středa 26. března 2014

Zdravý talíř

Zdravý talíř je jednoduchá a funkční pomůcka zdravé výživy, která vychází z amerického My Plate, dle doporučení Harvardu a PCRM. Složení talíře odpovídá moderním vědeckým poznatkům, ukazuje nejlepší cestu k udržení zdravého těla i hmotnosti, tvoří základ zdravotní prevence a podpory účinné léčby. Talíř můžete používat bez omezení pro vlastní potřebu i za účelem osvěty či výuky na školách.

Dodržováním uvedených doporučení budete zdravě jíst i bez počítání kalorií, drastických diet a hladovění. Konzumace kvalitních potravin a jídel z nich připravovaných v poměru, který odpovídá zdravému talíři, vám zajistí solidní základ zdravé výživy. Přirozené potraviny neobsahují žádná umělá aditiva ani konzervanty a poskytnou vašemu tělu všechny důležité živiny.


Zdravý talíř je nová a zdravější varianta zastaralé výživové pyramidy. Složení talíře odpovídá moderním vědeckým poznatkům, ukazuje nejlepší cestu k udržení zdravého těla i hmotnosti, tvoří základ zdravotní prevence a podpory účinné léčby.

Zelenina by měla tvořit nejméně čtvrtinu příjmu potravin. Čím více rozmanité zeleniny upravené na různé způsoby sníte, tím lépe. Hranolky se k zelenině nepočítají a brambory patří svým složením spíše k polysacharidům.

Ovoce tvoří druhou čtvrtinu talíře. Nejzdravější a nejvýživnější je jíst sezónní ovoce různých druhů a barev. Příjem ovoce je možné nahradit konzumací zeleniny.

Bílkoviny získáte nejlépe z ryb, luštěnin, ořechů, semínek, zakysaných mléčných výrobků, vajec či masa. Většině z nás prospívá vyšší podíl rostlinných zdrojů bílkovin. Vybírejte dle své chuti i stravovací filozofie.

Polysacharidy jsou nejlepší v přirozené podobě. Například jáhly, ovesné vločky, žitné kváskové chleby či divoká rýže. Důležité je omezovat pojídání výrobků z nehodnotné bílé mouky.

Oleje a tuky jsou nejhodnotnější v superzdravých potravinách jako ořechy, avokádo či ryby. Vhodné je i kvalitní máslo a zastudena lisované rostlinné oleje. Nejezte margaríny a omezte i další průmyslově upravené tuky a oleje.

Tekutiny jsou nejlepší v podobě čisté vody a neslazených čajů. Slazené nápoje a čaje raději zcela vynechte.

Celkově doporučuji upřednostňovat přirozené potraviny před polotovary, lokální a bio potraviny před nekvalitní velkoprodukcí a dovozem. Kromě zdravé stravy si dopřávejte také venkovní pohyb, dostatek spánku, přátel a dobré nálady!


Proč má talíř nahradit pyramidu?
Výživová pyramida již neodpovídá moderním poznatkům o zdravé stravě. Dodržování pravidel podle této pyramidy se podílí na epidemii obezity a cukrovky a může také přispívat k rozvoji srdečně cévních onemocnění.

První výživová pyramida vznikla již v roce 1974 ve Švédsku. Známější je americká verze z roku 1980 a o něco zdravější Středozemní pyramida z roku 2000 s výrazným posunem k rostlinné stravě. Přesto je na stránkách českých ministerstev zdravotnictví a zemědělství nadále doporučována obdoba nejstarší švédské pyramidy:


Za téměř 40 let historie výživové pyramidy se na ni nashromáždilo množství oprávněné kritiky. Zásadní výhrady vůči pyramidě uvádí následující srovnání se Zdravým talířem:

__________________________________________

pondělí 24. března 2014

Michel Teló - Bará Berê

Bara Bará Bere Berê ... jen zavřít oči a zase se na chvilku ocitnout ve víru nočního Santiaga

neděle 23. března 2014

Ibalgin - pomsta růžového štěstí

Růžový zázrak, kavalír, růžové blaho, lentilka, brufátko, ibáček, záchranné kolečko. Snad pro žádný jiný lék nevynalezla lidová slovesnost tolik něžných názvů, nikde jinde se lidé nesjíždějí po růžové tolik jako v Česku.

Ibalgin, univerzální lék, neodmyslitelná součást rodinných lékárniček, ale i ženských kabelek. Jenže ta roztomilá růžová pilulka není zdaleka tak nevinná, jak se zdá.

Letní noc, horská chata, mejdan naší školní party se pomalu chýlí ke konci. „Nemáte někdo ibáč? Ráno mi určitě bude třeštit palice," táže se Pavel. „Mám, šla jsem kvůli tomu speciálně do lékárny," odpovídá Bára a podává kýženou tabletu. „Cože, dvoustovka? To je výsměch. Nemá někdo čtyřstovku?" Měl. Na mejdan bez růžového kamaráda, to málokdo ponechá náhodě. Stejně nepostradatelný je ve chvíli, kdy se ozve zub nebo přijde migréna. Většina žen by bez něj nepřežila menstruaci, uleví i zádům nebo kloubům. Slyšela jsem dokonce o dívce, která si bere „ibáček" preventivně před lyžováním, aby ji nebolely nohy z lyžáků. „Hezky jeden, než se jde na svah, a druhej, když to začne být krize," zní její recept.

Ibáč slaví čtyřicítku

Ibuprofen, což je účinná látka všech růžových spasitelů různých komerčních názvů, slaví letos čtyřicáté narozeniny. Veřejnosti byl poprvé představen v roce 1969 ve Velké Británii. U nás byl v předlistopadové době Brufen, jak se dnešní Ibalgin tehdy jmenoval, podpultové zboží, které lékárníci schovávali jen pro známé. Na černém trhu se dal sehnat prášek dovážený z Jugoslávie. „Bylo to něco jako džíny z Tuzexu. Platíčko Brufenu mělo větší cenu než deset kilo banánů, které byly taky nedostatkovým zbožím," vzpomínají pamětníci.

Popularita růžovému všeléku vydržela dodnes. Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv se u nás loni prodalo 7,4 milionu balení Ibalginu, což je téměř čtvrt miliardy spolykaných tablet. Podle Zentivy, která Ibalgin vyrábí, je spolu s Paralenem růžová pilulka suverénně nejoblíbenějším lékem na našem trhu. Její popularita navíc neustále stoupá. „Mezi lety 2004 a 2008 se počet prodaných tablet zvedl o 10%," potvrdila mluvčí Zentivy Věra Kudynová. Naše vášeň pro růžové blaho je dokonce téměř největší v Evropě. Dle údajů OECD z roku 2005 spotřebují větší počet antirevmatik, mezi která se Ibalgin řadí, pouze ve Finsku.

Žaludek a střeva trpí

Farmaceutické firmy jásají, požívání volně prodejných léků je podle nich pro společnost užitečné. „Šetří veřejné prostředky, umožňují rychlejší návrat člověka do pracovního procesu a zvyšují zodpovědnost občana za vlastní zdraví," vypočítává mluvčí Zentivy. Jenže nic se nemá přehánět - například Ibalgin by se neměl užívat déle než 7 dní v kuse, u dětí dokonce jen 3 dny. Maximální doporučená denní dávka bez předpisu je 1200 mg, tedy maximálně 3 „čtyřstovky" nebo 2 koňské „šestistovky", které už jsou ale jen na předpis. Těch, kteří se doporučení nedrží a dlouhodobě polykají třeba 6 růžových tabletek denně, je přesto dost. Nepříjemnou budoucnost tím chystají především svému zažívacímu ústrojí. Vysoké a hlavně pravidelné dávky ibuprofenu ničí žaludeční sliznici, způsobují žaludeční vředy a ohrožují i střeva. „Odhaduje se, že je u nás půl milionu lidí, kteří to s Ibalginem a dalšími nesteroidními antirevmatiky přehánějí. Dle údajů ze Spojených států, kde pojišťovny víc než u nás pátrají po tom, proč někomu třeba praskl vřed, nastávají komplikace až u 12% těchto chronických uživatelů," varuje gastroenterolog Václav Chytil. 

