středa 29. května 2013

Jak si čistíte zuby vy?

Donedávna jsem si myslela, že ve svém věku už přece vím, jak si mám čistit zuby. Ke svému překvapení jsem ale zjistila, že čištění zubů je další z věcí, které jsem si v dětství určitým způsobem osvojila a doteď to dělala tak nějak bez přemýšlení, mechanicky ... a s největší pravděpodobností i špatně.

Musela jsem odjet na Erasmus do Španělska, abych potkala holčinu, co studuje na Karlovce zubařinu. S ní jsem vedla na téma zuby, správná zubní hygiena a způsob čistění už vícero diskuzí. Odnesla jsem si z toho poznatek, že úplně nejlepší je čistit si zuby obyčejným zubním kartáčkem. Měl by mít malou hlavu, aby se s ním lépe pracovalo, a dostatečně husté, do roviny zarovnané štětinky, aby vyčistily, co je třeba. Nejlepší zubní kartáčky jsou ty úplně nejjednodušší - bez všelijakých kudrlinek, ohyblinek a podobných "vyšperkovaností". Platí, že čím je kartáček zdobenější a hezčí na pohled, tím hůře čistí.

Elektrické zubní kartáčky jsou jen další marketingový tah, jak něco prodat a vydělat na lenosti lidí a uspěchanosti dnešní doby. Čištění zubů se opravdu uspěchat nedá. Nejlépe si zuby vyčistíte sami, intuitivně.

V péči o zuby by měly figurovat 3 prvky - zubní kartáček, mezizubní kartáček a zubní nit. Jedině tak je možné důkladně vyčistit všechny zuby a prostory mezi nimi. Při čištění zubů nejde o to, aby se blýskaly zepředu, ale aby se sklovina (a zejména ta nejhůře dostupná místa) vyčistila od zbytků jídel. A to znamená právě vyčistit prostory kolem krčku zubu a mezi zuby.

Co se týče způsobu čištění ... Zubním kartáčkem bychom si měli krouživým (vibrujícím) pohybem vyčistit především prostory kolem zubu - tam, kde zub vychází z dásně, se toho totiž usazuje nejvíce. Není dobré na kartáček tlačit silou. Lepšímu vyčištění to nepomůže, jen dojde ke zbytečnému podráždění dásní. K odstranění nečistot je dostačující samotný krouživý pohyb.

Ještě důležitější (a přitom často opomíjené) je použití mezizubního kartáčku a zubní nitě. Mezizubní prostory jsou totiž dalším místem, kde se usazují zbytky jídel. Pokud nejsou vyčištěny, hromadí se tam bakterie, ty narušují zubní sklovinu a po čase vzniká kaz. Zubní nit je vhodnější pro čištění předních zubů, které jsou více u sebe. Ostatní místa by měl zvládnout mezizubní kartáček.

Bylo mi řečeno, že správný výběr mezizubního kartáčku je zapeklitá věc. S příliš silným mezizubním kartáčkem si můžete poranit dásně a s příliš tenkým se vám nepodaří nečistoty odstranit. Patrně nejkvalifikovanějším poradcem je zubní hygienistka. Její návštěva má hned několik výhod. Při vstupním vyšetření by vám měla zuby nasnímat, vzít otisky a na základě těchto informací později doporučit správnou velikost mezizubního kartáčku. Mimo to by také měla odstranit zubní kámen a poskytnout instruktáž ohledně ústní hygieny.

Jak důležitou úlohu mají zubní pasty a ústní vody? Základ je skutečně mechanické odstranění zbytků jídel. K tomu poslouží, jak jsem už předeslala, zubní kartáček, mezizubní kartáček a zubní nit. Některé zubní pasty mohou být prospěšné a zmírnit třeba projevy paradontózy ... Obecně ale platí, že slouží hlavně k osvěžení dechu. Stejně tak ústní vody dodají pocit bombasticky vyčištěných úst. Ale pokud by někdo chtěl ústní vodou "nahradit" mechanické vyčištění, bude zklamaný. Spláchne sice zápach tlejících zbytků jídel, ale ty zbytky tam zůstanou, bakterie se budou množit a dál narušovat zubní sklovinu.

pohled na práci mezizubního kartáčku z boku a z vrchu
vlevo - mezizubní kartáček je příliš tenký (štětinky nedosáhnou všude)
vpravo - mezizubní kartáček má správnou velikost (perfektně dosáhne do všech míst)

pondělí 27. května 2013

Rozhovor s Jaroslavem Duškem n°2

Pro dnešní rozhovor jsem si zajela za mistrem improvizace, divadelním a filmovým hercem Jaroslavem Duškem, který v posledních letech žije zdravějším způsobem. Jelikož jeho vyprávění bylo velmi poutavé a zajímavé, není to klasický rozhovor, ale snad i tak to bude pro mnohé příjemné čtení.

Dobrý den, velmi by mě zajímalo, jak vypadá denní jídelníček Jaroslava Duška.
Denní jídelníček? Vypadá tak, že v něm víceméně bývá jedno jídlo a někdy je to třeba jen polévka. Postupem času jsem zjistil, že tři jídla denně nedokáži vůbec sníst, že to je strašně moc jídla. Prostě jsem vypozoroval, že jím zbytečně mnoho a začal jsem jíst méně a menší porce. Dnes bych již jen tak bez přípravy nedokázal sníst klasické jídlo včetně polévky a dezertu.

Zajímá mě, to jedno jídlo je v poledne?
Většinou to tak vychází, že to je v poledne nebo po poledni. A k tomu jsem tak postupně dospěl. Protože téměř každý večer hrávám na jevišti a před představením nejím, aby mě trávení při hře nerušilo. Jednu dobu jsem zkoušel jíst obden, ale špatně se mi to dodržovalo. Třeba jsem se přistihl, že jsem v půstový den uzobl automaticky pár oříšků. Tak jsem se rozhodl, že budu jíst denně, ale málo. Cítím se tak lépe.

Říkal jste, že jíte bezmasá jídla. Moc by mě zajímalo, jak se to stane, že se člověk přeorientuje z "všežravce" na "býložravce", pokud to tak smím říci?
Já jsem to měl velmi jednoduché. Před pár lety jsem začal zkoumat, proč mě občas pálí žaludek. Zda je to po kávě, protože mě napadlo, že to způsobuje káva. Ta to ale nebyla. Pak jsem zjistil, že to dělá maso. A když jsem začal to maso vyřazovat, přestal mě žaludek pálit, bylo mi lépe a celkově mi to prospělo. No a jak jsem začal jíst méně, začal jsem zvažovat, co vlastně budu jíst. Když jíte hodně, sníte vše, na co přijdete. Tam zobnete, tu zobnete, tam ochutnáte, dáte si, proč by ne. Pak vás trošku bolí břicho, říkáte si "to jsem to dnes ale přehnal, zítra se to už nesmí opakovat!" Jenže když jíte míň, už si začnete vybírat, zda to či ono opravdu stojí za snědení. Řeknete si, že určitá plnidla vám nestojí za to, abyste si jimi zaplácli žaludek.

Takže takhle jste se tedy zbavil masa?
Takhle to maso samo nějak pozvolna odcházelo a definitivně odešlo loni, 6. února, kdy jsme se vrátili z hor z Rakouska. Tam je hodně masitých jídel v restauracích, takže jsem maso pojedl a opět jsem zjistil ověřený poznatek, že mi to zase nedělá dobře. Když jsem se vrátil, tak jsem udělal takový obřad, dal jsem si v jedné restaurace candáta a tím jsem se s masem rozloučil. Poděkoval jsem mu za všechno dobré, co pro mě udělalo a vysvětlil jsem mu, že teď již budu bez něj. I svým buňkám v těle jsem to sdělil, aby nebyly zmatené. Na masu je často mentální závislost.

