úterý 26. září 2006

Moje malá posedlost

Nedávno jsem na internetu narazila na jeden velmi zajímavý blog. Objevila jsem na něm povídky, poezii, zkrátka tvorbu všeho druhu. Některé povídky mne natolik inspirovaly a nadchly, že jsem se pustila do psaní své vlastní. V neděli jsem měla plnou hlavu nápadů a celkem se mi i dařilo je přenést na papír, následující den moje nadšení ochabovalo, ale dnes se mi nadšení vrátilo. Svou povídku zde hodlám zveřejnit. Jen doufám, že mě tahle moje nová malá posedlost neopustí dřív, než se doberu konce. =)

pátek 22. září 2006

Spřízněná duše

Mám milující rodinu a věrné přátele. Ale až donedávna mi chyběl někdo, s kým bych sdílela stejné myšlenky. Někdo, s kým bych si skvěle rozuměla. Někdo, kdo by mi vléval energii do žil... Myslím, že jsem našla svou spřízněnou duši.
Opravdu mě nenapadají vhodná slova, kterými bych tuto osobu mohla popsat, takže se opět raději uchýlím k citaci:
"Jsem neobyčejný svou obyčejností, jsem prostý jako barevný podzim. Jsem svou samotou poražen, jsem rytíř, jenž touží být šípem lásky zasažen."
A nakonec vzkaz:
"Nezapadám do toho puzzle, které si říká dav. Mám rád muziku, sport (zvláště hokej), mám rád filmy, i divadlo. Ale nezbožňuju, idol nehledám. Mým idolem je Země a její lidé. A proto vás všechny prosím! Zachraňte Zemi!!! Je to jediná planeta s čokoládou..."

čtvrtek 21. září 2006

Koťátko

Nemám to srdce se nepodělit o krásu... Tohle koťátko, myslím, je tak rozkošné!

pondělí 11. září 2006

Zprovozněno

Konečně se mi podařilo zprovoznit obrázky. K některým příspěvkům jsem je tedy dodatečně vložila...

O kávě


Narozdíl od posledních dvou příspěvků, ten dnešní bude zase tak trochu obyčejný... Mám totiž tolik všedních starostí, že na cokoli mystického mi bohužel nezbývá čas. Stěží jsem dočetla Celestinské proroctví od Jamese Redfielda... (o téhle knize se podrobněji zmíním v některém z příštích příspěvků).

Mé dnešní téma ale bude káva. Pro mnoho lidí je to každodenní "droga". Někomu pomáhá se ráno probrat, někomu zase neusnout. Já osobně jsem kávu nikdy nepila, protože se mi zdála odporně hořká (ačkoli byla s cukrem - zvláštní). Zlomové pro mě byly letošní prázdniny. Na english-campu byl totiž každé ráno výběr ze tří druhů pití - čaj, káva, mléko. Za nejschůdnější cestu jsem považovala čaj, ale brzo jsem změnila názor. Já si totiž na čaje moc nepotrpím a čaje tohohle druhu nemusím už vůbec... Abyste rozuměli, nemám ve zvyku měnit některé ze svých zavedených pravidel. A nepít kávu rozhodně zavedené pravidlo bylo. Proto nevím, zda ruka prozřetelnosti nebo prostě náhoda způsobili, že jsem si jednoho rána natočila kávu s mlékem a ta mi k mému překvapení zachutnala. Od té doby si příležitostně šálek kávy dopřeju a protože jsem se naučila nesladit, můžu si s čistým svědomím ještě něco sladkého zakousnout.

A teď trocha historie:
Káva je odvozena od slova qahwah, jednoho ze slov původně používaných pro víno. Kávová zrna byla pouze žvýkána, než se zjistilo, že mohou být semleta a vařena ve vodě. Nikdo neví, kdy a kde se káva pila poprvé, ačkoli se zdá, že plantáže kávy existovaly v Jemenu již v 6. století. Za onoho času patřil Jemen, s přístavním městem Mokka, k nejrušnějším místům světa. První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelích zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.

Legenda O Mohamedovi:
Jednou Mohamed vyčerpáním tvrdě usnul a nebyl schopen splnit své povinnosti. Archanděl Gabriel si toho všiml a snesl se z nebes probudit Mohameda a pomoci mu. Přinesl mu zvláštní, božský nápoj. Probudil ho a nabídl mu doušek kávy. Mohamed náhle ožil, vrátila se mu životní síla a v tu chvíli byl tak mocný, že dokázal "ze sedla sesadit na čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastnými."

pátek 8. září 2006

Déja vu (dežavi)

Déja vu je slovo francouzského původu. Jeho odborná definice zní - stav mysli v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že jsme ji již jednou nebo vícekrát jako takovou zažili.
Nevím, jak vám, ale mně se to přihodilo už mnohokrát. V jisté situaci jsem měla pocit, že je mi nějaká povědomá.. že jsem ji už někdy zažila. Naposledy jsem zažila déja vu, když jsme seděli s rodinou u oběda. Jedla jsem rajčatový salát a Radek (můj mladší bratr) se rozplýval nad jednou počítačovou hrou. Vychvaloval si nové Lamborgini, které si v té hře koupil za peníze získané v závodech. A já si cosi pomyslela. Ta myšlenka byla klíčová, protože právě ta mi přivodila povědomý pocit.
Je to zvláštní... proč se to stává? Co ty pocity vyvolává? Může to být nějaký zkrat nebo snad vzpomínka na podobnou, ne-li stejnou situaci v minulém životě? Mám tolik otázek - mnohem víc než tyhle - a neznám nikoho, kdo by mi na ně mohl odpovědět. To je k zbláznění! =/