Podle něj vytváří prostředí pro nadužívání sám stát. „Vždyť donedávna byl Brufen a další analgetika 100% hrazený. I dnes je dotován z 50%, a to nemá v žádné jiné zemi obdoby," říká. Běžné ve světě není ani to, že by silnější varianty Ibalginu byly ve volném prodeji. „Například v Anglii je bez předpisu jen dvoustovka." Lehkovážně s Ibalginem zacházejí často i sami lékaři. „Když už to někdo z nějakého důvodu musí brát chronicky, měl by mu k tomu lékař napsat nějaký přípravek, který chrání žaludek. Tomu se říká gastroprotekce a ve světě ji dělají běžně. U nás se na ni ovšem kašle," tvrdí Václav Chytil.

Lékaři, kteří na všechno předepisují Ibalgin, aniž by řešili příčiny bolesti, tak svým kolegům pouze generují pacienty. „Ibalgin nejčastěji předepisují revmatologové. Podle jedné anglické studie je ale ve výsledku dražší léčba komplikací způsobených nadužíváním, než samotného revmatického onemocnění," upozorňuje odborník na choroby trávicího traktu. 

Ibalginem mezi invalidy

Své o nekompetentnosti lékařů ví čtyřiadvacetiletá Zdenka Minaříková z Poustevny na Děčínsku. V 10 letech dostala zánět mozkových blan, o rok později lymskou boreliózu. Pomocí antibiotik se vyléčila, choroby ale poznamenaly její klouby. Lékaře tehdy nenapadlo nic lepšího, než Zdenku cpát ibuprofenem. „Nejdřív mi dávali čtyřstovku, ta už pak nezabírala, tak přešli na šestistovku," vypráví Zdenka. Na jaře a na podzim, kdy se revma ozývá nejvíc, jich brala třeba 6 denně. Asi 5 let v kuse. Že jí léky ničí trávicí trakt, zjistili až lékaři v Hradci Králové, kam se přestěhovala po rozvodu rodičů. Antirevmatika zlikvidovala střevní flóru a u Zdenky se rozvinula Crohnova choroba, neboli chronický zánět střev. Průjmy a nesnesitelné křeče břicha jsou od té doby běžnou součástí jejího života. 

Od 20 let je v plném invalidním důchodu, na střevech se jí dělají abscesy, čeká ji už několikátá operace. Se zdevastovaným trávicím traktem už žádné léky brát nemůže, místo toho má na lopatkách nalepenou opiátovou náplast. Pomáhá jí od bolesti, ale i komplikuje život. „Musím si ji měnit každé 3 dny. Pokaždé, když si vezmu novou, jsem nabuzená a nemůžu spát. Dneska jsem usnula až v půl 8 ráno." Problémy má i s hledáním partnera. „Když už si někoho najdu a vypadá to, že by to šlo, skolí mě zas ta má nemoc, dostanu se do špitálu, kluk to psychicky nezvládne a jsem znovu sama."  

Stejně jako osvícení hradečtí lékaři, kteří s recepty na Ibalgin šetří, i Zdenka kolem sebe šíří osvětu. Přesvědčila například kamarády z místního hokejového týmu, aby na zranění brali něco jiného, než růžový prášek, který jí zničil život. „Jak říkají lékaři u nás - raději 2 paraleny než 1 ibuprofen. Když vidím někoho v lékárně, jak si to kupuje po 3 baleních, je mi z toho úplně zle. Lidé si bohužel vůbec neuvědomují, jak můžou dopadnout." 

Nekombinovat s aspirinem

Podobnou zkušenost má i Marek, jednatřicetiletý manažer telekomunikační společnosti z Prahy. Jenom si za problémy, které mu nadužívání Ibalginu způsobilo, může sám. V době vysokého pracovního nasazení brával na bolest hlavy až 6 tablet denně. „Většinou jsem si dal 1 nebo 2 hned po probuzení a pak v průběhu dne dle potřeby. Večer nebyl problém zapít prášek alkoholem," vypráví. Teprve po měsících pravidelného braní se doslechl o nežádoucích účincích na trávicí trakt. „Raději jsem tedy příjem omezil, ale po nějaké době jsem s brufenem začal znovu, tentokrát kvůli bolestem žaludku. Bohužel mě nenapadlo, že za ni můžou právě ty prášky." O tom, že si polykáním tablet po hrstech přivodil žaludeční vředy, ho zpravil až lékař. 

Marek měl štěstí, že ho žaludek bolel, a tak vyhledal lékaře. Hůř většinou dopadnou starší lidé, kteří mívají vředy, aniž by pociťovali jakékoliv příznaky. „K lékaři se tedy často dostanou, až když jim perforují," vysvětluje Václav Chytil. Podle něj má nadužívání nesteroidních antirevmatik u seniorů na svědomí až polovinu krvácení do zažívacího traktu. „V USA na to každý rok zemře 17 tisíc lidí," doplňuje.

Růžové tabletky nejsou zátěží jen pro střeva, žaludek, slinivku, játra nebo ledviny. Jejich nadměrné užívání zvyšuje také riziko infarktu. Podle studie otištěné v odborném časopise British Medical Journal dokonce až o 50%. „Představují riziko i při vysokém tlaku, jelikož snižují účinky antihypertenzních léků," upozorňuje gastroenterolog. Z dalších studií také vyplynulo, že lidé, kteří trpí srdečně-cévními chorobami, by v žádném případě neměli kombinovat ibuprofen a aspirin. Až 9x se tak u nich zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. 

Bolest je důležitá

Mnozí z nás nosí léky proti bolesti stále u sebe, abychom měli v případě potřeby po ruce okamžitou úlevu. Zapomínáme přitom na důležitou roli, kterou má bolest v našem životě. „Akutní bolest má především signální funkci. Naznačuje nám, že se v těle děje něco špatného," vysvětluje Marek Hakl z Centra pro léčbu bolesti FN v Brně. I Václav Chytil považuje boj s bolestí za „zhovadilost moderní doby". „Lidi berou na každou prkotinu prášek, místo aby bolesti naslouchali. Když člověka chytne zub, má jít k zubaři, když ho bolí záda, měl by začít cvičit." Velkým nešvarem dnešní doby je také podceňování bolesti hlavy. „Když třeští hlava, je třeba zajít k lékaři. Může to být zablokovaná krční páteř, nebo to je jen od myši počítače. Často to ale bývá způsobené třeba vysokým tlakem. To člověk pozná, až když mu tlak tu hlavu rozstřelí," varuje lékař. 

Jediná situace, kdy je léčba analgetiky na místě, je podle něj bolest nádorová a bolest zubů. „U všeho ostatního bychom se místo polykání prášků měli zamyslet nad tím, co nám ta bolest říká. Nejhorší je brát analgetika, když bolí břicho. Může to být slepé střevo, může to být náhlá příhoda břišní, člověk si to utlumí a než se dostane do nemocnice, je pozdě." Blbostí par excellence je podle něj léčit si Ibalginem kocovinu. „Žaludek je podrážděný alkoholem a my do něj ještě nasypeme chemické sloučeniny. To se pak nemůžeme divit, když zvracíme krev. Na kocovinu je nejlepší studená sprcha a malá desítka," radí. Když už to někdo bez růžového kavalíra nezvládne, alespoň by ho neměl polykat nalačno.

Sportovci na prášcích

Lidé jsou zvyklí kontrolovat si počet vypitých skleniček alkoholu nebo vykouřených cigaret, tablety ale počítá málokdo. Jsou pracoviště, kde růžové pilule doslova létají vzduchem. Vyhlášení růžovkáři jsou například číšníci. Z běhání po lokále bolí nohy, šichty jsou dlouhé. Jeden prášeček ráno s kávou, další dle potřeby během dne a těžký úděl je hned poloviční. Podobně řeší náročnost své práce také zdravotní sestry. „Zvlášť u starších kolegyň je to dost běžné. Dodá to sílu. Já sama když jsem unavená, ulítaná, bolí mě nohy, tak si to vezmu na noc a ráno se cítím jak šestnáctka, i když to číslo už mám opačné," svěřila se jednašedesátiletá zdravotní sestra, která působí na severní Moravě. 

