Tak jsem si nakrátko vysloužila novou přezdívku... V úterý se mi totiž povedl takový kousek. Ve škole jsem přehlédla poslední schod a odporoučela se k zemi. Pád to byl rychlý, rána velká a svědek naštěstí jen jeden. Zbytkem dne jsem se propajdala. Odpoledne mi ale naražené chodidlo oteklo natolik, že jsem nebyla schopná kroku. Takže jsem pajdání musela vyměnit za poskok na pravé a pro jistotu navštívit doktora. Pracně jsem doskákala do čekárny a už po 10 minutách mě vyzvali vstoupit. Mladý sympatický doktůrek mě prohlédl a poslal na rentgen na druhý konec nemocnice. Delší úseky jsem naštěstí zdolala v taťkovo autě. Protože už byly 4 hodiny pryč, na rentgenu bylo alespoň vylidněno. Přede mnou čekal jen chlápek, jehož ruce zdobily dva kovové, velmi elegantní, náramky, a samozřejmě doprovod. Na svou dávku rentgenového záření jsem si počkala nejméně 45 minut, pak už to šlo rychle. Dostala jsem výsledky, odhopsala zpátky na chirurgickou ambulanci a dostala na papírku potvrzeno, že mi v podstatě nic není. Dopravili jsme se tedy zpátky domů a večer, místo věšení prádla, jsem ledovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat