neděle 26. ledna 2014

Bistro Satyr

Tohle vegetariánské bistro jsem si strašně moc oblíbila. =) Nejenže ho mám kousek (v ulici Kardinála Berana), ale především se v něm vždy výborně a dosytosti najím. Prostory jsou malé, útulné. Vládne tu taková rodinná atmosféra, řekla bych. Značný podíl na tom má jistě i velmi milá obsluha.

Abych se ale vrátila k tomu hlavnímu - stravování. Každý den mají na výběr ze dvou polévek a tří hlavních jídel. Porce jsou tu víc než štědré a ceny velmi rozumné - vzhledem k množství, kvalitě a výborné chuti.

Už 2x jsem si došla na dršťkovou polévku z hlívy ústřičné a o té bych mohla skládat básně. Od té pravé dršťkovky je chuťově k nerozeznání. Ale místo drštěk (což jsou předvařené předžaludky skotu) se do ní dává hlíva ústřičná (houba, která má všelijaké prospěšné a léčivé účinky). Pro mě osobně se tak ingredience nevábného vzhledu a nevalné chuti vyměnila za takovou, kterou zbožňuji - houby (na jakýkoliv způsob). Geniální jídlo.

pátek 3. ledna 2014

Stručná rekapitulace roku 2013

V lednu jsem se ocitla lapená v Barceloně ... doslova.

V únoru mě uchvátilo jaro ... probouzející se tak časně v Santiagu.

V březnu jsem cestovala na jiné místo a v jiný čas ... Bayona 1493.

V dubnu jsem se zúčastnila španělských velikonočních oslav ... nezapomenutelné - v dešti za zvuku bubnů v kápích kráčející bosé procesí.

V květnu jsem si ujasňovala, co vnímám jako dobré a co špatné ... utvořila jsem si poměrně jasnou představu, zejména co se stravování týče.

V červnu jsem dostala lekci o tom, že někdy se dobré věci přihodí samy a někdy o ně člověk musí tvrdě bojovat ... hlavní je však neztratit víru a naději.

V červenci jsem si opět zvykala na život tady ... hlavně na lidi a jejich typický přístup k životu.

V srpnu jsem se pro změnu poučila, jak je vnímaný běh času neuvěřitelně subjektivní ... zažila jsem hodiny, do kterých se smrsknul celý můj dosavadní život.

V září jsem si neskutečně užívala každý "obyčejný" den ... prostě tak.

V říjnu jsem se svou velmi dobrou kamarádkou oslavila její narozeniny ... a dostala neodbytný pocit, že mi život protéká mezi prsty.

V listopadu jsem dovršila svých pětadvacet let ... a upokojila se vědomím, že mi zbývá pořád stejně času jako předtím - neurčito.

V prosinci jsem se znovu přesvědčila, co pro mě znamená moje rodina a moji přátelé ... vše.