Jeden by řekl, že sportovci dbají na své zdraví. Přitom právě oni jsou jedni z nejmasovějších požíračů analgetik. Navíc - už tak dost rizikový Ibalgin je pro ně příliš slabý, a tak volí silnější kalibry. „Nejoblíbenější mezi sportovci je v současné době Surgam. Je silnější, tím pádem má i víc nežádoucích účinků," popisuje fyzioterapeut vrcholových atletů Jakub Pokorný. Ani jeho klienti si nelámou hlavu s doporučenou dobou užívání. „Znám atlety - a není jich málo - kteří fungovali na těchto práškách třeba 2 roky v kuse. Brali si 1 až 2 před tréninkem nebo zápasem." Vzhledem k relativnímu zdraví a sportem zrychlenému metabolismu s tím zatím problémy nemají. Účet se jim možná vystaví až s věkem. „S braním analgetik se špatně přestává. Dlouhodobé užívání moduluje práh bolesti, takže člověk potom není schopen ani běžnou bolest tolerovat bez prášků."

Růžáček do kabelky

Ještě jedna skupina bere ibuprofen víc než jiné. Ženy. „Když se podíváte do ženských kabelek, najdete ho v každé druhé. Muži ho u sebe většinou nenosí," říká Marek Hakl. Podle něj to může souviset s rozličným vnímáním bolesti. „Nedávná studie vyvrátila zažitý mýtus, že ženy víc vydrží. V době menstruace nebo těhotenství jistě ano, taky v té době tělo vyplavuje hormony, které jim pomáhají bolest zvládat. Ale za běžných okolností jsou vůči bolesti citlivější než muži," vysvětluje lékař.

Že patří především do dámské kabelky, tak trochu evokuje i barva Ibalginu. Svítivě růžový byl už původní britský Brufen z konce 60. let. Atypická barva se osvědčila a tak ji používají i novodobí výrobci. „Z našich spotřebitelských průzkumů víme, že lidé růžovou barvu vnímají velmi pozitivně. Stala se už pro ně symbolem rychlé a spolehlivé úlevy od bolesti. Hraje důležitou roli i při identifikaci tablety - pacienti, kteří užívají více léků najednou, si tak lépe pomatují, zda si již růžovou tabletu vzali či nikoliv," prozradila mluvčí Zentivy.   

Ti, kdo jsou s Ibalginem kamarádi, mu často přičítají i vlastnosti, které nemá. Mnozí hovoří o tom, že dodává energii, mladí zmiňují zajímavé stavy při kombinaci s alkoholem. „Ani jedno není možné. Ibalgin obsahuje jedinou účinnou látku - ibuprofenum - a to jediné, co dělá, že blokuje jeden enzym a působí tak proti bolesti a zánětu. Jakýkoli pocit přílivu energie nebo psychické pohody je jen placebo efekt," říká Marek Hakl. To však neznamená, že by se na něj nedala vypěstovat psychická závislost. „Ta může vzniknout na všem, i na placebu. Člověk si prostě zvykne, že mu prášky pomáhají, pomalu je začne brát preventivně, než ho vůbec něco začne bolet, a když potom nemá tabletku na dosah, je nervózní," popisuje odborník na bolest.
__________________________________________________

středa 19. března 2014

20 (ne)obyčejných radostí

Na blogu Čilichili se to poslední dobou hemží vážně povedenými články. Aspoň mně osobně se zdají velmi originální. Některé jsou vtipné, některé děsivé a jiné obohacující. A jeden takový obohacující článek (ve smyslu - vnímaví lidé mají o tolik bohatší život, když dokážou ocenit i zdánlivé maličkosti) bych tu ráda uvedla. =)

Jsou velké radosti, takové ty mohutné životní milníky - maturita, první výplata, vítězství na mistrovství světa a tak. A pak je taky milion malých radostí, které máme tendenci podceňovat a přehlížet. Což je škoda, protože každá radost je dobrá.

Jen si to představte ...

1. Povalovat se v posteli v deštivém ránu a nemuset vstávat.

2. Když vám konečně vyteče voda ze zalehlého ucha a najednou slyšíte.

3. Když se vám podaří vydolovat kus jídla, co vám uvízl mezi zubama.

4. Jakmile se na obzoru objeví číšník s vaším jídlem.

5. Po dlouhé zimě otevřít okna a pustit dovnitř voňavý jarní vzduch.

6. Když se v sobotu ráno vzbudíte a řešíte jediné - jestli vstanete, anebo si ještě chvilku přispíte.

7. Ta chvíle, když se vám podaří dokončit nějakou úmornou práci.

8. Dát si dlouhou a horkou sprchu po víkendu stráveném v deštivé, bahnité a smradlavé divočině.

9. Když se vám podaří někoho opravdu upřímně rozesmát.

10. Když se vám podaří vstát perfektně odpočatý.

11. Čerstvě vyprané a vysušené prádlo - ta vůně, ta čistota, ta neopakovatelná nádhera.

12. Když vás někdo podrbe na zádech.

13. Když písnička v rádiu končí ve chvíli, kdy zastavíte u baráku a vypnete motor.

14. Ten uspokojující zvuk, co vydá vysavač, když spolkne obzvlášť chutné a výživné sousto prachu.

15. Mít čerstvě povlečeno.

16. Smích.

17. První doušek chladné lahodné vody, když se vrátíte domů během horkého dne.

18. Ta úleva, když si po celodenním lyžování sundáte lyžáky.

19. Sundat si promočené fusky a nandat si čisté, teplé, suché a voňavé.

20. Dát si sprchu a zachumlat se pod peřinu.
______________________________________________________

pátek 14. března 2014

čtvrtek 13. března 2014

středa 12. března 2014

Rozhovor s Margit Slimákovou n°2

Ve svém předminulém příspěvku (Rozhovor s Margit Slimákovou n°1) jsem se už o této odbornici na zdravotní prevenci a výživu zmínila. Dnes bych ráda uvedla druhý (a rozhodně ne poslední) ze zajímavých rozhovorů s ní.

ODBORNÍCI JSOU POZADU, MARGARÍNY NEJEZTE, RADÍ PRŮVODKYNĚ ZDRAVÍM

Jsou ženy, které "jedou" v módním bio a eko stylu. Rodí doma, sní o absolutním návratu k přírodě spoléhajíce na intuici. Když tytéž principy vědecky obhajuje magistra farmacie Margit Slimáková, ateistka, která si říká průvodkyně zdravím a výživou, zpozorníte. Zvažujete její slova dokonce i ve chvíli, kdy se rozhoří pro menstruační kalíšek.

Vážně ho používáte?
Už asi 8 let. Když jsem o něm slyšela poprvé, řekla jsem si, že do toho nejdu. Ale pak mi o něm řekla kamarádka, vzdělaná psycholožka. Zviklala mě, že jsem to zkusila, a jsem nadšená. Je to daleko pohodlnější, příjemnější, žádný zápach, žádná špína, dá se s ním cvičit i plavat, cokoliv. K jeho výhodám si přičtěte ještě ušetřené peníze za hygienické potřeby, také ekologické výhody a pohodlí, když někam cestujete.

S antikoncepcí, při níž vůbec nemenstruujete, s tou bych u vás neuspěla?
To ale s žádnou antikoncepcí. Už na střední škole jsem se intuitivně zajímala o přirozené cesty v péči o zdraví a kondici člověka. Nikdy jsem třeba moc nemusela maso, a když jsem se dozvěděla, že bílkoviny obsažené v mase lze jíst i v jiných potravinách, přestala jsem ho jíst a cítila se líp. Pak jsem nastoupila na farmaceutickou fakultu a první informace, s níž jsem se setkala, byla, že 20% lidí umírajících v nemocnici zemře na nežádoucí účinky léků. To mě šokovalo. Říkala jsem si, že chci pomáhat, ne ubližovat. Antikoncepce navíc ani není lék, protože našemu tělu neprospívá, takže by mě nikdy nenapadlo ji užívat.

