sobota 12. dubna 2014

Rozhovor s Janem Hnízdilem n°3

O MUDr. Janu Hnízdilovi jsem už psala - tady.

BOLEST NENÍ NEMOC

Chodí k němu lidé, kteří se hroutí, nestíhají, denně žijí ve stresu. Je doktor, ale místo prášků je léčí slovy. Jeho názory na svět jsou sice nevšední, ale když se do nich začtete...

Chodí k vám dnes lidé s jinými starostmi než před 10 lety?
Jednoznačně ano. Každý člověk stůně tak, jak žije. A protože životní a společenské podmínky se výrazně změnily, odpovídají tomu i zdravotní obtíže mých pacientů.

Čili jsou horší.
Nároky na nás kladené jsou čím dál větší. A nemoci, ať už duševní, nebo tělesné, jsou pro nás informací o tom, že už tímto způsobem dál žít nemůžeme. To není volání po lécích. To je volání po změně.

Vy asi často slýcháte věty: "Mám toho moc, nestíhám..."
Nejčastější je: "Já už dál nemůžu." To lidem sděluje tělo. A člověk stůně, protože svému tělu nerozumí. Neví, co mu chce svými bolestmi sdělit. Většinou je to zvolni, uber, odpočívej, takhle už dál žít nemůžeš. Často za mnou lidi chodí a říkají: "Pane doktore, vy prý uzdravujete bez léků." Ano, ono to jde. Ale jen v případě, že člověk udělá změnu. Ne každý je toho schopen a nakonec slyším: "Víte co, dejte mi radši ty léky."

Co je průvodní jev dnešní doby?
Všeobecný tlak. Na jedné straně jsou manažeři, kteří si naložili hodně, už nemůžou, ale musejí. Kdyby dali najevo slabost, je s nimi konec. Snaží se udržet, ale tělo už nestačí. Jen tento týden jsem tu měl 2 úplně vyčerpané špičkové manažery z ČEZ. Už i lidem z ČEZ dochází energie! To je hodně vážná zpráva. A pak je opačný stres.

Chudoba?
Nezaměstnanost. Lidé by chtěli pracovat, ale nemají kde. Když slyším od politiků, že zavádějí úsporná opatření a zeštíhlování, děsím se. To není žádná úspora! Ti lidé okamžitě začnou stonat, dostanou úzkosti, deprese, bolesti hlavy a obíhají doktory. Náklady na jejich vyšetřování a léčení násobně převýší náklady na to, kdyby se jim sehnala práce.

Takže jedni nemají na zvolnění čas a druzí peníze.
Měl jsem besedu v továrně v Teplicích nad Metují. Tam pracují ženy, které berou 8 tisíc měsíčně a živí z toho 2 děti. Mám jim radit, aby si odpočaly a vzaly si dovolenou? Jsou to opravdu 2 extrémy. A stůňou oba. Jedni z toho, že tržní káru táhnou, druzí, že je ta kára drtí. Mám spoustu pacientů, kteří stůňou z negativní energie ve společnosti.

Co tím myslíte?
Politiky. Když sledujete, co předvádí, je to ohromná zátěž pro psychiku. Šíří lži, sprostotu, korupci, obviňování, aroganci. To spousta citlivých lidí odnáší na zdraví.

Nepřeháníte?
Bez legrace. V televizi by měl běžet titulek naslouchání politikům škodí zdraví. Nebo by se měly politické debaty vysílat na zakódovaném a zpoplatněném kanále. Jako porno. Když někdo trpí takovou úchylkou a chce se nechat urážet, obelhávat, nechat na sebe kálet, ať si zaplatí.

Jsou na tom líp lidé, kteří sportují?
Každá starost člověka tíží. Aby všechno stihl a vydržel, je napjatý psychicky, ale i svalově. Takové napětí vyčerpá spoustu energie a člověk je unavený jen z těch starostí. Začne vás bolet hlava, záda, rozbuší se srdce... Nejlepší lék na napětí je pohyb. Kdo si na něj udělá čas, lépe pak stresu vzdoruje. Ale rekreační pohyb, ne vrcholový.

