úterý 29. července 2008

Rozkouskovaně

Kromě toho, že jsem si všimla jistého matematického paradoxu (s přibývajícím volným časem klesá má aktivita v psaní), nehodlám dopustit, abych měla přesně po dvou letech od založení blogu (náhoda) svůj první měsíc bez jediného příspěvku. Takže zaúčinkovala má ješitnost a já se s její pomocí snad pustím do častějšího přispívání.

Nedávno jsem si konečně začala splňovat své "pomaturitní" plány. Půjčila jsem si první ze čtyř dílů Řeky bohů (mimochodem osmisetstránková bichle). Je to vážně úžasná knížka. A přečíst si ji jsem toužila už strašně dlouho. Jako jedna z mnoha "egyptem-uchvácených" jsem jí okamžitě propadla. Čemuž buď důkazem fakt, že ji všude tahám s sebou.

Taky došlo na filmy, které jsem si chtěla pustit, ale neučinila tak z obavy před výčitkami. Dvě hodiny bych přece mohla strávit daleko užitečnějším způsobem! (třeba četbou ukázek z čítanky) Přiznaně, své svědomí jsem neshlédnutím filmů ukonejšila, ale na čítanku se stejně nikdy nedostalo. :-D

A pak jsem si plánovala (když jsem seděla o svaťáku na parapetu, koukala ven z okna a odháněla výtiskem jedné maturitní otázky vosu... ), že budu podnikat dlouhé výlety do přírody. Tuhle vizi jsem sice trochu skrouhla, protože mi po první procházce nestačil balík papírových kapesníků a skrz kapky do očí jsem neviděla...

A tím se asi blížím ke konci, protože víc toho za zaznamenání nestojí. A pokud bych měla přiznat, že stojí, tak musím také dodat, že některé věci by měly zůstat sladkým tajesmtvím.

No vida. Snad poprvé se mi povedlo splnit jeden z rysů fejetonu. Takhle by měl ideálně vypadat - paradox na začátku, paradox na konci. Abych vysvětlila ten závěrečný paradox... Pro většinu lidí má tajemství naopak trpkou příchuť. Zvědavost - jedna z lidských přirozeností.

To je už asi padesátý odstavec. Nedělám to úmyslně, ale nemůžu si pomoct. Jen chci dodat, že trochu přeháním... Pro případ, že by mě někdo chtěl brát smrtelně vážně.