Proto máte tři děti?
Třetí dítě je ale jediné plánované. Měli jsme dvě malé děti, žili jsme v Německu a přemýšleli jsme s manželem, jak plodnost co nejpřirozeněji regulovat. Objevili jsme v lékárně Lady-comp, který pracuje s naprogramovanou pravděpodobností a zároveň s vaším cyklem. Každé ráno si v ústech změřím teplotu a jen vidím, jaké mi svítí světýlko. Studie potvrzují spolehlivost přes 99%, tedy stejně jako hormonální antikoncepce. A v případě nejmladšího syna jsme ho využili právě jako indikaci plodných dnů.

Předpokládám, že děti nejsou očkované.
Jen nejstarší syn, protože se tu narodil, ale pak už nejsou. Myslím, že by stát měl především respektovat Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2001 a která jednoznačně říká, že jakékoliv lékařské zákroky se mohou provádět po důkladném ponaučení a se souhlasem pacienta nebo zákonným zástupcem dítěte. A tahle úmluva by měla být nadřazená zákonu o povinném očkování. V Německu nám lékař očkování doporučil, ale v žádném případě nás nenutil. Vy jako rodič budete znevýhodněni za případnou chybu v rozhodnutí, ať už je jakákoliv.

Argumentuje kolektivní imunitou.
V zemích okolo nás není očkování povinné a nevyskytuje se tam víc infekčních nemocí. V případě, že by kolektivní imunita po očkování měla platit, tak nás zde nejvíce ohrožují dospělí, kteří se nenechávají přeočkovávat proti dětským nemocem a chránění už v naprosté většině nejsou, protože imunita po očkování je jen dočasná na rozdíl od té celoživotní, kterou získáte po prodělaném onemocnění.

Ani maso nikdy vaše děti nejedly?
Ani manžel ho nejí, ale není to ze zdravotních důvodů, ale z ekologicko-etických. V rozumném poměru a kvalitě je maso z výživového hlediska v pořádku. Bohužel to, co se dnes běžně v Česku prodává, však kvalitní není. Evropská unie má například povinnost označovat geneticky modifikované potraviny, ale tahle nařízení se obcházejí v podobě krmiv, takže až 85% krmiv určených pro zvířata v chovech může být geneticky modifikovaných. A vy to do těla dostáváte přes ta zvířata. Navíc spousta konvenčně chovaných zvířat nežere přirozenou stravu, nepohybuje se a maso má odlišné složení tuku. Původně jejich maso obsahovalo i omega-3 mastné kyseliny, které má dnes vedle ryb už jen maso některých divokých zvířat.

Co vegetariánskému jídelníčku vašich dětí říká dětská lékařka?
Máme dohodu, že za zdraví dětí odpovídám já. K ní bych šla až tehdy, pokud by byl opravdu problém.

Dětem nevadí, že jsou jiné než ostatní?
Vždycky u nás platilo, že když chtějí maso ochutnat, tak mohou. Nejstarší syn ho okusil dvakrát ve školní jídelně. Sám nám to řekl a zase se vrátil k bezmasé stravě. Pokud se jednou pro maso rozhodnou, bude to jejich věc. V tom nevidím problém, na rozdíl od sladkostí, jako jsou čokoládové tyčinky, ale i bramborové lupínky, k nimž se dostávají nejvíce díky škole.

Cukr vůbec nepoužíváte?
Když se jednou týdně v rodině upeče bábovka, dáte si dezert a přidáte med nebo hnědý cukr, tak je to v pořádku. Nejsem proti sladkému, ale než něco koupit, tak si to raději doma upéct, ať víte, co tam dáváte.

Jak vypadá váš denní zdravý jídelníček?
Pečivo, máslo, hromada zeleniny, k tomu kvalitní sýr, někdy vajíčko, někdy nějaká pomazánka. Kupuji na trhu pšenično-žitný kváskový chléb, máslo mám jenom od farmáře. V zimě teď jíme pravidelně kysané zelí, které jsme si naložili. K pečivu s máslem a pomazánkami dělám saláty z mrkve a jablek, červené řepy, k tomu hodně další zeleniny a vlašské ořechy. K obědu míváme jídlo založené na těstovinách nebo různá mexická jídla, tortilly, fazolové náplně, italská jídla s polentou, dělám i vepřo-knedlo-zelo, ale knedlíky jsou celozrnné a místo vepřového používám pšeničnou náhradu masa, seitan.

V supermarketech nenakupujete vůbec?
Většinou jen tužky před začátkem školního roku. Jinak nejčastěji u farmářů a v kvalitě bio anebo lokální. Jsem šokovaná, že na rozdíl od celého světa mají v Česku biopotraviny extrémně špatné jméno.

Protože existují výzkumy, které tvrdí, že nejsou lepší a zdravější.
Tu americkou studii z loňského září, kterou máte na mysli, jsem přečetla (více o studii zde). Ona prokázala, že biopotraviny jsou výhodnější, i když ne tak moc, jak se čekalo. Mají méně pesticidů, takže jsou méně rizikové. Jenže studie nesledovala to podstatné, třeba obsah omega-3 mastných kyselin, nesledovala genetickou modifikaci. Polemizovala jsem s ní na svém blogu a ministerstvo zemědělství si můj názor vyvěsilo na své stránky.

Biopotraviny jsou obvykle dražší, a pokud nechodíte domů přes farmářské trhy, neseženete je v přijatelné ceně pohodlně cestou z práce domů.
Ve Spojených státech zhruba platí, že se vyhazuje 35% potravin, u nás to bude méně, asi 25%, a biopotraviny jsou v průměru asi o 20% dražší, takže je to zase jen o nastavení. Začneme-li promyšleněji nakupovat a neplýtvat, jsme na svém. Nákup je sice z počátku pracnější, ale to je otázka organizace a priorit. Deset let jsme tady nežili a několik týdnů mi trvalo, než jsem si najela na systém, kde co seženu. Od jara až do podzimu nakupuji téměř vše na farmářských trzích. Teď mi jednou za dva týdny vozí zemědělci od Jičína bedýnku objednaných potravin ze své farmy. Uskladnili jsme si několik beden mrkve, jablek, hrušek, naložené zelí. Když už člověk ví a nakupuje přímo ve svém okolí, vyjde ho to i levněji než přes obchodní řetězce.

Netlačí vás hypotéka, manžel vydělává a máte čas se věnovat vysněnému životnímu stylu. Takové štěstí většina Češek nemá.
Máte pravdu, že mám štěstí, že se zabývám oblastí, která prospívá celé rodině, že mě manžel podporuje a děti jsou naprosto zdravé. "Zase jsem jediný, kdo má nula zameškaných hodin," stěžují si naše děti běžně. V životě neužívaly žádné léky, jediná antibiotika, antipyretika ani analgetika. Chodí jen dvakrát za rok na preventivní prohlídku k zubaři.

Chřipky a virózy léčíte jak?
Stravou, čaji, homeopatií.

Kde propagace přírodního stylu končí? Máme se rovnou vrátit zpátky do jeskyní, nepoužívat elektřinu, protože její výroba planetu devastuje? Máme žvýkat kůže a pěstovat si jídlo na políčku?
Otázka je, do jaké míry musíme být závislí na konvenčních energetických zdrojích, zda bychom se neobešli s těmi alternativními, které naše životní prostředí neničí. Každopádně nejsem pro návrat do jeskyň, ale už dneska se ví, že organické zemědělství je přijatelné a na rozdíl od současného konvenčního je udržitelné. Kvůli chemickému ošetřování půdy i těžké technice totiž klesá zásoba kvalitní kypré využitelné půdy.

