neděle 31. prosince 2006

Diamantová voda

Slyšeli jste někdy o diamantové vodě? Já se o ní poprvé dozvěděla před časem a nedávno jsem dokonce od přítele trochu dostala. Užívá se pro její blahodárné a ozdravné účinky. Pokud se chcete dozvědět více, doporučuji tento odkaz. Je zde důkladně vysvětleno a popsáno, jak se tato voda množí, používá a jak na živý organismus působí.

V tomhle směru jsem střízlivá. Nejsem z těch, co hned bezhlavě uvěří. Ale na druhou stranu, proč to nezkusit?! Účinkům diamantové vody nevadí ani mráz, ani var, takže pokud se člověk chce ujistit o nezávadnosti, může si vodu klidně převařit.
Řídím se heslem, že nejdřív se má člověk osobně přesvědčit, než začne vynášet soudy. Proto jsem se rozhodla DV zkusit i já... A i kdybych nezaznamenala žádnou změnu, začala jsem konečně dodržovat pitný režim a žít zdravěji.
Jestli vás to zaujalo a máte zájem účinky DV také vyzkoušet, můžete mi napsat. DV se šíří lidmi, co ji užívají, zdarma.

čtvrtek 7. prosince 2006

Aj pro pokročilé

Vážení odborníci anglického jazyka, víte, co to znamená?
-> Come shall ten well bload ?
-> Ten well bload shell when blaight !
Když nebudete vědět, zkuste si to přečíst nahlas... =D

pondělí 4. prosince 2006

Dům

Protože jsem včera nemohla usnout, sáhla jsem po útlé knížečce, kterou jsem měla už pár týdnů rozečtenou a kolem jedné hodiny ranní se konečně dobrala jejího konce...

Ačkoli má jen 124 stran, nečetla se mi moc dobře. Kniha začíná příchodem mladého malíře před starý, na první pohled opuštěný dům, jenž mu nabídl národní výbor. Ale k jeho překvapení je původně pustý dům plný nájemníků...
Začátek si mě získal svou poutavostí a lehkostí. Až poté se začal děj postupně rozvíjet. Mladý umělec byl svědkem podivuhodných událostí a na nepřímý nátlak nájemníků v domě zůstal...
Text je psaný er-formou (vypráví se o mladém muži ve 3. osobě), nájemníci nejsou představeni jménem (dají se rozeznat jen na základě popisu vzhledu a vlastností) a chybí jasné oddělení dialogů. Proto se mi často text jevil jako zmatený a nepřehledný. Ke konci jsem si musela celé úseky číst znovu a znovu, abych vůbec pochopila, o čem je řeč a hlavně kdo ji pronáší.

Pominu-li ale moje mírné potíže se srozumitelností, kniha se mi líbila. Dům je modelovým příběhem současného světa. Novela, odehrávající se na území města Prahy za našeho socialismu, se dá považovat za metaforicky pojaté přiblížení totality. Lidé v domě ztratili vlastní identitu, zjednodušili si život podřízením se silnější osobnosti, autoritě a žili ve stínu. Přiřadili se k proudu a plnili i "nesmyslné" obřady, aby měli klid a jisté odměny.

Autorem je Jan Kameníček. Jeho dílo se nevyhne přirovnání k tvorbě a stylu velkého Franze Kafky. Stejně jako on, i Kameníček zachycuje ve svém díle postavy podivínské, formované prostředím, ve kterém žijí, straněné společnosti. Jsou popsány nepřímo, poznáme je podle vystupování a myšlení.

neděle 3. prosince 2006

Alchymista

Tak se jmenuje mistrně napsaná kniha, jejímž autorem je Paulo Coelho. Líčí cestu španělského pastýře za zakopaným pokladem. Za tímto pohádkově laděným příběhem se ale ukrývá hledání smyslu života a odhalování duchovních tajemství. Kniha obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, které vás donutí k zamyšlení.

Mě oslovily tyto:
- Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.
- Lidé poznají velice brzy, proč mají žít. Možná právě proto se velice brzy vzdávají.
- Když se naučím rozumět řeči beze slov, porozumím světu.
- Měj vždycky na paměti, co chceš.
- Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.
- Vždycky je na světě jeden člověk, který čeká na svůj protějšek, ať uprostřed pouště nebo uprostřed velkoměsta.
- Zlo není to, co vchází člověku do úst. Zlo je to, co z nich vychází.
- Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod.
- Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká.
- Když se pokoušíme být lepší, než jsme, všechno kolem nás se také zlepšuje.
- Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele. (Nejtemnější chvíle nastává před úsvitem.)

