čtvrtek 1. dubna 2010

Po proudu

Poslední dobou, kdykoli sem píšu, mám pocit, že se jen s něčím svěřuji, na něco si stěžuji, nebo cosi popisuji... To mne přivedlo k myšlence, proč jsem si vlastně blog zakládala. A ta myšlenka mne ponoukla k tomu, že jsem trochu zalistovala a připomněla si úplně první příspěvky.

S překvapením si teď uvědomuji, kam až to postupem času sklouzlo - k prachobyčejnému psaní deníčku. Původně jsem tu přece chtěla zachytit takové zvláštní momenty svého života, některé nepopsatelné stavy mysli, vjemy, pohnutky, které prožíváme snad všichni, ale připadají nám tak všední a samozřejmé, že jim ani nepřikládáme žádnou úlohu. A já se nad tím vždycky pozastavovala, nutily mne přemýšlet i zdánlivé maličkosti. Tak kam se to jen podělo? Bývala jsem dřív víc otevřená všemu, všem i sama sobě. Snad jsem se nechala strhnout davem a splývala po proudu, ale  teď vylézám na břeh a vracím se na začátek... Pokud možno co nejblíže k pramenu řeky.