázka organizace a priorit. Deset let jsme tady nežili a několik týdnů mi trvalo, než jsem si najela na systém, kde co seženu. Od jara až do podzimu nakupuji téměř vše na farmářských trzích. Teď mi jednou za dva týdny vozí zemědělci od Jičína bedýnku objednaných potravin ze své farmy. Uskladnili jsme si několik beden mrkve, jablek, hrušek, naložené zelí. Když už člověk ví a nakupuje přímo ve svém okolí, vyjde ho to i levněji než přes obchodní řetězce.

Netlačí vás hypotéka, manžel vydělává a máte čas se věnovat vysněnému životnímu stylu. Takové štěstí většina Češek nemá.
Máte pravdu, že mám štěstí, že se zabývám oblastí, která prospívá celé rodině, že mě manžel podporuje a děti jsou naprosto zdravé. "Zase jsem jediný, kdo má nula zameškaných hodin," stěžují si naše děti běžně. V životě neužívaly žádné léky, jediná antibiotika, antipyretika ani analgetika. Chodí jen dvakrát za rok na preventivní prohlídku k zubaři.

Chřipky a virózy léčíte jak?
Stravou, čaji, homeopatií.

Kde propagace přírodního stylu končí? Máme se rovnou vrátit zpátky do jeskyní, nepoužívat elektřinu, protože její výroba planetu devastuje? Máme žvýkat kůže a pěstovat si jídlo na políčku?
Otázka je, do jaké míry musíme být závislí na konvenčních energetických zdrojích, zda bychom se neobešli s těmi alternativními, které naše životní prostředí neničí. Každopádně nejsem pro návrat do jeskyň, ale už dneska se ví, že organické zemědělství je přijatelné a na rozdíl od současného konvenčního je udržitelné. Kvůli chemickému ošetřování půdy i těžké technice totiž klesá zásoba kvalitní kypré využitelné půdy.

Laicky předpokládám, že organické zemědělství nás všechny neuživí.
Určitě ne ze dne na den. Ale dnes už je téměř jisté, že to konvenční určitě ne. Pokud bychom šetrným způsobem pěstovali plodiny, které do daného podnebí a vegetačního pásma patří, pak věřím, že postupná změna by všem prospěla.

Jak se vámi propagovaným životním stylem řídí obyvatelé dalších zemí, kde jste žila?
V Německu nebyl problém koupit zdravé potraviny včetně kvalitnějšího pečiva už v době, kdy u nás byly k dostání jen bílé rohlíky a dva druhy chleba. I povědomí lidí je daleko dál než u nás. Setkala jsem se tam třeba na jedné party u stolu s technikem s nižším vzděláním, a když se téma hovoru stočilo na rizika genetické modifikace potravin, šokoval mě svými neuvěřitelnými znalostmi, které tady nemají kolikrát ani vysokoškolsky vzdělaní lidé. Amerika nenabízí osvětu, ale možnosti, včetně extrémů. Spokojeni jsou jak ti, co nakupují po kilech u McDonalda, i ti, co bojují za zdravý životní styl.

Jak jsme na tom my v Česku?
Mišmaš. Sice už kritizujeme, že tu máme nekvalitní potraviny, ale na druhé straně je kupujeme a nedáme přednost těm kvalitním.

Proč?
Jedna věc je osvěta a druhá toxické stravovací prostředí, v němž se pohybujeme a které vás vede k úplnému opaku. Vemte si, že děti jen na cestě do školy prochází kolem bufetů a fast foodů s nejhorším pečivem a nikde nepotkáte stánek s nakrájenými očištěnými jablky. I vysoce vzdělaní a schopní lidé mohou mít genetickou dispozici k závislostem na cukru a na nezdravých potravinách. Někteří nezdravé prostředí zvládají snadněji a druzí mu podléhají.

Ani na osvětu se nelze spolehnout. Typický je stále aktuální spor o zdravé a škodlivé tuky. Jak se máme správně zorientovat?
Největší problém je, když informace lidem předávají skupiny, které na průmyslově upravených potravinách vydělávají. Potravinářský průmysl by vůbec neměl dávat výživová doporučení.

Od toho je tu přece stát, který hlídá nezávadnost potravin.
Transtuky se tu donedávna prodávaly. Rama jich například obsahovala 15 až 20% a nezávislí odborníci už léta věděli, že je to zdravotně nejškodlivější druh tuků, ale mlčelo se o tom. Pak se procesy zpracování sice změnily, ale není až tak jasné, jak fungují. Mám třeba studii, která dokazuje, že i tuky obsažené v dnešních margarínech mohou zvyšovat obávanou hladinu cholesterolu, ale zase to bude nejspíš trvat, než se to proflákne.

Světová zdravotnická organizace doporučuje ve stravě třetinu nasycených mastných kyselin a dvě třetiny nenasycených, takže spíš než o máslo nebo margarín jde o to, abychom nejedli moc živočišných tuků na úkor rostlinných. A protože se v Česku tradičně jí málo zeleniny, zato jíme vepřové, kachny, smetanové omáčky, chápu, že je pro osvětáře snazší nás z másla přeorientovat na margarín než přimět si dát papriku místo tlačenky.
Kolik těch kachen ale sníte? I světová zdravotnická organizace je ve svých doporučeních bohužel pozadu. Dnes už se ví, že jen vysokocholesterolová strava neznamená automaticky vysoký cholesterol v cévách. Od války jíme čím dál méně živočišných tuků a přitom počet kardiovaskulárních onemocnění roste, takže margaríny nic nevyřešily. Situace je totiž mnohonásobně složitější. Jeden ze základních problémů kardiovaskulárních onemocnění je prozánětlivé prostředí organismu, které poškozuje cévy a tyto cévy se potom stávají místem pro ukládání cholesterolu a nasycených tuků. A to prozánětlivé prostředí je dáno například tím, že máme nadbytek omega-6 mastných kyselin. Rostlinné oleje obsahují omega-3 protizánětlivé a omega-6 prozánětlivé mastné kyseliny a ty, jsou-li v rovnováze, je všechno v pořádku. Jenže my dnes díky margarínům a rostlinným tukům sníme víc omega-6 a nesoulad s omega-3 se prohlubuje. Tím pádem máme v těle trvale prozánětlivé prostředí. Proto se dnes spolu s jednoduchými cukry na našich potížích rostlinné tuky podílejí víc než živočišné.

Margaríny tedy vůbec?
Není důvod.

Obávám se, že laik po vašem odborném vysvětlení stejně tápe a neví, co může a čemu se má vyhnout?
Jezte přirozené základní potraviny a ty minimálně technologicky upravené. Když je občas doplníte jakýmkoliv polotovarem, pak se nic nestane.

Co jsou přirozené základní potraviny?
Čím méně ochucené a trvanlivé, tím lépe, ideálně bio a z lokálních zdrojů. Například fazolí, pohanky, krup, jáhel, jablek, vlašských ořechů či hrušek se nikdo nepřejí, protože naše tělo jim rozumí, umí si regulovat jejich ideální příjem. Zatímco s průmyslově upravenými potravinami, v nichž jsou některé živiny, které třeba ani nepotřebujeme, nepřirozeně koncentrované a jiné chybí, se naše tělo pere.

Jste štíhlá, energická. Je to výsledek zdravé životosprávy?
Problémy s hmotností jsou často jen v hlavě. Jakmile si řeknete, že se musíte hlídat, dostanete se do kolečka, dáváte si pozor, čímž jste ve stresu, který zvyšuje uvolňování hormonu podporujícího ukládání tuku v oblasti břicha. Věřím v pohodu, v to, že tělo si najde rovnováhu, když dlouhodobě jíte přiměřeně a rozumně, nepřemáháte se, ale přirozeně se pohybujete venku na zdravém vzduchu.
___________________________________________________________________________
Převzato: Ona.idnes.cz, Odborníci jsou pozadu, margaríny nejezte, radí průvodkyně zdravím

pondělí 10. března 2014

Rozhovor s Margit Slimákovou n°1

Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. se zdravotní prevenci a výživě věnuje prakticky celý život. Vystudovala farmacii a dietologii, pobývala a pracovala v Německu, Číně, Francii a USA. Ve své práci využívá osvědčené poznatky ze všech oblastí medicíny a klade velký důraz na zdravotní prevenci. Zabývá se zejména poradenstvím a osvětou. Publikuje knihy a články, přednáší, organizuje semináře a prosazuje zdravou výživu do škol. Má 3 děti a její rodina žije v Praze.

ODBORNICE NA VÝŽIVU: POHANKA MŮŽE UBLÍŽIT VÍC NEŽ HRANOLKY !

Cholesterol z vajec vás zabije - máslo je přežitek - a pokud chcete být fit, vsaďte na light. Jestli stále věříte těmto doporučením, pak rozhodně čtěte další díl volného seriálu rozhovorů o jídle.

Možná si taky pamatujete dobu, kdy každý druhý lékař doporučoval margarín, pěl ódy na kuřecí maso a píchal prstem do malůvky výživové pyramidy, jejímž základem byly bochníky chleba a pečivo. Dnes už můžete občas zaslechnout více či méně hlasitá upozornění, že nic není tak černobílé a pohled na to, co je pro vaše tělo opravdu zdravé, se za poslední léta mění.