středa 29. listopadu 2006

Loučení

Využívám dnes své poslední příležitosti a přispívám jakožto nezletilá. Od zítřejšího dne se mi totiž, jako mávnutím kouzelného proutku (tedy spíš po předložením občanského průkazu =D ), otevírají nové možnosti:
- mohu jít do kina na film přístupný od 18-ti let
- mohu volit
- mohu legálně požívat alkohol
- při výměře trestu se přihlédne jako k polehčující okolnosti k tomu, že jsem spáchala trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých
- a hned zítra se mohu vdát. =D

A jakožto zletilá:
- jsem odpovědná za mnou způsobenou škodu na majetku, zdraví či občanské cti
- jsem povinna vyřizovat si veškeré případné záležitosti s úřady osobně
- v případě uzavření smlouvy o pracovním poměru mám stanovenou pracovní dobu na 40 hodin týdně (narozdíl od mladistvích, kteří mají max. 30 hodin týdně a nesmí pracovat v noci), můj zaměstnavatel má právo mi nařídit přesčasy a musím počítat s nemalými srážkami ze mzdy.

Upřímně řečeno, nejsem si jistá, jestli mám očekávat změnu k lepšímu a jestli by nakonec nebylo lepší zůstat pod ochrannými křídly nezletilosti...

úterý 28. listopadu 2006

Čas

Dnes! Dnes jsem se konečně zastavila a nekompromisně rozhodla přispět novým vpiskem. Nemohu totiž uvěřit vlastním očím... Poslední příspěvek je ze 20. října a za pár dní už začne prosinec!

Ten čas tak strašně letí… Den za dnem, týden za týdnem se střídají s neobyčejnou rychlostí. Když se tak ohlížím, s hrůzou zjišťuji, jak málo jsem se věnovala tomu, čemu jsem skutečně chtěla. Zvláštní. Kam se poděl můj volný čas??? No, přiznávám, že drtivá většina mého času je stravována školou, úkoly a učením. Ale co ten zbytek? Volná odpoledne, večery, víkendy… Jako by mi život unikal mezi prsty a já jej nedokázala sevřít a zachytit tak každý okamžik. Tolik času zbytečně promarním nad hloupostmi. Proč jen se stále nedokáži přinutit a začít skutečně plnohodnotně žít?

pátek 20. října 2006

Portrét

Tenhle portrét na mě opravdu zapůsobil. Vyzařuje pohodu a klid. =)

středa 4. října 2006

Denní sny

Přečetla jsem několik knih s duchovním a psychologickým zaměřením, jejichž hlavní myšlenkou bylo uvědomění si podstaty lidského Bytí. Já bych se ale chtěla zmínit o jedné z mnoha dalších pozoruhodných myšlenek. V posledních dnech mne totiž okolní působení nutí přemýšlet nad sny...
Nemám ale na mysli sny obvyklé, které se nám zdají v noci, nýbrž "sny denní" (jak bylo trefně označeno v jedné takovéto knize). Jsem přesvědčena, že tyto "denní sny" sníte i vy, jen jste se ještě nesetkali s tím, že by je někdo pojmenoval a popsal. Lidská mysl má mnoho zákoutí, pro která ani nemohu použít konkrétní název - žádný totiž nemají. Ale zpět ke snům; nevím, jak to vnímají ostatní lidé, ale pokusím se vám nastínit moje vlastní zážitky a pocity...
Seděla jsem v obýváku, zachumlaná do deky a snažila se učit. Ani nevíte, jakou mi dalo práci plně se soustředit na Nauku o zvukové stránce jazyka a vštípit si alespoň význam slov fonetika, fonologie a foném, než se mi myšlenky rozlétly všemi směry. Zrak se mi rozostřil natolik, že se jednotlivá slova slila v jednu černou šmouhu a dohadování mamky s taťkou ke mně doléhalo už jen z dálky, přes jakousi clonu. To byla ta příhodná chvíle. Nalézala jsem se ve zvláštním rozpoložení, kdy moje smysly byly rozostřené a má mysl se toulala někde jinde. Zřejmě jsem tak poskytla svému mozku dostatečný prostor, aby mi pustil krátký střih. Řádově se jedná o pár sekund, kdy se mi před očima zcela jasně odehraje zpravidla ozvučená scénka, jejíž námět je podle mne absolutně scestný vzhledem k situaci, v jaké se nalézám. Když jsem tedy dnes seděla v obýváku s učebnicí v ruce, místo slov měla černou šmouhu a místo doléhajících hlasů jen šum, pustil se mi záběr starého domu. Dva muži středního věku z něj vynášeli přibližně stejně starou tmavovlasou ženu zabalenou v dece. Dům byl opuštěný, pravděpodobně stál někde na samotě a oba muži byli záchranáři...
Stejně náhle jako scénka přišla, tak i odešla. Obsah podle mne není tak podstatný, spíš mne zajímá, proč se nám ty zvláštní "denní sny" zdají...
Někdo tenhle nudný vpisek přejde. ;-) Někdo zná možná odpověď a je mi schopen odpověděť. Ale určitě se najde někdo, koho tím donutím k zamyšlení. =)