Laicky předpokládám, že organické zemědělství nás všechny neuživí.
Určitě ne ze dne na den. Ale dnes už je téměř jisté, že to konvenční určitě ne. Pokud bychom šetrným způsobem pěstovali plodiny, které do daného podnebí a vegetačního pásma patří, pak věřím, že postupná změna by všem prospěla.

Jak se vámi propagovaným životním stylem řídí obyvatelé dalších zemí, kde jste žila?
V Německu nebyl problém koupit zdravé potraviny včetně kvalitnějšího pečiva už v době, kdy u nás byly k dostání jen bílé rohlíky a dva druhy chleba. I povědomí lidí je daleko dál než u nás. Setkala jsem se tam třeba na jedné party u stolu s technikem s nižším vzděláním, a když se téma hovoru stočilo na rizika genetické modifikace potravin, šokoval mě svými neuvěřitelnými znalostmi, které tady nemají kolikrát ani vysokoškolsky vzdělaní lidé. Amerika nenabízí osvětu, ale možnosti, včetně extrémů. Spokojeni jsou jak ti, co nakupují po kilech u McDonalda, i ti, co bojují za zdravý životní styl.

Jak jsme na tom my v Česku?
Mišmaš. Sice už kritizujeme, že tu máme nekvalitní potraviny, ale na druhé straně je kupujeme a nedáme přednost těm kvalitním.

Proč?
Jedna věc je osvěta a druhá toxické stravovací prostředí, v němž se pohybujeme a které vás vede k úplnému opaku. Vemte si, že děti jen na cestě do školy prochází kolem bufetů a fast foodů s nejhorším pečivem a nikde nepotkáte stánek s nakrájenými očištěnými jablky. I vysoce vzdělaní a schopní lidé mohou mít genetickou dispozici k závislostem na cukru a na nezdravých potravinách. Někteří nezdravé prostředí zvládají snadněji a druzí mu podléhají.

Ani na osvětu se nelze spolehnout. Typický je stále aktuální spor o zdravé a škodlivé tuky. Jak se máme správně zorientovat?
Největší problém je, když informace lidem předávají skupiny, které na průmyslově upravených potravinách vydělávají. Potravinářský průmysl by vůbec neměl dávat výživová doporučení.

Od toho je tu přece stát, který hlídá nezávadnost potravin.
Transtuky se tu donedávna prodávaly. Rama jich například obsahovala 15 až 20% a nezávislí odborníci už léta věděli, že je to zdravotně nejškodlivější druh tuků, ale mlčelo se o tom. Pak se procesy zpracování sice změnily, ale není až tak jasné, jak fungují. Mám třeba studii, která dokazuje, že i tuky obsažené v dnešních margarínech mohou zvyšovat obávanou hladinu cholesterolu, ale zase to bude nejspíš trvat, než se to proflákne.

Světová zdravotnická organizace doporučuje ve stravě třetinu nasycených mastných kyselin a dvě třetiny nenasycených, takže spíš než o máslo nebo margarín jde o to, abychom nejedli moc živočišných tuků na úkor rostlinných. A protože se v Česku tradičně jí málo zeleniny, zato jíme vepřové, kachny, smetanové omáčky, chápu, že je pro osvětáře snazší nás z másla přeorientovat na margarín než přimět si dát papriku místo tlačenky.
Kolik těch kachen ale sníte? I světová zdravotnická organizace je ve svých doporučeních bohužel pozadu. Dnes už se ví, že jen vysokocholesterolová strava neznamená automaticky vysoký cholesterol v cévách. Od války jíme čím dál méně živočišných tuků a přitom počet kardiovaskulárních onemocnění roste, takže margaríny nic nevyřešily. Situace je totiž mnohonásobně složitější. Jeden ze základních problémů kardiovaskulárních onemocnění je prozánětlivé prostředí organismu, které poškozuje cévy a tyto cévy se potom stávají místem pro ukládání cholesterolu a nasycených tuků. A to prozánětlivé prostředí je dáno například tím, že máme nadbytek omega-6 mastných kyselin. Rostlinné oleje obsahují omega-3 protizánětlivé a omega-6 prozánětlivé mastné kyseliny a ty, jsou-li v rovnováze, je všechno v pořádku. Jenže my dnes díky margarínům a rostlinným tukům sníme víc omega-6 a nesoulad s omega-3 se prohlubuje. Tím pádem máme v těle trvale prozánětlivé prostředí. Proto se dnes spolu s jednoduchými cukry na našich potížích rostlinné tuky podílejí víc než živočišné.

Margaríny tedy vůbec?
Není důvod.

Obávám se, že laik po vašem odborném vysvětlení stejně tápe a neví, co může a čemu se má vyhnout?
Jezte přirozené základní potraviny a ty minimálně technologicky upravené. Když je občas doplníte jakýmkoliv polotovarem, pak se nic nestane.

Co jsou přirozené základní potraviny?
Čím méně ochucené a trvanlivé, tím lépe, ideálně bio a z lokálních zdrojů. Například fazolí, pohanky, krup, jáhel, jablek, vlašských ořechů či hrušek se nikdo nepřejí, protože naše tělo jim rozumí, umí si regulovat jejich ideální příjem. Zatímco s průmyslově upravenými potravinami, v nichž jsou některé živiny, které třeba ani nepotřebujeme, nepřirozeně koncentrované a jiné chybí, se naše tělo pere.

Jste štíhlá, energická. Je to výsledek zdravé životosprávy?
Problémy s hmotností jsou často jen v hlavě. Jakmile si řeknete, že se musíte hlídat, dostanete se do kolečka, dáváte si pozor, čímž jste ve stresu, který zvyšuje uvolňování hormonu podporujícího ukládání tuku v oblasti břicha. Věřím v pohodu, v to, že tělo si najde rovnováhu, když dlouhodobě jíte přiměřeně a rozumně, nepřemáháte se, ale přirozeně se pohybujete venku na zdravém vzduchu.
___________________________________________________________________________
Převzato: Ona.idnes.cz, Odborníci jsou pozadu, margaríny nejezte, radí průvodkyně zdravím

pondělí 10. března 2014

Rozhovor s Margit Slimákovou n°1

Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. se zdravotní prevenci a výživě věnuje prakticky celý život. Vystudovala farmacii a dietologii, pobývala a pracovala v Německu, Číně, Francii a USA. Ve své práci využívá osvědčené poznatky ze všech oblastí medicíny a klade velký důraz na zdravotní prevenci. Zabývá se zejména poradenstvím a osvětou. Publikuje knihy a články, přednáší, organizuje semináře a prosazuje zdravou výživu do škol. Má 3 děti a její rodina žije v Praze.

ODBORNICE NA VÝŽIVU: POHANKA MŮŽE UBLÍŽIT VÍC NEŽ HRANOLKY !

Cholesterol z vajec vás zabije - máslo je přežitek - a pokud chcete být fit, vsaďte na light. Jestli stále věříte těmto doporučením, pak rozhodně čtěte další díl volného seriálu rozhovorů o jídle.

Možná si taky pamatujete dobu, kdy každý druhý lékař doporučoval margarín, pěl ódy na kuřecí maso a píchal prstem do malůvky výživové pyramidy, jejímž základem byly bochníky chleba a pečivo. Dnes už můžete občas zaslechnout více či méně hlasitá upozornění, že nic není tak černobílé a pohled na to, co je pro vaše tělo opravdu zdravé, se za poslední léta mění.

Jednou z propagátorek moderního pojetí zdravé stravy je i Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., odbornice na zdravotní prevenci a výživu. Vystudovala farmacii a dietologii a v současné době se stará o své klienty jako nezávislá poradkyně pro výživu a zdraví.