Dalo by se to vlastně nazvat "Jednoduchá cesta k vegetariánství".
Já o sobě ale neříkám, že jsem vegetarián. Nelpím na takovém označování. To bych musel být opravdu důsledný a to by mě asi trochu vyšinulo. Já to nemám úplně prozkoumané a nevím, ve které čokoládě je nějaká emulze, která je z masa. Vím, že jsou lidé, kteří to důkladně zkoumají a upozorní vás na to, že ve sladkostech je želatina z masa. To jsou, podle mého, opravdoví vegetariáni. Já to zase takhle nemám. Já jdu spíš jenom intuicí. Vidím potravinu, která se mi zdá pro mé tělo vhodná, a sním ji. Tu, co se mi nezdá, nejím. Radím se se svým tělem. Někdy se mi stane, že něco dám do pusy, ale zjistím, že tělu to nechutná, tak to vyplivnu. Právě v době, kdy jsem od toho masa několikrát opakovaně odcházel, byly takové recidivy, že jsem uviděl salám, který jsem měl dříve rád, a říkal jsem si, že si jedno kolečko dopřeji. A ono se fakt stalo, že jsem hodil to kolečko do pusy, se starou dobrou chutí skousl a najednou se mi v puse rozlilo něco tak odporného, že jsem to musel vyplivnout. V tu chvíli jsem si řekl, že se to ode mě vzdálilo a já se od téhle potraviny posunul jinam.

Je všeobecně zažitý názor, že z jídla čerpáme energii. Když vás ale poslouchám, u vás to tak není, nebo se pletu?
Mně se líbí vysvětlení, že blíže ke světlu je rostlina. Potřebujeme do těla dostat energii a většinou jde o tu sluneční, světelnou. A my ji dostáváme přes to jídlo. No, a rostlina je blíže ke slunci než maso, protože je vlastně z toho světla a vody utkána. Maso vznikne až o kousek dál od slunce, protože zvíře musí tu rostlinu sníst nebo musí dokonce sníst i jiné zvíře. A často žere různé léky, odpady či dokonce kaly. A to si my potom vpravujeme zase do svých těl. Dokonce existuje názor, který říká, že jídlo vám energii odčerpává. Že jídlo jíme, když máme energie moc a potřebujeme ji srazit dolů. To se mi líbí, neboť si dobře pamatuji stavy únavy po větším jídle či dokonce po nějaké žranici. Začalo mi to být divné a nepříjemné, že když se najím, cítím se těžce a unaveně. Tak jsem jídlo omezil a bylo mi lépe, celkově. Opět jde o mentální návyk, třikrát denně se přejíst, přitom když jíte málo, klidně obden, je vám výborně.

Znovu jste zmínil, že jíst nepotřebujete. Jak je to s tekutinami?
Piji a piji hodně. Hlavně vodu a čaj. Vypiji i kávu, tak jednu denně, někdy ani to ne. A potom samozřejmě ovocné a zeleninové šťávy, které si vozíme z Bio farmy.

Nákupy na Bio farmě budou naše čtenáře zajímat, prozradíte víc?
K tomu jsme postupně časem doma dospěli. Řeknete si, proč bych si nezajel nakoupit na Bio farmu, byť je to relativně o něco dražší, ale zase jak se to vezme. Ta potravina je mnohem intenzivnější. Já mám hrozně rád základní potraviny jako brambory, ráži. Miluji brambory se zelím. A ani nejsem přítelem moc velkého a přemrštěného kořenění, kdy koření přebíjí chuť té potraviny. Také se doma vracíme k opomenutým potravinám, jako je pohanka, jáhly, červená čočka. Velkým objevem je dýně Hokkaidó, úžasná osobnost. Je to oranžová dýně plná beta-karotenu a dělá se z ní vynikající polévka. Něco na způsob hrachové polévky - pyré. Rozkrájíte dýni na kusy, vydlabete z ní vnitřek, jadýrka a takové to voštinaté, kupodivu tam necháváte slupku, rozsekáte ji na kousky a hodíte na orestovanou cibulku. Pak vše zalijete vývarem z würzelu (bylinná směs na vývar) a rozvaříte doměkka. Pak už jen šlehačem rozmixujete do pyré a jemně dochutíte balzamikem nebo zázvorem a podáváte. Samozřejmě, že za nákup na této farmě zaplatíte nějakou sumu, ale zcela jistě se vyplatí investovat do zdraví, neboť jídlo je podstatnou součástí našeho života a zejména našeho těla.

Já sama patřím k těm, kteří si život bez masa neumí představit. Tohle vaše povídání mě ale celkem nalomilo a proto se chci zeptat, není pak jídelníček jednotvárný?
Není. Stačí se trochu rozhlédnout a hned najdete širokou paletu a škálu vynikajících potravin a chutí. Mám moc rád houby, například hlívu ústřičnou, ze které připravíte velmi chutnou falešnou dršťkovou polévku, k nerozeznání od té pravé. Pohanka, jáhly, cizrna, kus-kus, sejtan, robi, kroupy, kukuřice, přece vám to tu všechno nemusím vyjmenovat. Baví mě objevovat nové chutě a necítím se nijak omezen. Někdo říká, že bez masa si nepochutná, ale já to dnes již mám obráceně. Já si nepochutnám na mase.

Moc děkuji za velmi příjemný a pro mě osobně poučný rozhovor a přeji hodně zdraví a sil jak v osobním, tak profesním životě. Já sama se již moc těším na Vizitu. Pokud se chcete o Jaroslavu Duškovi dozvědět něco více, můžete navštívit jeho stránky Fakluška.
_______________________________________________________________
Převzato: Vareni.cz, Změna životního stylu Jaroslava Duška, 30. ledna 2007

Polévka z dýně Hokkaidó

neděle 26. května 2013

Tomáš Klus



- český zpěvák, autor písní, příležitostný herec, bývalý vrcholový sportovec a loňský zlatý slavík

Protože se stal novou posedlostí mojí spolubydly, chtě-nechtě ovlivnil i mě. Pokud si chcete přečíst nějaká obecná fakta o jeho životě, píše o něm wiki. Pokud se ale chcete dobře pobavit a od srdce zasmát, má svoje webovky, kde svým příznačným stylem vyplnil rubriku O mně aneb (psáno jeho vlastními slovy) "další pokus, jak jednadvacet let vměstnat do tří až sedmi odstavců..."

Jeho písničky se mi líbí.
Jeho texty mě baví.
Jeho slovní hříčky, neotřelé kombinace a ohýbání češtiny mi velmi imponuje.
Ještě víc mi ale imponují jeho názory a způsob, jakým smýšlí o životě.

Show Jana Krause 5. 4. 2013:

Kraus: "Teď jste vlastně ... kromě slavíka ... tak jste v takovým šťastným období i osobním, že jo?"
Klus: "No, to jó nó ... já kvetu ... musim říct."
Kraus: "Já furt čtu, jak jste šťastnej ..."
Klus: "Ale to je na tom to .. jakože to lidi zaráží. Že člověk v dnešní době vlastně může být šťastný. A přitom je to tak jednoduché ... "
Kraus: "No, tak jednoduchý ... Můžete mně říct ten recept jednoduchej?"
Klus: "No. Dovolit si to."
Kraus: "Dovolit si to?"
Klus: "No, skutečně."
Kraus: "No, dobře. Ale tak kdybyste mě malinko naved. Co bych si moh dovolit?"
Klus: "No, prostě si přestat řikat, že když maj problémy ostatní, tak že není divné je nemít. Poněvač vono jako ty problémy si člověk dělá většinou sám. Dnešní člověk většinou trpí tím, že nemá čím trpět."

sobota 25. května 2013

Zákaz kouření v restauracích ?

Že bychom se konečně dočkali? 

Jít s partnerem na večeři, nebo s přáteli do baru a nevracet se celí vyuzení? To si zatím v Čechách moc představit nedokážu. Tady ve Španělsku jsem si na ten luxus ale zvykla a v českých hospodách zase zapláču. A to doslova, protože v zakouřeném prostředí mi trpí nejen nosní sliznice a plíce, ale také oči. A v podstatě to odnáší i ten zbytek. Když už se chce člověk bavit a zatancovat si, musí se připravit na to, že se v noci bude vracet nasáklý kouřem - od vlasů a pórů až po oblečení.

Tak si říkám proč ?! Máme tohle zapotřebí ?! Proč musí nekuřáci doplácet na tenhle ohavný zdraví škodlivý zlozvyk? Když už chtějí ničit zdraví, tak ať ničí aspoň svoje. Dost na tom, že nám tím otravují život i vzduch. Proč se ve věci kouření nepostupuje obdobně jako v právu? Zjednodušeně řečeno platí, že každý může uplatňovat svá práva jen do té míry, aby tak nezasahoval do práv druhé osoby. Ať si každý ničí vlastní zdraví podle libosti, ale když tím začne ničit zdraví i ostatních lidí, tak to podle mě v pořádku není.

Mimochodem, ve Španělsku to funguje. Žádné podniky kvůli zákazu kouření nekrachují. Tržby neklesají. Když se lidé chtějí bavit, jdou. Fakt, že u toho nemůžou svým společníkům vyfukovat kouř do obličeje jim evidentně nevadí. Na zahrádkách a venkovních posezeních se kouřit smí. Když se jde do baru, kuřáci nemají problém se svým nešvarem tu a tam odejít ven. Ostatně ... nikdo je nenutí.


ZÁKAZ KOUŘENÍ V RESTAURACÍCH MÁ BÝT OD LEDNA 2014

Kouření v restauracích má být zakázáno od ledna 2014, vedle běžných cigaret se vztahuje i na elektronické cigarety a vodní dýmky s tabákovou náplní. Kouřit by se mohlo jen na otevřených předzahrádkách.

ČTK to řekl legislativní náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek (TOP 09). Zákon podle něj také zakáže prodej tabáku i alkoholu v automatech, kde by se  k nim dostaly děti. Za prodej alkoholu či cigaret dětem bude sankce dva miliony korun, za prodej mládeži milion.

"Návrh zákona jsme poslali do vnějšího připomínkového řízení, do vlády jej pošleme v červnu, platit by mohl od 1. ledna 2014," uvedl náměstek k normě, která má posílit ochranu nekuřáckého prostředí a dětí a mladistvých před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek.

Podle důvodové zprávy je ČR jedinou zemí EU, kde je možno provozovat čistě kuřácké restaurace. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78% obyvatel.

Kouří třetina dospělých Čeček a Čechů, kouřit zkusila polovina třináctiletých a tři čtvrtiny patnáctiletých. Pravidelnými kuřáky je 18% patnáctiletých. Rizikově pije alkohol 22% dospělých mužů a 7% žen. Pravidelně ho pije 60% mladistvých. Problémově užívá drogy 40 200 lidí, zkušenost s konopím má 40,3% studentů.

Vedle zvýšení sankcí počítá norma například s tím, že v restauracích bude v nabídce vždy alespoň jeden nealkoholický nápoj stejného objemu jako nejlevnější alkoholický nápoj. Sankce bude hrozit provozovatelům, pokud by se v jejich restauraci zdržovala opilá mládež.

Novinkou v ochraně dětí a mládeže před tabákem je zákaz vstupu lidí mladších 18 let do stavebně oddělených veřejných prostor, třeba zábavních podniků či letištních hal, kde bude nadále kouření povoleno. Velkoplošné prodejny musejí mít pro nabídku alkoholu a kuřiva oddělené regály, nadále tedy budou cigarety například u pokladen. Zákaz kouření platí ve školách, úřadech, zdravotnických zařízeních, včetně venkovních prostor, nově by byl třeba i na dětských hřištích.

Zakázán má být zásilkový prodej alkoholu a kuřiva po internetu. Prodejce bude muset zajistit, že zboří předá pouze člověku staršímu 18 let.

Alkohol by se nesměl prodávat na tržištích s výjimkou příležitostných trhů, výročních oslav a kulturních akcí.

Záchytka bude nově definována jako zdravotní služba. Pobyt opilých dětí na záchytce se má hlásit pediatrovi, rodičům a orgánu sociálně právní ochrany. U ohrožených závislostí by následovala léčba.

Doposud vždy zpřísnění tabákové legislativy zabránila tabáková lobby, která k tomu využila nesouhlasu majitelů restaurací. Ti se obávají, že jim klesnou tržby. Praxe z ciziny, ale i řady českých restaurací ukázala, že po zákazu kouření tržby naopak stouply.
______________________________________________________________

pátek 24. května 2013

Dahlkeho knihy

Nemoc jako řeč duše (1999, Pragma)
Na klinických obrazech nemoci Ruediger Dahlke ukazuje, co nám každá nemoc signalizuje, a radí, jak změnit svůj způsob příznaků, jako jsou roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova choroba, Alzheimerova nemoc, poruchy štítné žlázy, problémy s páteří a kloubní problémy, pásový opar, potíže s prostatou, vypadávání vlasů nebo bradavice.

Jak správně jíst (2007, Fontána)
Výživa a požitek ze života patří úzce k sobě. Správná výživa podporuje zdraví a vede k pozitivnímu životnímu postoji. Ruediger Dahlke popisuje v této knize základní pilíře zdravé výživy: vyváženost (smysluplný poměr bílkovin, tuků a uhlohydrátů), plnohodnotnost (potraviny v přírodním stavu bez přídavných látek a konzervantů), vyrovnaná rovnováha kyselin a zásad a výživa podle typu, která odpovídá vlastní bytosti a vlastním potřebám. Kniha obsahuje kromě toho praktické typy a odkazy i pestrou paletu receptů pro zdravý a vyvážený týden.

Lékárnička pro duši - Cvičení a meditace (2010, Ikar)
Co dělat, ztrácíme-li duševní rovnováhu, selhávají nám nervy a nemůžeme se ubránit tlaku stresu, choroby či tíživé životní situace? Nebo jsme prodělali psychický šok a upadáme do deprese? Autor nabízí řadu osvědčených metod a praktických návodů pro zvládání akutních situací i celostních metod vhodných jako prevence. Na základě příznaků psychické krize poznáme, které organické nemoci by se za ní mohly skrývat.

Zákony osudu (2011, Ikar)
V této knize R. Dahlke na základě četných příkladů a ilustrací objasňuje, jak myšlení a cítění určuje naši realitu. Se zákony osudu to je stejné jako se zákony fyziky. Kdo je zná, má z nich prospěch, kdo je ignoruje, může špatně dopadnout. Jak je možné, že z dobrého úmyslu často vznikne pravý opak? Jak to, že moudří lidé, které obdivujeme, mají také stinné stránky? Co vězí za tajemstvím příslovečné lásky na první pohled?

Princip stínu - Smíření s naší temnou stránkou (2012, Avanis)
Každý má svůj stín. Skutečnost můžeme buď přijmout, nebo proti ní bojovat. Stín je to, co v sobě a našem světě nechceme vidět. Práce se stínem slouží tomu, abychom se stali vědomými. Stín je naším pokladem a autor v této knize ukazuje, jak ho vypátrat a jak se s ním konfrontovat, abychom ho mohli přijmout, integrovat ho do své osobnosti a možná dokonce i začít milovat.
___________________________________________________
Převzato: Zen.e15.czRüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

čtvrtek 23. května 2013

Ruediger Dahlke: Muž, který do vás vidí

"Duše žije v těle. Tělo je důležité asi tak,
jako  je důležitý dům,
ve kterém  nějakou dobu bydlíme."

"Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu." "Mamograf způsobuje rakovinu." "Nesázejte na pozitivní myšlení, ale objevte svůj temný stín." Největší lékař naší doby má pro vás spoustu překvapení ...

S Ruedigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího "chrámu" v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

A kromě toho nejí ani maso. Ačkoli do zaplněného konferenčního sálu pražského hotelu Pyramida nakráčí první dubnovou sobotu s drobným zpožděním až kolem půl deváté večerní, neboť toho dne ještě přednášel na kongresu v Linzi, vypadá, jako by se zrovna vyspal do růžova. A to přesto, že takto nabušený diář má až do konce roku 2014. Když pózuje ZENu o den později ve svém hotelovém pokoji během pauzy na jídlo, má za sebou krátkou meditaci a oběd v podobě hrsti semínek a ořechů.

Na svých téměř dvaašedesát je zkrátka ve formě a zcela zdráv. A jeho recept? V Česku zatím krajně nepopulární - nekouřit a přestat jíst ztužené tuky, maso a mléčné produkty, o pití alkoholu ani nemluvě. "I když kouření je ve srovnání se ztuženými tuky neškodné. Jestliže je na cigaretách napsáno, že škodí zdraví, na kelímcích s jogurtem to mělo být už dávno. Moderní studie na velkých vzorcích v tomto ohledu nepřipouštějí ani nejmenší pochybnost," říká průkopník psychosomatické medicíny a autor bestsellerů Nemoc jako cesta, Nemoc jako řeč duše a Nemoc jako symbol, jenž už před třiceti roky vyjevené veřejnosti vysvětloval, že nemoc není něco, co se nám jen tak přihodí, nýbrž něco, co si sami vytváříme. Neboli informace, že něco děláme špatně, a projev ztracené rovnováhy: "Lidé znova a znova dostávají takové tělesné problémy, které rezonují s jejich potlačenými či nevyřešenými tématy a konflikty."

Ruediger Dahlke jako jeden z prvních klasických lékařů dávno pochopil, že léčit lidi vypnutím varovných světýlek v podobě příznaků, které na tuto nerovnováhu upozorňují, není cesta k uzdravení, ale do hrobu. "To začalo už u Descartesa, Newtona a Galilea Galileiho ... Už od začátku to byla chyba, chápat člověka jako stroj. Naštěstí se tento historický omyl dnes postupně začíná přehodnocovat a já se k tomu snažím v rámci svých možností přispět," odpovídá na otázku, proč dnešní medicína stále víc léčí, ale stále méně uzdravuje.

ZMĚNA JAKO LÉK

A protože si to začíná uvědomovat víc a víc lidí, doktor Dahlke s plným nasazením přednáší, věnuje se pacientům ve svém relaxačním a léčebném centru TamanGa nedaleko rakouského Grazu, kde žije, a každou zimu se na dvanáct týdnů odebírá na indonéský ostrov Bali, kde načerpává síly na další sezonu a píše knihy (na kontě jich má už skoro padesát). Krom toho také se svou první ženou vybudoval v Bavorsku Lékařské centrum Dahlke, jež se věnuje psychoterapii, psychosomatice a takzvanému celostnímu léčení, při kterém se neléčí nemoci, ale lidé.

"Nejsme zvyklí dívat se na nemoc jako na něco pozitivního. Ale že to tak je, jsem nezjistil v nemocnici, nýbrž při zacházení s pacienty. A tak vám mohu vyprávět příběh, při kterém jsem se probudil," začíná svou přednášku Nemoc jako cesta duše, na niž dorazilo přes čtyři sta lidí. "Jeden skvělý lékař za mnou kdysi přišel s tím, že má neustálé úrazy a několikrát denně se prostě natáhne. Už při vstupu do ordinace šosem pláště strhl vzorky krve. Jeho život byl jedno velké fiasko. Poslední vztah mu skončil tak, že mu partnerka řekla: Chtěla jsem žít s lékařem, ale ne s takovým trotlem. On po mně nechtěl, abych něco napravil, ale aby se mu už nic nestalo. A mně došlo, že se vůbec nezabýváme prevencí a že mu neumím pomoct," vypráví téměř pětatřicet let starou historku.

PROČ VYPNOUT MOBIL 

Po této neobvyklé návštěvě svého kolegy se Ruediger Dahlke, v té době začínající nemocniční lékař, začetl i do homeopatických knih, kde našel mimo jiné informaci, že 80% úrazů má na svědomí 20% lidí. A také objevil pozoruhodnou studii, podle níž se ve firmách přestaly dít úrazy, jakmile lidé začali cirkulovat a nedělali pouze jedinou, nudně monotónní práci.

Dahlkeho proto napadlo, že jeho pacient potřebuje změnu. A vytáhl z něj, že jeho dávným snem bylo provozovat etnomedicínu, ale nechal se odradit. "Z Afriky, kde našel svou životní lásku, mi potom poslal dopis, který změnil moje chápání medicíny. Děkoval v něm svým úrazům, že ho dovedly až sem. To byla moje první myšlenka ke knize Nemoc jako cesta. Pochopil jsem, že nemoc má opravdu tu moc přivést člověka na správnou cestu."

Postupně si doktor Dahlke začal všímat souvislostí a učil se porozumět tomu, co nemoc vlastně symbolizuje. V dalším bestselleru Nemoc jako symbol už podává přes 400 klinických obrazů nemocí s více než 1000 příznaky. Na pražské přednášce některé zajímavé zmínil. "Co znamená třeba zvětšené srdce? Křesťané to vítají, ale na tělesné úrovni je to problém. A to je právě ono. Nikdo z těchhle pacientů nemá velké srdce v tom přeneseném smyslu, a tak se to zhmotnilo na tělesné úrovni," vysvětluje lékař a pokračuje: "Růst je přirozený. Vždycky jsou ale dvě možnosti růstu - první je ta zdravá, na úrovni vědomí, směrem k rovnováze a porozumění. Pokud tuhle vytrvale odmítáme, růst se přenese dovnitř těla, kde se často projeví třeba nádorem."
___________________________________________________________________________

NEMOC JAKO SYMBOL (OBRAZY NĚKTERÝCH CHOROB PODLE DAHLKEHO KNIHY):

Alergie - konflikt mezi agresí a senzibilitou, válka na tělesné rovině. Řešení: poznejte, že máte nepřátele i v sobě
Obezita - vnější plnost místo vnitřního naplnění, vyhýbání se realitě. Řešení: naučit se chránit jinak než tukovou izolací
Rakovina - nezpracované zranění, problém, který si člověk nepřiznává a který ho ničí. Řešení: vzpomeňte si na to, co v životě doopravdy chcete, a najděte odvahu to uskutečnit
___________________________________________________________________________

Dahlke mluví tak na přímo, že se o něm běžným lékařům a hlavně farmaceutické lobby a šéfům korporací všeho druhu musí i zdát. "Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou léky. V této souvislosti vám radím vyhledávat lékaře jen v opravdu nejvyšší nouzi." Svým posluchačům zcela klidným hlasem prozrazuje i některá jiná "tajemství", jež se ne a ne dostat k uším veřejnosti. "Například očkování proti rakovině děložního čípku je zcela nesmyslné, přesto je zavedené. Máme rovněž dostatek studií, že mamograf je příčinou rakoviny prsu. Je mi velice trapné, že tohle říkám, protože jsem také lékařem, ale je to tak. Když se na jedné přednášce ptali gynekologů, kdo z nich by poslal svou ženu na mamograf, nepřihlásil se ani jeden."

Stejným a vzhledem k četnosti užívání ještě rozsáhlejším problémem jsou podle něj také mobily: "Vypněte svůj telefon a už ho nikdy nezapínejte. Snižuje účinnost imunitního systému a způsobuje nádory mozku. To je fakt. Jenže se pravděpodobně probudíte, až když se to stane někomu ve vašem okolí," odkazuje na mnoho svých pacientů i na studii provedenou Na Örebro Hospital ve Švédsku, podle níž má desetileté užívání mobilu za následek průměrně o 290% vyšší riziko rozvoje nádoru na mozku.

V rozhovoru, který jsme kvůli lékařově naprosté zaneprázdněnosti z větší části vedli přes e-mail, na otázku, proč stále tolik doktorů nechce nebo nedokáže pochopit, že k uzdravení vede pouze odstranění příčin, nikoli konzumace dalších jedů v podobě prášků, odpovídá: "Byli tak vychování. Vidět je to i na tom, že nejdříve je školí na mrtvolách. O duši jsem se například v průběhu studia nedozvěděl ani slovo."

Není naštvaný, jen konstatuje. Stejně tak úplně klidně a s nadhledem mluví o tom, že cílem zdravotnického systému není zdraví lidí, ale jejich léčení. Kdyby totiž byli lidé zdraví, byznys by zkrachoval - jinými slovy "vyléčený pacient je špatný pacient". "Je to zjevné. Jenom přednedávnem doznal objevitel syndromu ADHS - hyperaktivity malých chlapců - na své smrtelné posteli, že neobjevil lék na tento syndrom, ale vymyslel příslušný obraz choroby pro lék Ritalin, který už existoval. To přece hovoří za všechno!"

Jak ale může být tak v klidu? Ta hlavní chyba samozřejmě není na straně lékařů, ale pacientů. Ostatně není žádné "my" a "oni" - jsme pouze my. S čímž souvisí i druhé, ze všeho nejdůležitější téma, o kterém Ruediger Dahlke často hovoří a jež plynule navazuje na přednášku - téma stínu neboli našeho podvědomí. Dahlke proti nikomu a ničemu nebojuje, pouze pozoruje. A říká: "V zásadě jsou všechny symptomy - tělesné, psychické i sociální - projevem stínu. Jsou v něm ukryty ty vlastnosti, které bychom u sebe radši neviděli, a tak je potlačujeme.

Pokud ale chcete dosáhnout seberealizace, musíte propojit své já se svým stínem. To je klíčem k životu. Lidé si myslí, že když myslí pozitivně, začnou se dít pěkné věci, ale vše probíhá podle zákona polarity a zákona rezonance. Čím víc zdůrazňujete světlo a pozitivně myslíte, tím větší prostor pro stín vytváříte. Jedině když se se svým stínem konfrontujete, můžete se stát opravdovými anděly pro ostatní."

Během dětství a dospívání vytváříme stín, abychom utvořili svou osobnost a byli schopni přežít. Vytěsňujeme všechny křivdy, traumata, strachy, přizpůsobení a všemožné věci, které odmítáme tolerovat ve svém vědomí. Pokud se ale jako dospělí chceme vyvíjet, nezbývá než Pandořinu skříňku otevřít a potlačené věci opět vytáhnout na světlo. A poslouchat svoji duši, jak píše Ruediger Dahlke v knize Princip stínu - smíření se svou temnou stránkou a vysvětluje během nedělního stejnojmenného semináře. Prvním krokem je samozřejmě vůbec si to uvědomit. Jakmile cokoli vykážeme z našeho vědomí, protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne do stínu. A naopak - vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě.

NEBÁT SE STÍNU

Hlavní otázka tedy podle Dahlkeho zní: "Na nemoci a nepřátele zaútočíme, nebo s nimi začneme pracovat? Budeme válčit, nebo je přijmeme a smíříme se s nimi?" Stačí se rozhlédnout kolem sebe, aby jednomu bylo jasné, že jsme jako lidstvo prozatím ztroskotali někde u první lekce. Svět je šílený, protože my jsme šílení. Jak říká Dahlke: "Všichni chceme jenom to dobré, ale vytváříme jenom to špatné. Všichni chceme mír, ale pořád válčíme. Všichni chceme lásku, přesto je tak moc nenávisti. Vše má světlo a stín, všechno na tomhle světě. Jeden příklad: Každý inteligentní a vědomý člověk musí být proti jaderné energii. Můžete se zamyslet na stavem mysli a ducha lidí, kteří jsou pro jadernou energii. Ukázkové potlačení stínu. Lidi jsou nevědomí - a to je stín. Vědomí je světlo."

A právě tady nastává hlavní problém - uvěznění v egu. Existují jen dvě strategie "nezpracování" stínů, ať už v podobě potlačování nechtěných vlastností, či informací, které se nám zrovna nehodí, například u zmíněného jaderného nebezpečí. V prvním případě stíny pojmeme dovnitř sebe v podobě alkoholismu, obezity či cukrovky. A druhá možnost? Bojujeme s okolím a hledáme obětní beránky. "Příliš jednostranně jsme se dostali do mužského pólu, čímž pro sebe vytváříme svět hektiky a stresu a stále více se nám z očí ztrácí smysl života. Abychom se znovu dostali do rovnováhy, měli bychom proti tomu něco podniknout." Jenže co?

Jelikož si odmítáme své stíny připustit, tak je projektujeme na své okolí a házíme odpovědnost na druhé, třeba na politiky. V knize Čím onemocněl svět Dahlke píše, že abychom uzdravili svět, musíme od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech, ustoupit a přihlásit se k odpovědnosti. Jak za stav světa, tak za své zdraví. Na semináři používá i jede zajímavý příklad projekce. "Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidi. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pět měsíců je ženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Spousta prasat zešílí, stejně jako lidí. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky," usmívá se Ruediger Dahlke. A dodává: "Špatné není svůj stín uvidět. Zle vám bude pouze v případě, že ho budete potlačovat."

A právě v nové knize Princip stínu (a částečně i na pražském semináři) konkrétně radí každému odvážlivci, jak se stínem pracovat. Neslibuje žádné jednoduché cesty ("Je to nejtěžší téma ze všech, takže budeme dělat pauzy"), zato výsledek je prý zaručen. Nemá totiž smysl bojovat proti korupci, hladomoru ani blbosti, neboť to, proti čemu bojujeme, přetrvává. Pouze když uzdravím sám sebe a budu šťastný - a vědomý -, spustím lavinový efekt i ve svém okolí. Chce to jen začít: "Cesta za stínem je tou nejnapínavější dobrodružnou cestou, na jakou se můžete vydat. Jakmile uděláte první krok, bude to stále větší zábava, kousek po kousku prosvěcovat vlastní temnotu, rozšiřovat při tom stále více své vědomí a stávat se přátelštějšími - vůči druhým a zejména vůči sobě."
___________________________________________________
Převzato: Zen.e15.cz, Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí

úterý 21. května 2013

Monsanto

Monsanto Company je nadnárodní americká společnost podnikající v agrárním sektoru, agrochemickém průmyslu a oblasti biotechnologií, farmaceutik a geneticky modifikovaných potravin. Je to jeden z největších producentů fosfátových herbicidů, pesticidů, hnojiv a dalších ropných derivátů. Rovněž je to zdaleka největší producent geneticky modifikovaného obilí. Na trhu zemědělských komodit vlastní 70% - 100% podílu některých geneticky modifikovaných plodin. Po akvizicích G. D. Searle & Company, Seminis Inc a dalších se stala jednou z největších zemědělských společností na světě. O vývoj jejích produktů se stará její sesterská společnost Monsanto Technology LLC.

Firma, její výrobky a praktiky jsou častým terčem kritiky environmentálních organizací a antiglobalistických aktivistů.


HISTORIE

Společnost Monsanto Company byla založena roku 1901 Johnem Francisem Queenym. Jedním z prvních jeho výrobků byla umělá sladidla, kofein a vanilín, která dodával i společnosti Coca-cola. Ve 20. letech společnost rozšířila pobočky v Evropě (Walesu) a začala podnikat i ve výrobě farmaceutik a léků (např. penicilin). Ve 40. letech 20. století se ujmula tehdy nového trhu výroby plastů (včetně např. polystyrenu) a syntetických vláken. V roce 1947 přeneslo svůj vliv i na americké vládní projekty operující s jadernou energií, polychlorované bifenyly a herbicidy a Agent Orange, jehož se v 60. a 70. letech stala největším výrobcem.
80. a 90. léta byla pro Monsanto obdobím velkých změn v důsledku mnohamilionových firemních fúzí společností, které postupně koupila. V období mezi 1995 až 1998 tato společnost utratila více než 8 miliard amerických dolarů na nákup malých a středně velkých seedbank po celém světě.

