čtvrtek 21. června 2007

Takhle to končí

Konec školního roku byl předznamenán řadou nepříjemných událostí...
Někdo se zlomil pod náporem vlastní píle a ctižádosti. Někdo se doma dusil v nesnesitelné atmosféře a neustále bojoval s nepřízní rodiny, která si neodpustila žádnou příležitost, jak znechutit život.

A já... já jsem se sužovala kvůli záležitostem srdečním. Pukalo mi srdce, když jsem na to myslela. Ale nedalo se nemyslet. Situace se hrotila a zostřovala. S každým dalším dnem vzdálenost mezi námi rostla a rostla.
Tak moc jsem potřebovala, aby stál při mě... A přitom mi nezbylo, než zarmouceně sledovat, jak se vzdaluje. Nevěděl, kam míří a na volání neslyšel. Dlouho trvalo, než si všiml, že já už dávno nejdu po jeho boku. Teď stojím vzadu a s rozervaným srdcem si uvědomuji, že jen těžko to vrátíme zpět.
Zdá se, že tahle kapitola je u konce...

Žádné komentáře:

Okomentovat