Jednou z propagátorek moderního pojetí zdravé stravy je i Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., odbornice na zdravotní prevenci a výživu. Vystudovala farmacii a dietologii a v současné době se stará o své klienty jako nezávislá poradkyně pro výživu a zdraví.

Éčka, chemie v jídle, antibiotika v drůbeži... Když to člověk sleduje, získá pocit, že jídlo je pro něj nebezpečí číslo jedna. Reakce mohou být i velmi extrémní – od rezignace až po nákupy výhradně v bio prodejnách. Co je správně?
Zdravý není ani jeden z extrémů. Hlavní je zůstat v pohodě. Už dávno říkám, že s nechutí schroupaná pohanka může ublížit víc než s radostí snědené hranolky. Jídlo je velmi důležité, ale je součástí celého komplexu vlivů a nedá se oddělit. Rozhodně to nemá být tak, že se zaměříte jen na jídlo a budete ve stresu běhat a shánět ho od farmářů, z bia... Na jídlo se nesmíte dívat se strachem. Strach ovlivňuje váš metabolismus, vyplavují se hormony stresu a ty, pokud nejsou náležitě zpracovány, zůstávají v těle a podporují mimo jiné ukládání tuku v těch nejméně vhodných místech. Stres ničemu nepomáhá. První krok ke zdravé stravě je tedy pohoda, nadhled, pocit, že když budete chtít, tak všechno zvládnete.

Takže konec paniky, vzhůru do optimismu?
Ano. Je to těžké, ale je to možné. Jsem zastáncem minimálních restrikcí, mám ráda pozitivní směřování. Prvním pravidlem je maximum přirozených potravin. Jsme doslova zavaleni polotovary – v USA běžně tvoří až 80% jídelníčku, u nás to je taky velký trend. Je tedy dobré začít tak, že si znovu budeme vařit doma, že si budeme kupovat jen základní potraviny a ty zpracovávat dál ve vlastní kuchyni.

Můžete to ukázat na jednoduchém příkladu?
Jistě. Bez problémů si kupte obyčejný bílý jogurt. Ten je naprosto v pořádku. Můžete si ho doma dochutit ovocem, medem. Vyhněte se naopak těm, které byly průmyslově upraveny – ochucované vším možným, odtučněné a jakkoli "vylepšované" či "obohacované"...

V čem vadí obohacené potraviny – vždyť je tam jen víc vitaminů...
Proč bychom měli obohacovat to, co je původně bohaté? V celozrnné mouce jsou všechny potřebné živiny v přírodním poměru. Co ale udělá průmysl – některé živiny z potraviny vezme, aby to na konci zas jiné uměle přidal. Ovšem ty přirozené poměry už se nikdy nevrátí, naruší se kooperace látek, které tam byly.

Zmínila jste pečivo – základ, na kterém stojí klasická pyramida zdravé stravy, kterou asi zná každý.
A znáte někoho, kdo by si uměl reálně představit, jak si podle ní složí porci jídla? Já ne. Je velmi obtížné podle ní získat představu o tom, co je správně. Navíc – vede nás špatným směrem. Jejím základem jsou obiloviny. To by nevadilo, pokud by nám je pyramida nepředstavovala jako pecny bílého pšeničného chleba, rohlíků a sušenek, což není dobře...

Jak je to tedy správně?
Navrhuji spíš zdravý talíř. Rozhodně by na něm mělo být o mnoho víc zeleniny a ovoce. Ale pěkně postupně. Neříkám, že od této chvíle by měl mít na talíři každý z nás polovinu porce zeleniny. Z toho by byla většina lidí okamžitě ve stresu. Jde to ztuha, ale jde to. Když řeknu klientům, že by k snídani měla být zelenina, tak se zhrozí, nejsou na to zvyklí. Stačí si ale chleba ozdobit pažitkou, vzít si jednu ředkvičku... Zvykejte si na to, že zelenina bude postupně stálou součástí každého nesladkého jídla. Dejte si pár týdnů na to, abyste si zvykli.

Platí, že když zdravě, tak bez tuků?
V žádném případě. Jakmile jsou potraviny "odtučněny", musely být průmyslově zpracovány. A průmyslově zpracovaná potravina je to, čemu bych se osobně chtěla vyhnout. Kampaň, která udělala z tuků strašáka, vznikla na základě požadavků potravinářského průmyslu a několika špatně postavených medicínských studií. Vůbec neplatí rovnice tučné jídlo rovná se tučný člověk. Takhle jednoduše to nefunguje, faktorů je mnohem více. Ukazuje se naopak, že když jsou tuky kvalitní, tak dokonce prospívají při odstranění nadváhy. Ideální jsou tuky z přirozených potravin, tedy z oříšků, avokáda, semínek, ale i lososa nebo vajíčka. Z průmyslově zpracovaných pak za studena lisované oleje, máslo a kokosový tuk.