úterý 26. září 2006

Moje malá posedlost

Nedávno jsem na internetu narazila na jeden velmi zajímavý blog. Objevila jsem na něm povídky, poezii, zkrátka tvorbu všeho druhu. Některé povídky mne natolik inspirovaly a nadchly, že jsem se pustila do psaní své vlastní. V neděli jsem měla plnou hlavu nápadů a celkem se mi i dařilo je přenést na papír, následující den moje nadšení ochabovalo, ale dnes se mi nadšení vrátilo. Svou povídku zde hodlám zveřejnit. Jen doufám, že mě tahle moje nová malá posedlost neopustí dřív, než se doberu konce. =)

pátek 22. září 2006

Spřízněná duše

Mám milující rodinu a věrné přátele. Ale až donedávna mi chyběl někdo, s kým bych sdílela stejné myšlenky. Někdo, s kým bych si skvěle rozuměla. Někdo, kdo by mi vléval energii do žil... Myslím, že jsem našla svou spřízněnou duši.
Opravdu mě nenapadají vhodná slova, kterými bych tuto osobu mohla popsat, takže se opět raději uchýlím k citaci:
"Jsem neobyčejný svou obyčejností, jsem prostý jako barevný podzim. Jsem svou samotou poražen, jsem rytíř, jenž touží být šípem lásky zasažen."
A nakonec vzkaz:
"Nezapadám do toho puzzle, které si říká dav. Mám rád muziku, sport (zvláště hokej), mám rád filmy, i divadlo. Ale nezbožňuju, idol nehledám. Mým idolem je Země a její lidé. A proto vás všechny prosím! Zachraňte Zemi!!! Je to jediná planeta s čokoládou..."

čtvrtek 21. září 2006

Koťátko

Nemám to srdce se nepodělit o krásu... Tohle koťátko, myslím, je tak rozkošné!

pondělí 11. září 2006

Zprovozněno

Konečně se mi podařilo zprovoznit obrázky. K některým příspěvkům jsem je tedy dodatečně vložila...

O kávě


Narozdíl od posledních dvou příspěvků, ten dnešní bude zase tak trochu obyčejný... Mám totiž tolik všedních starostí, že na cokoli mystického mi bohužel nezbývá čas. Stěží jsem dočetla Celestinské proroctví od Jamese Redfielda... (o téhle knize se podrobněji zmíním v některém z příštích příspěvků).

Mé dnešní téma ale bude káva. Pro mnoho lidí je to každodenní "droga". Někomu pomáhá se ráno probrat, někomu zase neusnout. Já osobně jsem kávu nikdy nepila, protože se mi zdála odporně hořká (ačkoli byla s cukrem - zvláštní). Zlomové pro mě byly letošní prázdniny. Na english-campu byl totiž každé ráno výběr ze tří druhů pití - čaj, káva, mléko. Za nejschůdnější cestu jsem považovala čaj, ale brzo jsem změnila názor. Já si totiž na čaje moc nepotrpím a čaje tohohle druhu nemusím už vůbec... Abyste rozuměli, nemám ve zvyku měnit některé ze svých zavedených pravidel. A nepít kávu rozhodně zavedené pravidlo bylo. Proto nevím, zda ruka prozřetelnosti nebo prostě náhoda způsobili, že jsem si jednoho rána natočila kávu s mlékem a ta mi k mému překvapení zachutnala. Od té doby si příležitostně šálek kávy dopřeju a protože jsem se naučila nesladit, můžu si s čistým svědomím ještě něco sladkého zakousnout.

A teď trocha historie:
Káva je odvozena od slova qahwah, jednoho ze slov původně používaných pro víno. Kávová zrna byla pouze žvýkána, než se zjistilo, že mohou být semleta a vařena ve vodě. Nikdo neví, kdy a kde se káva pila poprvé, ačkoli se zdá, že plantáže kávy existovaly v Jemenu již v 6. století. Za onoho času patřil Jemen, s přístavním městem Mokka, k nejrušnějším místům světa. První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelích zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.