Éčka, chemie v jídle, antibiotika v drůbeži... Když to člověk sleduje, získá pocit, že jídlo je pro něj nebezpečí číslo jedna. Reakce mohou být i velmi extrémní – od rezignace až po nákupy výhradně v bio prodejnách. Co je správně?
Zdravý není ani jeden z extrémů. Hlavní je zůstat v pohodě. Už dávno říkám, že s nechutí schroupaná pohanka může ublížit víc než s radostí snědené hranolky. Jídlo je velmi důležité, ale je součástí celého komplexu vlivů a nedá se oddělit. Rozhodně to nemá být tak, že se zaměříte jen na jídlo a budete ve stresu běhat a shánět ho od farmářů, z bia... Na jídlo se nesmíte dívat se strachem. Strach ovlivňuje váš metabolismus, vyplavují se hormony stresu a ty, pokud nejsou náležitě zpracovány, zůstávají v těle a podporují mimo jiné ukládání tuku v těch nejméně vhodných místech. Stres ničemu nepomáhá. První krok ke zdravé stravě je tedy pohoda, nadhled, pocit, že když budete chtít, tak všechno zvládnete.

Takže konec paniky, vzhůru do optimismu?
Ano. Je to těžké, ale je to možné. Jsem zastáncem minimálních restrikcí, mám ráda pozitivní směřování. Prvním pravidlem je maximum přirozených potravin. Jsme doslova zavaleni polotovary – v USA běžně tvoří až 80% jídelníčku, u nás to je taky velký trend. Je tedy dobré začít tak, že si znovu budeme vařit doma, že si budeme kupovat jen základní potraviny a ty zpracovávat dál ve vlastní kuchyni.

Můžete to ukázat na jednoduchém příkladu?
Jistě. Bez problémů si kupte obyčejný bílý jogurt. Ten je naprosto v pořádku. Můžete si ho doma dochutit ovocem, medem. Vyhněte se naopak těm, které byly průmyslově upraveny – ochucované vším možným, odtučněné a jakkoli "vylepšované" či "obohacované"...

V čem vadí obohacené potraviny – vždyť je tam jen víc vitaminů...
Proč bychom měli obohacovat to, co je původně bohaté? V celozrnné mouce jsou všechny potřebné živiny v přírodním poměru. Co ale udělá průmysl – některé živiny z potraviny vezme, aby to na konci zas jiné uměle přidal. Ovšem ty přirozené poměry už se nikdy nevrátí, naruší se kooperace látek, které tam byly.

Zmínila jste pečivo – základ, na kterém stojí klasická pyramida zdravé stravy, kterou asi zná každý.
A znáte někoho, kdo by si uměl reálně představit, jak si podle ní složí porci jídla? Já ne. Je velmi obtížné podle ní získat představu o tom, co je správně. Navíc – vede nás špatným směrem. Jejím základem jsou obiloviny. To by nevadilo, pokud by nám je pyramida nepředstavovala jako pecny bílého pšeničného chleba, rohlíků a sušenek, což není dobře...

Jak je to tedy správně?
Navrhuji spíš zdravý talíř. Rozhodně by na něm mělo být o mnoho víc zeleniny a ovoce. Ale pěkně postupně. Neříkám, že od této chvíle by měl mít na talíři každý z nás polovinu porce zeleniny. Z toho by byla většina lidí okamžitě ve stresu. Jde to ztuha, ale jde to. Když řeknu klientům, že by k snídani měla být zelenina, tak se zhrozí, nejsou na to zvyklí. Stačí si ale chleba ozdobit pažitkou, vzít si jednu ředkvičku... Zvykejte si na to, že zelenina bude postupně stálou součástí každého nesladkého jídla. Dejte si pár týdnů na to, abyste si zvykli.

Platí, že když zdravě, tak bez tuků?
V žádném případě. Jakmile jsou potraviny "odtučněny", musely být průmyslově zpracovány. A průmyslově zpracovaná potravina je to, čemu bych se osobně chtěla vyhnout. Kampaň, která udělala z tuků strašáka, vznikla na základě požadavků potravinářského průmyslu a několika špatně postavených medicínských studií. Vůbec neplatí rovnice tučné jídlo rovná se tučný člověk. Takhle jednoduše to nefunguje, faktorů je mnohem více. Ukazuje se naopak, že když jsou tuky kvalitní, tak dokonce prospívají při odstranění nadváhy. Ideální jsou tuky z přirozených potravin, tedy z oříšků, avokáda, semínek, ale i lososa nebo vajíčka. Z průmyslově zpracovaných pak za studena lisované oleje, máslo a kokosový tuk.

A kde jsou v té souvislosti tolik propagované margaríny?
Je to hodně komplikované. Na základě studií z padesátých let se daly chybně do souvislosti živočišné tuky a nasycené tuky s obezitou. Začali jsme se tedy přejídat margaríny. Pamatuji si dokonce reklamu, kde si pán pochvaloval, že ten margarín je tak dobrý, že by si nejraději namazal chleba z obou stran... Přitom je to vysoce průmyslově upravený produkt a už se ví, že není tak zdravý, jak reklamy tvrdí. Stále častější poznatky, že zdraví neprospívají, jsou opomíjené. Osobně nevidím důvod, proč je jíst. Většina z nich je z nejlevnějších rostlinných tuků – tedy těch, které obsahují nadbytek omega 6 mastných kyselin, ale ty bychom měli spíš omezovat.

Některé ale slibují, že dokonce cholesterol sníží.
Protože vycházejí z uvedených teorií, že živočišné tuky cholesterol zvyšují a rostlinné jako náhrada tím pádem snižují. Do některých výrobci přidávají fytochemikálie. Ale ty jsou přirozené v potravinách, na to nemusíte jíst margarin. Ostatně momentálně probíhá diskuse, jaká hladina cholesterolu je vlastně zdravá. Hranice se stále snižovala a stále víc lidí se "léčilo" na vysoký cholesterol. Zcela nejzdravější metodou, jak cholesterol snížit, je jíst co nejvíc rostlinné potravy a omezit živočišnou.

A proč bychom se měli vyhnout light výrobkům?
Opět použiji příklad z USA. Tam je na trhu suverénně nejvíc light výrobků a umělých sladidel – ale i nejvíc obézních lidí. Před dvaceti – pětadvaceti lety výrobci light potravin tvrdili, že pomohou s hubnutím populace. Dnes už ale máme i studie, které tohle vyvrací. Mezi odborníky už se mluví o tom, že umělá sladidla vůbec tento efekt nemají.

Jak se v tom máme vyznat? Nejdřív nás lékaři varovali před vejci, teď je berou na milost. Pak bylo skoro zakázané máslo... Čemu věřit?
Zapomeňte na módní trendy. Uvědomte si, že mnoho informací je vlastně jen reklama. Bohužel se vyrojila i spousta výživových odborníků, kteří po týdenních kurzech radí lidem. Vzpomeňte si na babičky a jejich kuchyni. A nic nemůžete pokazit, pokud vsadíte na přírodní potravu. Neznám nikoho, kdo by se přejídal mrkví, čočkou nebo vlašskými ořechy. Toho se prostě přejíst nemůžete, protože tělo si dovede říct dost, množství regulovat. Třeba v případě sušenek to ale neumí – klidně sníte balíček na posezení a za chvíli zas máte hlad, protože vás nezasytí.

Jedním z trendů je jíst výhradně to, co vyrostlo v okolí...
Uznávám, že je lepší, pokud základ jídelníčku postavíte na tom, co odpovídá sezonnosti a je lokální. Ovšem stoprocentně to nejde udržet. Vždyť i brambory jsou původem z jiné části světa...

Hodně se mluví o problematice "éček". Jsou všechna nebezpečná?
Nemusí vás to zajímat, pokud budete jíst co nejvíc přirozených potravin. Ušetříte si spoustu času – problematika éček je velmi složitá, mění se názory na jejich nebezpečnost, některá se schvalují, jiná zas zakazují. Nepřijde mi dobré, abychom si se strachem četli etikety a trávili tím spoustu času. Myslím si, že lepší je jíst přirozené potraviny, vyhnout se umělým sladidlům a ztuženým tukům nebo glutamátu.

V poslední době se mluví o tom, že je v mase i další "nečekaná" chemie, tedy například antibiotika.
Platí, že antibiotika se nesmí používat k vykrmování, ale je dovoleno použít je k terapii a prevenci. A tady je opravdu velký prostor, který lze zneužít. Takže jistotu nemáme. Právě proto je maso tím, co bych volila raději v kvalitě bio. Raději menší množství dražšího, kvalitního a bez chemie. Málokdo například ví, že až 85% krmiv v EU určených pro konvenční chovy může být z geneticky modifikovaných plodin.

