pátek 27. července 2012

Tady a teď

Před nějakým časem jsem narazila na článek o prohrané bitvě Andyho Whitfielda. Ani jsem nevěděla, že právě tohle jméno patří herci, který pro mě zosobňuje postavu Spartaka. A proto mě poměrně zaskočilo zjištění, že zrovna on podlehl rakovině...

Co mě ale rozčarovalo úplně nejvíc je připravovaný dokument o tom, jak se s neúprosnou nemocí snažil vypořádat. Obdivuji, že měl k takovému kroku dost síly a odhodlání. Potýkat se s rakovinou musí být nesmírně těžké už samo o sobě. On se ale rozhodl, že svou bitvu natočí, podělí se tak o zkušenosti a nám ostatním alespoň trochu nastíní, čím si tito lidé prochází. Myslím, že tento dokument by mohl být pro všechny velmi inspirativní. Kdy jindy by si měl člověk uvědomit, na čem opravdu záleží, než tváří v tvář nevyléčitelné nemoci? Čelící smrti? Možná by jeho shlédnutí měli zavést povinně. Je ale vůbec možné něco takového pochopit jen ze zkušenosti druhého?

Nicméně ... Během nemoci si Andy Whitfield zvolil nové krédo - tady a teď. Podle něj je to to nejdůležitější a nemá cenu si kazit přítomnost strachem z budoucnosti. S tímhle názorem se ztotožňuji i já. Vážně nemá smysl strávit dnešek přemýšlením o zítřku (natož zbytečnými obavami a strachováním). Negativní myšlení ještě nikomu nic dobrého nepřineslo. Tak proč radši nezkusit to pozitivní?


neděle 15. července 2012

Potraviny a.s.

My se stejně jednou zahubíme sami... ať už nekonečným válčením, nebo tím, co si "dobrého" naservírujeme.