Legenda O Mohamedovi:
Jednou Mohamed vyčerpáním tvrdě usnul a nebyl schopen splnit své povinnosti. Archanděl Gabriel si toho všiml a snesl se z nebes probudit Mohameda a pomoci mu. Přinesl mu zvláštní, božský nápoj. Probudil ho a nabídl mu doušek kávy. Mohamed náhle ožil, vrátila se mu životní síla a v tu chvíli byl tak mocný, že dokázal "ze sedla sesadit na čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastnými."

pátek 8. září 2006

Déja vu (dežavi)

Déja vu je slovo francouzského původu. Jeho odborná definice zní - stav mysli v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že jsme ji již jednou nebo vícekrát jako takovou zažili.
Nevím, jak vám, ale mně se to přihodilo už mnohokrát. V jisté situaci jsem měla pocit, že je mi nějaká povědomá.. že jsem ji už někdy zažila. Naposledy jsem zažila déja vu, když jsme seděli s rodinou u oběda. Jedla jsem rajčatový salát a Radek (můj mladší bratr) se rozplýval nad jednou počítačovou hrou. Vychvaloval si nové Lamborgini, které si v té hře koupil za peníze získané v závodech. A já si cosi pomyslela. Ta myšlenka byla klíčová, protože právě ta mi přivodila povědomý pocit.
Je to zvláštní... proč se to stává? Co ty pocity vyvolává? Může to být nějaký zkrat nebo snad vzpomínka na podobnou, ne-li stejnou situaci v minulém životě? Mám tolik otázek - mnohem víc než tyhle - a neznám nikoho, kdo by mi na ně mohl odpovědět. To je k zbláznění! =/

středa 23. srpna 2006

Čakry

Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají výraz "čakra" pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat.
Tradičně se uvádí 7 hlavních čaker. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava.

První čakra (Muladhara) se též nazývá základní čakra nebo čakra kořene.
Barva: červená
Element: Země
Smyslová funkce: čich
Základní princip: tělesná vůle - Být
Základní čakra nás spojuje s fyzickým světem. Při správné funkci nás obdarovává pozitivním přístupem k životu. Dává sílu prosadit se a vytrvat. Je-li otevřená, přináší spokojenost, stabilitu a vnitřní sílu. Naopak při chybné funkci krouží člověk jen kolem peněz, jídla a sexu. Léčbu vám usnadní sama příroda. Pozorujte krvavě rudé slunce. Zkuste se posadit s překříženýma nohama na příjemné místo na holé zemi a vědomě dýchejte všechny vůně kolem sebe.

Druhá čakra (Svadhisthana) se též nazývá sakrální čakra nebo centrum kříže.
Barva: oranžová
Element: voda
Smyslová funkce: chuť
Základní princip: tvořivé rozmnožování Bytí
Druhá čakra je centrem původních, nefiltrovaných emocí, sexuálních energií a tvořivých sil. Zásadním způsobem ovlivňuje mezilidské vztahy. Umožňuje nám být k druhému pohlaví přímý a otevřený. Disharmonická funkce má za následek nedostatek sebeúcty, neprůchodnost emocí a sexuální chladnost. Druhou čakru oživuje měsíční světlo a kontakt s čistou vodou.

Třetí čakra (Manipura) se též nazývá čakra solar plexu nebo čakra pupku.
Barva: žlutá až zlatožlutá
Element: oheň
Smyslová funkce: zrak
Třetí čakra je centrem síly. Představuje také sídlo emocí - hněvu, strachu, viny, žárlivosti, sobectví, nezdravých tužeb. Třetí čakrou vstupujeme do aktivního vztahu ke třetím lidem. Je to oblast, ze které vychází z našeho těla emoční energie. Odtud, jsou řízeny sympatie a antipatie, schopnost trvalých vazeb a mezilidské vztahy. Pokud je v pořádku, cítíme se svěže, radostně a vnitřně naplněni. Čakrou solar plexu vnímáme vibrace lidí v okolí. Při chybné funkci se soustředíme na ovlivňování známých svými názory. Pomoci nám může pozorování sluncem ozářeného pole zralého obilí nebo řepky.

Čtvrtá čakra (Anahata) se též nazývá čakra srdce nebo srdeční centrum.
Barva: zelená, růžová, zlatá
Element: vzduch
Smyslová funkce: hmat
Základní princip: odevzdanost
Čtvrtá čakra nám dává schopnost soucítit, naladit se na druhé a prožívat. Je-li čakra srdce otevřená, vyzařuje přirozené teplo a veselost. Disharmonie přináší nutkání být mocný a silný. Lidé nejsou schopni přijímat lásku a jsou snadno zranitelní. Pokud jsou jejich city odmítnuty, hluboce je to raní. Útěchu najdete při procházkách v nedotknuté přírodě.

Pátá čakra (Višuddha) se též nazývá krční čakra nebo komunikační centrum.
Barva: světle modrá, stříbrná, zelenavě modrá
Element: éter
Smyslová funkce: sluch
Základní princip: rezonance s Bytím
Pátá čakra je centrem vyjadřovacích schopností a inspirace. Slouží jako most mezi myšlením a cítěním, mezi impulzy a reakcemi na ně. Přes krční čakru vyjadřujeme všechno, co v nás žije - smích, pláč i vztek. Díky ní můžeme ukázat slabosti i sílu. Zablokování se projevuje zadržovanými emocemi. Řeč je neuhlazená a hrubá. Lékem je jasná a čistá obloha. Stačí se natáhnout do trávy a své tělo otevřít nebi.