Jak s těmito vědomostmi chodíte nakupovat do obchodního domu?
Pravda, moc tam nechodím. Raději jsem si vytvořila síť dodavatelů, celé léto chodím po farmářském trhu. Seženu všechno, co doma potřebujeme – i za cenu toho, že někdy vajíčka máme, jindy je prostě nemáme. Musíte se naučit improvizovat, rádi si něco málo vypěstujeme, umím si upéct chleba z kvásku, udělat jogurt. Prostě když chcete, tak to jde.
___________________________________________________________________

úterý 4. března 2014

Jeden svět 2014

O tomto festivalu jsem se zmínila už loni. Je určený dokumentárním filmům o lidských právech, při čemž některé jsou pojaty opravdu velmi netradičně.

Nesnášíte ji, nebo bez ní neumíte žít?
Letošním tématem je práce.

Dokumenty se začínají promítat v Praze (3. až 12. března 2014) a následují v dalších 33 městech ČR.

V Plzni probíhá festival od 17. do 22. března a vystřídají se 3 promítací místa - Divadlo Pod lampou, Divadlo Dialog a Dům kultury Peklo. Vstupenky je nutné rezervovat předem - klasicky přes plzeňskou vstupenku. Pro fajnšmekry existuje už i mobilní aplikace s kompletním přehledem letošních dokumentů, z nichž si mohou uživatelé vybrat a sestavit svůj vlastní program. Hodlám otestovat. Funguje ale bohužel jen pro Prahu.

Z letos přihlášených dokumentů bych tu ráda "vypíchla" těchto 13. Vybírala jsem je pouze z těch, co budou uvedeny v Plzni. Praha má samozřejmě o dost širší záběr...

A tyto mě oslovily tak nějak nejvíce.
___________________________________________________________________________

Prales tančících duchů (17. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Uprostřed hlubokých, civilizací dosud nedotčených pralesů afrického Konga žijí Pygmejové kmene Aka. Unikátní snímek švédské filmařky Lindy Västrik, která mezi domorodci pobývala v letech 2005–2012, zachycuje fascinující život tohoto lovecko-sběračského kmene. Ten se stejně jako před staletími řídí magickými rituály, mýty a tradicemi. Na pozadí osobního příběhu manželů Akayi a Kengoleho, jejichž největší touhou je mít vlastní děti, je vykreslena harmonie soužití lidí s pralesem, jež je zdrojem všeho života i smrti. Soužití, které kvůli plánům státní lesnické společnosti však zřejmě nebude mít dlouhého trvání.

S chutí do toho! (18. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Dokumentární komedie se zeširoka dívá na práci jako zdroj našeho štěstí i utrpení. Režisér Konstantin Faigle přizval sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí hravé inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu.

Otázky pana Lásky (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Třicetiletý Jiří Láska žije v podhorské vsi Batňovice u Trutnova spolu s babičkou, která ho odmalička vychovávala. Oba jeho rodiče totiž trpí schizofrenií. Stejnou nemoc má i on sám. Jiří se však neuzavírá do sebe, pomocí internetu komunikuje čile s okolím – spravuje vlastní webové stránky a natáčí videa, ve kterých originálním způsobem reflektuje všední situace svého života. Citlivý portrét režisérky Dagmar Smržové přibližuje člověka, který s humorem a nadhledem zápasí se svou odlišností. Dokument boří zažité mýty o psychických onemocněních a nutí přemýšlet o tom, kde leží hranice mezi zdravými a nemocnými lidmi.

Poslední sny (18. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou celoživotní kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem, ještě jednou vstát a nechat na sebe dopadat paprsky slunce. Stihnou si svá přání splnit? Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér Estephan Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. Dojemný film natočený s velkou citlivostí dokáže přesvědčit o tom, že naši poslední cestu může provázet důstojnost.

Dál nic (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8, vedoucí chráněnou oblastí Českého středohoří směrem do Německa. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Neřeší přitom, že za zpoždění stavby může v první řadě neschopnost státu dodržovat vlastní zákony. Autorský film režiséra Iva Bystřičana vypovídající o nefunkčnosti státu je rámován vizuálně působivými obrazy unikátní krajiny Českého středohoří.

Podezřelá čokoláda (19. 3. 2014, Divadlo Dialog)
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati zneklidňující dokument The Dark Side of Chocolate (Odvrácená strana čokolády). Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů, které si kladly za cíl zlepšit situaci místních komunit, bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Na tyto otázky se režisér Mistrati snaží odpovědět ve svém novém investigativním dokumentu – a výsledek je neméně šokující.

Velká noc (19. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny rozehrávající v mihotavém světle své etudy. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. Ve dne většinou spí a v noci se potulují. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy, které ještě prohlubují jejich nespavost. Vizuálně působivý dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.

Projekt Příroda (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než procházky lesem a venkovní hry. Podobně jako jejich vrstevníci se štítí bláta a bojí se lézt po stromech. David se proto rozhodne pomocí propracované reklamní kampaně změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně. Na rozdíl od komerčních nadnárodních firem sice nemá vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr – dostat děti ven. Do stále probíhající kampaně se lze zapojit na www.projectwildthing.com.

O trhu s orgány (20. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin. Většina z nich se v přísně regulovaných zdravotnických systémech zkrátka nedočká dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh, kde prodávají své orgány ti nejchudší z rozvojových zemí. Filmový štáb procestoval USA, Filipíny, Kosovo, Turecko, Izrael, Kanadu, Moldavsko, aby přinesl svědectví dárců, pacientů, lékařů i žalobců. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázku: Je morální zachránit vlastní život na úkor kvality života někoho jiného?

Všechno je možné (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Terese je sice už osmdesát let, ale i přes svůj seniorský věk projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné, třeba i najít novou lásku. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává při jejích toulkách po světě doma? Režisérka Lidia Duda citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která je i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět 2013.

Tibet - oheň v zemi sněhu (21. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu – sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 Tibeťanů, převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. Zvolená mučivá forma protestu jen ilustruje beznadějnou situaci Tibeťanů, jejichž hlasy nejsou dostatečně slyšet. V reakci na ně čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu.

Mý věci (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechen svůj majetek. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku – jeden den, jedna věc a zákaz nákupu čehokoli nového. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme, abychom mohli chodit do práce nebo ven s přáteli? A bez čeho se můžeme obejít? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách.

Raduga - slavnost duhy (22. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Jeden svět uvádí ve světové premiéře nový snímek režiséra Zdeňka N. Bričkovského, jehož srdce patří Sibiři a lidem žijícím mimo dosah civilizace. Už řadu let zde objevuje zapomenuté národy bojující o uchování tradic i jednotlivce, kteří dobrovolně zvolili život v přírodě, usilujíce o spirituální bohatství místo materiálního. Nejnovější snímek Raduga (slavnost duhy) je meditací o hledání pravdy, pravého významu slov i písmen, o cestě ke kořenům, k bohům a o návratu skutečného porozumění. Režisér zůstává věrný svému poetickému stylu, podstatnou roli opět hraje kamera, zachycující magickou krásu sibiřské krajiny.
______________________________
Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program

neděle 2. března 2014

Francis

... aneb první pravá pivní retro kavárna


Tutady v Plzni je to asi můj vůbec nejmilejší podnik. Má pro mě tolik Neodolatelných eN ...

