čtvrtek 15. července 2010

Lpění

Protože mi začaly vytoužené prázdniny a já mám spoustu volného času (krom každodenních povinností), snažím se ho využít ke všem těm báječným činnostem, o kterých jsem dlouze snila nad rozloženým učením... Pouštím si v originále Ally McBeal a rozšiřuji si tak slovní zásobu o právnické termíny. Z knihovny jsem si donesla pár zajímavých titulů (Jak soudili faraoni - zločin a trest ve starém Egyptě, Právní pověry,...). Dostala jsem se i k malování mandal, kvůli čemuž jsem si opatřila nové tempery. Občas si jdu zaplavat, vyrazím někam s přáteli, nebo se věnuji své drahé polovičce. Ale hodně často nedělám vůbec nic... Jen stojím u otevřeného okna, pozoruji dění venku a přemítám o všem možném.

Tuhle jsem si uvědomila, jak je mi vlastně nepříjemné, když na něčem lpím. Jedno, je-li to materiálního nebo duševního rázu. Každé ulpívání jsem si představila jako lano, které mě svazuje a poutá - některé pevněji (když na něčem lpím opravdu hodně), některé méně... A já se teď snažím jednotlivé provazy  rozvolnit a setřást. Ironií na tom ovšem je, že jsem si každé pouto nasadila sama a dobrovolně.

neděle 11. července 2010

Zámecké slavnosti

Můj dnešní den měl příchuť dob dávno minulých... Ocitla jsem se v přítomnosti urozených šlechticů, vznešených dam, statečných rytířů, půvabných tanečnic a zručných řemeslníků. Šermířské souboje střídala vystoupení tanečnic, přehlídka dravých ptáků, divadélko pro děti a ukázka odvážných kousků fakíra. Středověkou atmosféru po celý den umně podkreslovaly tklivé písně kapely Arcus, jejíž živá vystoupení  pak byla navíc jedním z hlavních bodů programu.

Slavnosti na Červeném hrádku jsem zažila už loni. Tehdy sice nevyšlo počasí, ale program se mi zdál divácky atraktivnější. Vedle kapely, tanečnic a dravců se konaly šermířské turnaje na koních, které okořenila ukázka střelby z děla. Letos jsem většinu vystoupení musela shlédnout v úporném horku a to mi asi zkazilo celkový dojem víc, než kdyby pršelo. Přesto jsem si ze Zámeckých slavností odnesla dobrý pocit a krom spálených ramenou taky plno hezkých zážitků a obě CD oblíbeného Arcusu. :-)

neděle 4. července 2010

Páj

Pája zná páj. A já znám Páju.
Asi takhle jsem se dozvěděla o nenápadném australském bistru kousek od mojí fakulty, přímo v srdci Plzně. Prodávají se tam masové koláče - páje. Jde o kapsu z křehkého těsta, která je naplněná směsí. A právě podle směsi má každý páj i své zvučné jméno - Belzebub (libové hovězí maso s červenými fazolkami), Pepek (špenát s houbami a balkánským sýrem), nebo třeba Carbonara (krůtí prsa na smetaně s anglickou slaninou, parmezánem a houbami). Různé druhy páje jsem už vyzkoušela a všechny chutnají opravdu báječně ! Jestli bych něco mohla jíst pořád dokola, tak tohle. :-)