Šestá čakra (Adžňa) se též nazývá čakra čela, třetí oko, oko moudrosti nebo příkazová čakra.
Barva: indigově modrá, žlutá, fialová
Smyslová funkce: všechny smysly i nadsmyslové vnímání
Základní princip: poznání Bytí
Šestá čakra dovršuje vědomé vnímání bytí. Je to sídlo vyšších duchovních sil, intelektuálních schopností rozlišování, paměti, vůle. Fungující čakra se projevuje jasnozřivostí, cítěním v určitých úrovních a vhledem do jiných dimenzí skutečnosti, například při meditaci nebo ve snu. Při disharmonii uznává člověk jenom věci pochopitelné a vědecky ověřitelné. Pokud je tok čakrou výrazně omezený, vnímáme pouze vnější, hmatatelný svět. Třetí oko probudíte pozorováním temně modré noční oblohy.

Sedmá čakra (Sahasrara) se též nazývá korunní čakra nebo čakra temene hlavy.
Barva: fialová, bílá a zlatá
Základní princip: čiré Bytí
Sedmá čakra je sídlem nejvyšší dokonalosti. Podobně jako je v bílém světle obsaženo celé barevné spektrum, obsahuje i nejvyšší čakra všechny energie nižších center. Nedochází v ní k blokádám ve vlastním slova smyslu, může být jenom více nebo méně vyvinutá. Tehdy vás neustále přemáhá pocit oddělenosti od života a bytí, pronásleduje vás strach. Pro povzbuzení zkuste vystoupat na vrchol kopce nebo hory a užívat si prostor nad i před vámi.

čtvrtek 17. srpna 2006

Životní moudro

Dnes jsem měla to ohromné štěstí, že jsem na internetu potkala jistou osobu, která mi pomohla přehodnotit svůj dosavadní způsob života.
Už od neděle marodím a poslední dobou si horko těžko sháním zábavu. Dnes jsem šla na chat do místnosti, kde si všichni píšou anglicky a rozhodla se pilovat svojí angličtinu. Tak jsem celé odpoledne s jedním příjemným mladíkem pilovala a pilovala a teď večer došlo na téma vztahy. Spontánně jsme přešli do češtiny a já mu začala líčit svojí situaci... totiž že mám stále problém najít si někoho hodného na vážnější vztah, že od začátku prázdnin se hrozně upínám na možnost, že si někoho do konce prázdnin najdu, že hledám všude, chodím ven s klukama z chatu, s kámoškama a tvářím se hrozně mile...

Jeho slova:
Je až neskutečně příjemné najít někoho, s kým se cítíš absolutně spřízněně a to oboustranně... Je to něco, co tě absolutně naplní tím, že víš, že tvá "ideální" protistrana existuje, dá se najít...
Když někoho potkáš a dáš mu šanci, aby se uvolnil a nic na tebe neměl čas hrát, předstírat a jenom se bavíte jako "kámoši", zjistíš mnohem snáz, jaký kdo doopravdy je...
Platí možná matematický vzorec: čím víc hledáš > tím víc tě výsledek zklame.
Prostě přirozená a nenucená cesta je ta správná. Jenom to chce "nehledat".
Vzala jsem si to k srdci a cítím se vnitřně vyrovnaná, uspořádaná, prostě celkově spokojená. Stále věřím tomu, že jsme byli stvořeni pro lásku, ale nyní mě hřeje zpátky získaný poznatek, že ji nemáme chtít za každou cenu, ona si nás sama najde, když to nejmíň čekáme.
Za to životní moudro N E H L E D A T, bych dotyčnému "starému vlku" (jak se sám otituloval =D ), chtěla skutečně poděkovat.

