čtvrtek 30. srpna 2007

Tatabojs - Attention aux hommes


Klip nestojí za nic, ale ta písnička je boží a tady je její text:
Tu danses! Tu planes!
Danser, c'est ta vie, tu danses!
Tu ne veux que danses
toute la journee, et toute la nuit
danse vite, plus vite!

Mais attention aux hommes!

středa 29. srpna 2007

Poezie - Christian Morgenstern

Vzdech
Po nočním ledě jel na bruslích vzdech,
o lásce snil si pln žalu.
Sněžný svit plál na městských zdech,
blyštěly budovy valů.

Vzdech na děvčátko vzpomínal,
rozpálen stanul chvíli.
Vtom se však led pod ním rozehřál -
utonul - víckrát ho nespatřili.

úterý 28. srpna 2007

pondělí 27. srpna 2007

neděle 26. srpna 2007

Srpnové akce

Jelikož jsem celý červenec brigádničila a jelikož by měla vládnout rovnováha i co se volného času týče, zaplnila jsem srpen několika akcemi.

První na mém pomyslném seznamu se objevila dovolená. S rodinkou jsme vyrazili do Maďarska, do oblasti zvané Bükfürdo. Jednou větou - jedná se o lázeňskou oblast, kde hlavní atrakcí je aquapark plný rozličných bazénů (krytých, zpola krytých i nekrytých) s termálními a léčivými prameny. Z Maďarska jsme jeli v úterý a mě vysadili v Pardubicích na vlakovém nádraží, abych sama doputovala domů. Naši s bráchou pak pokračovali do Pece pod Sněžkou, kde si prodloužili týdenní dovolenou až do soboty.

Já jsem měla na víkend už jiné plány.. V pátek totiž začínal fesťák Rock for Churchill ve Vroutku u Podbořan. Ten bych vystihla asi takhle: všude spousta kelímků od piva, povalujících se týpků a chvílemi odporně nasládlého pachu trávy - contra - skvělá muzika, tu a tam pogování a hlavně perfektní atmosféra díky kámoškám.

A na konci tohohle týdne plánuju ještě jednu věcičku. V Žatci se letos koná už 50. ročník Dočesné. To má býti slavnost piva a chmele s údajně největší tradicí v ČR.

pondělí 13. srpna 2007

Když se řekne ... evoluce

Pearl Jam - Do the Evolution


Simpsons - The Evolution of Homer


Dove - The Evolution of Beauty

neděle 12. srpna 2007

Poezie - Jaroslav Seifert

Slečna ze čtvrtého
Šicí stroj drnčel celý den,
slyšel jsem ho až do pokoje.
Když usedla nad desku stroje,
vidíval jsem jí u oken.
Smála se na mne zdaleka
a já se díval z podezdívky,
jak jehlu v stroji navléká.
Schovávala mi prázdné cívky.

Na oknech měla věčný stín,
pod střechou je už málo světla.
Kytka jí v oknech nerozkvetla,
měla je proto bez květin.
Však zato vždycky při šití
zpívala smutně nad svým strojem.
V té písni chtěla zemříti.
Já z toho ještě neměl pojem.

Košile šila na míru
a její hlas mi zněl tak měkce.
Šila i blůzy do konfekce
z kvítkovaného zefíru.
A byla hodná. Za války
bonbóny pro mne vždycky měla.
Na jedněch byly fialky
a na medových zlatá včela.

Pomlouvali jí po domě
a já, ač nevítaný svědek,
slyšel jsem leccos od sousedek
a z toho smutno bylo mně.
- Ten že by si jí někdy vzal?
- A přece pořád miluje ho!
Zato však já jsem miloval
tu smutnou slečnu ze čtvrtého.

Někdy k nám přišla; maminka
měla jí ráda. Bez odmluvy
musil jsem pro kmín ke kupcovi.
Byla to jenom záminka.
Co měl jsem tenkrát neslyšet,
jsem slyšel - nářek usedavý.
Když horempádem byl jsem zpět,
plakala nad hrníčkem kávy.

Dala mi sáček atlasek,
ale těch velkých, nadívaných.
- Jdi, hochu, pochutnej si na nich.
A hladila mě po vlasech.
Když jsem pak vyšel na pavlač
a na mříž přitiskl si čelo,
tělem mi zachvěl prudký pláč.
Nevím, co se to se mnou dělo.

Jednou jsem slyšel seshora
někoho zalkat srdcelomně.
Pak nastal zmatek v celém domě
a zavolali doktora.
V tom smutném okně bez kytek
najednou bylo plno hluku.
Viděl jsem už jen z nosítek
bezvládně klesnout její ruku.

Vůz odjel a dům opět ztich,
na chodbě - bylo po neděli -
páchlo zas připálené zelí,
život šel ve svých kolejích.
Však kdo to byl, kdo přede mnou
neznámým věcem strhl masku?
Poznal jsem smrt. Smt tajemnou
a ještě tajemnější lásku.

sobota 11. srpna 2007

Hořké povídky

Před hodinkou jsem dočetla Hořké povídky od Maxima Gorkého a ráda bych zde na ukázku vyňala pár úryvků z povídky Nesouhlasím, protože ty mi utkvěly v paměti asi ze všeho nejvíc.

"Brzy se nějak spletla - ale možná že i schválně - otěhotněla. No což, myslím si, každej špás něco stojí. Dobírám si ji: Podívej, povídám, to dítě v tobě umře a budeš chodit sama živá, a v břiše - nebožtíka! Dítě potratila v šestym měsíci.
Rád jsem ji bil, přiznávám. Ztlouk jsem ji někdy, zmučil, že ležela na podlaze nebo na posteli, šaty rozedraný, samá díra, prosvítá živý tělo...
Kurnašov začal mluvit tiše, bublavě:
Je vidět bosý nohy, něžný - i vzpomínat je sladko. Ženu bít, to je, pane můj, velikánský potěšení. A ani ne tak bít jako zbitou litovat - ach pane, to bere za srdce! Leží taková ponížená, utejraná, a já vzpomínám, jak mě dřív ponižovali a tejrali, a srdce pláče. Na mou věru, dyť já nad ní plakal, co myslíte? Jako malej jsem plakal! Ano. Nohy jí hladím, i líbat je někdy začnu, utěšuju ji všelijak, ba i za odpuštění jsem kolikrát prosil. Odpusť mi, povídám, dyť mě taky tejrali a bili, no a co! Rozumem to chápala, ale srdcem se zřejmě nesmířila..."

"Ale přehnali jsme to spolu. Jednou na jaře, v dubnu, jsem se probudil, sluníčko sotva vyšlo, je veselý ráno - a ona vedle mě není. Hned jsem pochopil, že je zle, vyskočím, běžím na půdu, visí tam, zaclání tělem vikýř a prsty na nohou pohybuje. Strnul jsem, ani křiknout, ani pohnout se nemůžu, stojím a dívám se, jak se otáčí."

Knížka obsahuje 13 hořkých povídek - 13 tragických osudů. Jeden příběh drsnější než druhý. Prožít život jako Gorkij taky bych zahořkla.

Z jeho života:
"Tento stesk sžíral také Gorkého. Jednou z vážných příčin bylo to strašné prostředí, v němž žil. Sestra babiččina ho bila tak, až musel být odvezen do nemocnice. Děd bil babičku zběsile do obličeje. „A to“, vypráví babička, „přece už tak netlukou jako jindy. Teď dá muž přes hubu, za copy chvilku potahá, dříve celé hodiny a dny trápili. Dříve mně dědeček kolik dní nedal jísti a bil, bil - stěží jsem to vydržela.“
A jak se chovali strýcové k otci Gorkého? Vylákali ho na zamrzlý rybník, strčili do prosekané díry v ledu a když se chtěl zachránit, házeli mu na hlavu kusy ledu a šlapali po omrzlých prstech. Není tedy divu, že všechny ty hrůzy, rvačky, nestydatosti žen, hrubé znásilnění ženy vojákem, jehož byl svědkem, muselo mít dopad na jeho psychiku."

pátek 10. srpna 2007

Střelec - sagitarius

Jeden článek bych chtěla věnovat svému znamení a konkrétně tomu, co sedí na mé datum narození.. Veškeré materiály jsem čerpala z této publikace - Střelec, Praha: Levné kniky KMa, 2004.

Střelec je 9. znamením zvěrokruhu. Jeho vládcem je planeta Jupiter. Symbolem tohoto znamení je kentaur střílející z luku; znamená to překonávání zvířecí složky naší osobnosti a odpoutávání se směrem k duchovním záležitostem.
Symbolickým znamením Střelce je šíp, neboť ten se snaží proniknout temnotou, která v tomto období panuje. Šíp směřuje vzhůru, ale stále jej tíží materie, hmotný svět.
Střelci jsou velmi silní ve slovním souboji, dokáží totiž pudově vystihnout to nejslabší místo svého soupeře.
V milostných záležitostech se projevuje jeho ohnivá nátura a prchlivost. Rozum je ale vždy udrží v potřebných mezích.
Nadevše milují klid a pohodlí. Mají velmi rádi zvířata a přírodu. Jsou neobyčejně přístupní citovým dojmům, jednou uzavření a nepřístupní, jindy zas prudcí a podráždění.
Povaha Střelce se vyznačuje především optimismem.
V povolání inklinují k nevázanému životu v přírodě, ke které mají hluboký vztah. Tato okolnost, stejně jako jejich touha po cestování, vysvětluje časté změny v povolání. Nejvhodnějším povoláním, kde se mohou uplatnit, jsou například místa v cestovních kancelářích a cestovním ruchu vůbec, ve státní službě, v armádě, dále také jako duchovní, důstojníci, diplomati, policisté, psychologové, lékaři, bankovní úředníci, geografové nebo vrcholoví sportovci.
Oči mívají jasné a živé, jiskří v nich humor a inteligence.

Ženy narozené ve znamení Střelce jsou velice samostatné a dost podstatná část těchto žen zůstává celý život svobodná.
V tomto znamení se rodí ženy bystré, inteligentní a schopné se v případě potřeby o sebe postarat. Ovšem jejich srdce je velmi citlivé a zranitelné, a to právě v milostné sféře. Jsou totiž velmi naivní a důvěřivé, a stávají se zranitelnými vůči svůdníkům, podvodníkům a snobům.
Vztah k rodině je velmi laxní. Podobné je to i ve vztahu k dětem. Ovšem díky jejich velké dávce zodpovědnosti nakonec ze svých dětí vychovají milé a optimistické lidi.

Znamení Střelce zhruba odpovídá v indiánském horoskopu znamení Sovy. Sova je symbolem osvícenectví a vědění nejen u nás v Evropě, ale rovněž u indiánů. Byl to posel životní moudrosti, hluboké pravdy, vyslanec Stvořitele.

Evropskému znamení Střelce odpovídá egyptké znamení boha Anubise. Anubis je bůh se psí (šakalí) hlavou, který se účastní pohřebních rituálů. Je strážcem zemřelých. Tito jedinci se jen velmi těžko přemáhají a podřizují druhým. Jsou to romantičtí a vášniví partneři. Ve svých citech a úmyslech jsou vždy čestní a otevření. Věří v lásku i přátelství trvající léta i poté, co se hořce zklamali, neboť jsou nenapravitelnými optimisty.

Druidský "stromokruh" má 19 znamení, každé se během roku opakuje 2x. Lidé narození ve znamení jasanu jsou plní obrazotvornosti a velmi otevření všem nuancím vezdejšího života. Hledají a touží po co největším intelektuálním rozmachu osobnosti, k čemuž je jim zapotřebí velké dávky osobní svobody. Dovedou se snadno pro něco nadchnout, ale jsou velmi vytvalí, nemění své plány a cíle z minuty na minutu. Mají vrozené pozitivní myšlení a snaží se stále dát svému životu nějaký hlubší smysl. Bezpráví se jim příčí, mají silné sociální cítění a angažují se v dobročinných aktivitách.

čtvrtek 9. srpna 2007

Pofiderní

Protože jsem se v červenci vrhla na povinnou četbu, abych měla k maturitě co nejvíce načteno, prošel mi pod rukama i Jazyčník od Dušana Šlosara. Musím říct, že když jsem překonala počáteční předsudky, knížka mě mile překvapila. Nejen, že byla čtivá, ale navíc i velmi poučná. Autor v ní vysvětluje možný původ nejrůznějších slov, termínů a zažitých frází. Na ukázku bych chtěla citovat, jak je to se slovem pofiderní.

"Slovo pofiderní (někdy vyslovované s délkou, tedy pofidérní) není zcela určitě neologismus, tedy slovo nové. Toto slovo se objevilo už v nářečním slovníku Františka Bartoše, k němuž tento moravský dialektolog začal sbírat materiál už před stoletím. Již tehdy k němu existovala odvozenina pofidera ve významu "pofiderní člověk". Významem se nářeční slovo nelišilo od našeho slangového neologismu: znamenalo asi "nepodařený" nebo "podivného vzhledu", také "pochybný". Ale samozřejmě není to zas slovo prastaré. Hláska f svědčí o tom, že jeho původ je cizí, pravděpodobně latinský. Latinské perfidus "věrolomný" bylo - možná už kdysi v ústech barokního kazatele - počeštěno na perfidní a odtud převzato do lidového jazyka. Ale tu nemělo slovotvorného zázemí, a proto bylo deformováno: předpona po- nahradila původní per- a zbytek byl přetvořen. Jistě ne záměrně pro groteskní znění, ale mimoděk, díky své osamocenosti v dialektu."

pondělí 6. srpna 2007

Aglio Olio

Zní to jako zaklínadlo z Harryho Pottera, ale ve skutečnosti je to přívlastek pro jedny speciální špagety. Tedy, po bližším prozkoumání internetu jsem zjistila, že špagety aglio olio připravují různé restaurace různým způsobem..
Já jsem si je dnes dala v chomutovském Ave-baru, protože mi už minule tolik zachutnaly. Pro představu, servírka přinese velký bílý talíř, jehož okraje jsou ozdobeny bazalkou, uprostřed talíře jsou do mírného kopečku navršeny špagety s krevetami a kousky žraločího masa a to vše je zalité sýrovou omáčkou.
Dle mého názoru - delikátní záležitost. =)

sobota 4. srpna 2007

Prázdniny

První polovina prázdnin utekla jako voda a ta druhá, myslím, uběhne ještě rychleji. Červenec jsem strávila pracovně. Spolu s Káťou a Aničkou jsem se upsala na brigádu v Kladně a za ten měsíc si tam tak zvykla, že mi přišlo vskutku zvláštní jet zase domů. Hodně jsme se spolu nasmály a spoustu toho zažily, ale hlavně jsme si zkusily, jaké to je stát na vlastních nohou.. Já jsem si mimo jiné odvezla hezké vzpomínky na jednu známost.
S těžkým srdcem jsem opustila to hezké město plné krásných kluků, které si člověk tak rychle zvykne každý den vídat...