sobota 19. června 2010

pátek 18. června 2010

Vanilkové nebe

O tomhle filmu, na kterém spolupracovali Jerry Maguire a Cameron Crowe, jsem věděla už hodně dlouho. Shlédnout se mi ho ale podařilo až včera večer a ke všemu zcela neplánovaně.
Vždycky jsem měla za to, že jde o další romantický příběh dvou lidí, kteří se na závěr vezmou, budou spolu mít kopu dětí a šťastně zestárnou. Skutečný obsah mě proto docela mile překvapil. Zde si můžete prohlédnout trailer.

čtvrtek 17. června 2010

Mandala


Slovo mandala ( मण्डल ) pochází ze sanskrtu a znamená kolo, kruh, nebo i střed. Jde o harmonické spojení kruhu a čtverce. Symbolizuje cestu (mandalu lze vnímat od středu ven nebo naopak), učitele (skrze ni objevujeme sami sebe), léčitele (dokáže zklidnit zjitřenou mysl a dobýt energii), příležitost (jak projevit emoce) a návrat (ke hraní, znovu se stáváme dítětem).

Pískové mandaly vytvářejí tibetští mniši tak, že umisťují miliony barevných zrníček do složitého geometrického obrazce, který je popsán v budhistických textech. Celý proces vzniku mandaly se mniši učí zpaměti i několik let.
Poté, co je do mandaly umístěno poslední zrníčko, začne probíhat rituální obřad zasvěcující mandalu příslušnému božstvu jako jeho sídlo. Několik dnů pak mniši prostřednictvím modliteb a meditací žádají od přítomného božstva o vyplnění různých duchovních proseb. Na konci božstvo požádají, aby mandalu opustilo a vrátilo se do "čisté země". Okamžitě po jeho odchodu je mandala zničena. Tato část obřadu symbolizuje jeden ze základních budhistických principů - že vše je pomíjivé.

V novém kabátě

Na sklonku jara jsem oblékla blog do nového kabátu. I sebe jsem oblékla do nového kabátu. A nejradši bych do zbrusu nového kabátu oblékla celý svůj život.
Nevím proč, ale čím dál častěji začínám pociťovat nutkání něco měnit. Staré mě nudí. Dychtím po novotách všeho druhu, od drobných až po ty výrazné. Měním vzhled pozadí na noťasu, na stránkách FB, na blogu, v samoobsluze vodafonu. Přeskupuji ikony na ploše, složky na disku, přejmenovávám soubory. Zkouším si nové účesy, vybírám nové doplňky, o nové kousky rozšiřuji šatník. Vařím si podle nových receptů, v menze ochutnávám nová jídla. Jezdím jinými linkami MHD, chodím jinými cestami...

Jako střelec to mám asi v povaze. Obavu z toho, že se můj život stane jedním velkým stereotypem. Že nakonec všechno budu dělat ze zvyku - nakupovat ve stejném obchodě, vařit dokola ta samá jídla, večer sedět u televize...
Na druhou stranu odpíchnout se a začít znova jinde, to chce hodně velkou dávku odvahy a odhodlání. 
Jednou, až zestárnu a ohlédnu se zpátky, si chci prostě říct, že jsem žádnou šanci nepromarnila, že jsem žila hodnotný a zajímavý život, že jsem toho spoustu viděla, zkusila a zažila.