středa 16. srpna 2006

English-camp

Na přelomu července a srpna jsme byly s Káťou na english-campu. English-camp je vlastně takový "tábor s Amíkama". Když jsme už ve větším houfu dorazili na místo (šlo o takový penzion, kde jsme byli ubytovaní), hned mě překvapilo, jak se všichni vítají a objímají. Dokonce i mě s Káťou všichni s úsměvem od ucha k uchu zdravili, jako by šlo o staré přátele. Překvapilo mě, jak byli všichni usměvaví, přátelští, tak otevření a upřímní! S tím se v Čechách člověk jen tak nesetká. Tady jsou lidé většinou zamračení, nevlídní a zahledění do sebe. Je to škoda, ale s tím nic nenadělám…

pondělí 24. července 2006

Významný den

Pondělí 17.7. byl pro mě významný den hned z několika důvodů. Za prvé jsem se dozvěděla datum, kdy mi sundají rovnátka. Což je pro mě úžasná zpráva, když se s nima otravuji už přes dva roky. Za druhé jsme tohle odpoledne odjížděly s Jančou na chatu. Jen si to představte: poklidný týden strávený na chatě jen ve společnosti kamarádky a jejího trhlého psiska. :-P Kdo by se netěšil, že? Taky jsme si to patřičně užily. Jediné, co nám křížilo plány, bylo to nesnesitelné horko a dusno. Nutné procházky (kvůli venčení Jessiny) jsme tudíž omezily jen na hoďku v podvečer. Ale i tak jsme se vracely zničené. Tedy nejvíc jsem byla zničená já, po předchozím týdnu lenošení a nic nedělání. =D No a třetím důvodem byl potěšující fakt, že jsem ten den měla svátek. I když pár lidem trvalo, než si to uvědomili, a tak poslední gratulaci prostřednictvím sms jsem dostala až ve středu. =)

středa 12. července 2006

Moje plány na prázdniny

Jelikož jsem celý školní rok strávila učením a úkoly, rozhodla jsem se, že prázdniny si maximálně užiju. Ale neprolenoším.
V první řadě jsem začala obohacovat svůj život o nové známosti s vizí, že třeba narazím i na nějakého fajn kluka... Kdybych na něj nenarazila, bude mě aspoň hřát vědomí toho, že mám pár nových přátel.
Jako druhý úkol jsem si vytyčila v hojné míře čtení. Během školy jsem jen horko těžko stíhala číst všechnu předepsanou povinnou četbu, nemluvě o četbě dobrovolně-povinné. Takže letní prázdniny se zdály být pro trávení volných chvil u vody s knížkou v ruce naprosto ideální.
Za třetí jsem chtěla uskutečnit důkladný úklid pokoje, který plánuji už od Vánoc. Předělávali jsme totiž pokojík. Tmavo-zeleně natřenou palandu jsme vyměnili za dvě od stropu zavěšené a do panelu ukotvené postele ve tvaru L. Na první pohled starý a už notně oprýskaný nábytek (skříně ještě po prababičce z Tábora) jsme nahradili novým ze světlého buku. Můj tmavě hnědý kancelářský stůl na čtyřech úzkých kovových nožkách jsem s radostí zavrhla a nadšeně přivítala 2 metry dlouhý a velmi prostorný rohový stůl s dodatečně přidělanou poličkou na drobnosti. Volný prostor pod postelemi vyplnil modře polstrovaný gauč s oživujícím žlutým vzorem. Protože je bráška šachista, pořídili jsme si čtvercový stolek ve velikosti šachovnice a umístili ho vhodně před gauč. Snad bych se ještě zmínila o vysoké a úzké knihovně, která nenápadně vyplňuje prostor mezi mezi mojí postelí a mým stolem. Takže abych to shrnula, ráda bych si přerovnala oblečení, které se mi zatím nehezky kupí v nových skříních a pak se hned vrhla na knihovnu. Představuji si ji srovnanou podle abecedního pořádku jmen autorů.
Tři úkoly na dva měsíce prázdnin myslím bohatě stačí, proto se už teď nebudu zdržovat psaním a jdu si ještě přečíst pár kapitol jedné detektivky od Agathy Christie. Mimochodem to byl úkol z poslední hodiny angličtiny. ;-)

neděle 9. července 2006

První týden

První týden prázdnin jsem společně s mamkou a bráchou strávila u babičky v poklidné vesničce kousek za Teplicemi... Respektive jsem se 7 dní nudila na jistém bohem zapomenutém místě a nepřetržitě si lezla s mamkou na nervy.
Jedinou útěchou a příjemným zpestřením mi byla četba. Konečně jsem se po tak dlouhé době dostala k 6. dílu známé knížky J.K.Rowlingové a mohla jsem popustit uzdu své fantazii ve světě čar a kouzel. =) Ovšem teď si dělám zálusk na jednu knížku, které jsem si všimla v knihovně mojí kamarádky. Určitě se tu o ní někdy v budoucnosti zmíním. Týká se totiž posmrtného života.

sobota 1. července 2006

Poslední školní den

Stejně jako loni, i letos byl poslední školní den doprovázen deštěm. Takže místo toho, abych se radovala ze začínajících prázdnin a užívala si krásný letní den, brodila jsem se loužemi s deštníkem v ruce a měla stejně pochmurnou náladu jako bylo počasí...
Ale protože se snažím na všem vidět něco pozitivního - aspoň, že nepadaly kroupy (jako tuhle, když byl taťka na tenisovém utkání u známého).