A kde jsou v té souvislosti tolik propagované margaríny?
Je to hodně komplikované. Na základě studií z padesátých let se daly chybně do souvislosti živočišné tuky a nasycené tuky s obezitou. Začali jsme se tedy přejídat margaríny. Pamatuji si dokonce reklamu, kde si pán pochvaloval, že ten margarín je tak dobrý, že by si nejraději namazal chleba z obou stran... Přitom je to vysoce průmyslově upravený produkt a už se ví, že není tak zdravý, jak reklamy tvrdí. Stále častější poznatky, že zdraví neprospívají, jsou opomíjené. Osobně nevidím důvod, proč je jíst. Většina z nich je z nejlevnějších rostlinných tuků – tedy těch, které obsahují nadbytek omega 6 mastných kyselin, ale ty bychom měli spíš omezovat.

Některé ale slibují, že dokonce cholesterol sníží.
Protože vycházejí z uvedených teorií, že živočišné tuky cholesterol zvyšují a rostlinné jako náhrada tím pádem snižují. Do některých výrobci přidávají fytochemikálie. Ale ty jsou přirozené v potravinách, na to nemusíte jíst margarin. Ostatně momentálně probíhá diskuse, jaká hladina cholesterolu je vlastně zdravá. Hranice se stále snižovala a stále víc lidí se "léčilo" na vysoký cholesterol. Zcela nejzdravější metodou, jak cholesterol snížit, je jíst co nejvíc rostlinné potravy a omezit živočišnou.

A proč bychom se měli vyhnout light výrobkům?
Opět použiji příklad z USA. Tam je na trhu suverénně nejvíc light výrobků a umělých sladidel – ale i nejvíc obézních lidí. Před dvaceti – pětadvaceti lety výrobci light potravin tvrdili, že pomohou s hubnutím populace. Dnes už ale máme i studie, které tohle vyvrací. Mezi odborníky už se mluví o tom, že umělá sladidla vůbec tento efekt nemají.

Jak se v tom máme vyznat? Nejdřív nás lékaři varovali před vejci, teď je berou na milost. Pak bylo skoro zakázané máslo... Čemu věřit?
Zapomeňte na módní trendy. Uvědomte si, že mnoho informací je vlastně jen reklama. Bohužel se vyrojila i spousta výživových odborníků, kteří po týdenních kurzech radí lidem. Vzpomeňte si na babičky a jejich kuchyni. A nic nemůžete pokazit, pokud vsadíte na přírodní potravu. Neznám nikoho, kdo by se přejídal mrkví, čočkou nebo vlašskými ořechy. Toho se prostě přejíst nemůžete, protože tělo si dovede říct dost, množství regulovat. Třeba v případě sušenek to ale neumí – klidně sníte balíček na posezení a za chvíli zas máte hlad, protože vás nezasytí.

Jedním z trendů je jíst výhradně to, co vyrostlo v okolí...
Uznávám, že je lepší, pokud základ jídelníčku postavíte na tom, co odpovídá sezonnosti a je lokální. Ovšem stoprocentně to nejde udržet. Vždyť i brambory jsou původem z jiné části světa...

Hodně se mluví o problematice "éček". Jsou všechna nebezpečná?
Nemusí vás to zajímat, pokud budete jíst co nejvíc přirozených potravin. Ušetříte si spoustu času – problematika éček je velmi složitá, mění se názory na jejich nebezpečnost, některá se schvalují, jiná zas zakazují. Nepřijde mi dobré, abychom si se strachem četli etikety a trávili tím spoustu času. Myslím si, že lepší je jíst přirozené potraviny, vyhnout se umělým sladidlům a ztuženým tukům nebo glutamátu.

V poslední době se mluví o tom, že je v mase i další "nečekaná" chemie, tedy například antibiotika.
Platí, že antibiotika se nesmí používat k vykrmování, ale je dovoleno použít je k terapii a prevenci. A tady je opravdu velký prostor, který lze zneužít. Takže jistotu nemáme. Právě proto je maso tím, co bych volila raději v kvalitě bio. Raději menší množství dražšího, kvalitního a bez chemie. Málokdo například ví, že až 85% krmiv v EU určených pro konvenční chovy může být z geneticky modifikovaných plodin.

Jak s těmito vědomostmi chodíte nakupovat do obchodního domu?
Pravda, moc tam nechodím. Raději jsem si vytvořila síť dodavatelů, celé léto chodím po farmářském trhu. Seženu všechno, co doma potřebujeme – i za cenu toho, že někdy vajíčka máme, jindy je prostě nemáme. Musíte se naučit improvizovat, rádi si něco málo vypěstujeme, umím si upéct chleba z kvásku, udělat jogurt. Prostě když chcete, tak to jde.
___________________________________________________________________