  • Nachází se na Náměstí Republiky ... ode mě co by kamenem dohodil.
  • Nekuřácké prostředí - hallelujah ... poslední dobou mám na zakouřené bary vyloženě averzi.
  • Neuvěřitelně pohodová atmosféra ... díky útulnosti malé kavárničky, krbu a jejímu retro stylu.
  • Nalejvají už po několik měsíců Hibernal ... sladké vínko přesně podle mého gusta.
  • Nakládaný hermelín a chléb z pekárny ve Veleslavínce ... který chutná pořád stejně báječně.
  • Nesmělá ale milá obsluha ... ačkoliv bez Vítka (a jeho: Jářku) už to vždy bude tak trochu jiný Francis. =/

sobota 1. března 2014

Nejlépe nám prospívá to, co se urodí u nás

Autorka článku, Jana Hollanová, je překladatelka a terapeutka. Mezi její nejznámější překlady patří Stopařův průvodce Galaxií a ostatní díly této knižní série od Douglase Adamse. Ve svém volném čase začala studovat alternativní medicínské směry. V současnosti se věnuje zvláště čínské medicíně a akupunktuře.

VZKAZ OD AMERICKÝCH INDIÁNŮ: PRO ZDRAVÍ JEZTE POUZE ČESKÉ OVOCE A ČESKOU ZELENINU !

Jana Hollanová: "Vše, co člověk potřebuje k tomu, aby si uchoval zdraví, má v dosahu. Nejvýše v takové vzdálenosti, jakou je schopen ujít za den."


Vypadá to napohled jako banální pravda. Jde však o jednu z nejdůležitějších „zapomenutých“ zkušeností našich předků. Vzala nám ji „globalizace“ světového trhu s potravinami. Možnost živit se vším, co zemědělci a pěstitelé na různých místech světa produkují, jsme přijali jako velké dobro a civilizační výhodu. Je tomu však právě naopak.

Žijeme ve spotřebitelském omylu
Mít celý rok, v zimě zvláště, na trhu pomeranče, banány, obecně jižní ovoce ze vzdálených kontinentů, pokládáme za nezpochybnitelný znak spotřebitelského ráje Západu, který nám přinesl převrat proti komunismu. Lékaři nám v médiích také neustále doporučují: "Zvláště v zimě jezte co nejvíce citrusů a dalšího ovoce, které obsahuje vitamín C! Změňte jídelní návyky! Celoročně ať je na vašem jídelníčku co nejvíce zeleniny!" Jenže to – bohužel – není tak docela pravda.

Řada studií zabývajících se výživou, tvrdí pravý opak. To, za co utrácíme těžké peníze, abychom zvláště dětem dopřáli co nejvíce „přirozených zdrojů vitamínu C“, nám neprospívá, ale škodí. Jen se o tom z hlavních médií moc nedozvíme. Je to podobné jako s očkováním a dalšími podobnými „dobry“, za nimiž stojí astronomické zisky globálních průmyslových odvětví. Farmaceutický průmysl je nepochybně na místě předním.

Světový trh s potravinami však za ním příliš nezaostává. Přitom je svým způsobem ještě nebezpečnější. Průmyslové léky  „dobrovolně“ polykáme jen v případě nemoci. Je to sice stále častěji, ale přesto jsou ještě období, kdy nejsme „klienty“ našeho skvělého, avšak kdovíproč stále obtížněji finacovatelného „totálního“ zdravotnictví. Jídlo je však naším osudem neustále, několikrát denně. A právě v tom spočívá tichá záludnost tohoto problému.

Nežijeme v jižní Evropě, natož v Jižní Americe
Česká republika leží v mírném podnebném pásmu. Jsme adaptováni na cyklické střídání ročních dob. Na jaře a v létě přijímáme více energie, získáváme energii ze slunce. Na podzim a hlavně v zimě musíme energií trochu více šetřit, především ji tedy pečlivě ji uchovávat. Správně skladované či konzervované ovoce, zelenina – ale také obilniny atd. – jsou k tomu samozřejmě ideální. Jenže nikoli ty napohled nádherné, dovážené z dalekých destinací. Pouze plodiny, které vyrostly ve stejných klimatických podmínkách jako my, mají energii, která ideálně odpovídá našim potřebám – jsou tedy zdravé.

Podchlazování na běžícím pásu
Je třeba vědět, že většina čerstvého ovoce ochlazuje organismus, hlavně zažívací orgány. Což platí především o ovoci tropickém, se silně ochlazujícím účinkem. Když už, tak tropické ovoce je tedy možné jíst především v horkých letních dnech. Proč to však dělat, když v té době máme k dispozici ovoce a zeleninu z našich domácích zdrojů, nemluvě o tom, že v létě obvykle není tropické ovoce na trhu v uspokojivé kvalitě.

V zimě bychom se měli tropickému ovoci pokud možno úplně vyhnout, nebo ho používat jen symbolicky, pro zpestření jídelníčku. Ochlazovat organismus, když je venku pod nulou, jistě nedává smysl. Je sotva co horšího, než vžitá představa snídaně – otevřené čerstvou šťávou z pomerančů.

Zejména malé děti by neměly v zimě tropické ovoce dostávat vůbec. Do šesti let člověk totiž nemá plně vyvinutou slezinu a jeho trávení je velmi choulostivé. Když krmíme děti tropickým ovocem, zvláště v kombinaci s mléčnými výrobky, které samy o sobě organismus ochlazují, a navíc zahleňují, oslabujeme tím jejich imunitu – není divu, že naše robátka jsou pak neustále nemocná. Dětem (a ostatně i dospělým se slabším trávením) mnohem víc prospěje čerstvý kompot z jablek, která necháme jen lehce přejít varem, můžeme přidat i zahřívací koření jako skořici a hřebíček.

Nejpřirozenější je to nejbližší
Možná budu nyní v podezření, že lobbuji za domácí „výrobce“ potravin. Je tomu přesně tak. Pouze se zemědělci a pěstiteli nejsem v kontaktu – a už vůbec mě za to nikdo neplatí. Jde však o zcela prokazatelnou skutečnost, která platí o potravinách téměř obecně - nejlépe nám prospívá to, co se urodí u nás. Pokud možno i v kraji či regionu, ve kterém dlouhodobě žijeme.

Neobjevujeme tím Ameriku. Naopak objev Ameriky nám tuto starou známou pravdu potvrzuje. Indiáni trvali na tom, že člověk má vše, co potřebuje ke svému vyléčení (respektive k tomu, aby byl zdravý) v dosahu – nejvýše v takové vzdálenosti, jakou je schopen ujít za jediný den.

Je to vlastně prosté
Problematika skutečně zdravého stravování je rozsáhlá, ale zcela zásadní, a chceme se jí proto v Protiproudu často věnovat. Je totiž plná moderních pověr – vzniklých buď špatnou interpretací správných faktů, či zcela záměrnou mystifikací, sloužící obchodním zájmům evropských či globálních korporací. V Evropě to mají dnes o to snazší, že skrze Brusel nám snadno mohou nařídit co jíst, co pít, jak se léčit. Přesto se ještě můžeme účinně bránit. Jak?

Základní rada je vlastně docela jednoduchá. Chceme-li dělat každodenně něco podstatného pro své zdraví, měli bychom dávat přednost všemu tomu „nezajímavému“, protože neexotickému. Tomu, co jedli naši předkové, co měli na zahrádce před domem. V létě a na podzim ovoce, jako jsou jablka, hrušky, třešně, švestky a tak dále, v zimě získávat vitaminy především z naší domácí, šetrným způsobem konzervované kořenové zeleniny, cibule a zelí. A začít zase uskladňovat naše české ovoce, dělat si své vlastní  kompoty – no prostě strašná práce! Ale tahle se opravdu velmi vyplatí.

Přesahuje rámec této krátké úvahy, že právě „obyčejného“, pro nás nejzdravějšího ovoce a zeleniny, je paradoxně stále větší nedostatek, protože dovážené, různě dotované potraviny vytlačují z trhu dražší, na pohled často ne tak výstavní, ale daleko kvalitnější a pro náš organismus především neporovnatelně zdravější domácí zemědělské produkty. To by se Indiáni divili, že něco tak prostého už nevíme!

U zdravého českého jídla zase brzy nashledanou.

Howgh.
___________________________________________________________________________
Převzato: Protiproud.parlamentnilisty.czVzkaz od amerických indiánů: Pro zdraví jezte pouze české ovoce a českou zeleninu !