Ten odsuzujete.
Už ani nepoužívám termín vrcholoví sportovci. Jsou to vrcholoví pacienti. To není sport pro zdraví a potěšení, ale pro výkon. Pro výkon takové úrovně, které už dnes nelze dosáhnout jinak než za cenu sebezničení nebo dopingu.

Co tedy lidem radíte?
Nechám jim vybrat. Aby neměli další stres, že musí dělat to a to. Když vás bolí záda, máte plavání, běžky, nordic walking, jógu. Dělejte, co vás baví.

Jsou sporty, které tělo výrazně ničí?
Třeba městské maratonské běhy. To nejsou běhy pro zdraví, ale pro artrózu. Klouby, kyčle, kolena. Lepší je proběhnout se po lese, volně, lehce.

Na kolik hodin práce denně je člověk stavěný?
To jsou otázky, které mi lidi dávají, a já jim říkám: "'Neptejte se mě, ptejte se svého těla." Když se objeví bolesti, něco vám chce oznámit. Ocituju vám ze statistik, jestli můžu.

Prosím.
V současné době trpí bolestí téměř 40 milionů Evropanů. A očekává se, že do roku 2020 to bude dvojnásobek. Jak je to možné, když farmaceutické firmy nabízejí tolik zázračných pilulek proti bolesti? Jen u nás bylo loni distribuováno 50 milionů balení léků proti bolesti za 4,5 miliardy korun. Tedy 5 balení na 1 člověka včetně dětí. Kde udělali soudruzi chybu? Problém je, že současná medicína považuje bolest za nemoc a bojuje proti ní léky. Ale bolest není nemoc. Bolest je jediný způsob, jak nám tělo může říct, že něco děláme špatně. Pokud tu informaci nepochopíme a tím lékem bolest vypneme, je to nejkratší cesta k sebezničení a ještě větší bolesti.

Mluvíme jen o bolesti tělesné?
Ne, totéž se týká úzkostí a deprese, tedy bolestí duše. Dnes trpí úzkostmi a depresemi 3 miliony Čechů. Nejméně půl milionu jich užívá pravidelně antidepresiva. Jak je to možné? Odpověď je stejná. Duševní bolest je varování, ne nemoc. Je to hlášení, že jste pod tlakem, kterému už nedokážete vzdorovat.

Jaký vliv má na naše zdraví to, že jsme zlenivěli? Že všude dojedeme autem, všechno udělají stroje.
Technika z nás udělala choulostivé děti. Stačí zmáčknout knoflík a všechno se samo udělá. Spíš než cvičení pacientům radím: "Vezměte rýč, motyku, hrábě, sekyru a okopávejte, štípejte..." To vyváží psychický stres.

Co strava?
Spousta lidí si dnes úzkostlivě sestavuje jídelníček. Ovoce, zelenina, vláknina. Přesto jsou nemocní. Není totiž důležité jen složení stravy, ale taky kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Pokud máte úžasnou stravu, ale jste ve stresu, tělo ji nevezme. Naopak vyrovnaný člověk si může dovolit zhřešit.

Takže žádné rychlé firemní kantýny?
Taky tam občas zajdu. Ale hlídám si, abych měl na oběd hodinu. Vychutnat si ho, k tomu v příjemné společnosti. Třeba i s alkoholem.

Dvojka vína k obědu?
Klidně i 2. Je to příjemné zpestření života. Od toho nebudu nikoho zrazovat.

Ale co když vám pacient řekne: "Heleďte, pane doktore, hodinu na oběd, projít se... To se vám hezky řekne, ale já na to nemám čas!"
Je to otázka domluvy, hledáme kompromis. Řeknu vám historku, kterou mi vyprávěl kolega Šavlík, můj velký vzor.

Prosím.
Někde v Jižní Americe prý žije druh opic, které jsou extrémně mlsné. Domorodci je chytají následovně: vydlabou kokosový ořech, do něj nasypou rýži, uvážou kokos na liánu a z té rýže k němu ještě vysypou cestu. Opice jde, zobe rýži a pak vrazí packu do kokosu. Rýži v něm sevře a nemůže ven. Než by sevření povolila, radši se umlátí nebo se nechá chytit těmi domorodci. Spousta lidí se chová stejně. Mají svůj životní styl sevřený a nechtějí se pustit. Snažím se jim poradit, kde mohou povolit, aby se z toho kokosu, z té životní klece, kterou si sami zkonstruovali, vyvlekli. Pokud možno bez léků. Jde to, ale musí chtít.

Tipuju, že ne vždy chtějí.
Někdy mi pacient řekne: "Jsem manažer, 14 hodin denně v práci, hypotéka, milenka." A nechce se nikde pustit. Byl by rád dál manažer, rozvést se nechce, opustit milenku taky ne, hypotéku musí splatit... Je to jeho volba. Já nejsem spasitel. Občas pacienti přijdou: "Vy jste moje poslední a jediná naděje." To je zarazím a odpovím: "Pozor, to musíte výš."

Na co se pacientů ptáte nejdřív?
Jestli se chtějí léčit, nebo uzdravit. Většinou se zarazí, co je to za hloupost. "Samozřejmě, že uzdravit." Dobře, tak si budeme povídat o vašich problémech zdravotních, vašich starostech životních a já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí. Pak vám řeknu, co musíte v životě změnit, abyste nemusel brát léky.

Když vám tedy řeknu, že mě bolí za krkem, jak pokračujete dál?
Nejdřív se zajímám o vznik a vývoj zdravotních obtíží. Kdy se objevily, jak jste se léčil, s jakým výsledkem. Klasický chorobopis. Pak vás běžně vyšetřím a nakonec projdeme vaše významná životní období. Rozvody, rozchody, práce... Když to pak porovnáte, zjistíte, že do sebe vše dokonale zapadá.

Jsou na tom hůř mladí, nebo staří?
Tlaku jsou vystaveni všichni. Ale spousta lidí se nedokáže se stárnutím vyrovnat. Společnost chce mladost, výkonnost. Člověk už ji v určitém věku nemá a myslí si, že je to nemoc. Na to pružně zareagoval průmysl a vznikla anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Jejím cílem je stárnutí zastavit, jako to dělali alchymisti ve středověku. Ale přece vrásky a šedivé vlasy nejsou nemoc. Je to paradox. Lidé se chtějí dožít co nejvyššího věku, a přitom se bojí stárnout. Z toho, po čem nejvíc touží, mají největší strach.

Jaké tedy dáváte nejčastější rady?
Radou a návodem je nemoc. Snažím se, aby člověk za ni i za sebe převzal zodpovědnost. Je to jeho život, jeho zdraví, on se musí starat. Mám tady vysoce postavené manažery, vzdělané lidi. A oni zapomněli žít! Jsou 16 hodin denně v práci, pod obrovským tlakem, jak utržení ze řetězu. Teď z toho stůňou a my je léčíme jako děti. Znovu se učí chodit. Jdou se projít do lesa, tam vidí, že žijí nějací ptáci, a jsou z toho úplně vedle. Nebo tam rostou houby! Pak je tu znovu učíme jíst, v klidu, pomalu. Mají dechová cvičení, protože už zapomněli dýchat. Stejně tak zapomněli navazovat normální vztahy.

A asi s námi bude hůř, ne?
Žijeme v iluzi, že společnost a jednotlivec pořád můžou. My můžeme víc pracovat, společnost může ekonomicky růst. No, nemůže. Stejně jako nemoc je informací pro člověka, že už to dál nejde, ekonomická krize je stejnou informací pro společnost. Že se máme zastavit a přemýšlet, jak budeme dál žít. Finanční injekce jsou jako léky - nemoc jen na čas potlačí. Než se úplně sesypeme.

A co tedy dělat?
Změnit základní hodnoty. Od dravosti ke spolupráci, k úspoře energie, k péči o životní prostředí, k obnově rozpadlých vztahů... Pokud to neuděláme, vývoj si to tvrdě vynutí. Když slyším, že se zase povedlo odstartovat ekonomický růst... Proboha, jen to ne! Už žádný další růst. Tím si zase podřezáváme větev.
______________________________________________________
Převzato: Martin Moravec, Bolest není nemoc, Magazín DNES + TV