SOUČASNOST

Dnes patří k hlavním artiklům firmy herbicidy (např. Roundup) a geneticky modifikované organismy (GMO), např. kukuřice, sója, řepka olejka, bavlník.

Přibližně od přelomu století začalo Monsanto rozvíjet smluvní politiku s menšími rolníky. Ti od ní kupují herbicidy (většinou Roundup) a vůči němu odolnou odrůdu dané plodiny. Vydatné postřiky herbicidů na daném území efektivně ničí vše kromě geneticky modifikované plodiny. Monsanto má s rolníky smluvně zajištěna vlastnická práva na semena, která tito zemědělci vypěstují. Genetická modifikace plodin od Monsanto je navržena tak, aby tyto plodiny měly jen sterilní semena a rolníci je nemohli použít k osevu napřesrok.
V březnu 2006 konvence OSN o biologické rozmanitosti toto tzv. "sebevražedné osivo" (terminal seed) odmítla.
V roce 2008 byl zrealizován "apokalyptický" projekt nazvaný Svalbardský globální semínkový trezor. Skládá se z rozsáhlé zástavby, izolované zvenčí, zkonstruované 130 metrů pod Špicberskými ostrovy, pod souostrovím Svalbard, na norském území v Arktickém oceánu.

Monsanto pravidelně přispívá velkými částkami na kandidatury politiků ve Spojených státech. Mimo svět politiky sponzorovala společnost Monsanto stavbu několika atrakcí v zábavních parcích Disneyland a Tomorrowland.

SPOLEČNOST A JEJÍ ŠKRALOUPY

Monsanto dostalo v roce 2005 pokutu v souhrnné výši 1,5 miliónu dolarů za systematické korumpování indonéských úřadů při prosazování geneticky modifikovaných plodin. Jednalo se o úplatky nejméně pro 140 indonéských vládních úředníků a členů jejich rodin, které firma vykázala jako konzultační poplatky. Podle amerického ministerstva spravedlnosti firma porušila protikorupční zákon (Forreign Corrucpt Practice Act). Monsanto úplatky úředníkům indonéského ministerstva chtělo dosáhnout toho, aby při rozhodování o pěstování geneticky modifikovaného bavlníku ignorovali výsledky jedné ze studií. Monsanto připustilo, že v letech 1997 až 2002 zaplatilo na úplatcích asi 700 tisíc dolarů a vedené firmy přiznalo plnou odpovědnost.

V českém dokumentu Vybydlená planeta? jedna z respondentek uvedla, že se společnost Monsanto zasazuje o mísení geneticky upravených odrůd kukuřice v Mexiku a tím narušuje genetický fond tamních tradičních odrůd této plodiny (včetně následků. které to může způsobit).

Dovoz geneticky modifikovaných potravin z Ameriky v minulosti odmítla Evropská unie. Například Francie specificky odmítla pěstování jistého druhu geneticky modifikované kukuřice od společnosti Monsanto. Na začátku roku 2011 z jedné diplomatické depeše z amerického velvyslanectví v Paříži, zveřejněno s mnoha ostatními depešemi serverem WikiLeaks, vyplynulo, že Spojené státy mají v úmyslu sestavit "seznam zemí, kterým je nutno se pomstít" za jejich odmítání geneticky modifikovaných potravin.

V minulosti Monsanto Company byla jedním z výrobců směsi pesticidů u Agent Orange, který byl během výroby neúmyslně kontaminován vysoce toxickými dioxiny. Ten masově nasadila americká armáda během války ve Vietnamu s cílem zničit vegetaci, v níž se ukrývaly partyzánské oddíly Vietkongu.

Indická pobočka Monsanta byla obviněna ze zaměstnávání dětí v manufakturách bavlny. Práce zahrnovala nakládání s jedovatými pesticidy jako endosulfan. Děti dostávaly méně než půl dolaru za den. Monsanto tato obvinění odmítla s vyjádřením, že tyto děti nejsou přímými zaměstnanci společnosti.

Firma Monsanto v průběhu většiny 20. století vyráběla toxické polychlorované bifenyly (PCB) v městě Anniston v americkém státě Alabama, přičemž uniklými PCB zamořila Snow Creek, Choccolocco Creek a jezero Logan Martin.

V roce 1998 vypukla aféra kolem dodávek hovězího růstového hormonu. Tento hormon je zakázaný kvůli nežádoucím účinkům všude kromě Spojených států. Je používaný pro hovězí dobytek ke zvýšení produkce mléka. Růstový hormon u dobytka ve velké míře způsobuje mastitidu (hnisavý zánět vemene), kterou Monsanto kompenzuje vysokými dávkami antibiotik (s dalšími vedlejšími účinky), jež se uvolňují do mléka, způsobují různé zdravotní problémy a u žen riziko rakoviny prsu.
Tuto souvislost objevili reportéři Fox News Jane Acre a Steve Wilson, kteří situaci natočili a sestříhali z ní reportáž. Vedení Fox News však na poslední chvíli odmítlo reportáž vysílat. Monsanto totiž patří k jeho největším reklamním inzerentům. Následovalo přes 70 příkazů přepracovat tuto reportáž, snaha PR oddělení Monsanta o odvrácení pozornosti od hormonu, výpověď Foxu těmto reportérům pro údajnou neprofesionalitu a soudní spor, který přilákal pozornost médií směrem k praktikám této společnosti. Tato kauza byla probírána v dokumentárním filmu The Corporation jako příklad hrubě neetického korporátního chování sledujícího jen krátkodobý zisk a neohlížejícího se na důsledky.
V srpnu 2008 Monsanto prodalo hovězí růstový hormon firmě Elanco Animal Health, která je součástí farmaceutického koncernu Lilly, za 300 milionů dolarů.

V září byla v odborném časopise Food and Chemical Toxicology zveřejněna studie francouzských vědců, podle které ve skupině myší krmených geneticky upravenou kukuřicí NK 603 po 17 měsících bylo 5x víc mrtvých jedinců než v kontrolních skupinách. Většina samiček onemocněla rakovinou prsu, samečci často měli nádory kůže nebo ledvin.
Vědci sledovali 200 myší, kterým podávali geneticky modifikovanou kukuřici NK 603 nebo běžnou kukuřici. Kukuřice NK 603 byla uvedena na trh firmou Monsanto, aby byl podpořen prodej společností vyráběného pesticidu Roundup a firma ji prodává pod obchodním názvem "Roundup Ready® Corn".
____________________________
Převzato: Wikipedie.cz, Monsanto

pondělí 20. května 2013

Pochod proti Monsantu - 25. května 2013

Monsanto - udržitelné zemědělství, o to jim prý jde.

Přesto proti této společnosti bojuje celá řada environmentálních organizací i aktivistů. Jednou z nich je i iniciativa March Against Monsanto. Na svých stránkách vysvětlují, proč pochodují a čeho chtějí docílit, ale hlavně vyzývají k pochodu proti Monsanto. Zapálení příznivci si mohou objednat i protestní trička.