středa 28. června 2006

Zvláštní změny v chování

Uběhl skoro týden a mě až dnes (jsou to asi 3 minuty) napadlo jedno zajímavé téma... A to zvláštní změny v chování mých rodičů (tedy zejména mamky).
Už od první třídy jsem měla nastolený určitý řád a pravidla. Ve všední dny jsem měla přesně danou dobu, kdy jsem chodila spát a neexistovalo přemlouvání. Úkoly jsem si musela plnit svědomitě, hračky uklízet pečlivě a chovat se slušně. Když se náhodou stalo, že jsem schytala pětku, šlo se mi domů s těžkým srdcem... A dodnes si pamatuji, jak jsem snad ještě v osmé třídě běžela po příchodu domů umýt nádobí, abych to nějak vykompenzovala.
Dnes studuji na střední škole, žákovská knížka je - díkybohu - minulost a pravidla jsou o hodně mírnější. Na jednu stranu jsem ráda. Přece jen jsem už ve věku, kdy sama dokážu odhadnout, jak špatně se mi bude ráno vstávat. Ovšem na stranu druhou se tato hodně mírná pravidla uplatňují i na mého o sedm let mladšího bráchu Radka. Spát často chodí, až když já mamku "vyburcuju". Před tátou mu mnohdy stačí nasadit psí oči a už se může dívat až do prvního poločasu. Nechci, aby to vypadalo, že mu ten první poločas závidím, ale u mě nebyly žádné vyjímky. Ani fotbalové utkání, které je mimochodem Radkovi během dne naprosto ukradené.
Teď jsem se ale rozepsala z cesty... Původně jsem chtěla reagovat na mamčino chování, které mě tak překvapilo. Ještě minulý měsíc bych považovala za ztrátu času chodit za ní s tím, jestli by mě nenechala doma. Vždyť se jí nikdy nelíbilo ani to, že zůstávám doma, i když mě bolí břicho... Až do minulého týdne jsem se domnívala, že na to má stejný názor. Dnes jsem se ale nestačila divit. V pondělí a úterý jsem nebyla ve škole a dnes jsem ji musela doslova přesvědčovat o tom, že bych se do školy měla ještě aspoň jednou před vysvědčením podívat. Nechápala, proč jsem si škrtla už napsanou omluvenku a říkala, ať zůstanu doma. Vážně jsem chvíli nevěřila vlastním uším, jestli to skutečně slyším od mojí zásadové mamky, která nesnáší naprosto nic, co by zavánělo záškoláctvím, lemplářstvím či ulejváním.
Nejspíš v tom hraje roli konec roku, ale možná ji změna práce vážně změnila. To se ostatně pozná v září. =D

čtvrtek 22. června 2006

Zákeřný vpadlík

Jako každý čtvrtek se po poslední hodině nás šest dojíždějících sešlo ve vlaku. Jako každý čtvrtek bychom si povídáním krátily cestu a v Chomutově se rozloučily s tím, že já jediná zůstávám ještě jednu zastávku ve vlaku. Dnes tomu bylo ovšem jinak. Nejeli jsme ani 10 minut, když Petra vytřeštila oči a ukázala kamsi za Kláru, která seděla hned naproti ní. Během pár vteřin jsem i já (sedící nejdál) zjistila příčinu jejího zděšení... Hned vedle Kláry se odkudsi zákeřně snesl středně velký černý pavouk. V naší šestce propukl zmatek. Psychicky nejhůř na tom ale byla Petra, ta má totiž z pavouků, byť sebemenších, panickou hrůzu. Vypadala, že radši vyskočí za jízdy z vlaku, než se přiblíží k tomu odpornému monstru... K obrovskému překvapení všech se ten malý neřád rozeběhl přímo k ní a ... popřel všechna tvrzení o tom, že pavouci neprovozují banji-jamping. Protože zavěšený na pavučině na Péťu skočil.
Naštěstí Petřin úhybný manévr byl dostatečně rychlý a pavouk tak nakonec skončil zpola rozšlápnutý na zemi, zpola na její botě. Nemohla jsem si pomoct, ale okamžitě jsem propukla v hurónský smích. Jakoby to ten pavouk věděl a šel najisto. =D
Takže: jistě jste už mnohokrát slyšeli větu, že pokud se bojíte velkých psů, neměli byste svůj strach dávat najevo, protože ho psi vycítí... Já bych jí ovšem chtěla po dnešní příhodě rozšířit i na další živočišný druh, na pavouky. =D

středa 21. června 2006

Aprílové počasí


Ačkoli jsem už ráno nevěděla, co je za den, odpoledne jsem byla naprosto zmatená...
Podle plánu jsme se s Káťou stavily u mě doma pro brášku a pak se vydali na Kamenčák - ohlédnout se po nějaké té brigádě na léto. Ale počasí se asi zbláznilo. Když jsme vyšli před dům, spustil se ohromný déšť. Vzala jsem tedy zpátečku a skočila si pro deštník. Ale než jsem výtahem dojela do 7. patra, odemkla dva zámky a stejnou cestou se vrátila zpět, svítilo opět sluníčko a na chodníku po předchozí spršce ani stopy... Tak jsem si to tak vykračovala s velkým neskladným deštníkem v ruce za toho největšího horka a připadala si jako naprostý blázen. Než jsme dorazili na Kamenčák, stihli jsme aspoň 5x namoknout, protože o přeháňkách se nedá mluvit. Vždycky začalo pršet a jakoby si to počasí rozmyslelo, v tu ránu bylo nádherně...
A pak se mi divte, když si myslím, že je 1.dubna!

úterý 20. června 2006

Myšlenkové pochody

Dnes jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak se člověk cítí, když mu spadne kámen ze srdce. Od pátku, kdy jsme psali závěrečnou písemnou práci z matematiky, jsem byla jako na trní. Tahle písemka mi měla rozhodnout výslednou známku. To by jeden nevěřil, jak taková "blbá známka z matiky" dokáže otrávit život. Už včera jsem se na písemku byla optat, ale odešla jsem s nepořízenou. A dnes jsme ke vší schválnosti měli matematiku až poslední hodinu. Od rána jsem neměla chvíli klid a s přibývajícími hodinami se stupňovala moje nejistota. V pátek jsem odcházela domů s pocitem dobře odvedené práce a když konečně vešla matikářka do třídy, byla jsem si téměř na 100% jistá, že jsem to zkazila... Zajímavé myšlenkové pochody... Naštěstí to dobře dopadlo a teď už se můžu v klidu těšit na prázdniny.

pondělí 19. června 2006

Důstojné téma

Když mě jednoho krásného odpoledne napadlo vytvořit si blog, předsevzala jsem si, že do něj nebudu psát věci všední a obyčejné. Ale už dva dny nato mám problém vymyslet nějaké důstojné téma, které by stálo za zmínku. Takže se přeci jen uchýlím ke každodenním radostem a strastem a dám svým myšlenkám volný průchod.

neděle 18. června 2006

Astrální cestování

Někdy si myslím, že už mě nic nemůže zaskočit. Ale vždycky nakonec zjistím, že je ještě tolik věcí, o kterých jsem v životě ani neslyšela! Jako tuhle... Bavily jsme se s mojí velmi dobrou kamarádkou Janou a ona mezi řečí zmínila pro mne naprosto neznámý pojem, a to astrální cestování. Nevím, jestli má tak skvělé přesvědčovací schopnosti nebo se pro všechno snadno nadchnu, ale začala jsem se o to více zajímat.
Představa, že bych se pomocí své mysly mohla podívat na místa, kde se mi tak líbilo, ale i na místa, kde jsem ještě nikdy nebyla, je pro mne nesmírně lákavá. Samozřejmě je to i otázka víry. Spousta lidí si možnost astrálního cestování nechce připustit. Já věřím tomu, že naše mysl skýtá mnohá tajemství a ani zdaleka nedokážeme její schopnosti plně využít.... O astrálním cestování je na internetu nepřeberné množství informací, stačí si jen vybrat. Také jsem si na jedny takové stránky najela, důkladně je prostudovala a ještě téhož večera jsem se zkusila řídit pokyny. Všechno je otázka cviku, ale nejdříve je zapotřebí umět se zcela uvolnit. První překážkou pro mě bylo umět správně dýchat. To jest dýchat až do břicha. Pak je doporučeno ležet v posteli, mít zavřené oči, aby vás nerozptyloval zaostřený obraz, mít dostatek klidu a jistotu, že vás nikdo nevyruší. Existuje mnoho dalších rad a pouček, ale ne všechny jsou pravdivé. Každý má s astrálním cestováním trošku jiné zkušenosti. Moje zkušenosti odpovídají době, po kterou se o to zajímám. Jsem teprve na začátku a potýkám se s úplným uvolněním, které je nesmírně důležité. Ale věřím, že časem se dostanu dál... Pokud ne, najdu si holt jinou činnost, při které se mi bude dobře usínat. =)

sobota 17. června 2006

Úvod

Přestože jsem v den založení tohoto blogu uměla francouzsky sotva tři slova, dovolila jsem si v názvu použít tuhle větičku. Inspirací mi byl film Román pro ženy (na motivy knihy Michala Viewegha); respektive průvodní písně, které nazpívala Iva Frűhlingová. Tu me manques je název jedné z nich.