Proč pochodujeme?
  • vědecké studie ukázaly, že geneticky modifikované potraviny společnosti Monsanto mohou vést k vážným zdravotním problémům (jako jsou nádorová onemocnění, neplodnost a vrozené vady)
  • v USA je FDA (agentura odpovídající za kontrolu potravin) řízena bývalými šéfy Monsanta, což je podle nás střet zájmů a vysvětluje to, proč je tak málo veřejných výzkumů na dlouhodobé účinky modifikovaných potravin
  • nedávno americký kongres spolu s prezidentem přijali zákon označovaný Monsanto Protection Act, který (mimo jiné) zajišťuje Monsantu právní nepostihnutelnost v souvislosti s jeho modifikovanými semeny
  • společnost Monsanto je už dlouho státem zvýhodňována na rozdíl od malých farmářů a biofarmářů, kteří trpí ztrátami, zatímco Monsanto upevňuje svůj monopol na světovém trhu s potravinami včetně patentování práv na semena a jejich genetické vylepšování
  • geneticky modifikovaná semena společnosti Monsanto jsou škodlivá pro životní prostředí, vědci například dokazují, že přispěla k celosvětovému Syndromu zhroucení včelstev

Jaké jsou naše cíle?
  • s každým utraceným dolarem za biopotraviny bojkotujete společnosti vlastněné Monsantem, které ve svých výrobcích používají GMO
  • požadujeme označení GMO potravin, aby byli spotřebitelé informováni
  • požadujeme zrušení příslušných zákonných ustanovení přijatých pod názvem Monsanto Protection Act
  • voláme po obsáhlejším vědeckém výzkumu vlivu GMO potravin na zdraví
  • vyzýváme k zodpovědnosti výkonné ředitele Monsanta a politiky, kteří Monsanto podporují, což chceme zajistit pomocí  přímé komunikace, nezávislých novinářů, sociálních sítí atd.
  • budeme pokračovat v informování veřejnosti o skrytých zájmech Monsanta
  • vyjdeme do ulic a ukážeme Monsantu i celému světu, že takovou nespravedlnost nebudeme  mlčky trpět

neděle 19. května 2013

Moje vlastní zamyšlení nad tím, čím se vlastně krmíme

V minulém příspěvku jsem se odvolala na tento ... viz: "Další štítek věnuji všem článkům, které mají jakoukoliv spojitost s jídlem a stravováním (K snědku). Proč, to vysvětlím v článku příštím."

JÍDLO ... CO jíme, JAK ho připravujeme a hlavně ODKUD ho získáváme ?

Podle mě si tohle téma zaslouží hodně velkou pozornost ... Přijde mi jako obrovský paradox, že taková spousta lidí se stará o své tělo zvnějšku, ale nepovažuje za důležité se o něj starat zevnitř. Všichni řeší módu, do čeho se navléct, jak vypadat sexy a trendy - jak mít bezva sestřih a úžasný odstín barvy na vlasy - jak se dokonale nalíčit a napatlat vším možným od hlavy až k patě. A titíž lidé jsou pak schopní "jít do mekáče".

V dnešním světě je tak jednoduché zapomenout - nechat se unášet proudem - a hlavně přestat používat rozum. Daleko důležitější než to, jak vypadáme zvenku, je přece to, co do sebe vpravujeme v podobě jídla a pití. Protože špatný odstín rtěnky nás nezabije, ale geneticky modifikované potraviny - výrobky nacpané zdraví škodlivýma éčkama - slazené limonády a cola (které neuhasí žízeň, ale nacpou do lidí další a další cukry) - potraviny, léky a dokonce i krémy vyzbrojené nanočásticemi (o jejichž dopadu na lidské zdraví se zatím nic neví a přesto výrobci neváhají v jejich okamžitém použití, bez předchozího testování ... však ono se po čase ukáže, jestli to zabije více či méně lidí, že) ... zkrátka všechny tyhle "věci" by mohly.

Znehodnocujeme svou vlastní potravu a jako vrchol hlouposti ji pak šoupneme do mikrovlnky, která ozařováním dorazí i ty poslední vitamíny, které by do té doby nedejbože přežily.

Neměly bychom snad přijímat potravu bohatou na živiny, plnou vitamínů a ostatních zdraví prospěšných látek? ... Naše společnost se kupodivu spokojila s konzumací mrtvého jídla. A tím mrtvým jídlem mám na mysli vše - od masa (kvůli kterému krutě a nelidsky zacházíme se zvířaty), přes ovoce a zeleninu (které na pultech v supermarketu mají už jen zlomek svého původního množství vitamínů), až po ostatní produkty (jako kečupy, konzervy, smažené hranolky, zmražené polotovary - viz. rozmražené a dopečené pečivo v pekárnách supermarketů; hotové omáčky, brambůrky, rádoby zdravé snídaňové müsli, které je ve skutečností jen další sladkostí a tudíž cestičkou pro příjem dalších cukrů atd.).

A to nemluvě o tom, jakým otřesným způsobem si vlastně jídlo opatřujeme! Chováme kuřata nahňácaná v obrovských farmách, kam nepadne ani paprsek slunečního světla, dopujeme je, aby vyrostla v co nejkratší době, kvůli tomu se nemohou vyvinout a neudrží se na vlastních nohou. O lepších podmínkách vepřů a krav si nedělám žádné iluze. Omráčené kusy zvířat pak jedou na běžícím pásu - doslova - a zaměstnanci z nich odřezávají kusy masa. Vše se děje mechanicky, bez rozmyslu, nevědomě a stále dokola.

Kam se poděla ta doba, kdy lidé pěstovali ovoce a zeleninu a brambory pro svoji vlastní spotřebu? Kdy chovali slepice, pár ovcí, koz a dvě krávy? Kdy si pro vodu chodili do studny? Kdy pro sebe a svoji rodinu chtěli potraviny co nejkvalitnější?

Dnešní doba se točí kolem peněz a moci. Lidé zaslepení leskem zlata a omámení sladkou příchutí moci se už  zřejmě neštítí ničeho ... viz. společnost Monsanto.

A proto si říkám, že by se o tom mělo mluvit. Když se o problémech bude vědět a hodně mluvit, máme naději, že se postupně, krůček po krůčku, budou i řešit.








sobota 18. května 2013

Oštítkováno

Pro lepší přehlednost jsem se rozhodla využít další miniaplikaci, kterou umožňuje blogger.com. Dřív mi to přišlo zbytečné, ale před pár dny jsem k tomu tak nějak svévolně dozrála.
Každý článek bude označený příslušným štítkem (případně vícero). Každý štítek pod sebou sjednotí tématicky-stejné články. A všechny štítky budou uvedeny v pravé liště. Takže po rozkliknutí jednoho se rozbalí všechny články spojené tímto štítkem. Jak jednoduché a praktické.


Protože trávím celý rok ve Španělsku na Erasmu a protože na mně život tady zanechává nezapomenutelné stopy, zaslouží si samostatný štítek s názvem España.

Další věnuji všem článkům, které mají jakoukoliv spojitost s jídlem a stravováním (K snědku). Proč, to vysvětlím v článku příštím.

Jednotlivé štítky mám i pro knihy, které jsem přečetla a ráda bych na ně upozornila (K přečtení), filmy nebo seriály, které jsem viděla a něčím mne zaujaly (Ke shlédnutí) a pro muziku, která lahodila mým uším nebo mě oslovil její text (K poslechu).

Jeden štítek sjednotí články týkající se kulturních akcí a všelijakých zajímavých projektů (Děje se).

Některé články by měly vést k zamyšlení nebo přímo upozornit na určitý problém naší společnosti (PROBUĎME SE). Jiné jsou spíše duchovního ražení (Duchovno).

Poměrně hodně příspěvků lze jednoduše označit za můj vlastní výplod (Vlastní zamyšlení). Zbytek, co nebude možné nikam zařadit, hodím pod štítek Ostatní.

pátek 17. května 2013

čtvrtek 16. května 2013

Ascensión 2013

Stejně jako každý rok, i letos v květnu propukly v Santiagu las fiestas de la Ascensión (oslavy Nanebevzetí). Jde o jednu z nejdůležitějších slavností města, na které se významně podílí zejména místní omladina.

Program je opravdu bohatý - do Alamedy se sjedou pouťové atrakce z širokého i blízkého okolí. Napříč zonou viejou (starým městem) jsou k vidění rozličná vystoupení, představení a workshopy, kterých se zhostí právě mladí lidé. Přesto se nezapomíná ani na tradiční prvky - jako je la Fiesta de los Mayores (Slavnost seniorů), různé sportovní aktivity, program pro děti, orchestry v Alamedě, bezplatné hudební koncerty nebo pouliční zábava.

Pro mě osobně Ascensión symbolizuje:
  • la noria más gran de España (největší ruské kolo z celého Španělska ... skvělá jízda a úúúžasný výhled na celé Santiago =) )
  • orchestr v Alamedě (který je narozdíl od naší dechovky živý, melodický a nabitý energií, což dokazuje i fakt, že si přilákal diváky všech věkových kategorií)
  • koncert za katedrálou (hvězda večera, skupina Macaco, mi přišla jako špatný vtip - rádoby drsnej týpek, kterej si co pár minut rukou zabloudil do rozkroku, a muzika, která se mi jednak nelíbí, jednak se k zátiší úctyhodné katedrály fakt nehodila)
  • dětské karaoke (trochu falešné, ale roztomilé)





středa 15. května 2013

Francie požaduje upozornění na nanočástice ve výrobcích

Francie se stala první evropskou zemí, která vyžaduje od výrobců, aby upozorňovali na obsah nanočástic - extrémně jemných zrnek, jež jsou čím dál tím častější složkou léků a dalších spotřebitelských výrobků.

Francie toto rozhodnutí, které vstoupilo v platnost k 1. lednu 2013, zdůvodnila skutečností, že o zdravotních dopadech nanočástic se toho zatím ví jen velmi málo, napsala agentura AFP.

Výrobci musí ohlásit použití nejméně 100 gramů nanočástic v produktech vyrobených, dovezených nebo distribuovaných ve Francii v roce 2012, oznámilo francouzské ministerstvo životního prostředí. Oznámení musí být zveřejněno na k tomu určené internetové stránce do letošního 1. května a týká se částic s průměrem od 1 do 100 nanometrů (miliardtin metru).

V tiskovém prohlášení ministerstvo uvedlo, že tento požadavek je preventivním opatřením s ohledem na to, že "možná rizika nanomateriálů stále nejsou dostatečně známá".

Nanočástice se používají čím dál častěji - například v podobě oxidu titaničitého v pilulkách, aby pomáhaly jejich požití - anebo v potravinách, kde slouží jako stabilizátory - či brání vysychání tekutin a krémů.

Některé studie už naznačily, že by nanočástice mohly mít zdraví škodlivé účinky, ovšem jejich rozsah je zatím malý a závěry nedostatečné.

V květnu loňského roku si německá vláda objednala velkou studii zdravotních rizik vyplývajících z nanočástic. Projekt, na němž by experti měli pracovat 4 roky, má stát dohromady 5 milionů eur.

Studie má především odhalit, jaké případné škodlivé účinky má vystavení organismu už velmi malým dávkám nanočástic. V budoucnu by tak mohly být stanoveny hranice maximální přípustné koncentrace nanočástic.
____________________________________________________________________

O problematice nanočástic a jejich případné škodlivosti se už napsalo vícero článků:

úterý 14. května 2013

Food Revolution Day - 17. května 2013

Food Revolution Day
Cook it. Share it. Live it.
Join the food revolution and keep cooking skills alive.

Food Revolution Day je světový den vzniklý na počest dobrého jídla a základních kuchařských dovedností. Měl by lidi svést dohromady. Umožnit jim sejít se ve svých domovech, školách, pracovištích nebo komunitách, společně uvařit a podělit se o své kuchařské umění, znalosti potravin a jejich zdrojů. Za cíl si také klade zvýšení povědomí o významu dobrého jídla a lepší vzdělání v oblasti výživy. K tomu by měl posloužit jednoduchý koncept - VAŘ, SDÍLEJ, ŽIJ.
První Food Revolution Day se konal už loni, 19. května 2012, a uskutečnilo se díky němu více než 1000 hostin v 664 městech napříč 62 zeměmi.

pondělí 13. května 2013

Zachraň jídlo

Tak se jmenuje skupina, kterou tvoří několik přátel. Vznikla ve snaze upozornit na problém plýtvání jídlem, protože jde o velký nešvar naší společnosti, o kterém se moc nemluví. Většina z nich působí v neziskových organizacích nebo má vlastní projekty s cílem rozvíjet občanskou společnost.

Na jejich webu se můžete dočíst také o Hostině pro tisíc, což je na září připravovaná akce. Alespoň doufám, že na letošní září, protože nikde nezmiňují žádný časový údaj, který by napověděl, nakolik je ta informace aktuální. =) Nicméně se jedná o jednodenní happening. Skupina Zachraň jídlo chce využít suroviny, které by jinak přišly vniveč kvůli nevyhovujícím estetickým nárokům nebo blížící se době spotřeby a připravit hostinu pro všechny kolemjdoucí - zdarma. ;)

Fakta aneb co člověka nenechá v klidu spát

podle OSN ...

- v popelnicích skončí až 1,3 miliardy tun jídla ročně ! Tzn. 1/3 všech vyrobených potravin v hodnotě téměř 20 bilionů korun

- v Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kg vyhozeného jídla za rok

- v bohatých zemích, mezi něž se řadíme, může za plýtvání přílišné nakupování nebo zbytečně velké porce či nesrozumitelné označování data spotřeby

podle FEEDING THE 5000 ...

24% až 35% jídla ve školních jídelnách skončí v koši

- až 8,3 milionu hektarů půdy je zapotřebí k produkci masa a mléčných výrobků, které přijdou ročně vniveč v britských a amerických domácnostech, obchodech a restauracích

- v UK je v supermarketech odmítání 20% až 40% ovoce a zeleniny, jejich tvar totiž nesplňuje estetické standardy supermarketů

podle LOVE FOOD hate waste o britských domácnostech ...

- více jak 50% jídla, co se vyhodí, pochází právě z domácností

- plýtvání stojí rodinu s dětmi v přepočtu cca 20 400 Kč ročně (680 liber), bezdětné rodiny 14 400 Kč (480 liber)


Partneři projektu: Česká Federace potravinových bank, Glopolis, EPS (Ekologický právní servis)

            



neděle 12. května 2013

Kontejnery k světu

Sedm českých měst propojí v květnu a v červnu projekt - festival Kontejnery k světu, od něhož si jeho organizátoři slibují dosud největší oživení veřejného prostoru. Kulturu, zábavu, vzdělání či relaxaci si lidé budou moci užít v přepravních kontejnerech na desítkách míst. Až 33 jich bude rozmístěno v Plzni - v centru města, parcích, na náměstích i v obytných částech několika čtvrtí. Pořadatelé věří tomu, že se tak podaří oživit veřejná prostranství nejen organizovanými vystoupeními, ale že se u kontejnerové kavárny nebo odpočívárny sejdou lidé z jedné čtvrti a budou diskutovat o svém prostředí - o tom, co je třeba zlepšit či změnit.

V Plzni projekt potrvá od 10. května do 8. června, v ostatních městech bude kratší. V Praze se kontejnery objeví v devíti lokalitách od 10. května do 1. června. V Brně mohou lidé narazit na pět netradičních kulturních objektů mezi 20. květnem a 2. červnem. Ostravu ozvláštní jeden kontejner od 29. května do 5. června. Mariánské Lázně se k festivalu připojí od 24. května do 8. června. Zlín nabídne kontejnery ve třech lokalitách od 29. května do 10. června. Posledním zapojeným městem bude Olomouc, podrobnosti ale ještě nejsou známy.

Lidé se mohou těšit na odpočinkovou čítárnu, kavárnu, studovnu, hudební klub, divadlo, kino, hvězdárnu, komunitní centrum, třídu k výuce, férový obchod, půjčovnu koloběžek či kostel.
___________________________________________________________________________