Tu a tam se pozastavím nad tím, kolik se toho doopravdy skrývá v poměrně velké krabici / naditém pytlíku / zkrátka v jakémkoli "napěchovaném" obalu. Pozastavil se nad tím i Jan Tuna ve svém internetovém pořadu A dost...
V zásadě mi zbytečně velké obaly nevadí. Stejně jako většina zákazníků jsem si na podobné marketingové tahy zvykla. Přestává se mi ale líbit, co všechno někdo vymyslí, aby potencionální zákazníky oblbnul a přiměl ke koupi. Už jenom prostý fakt, že jdu do obchodu, koupím si krabici musli a přijde mi přirozené, že je z poloviny prázdná... No kde to jsme ?!
Na závěr bych vyzdvihla Tunovu trefnou poznámku o tom, že tím opět jenom neskutečně plýtváme:
"...Co je ale podstatné, jak hodně je kvůli tomu zatěžováno životní prostředí nás všech. Nejen kolik je naprosto zbytečně spotřebováno obalového materiálu. Ale také to, že v letadlech a kamionech vozí přepravci krabice plné vzduchu. A tak musí kamionů a letadel létat a jezdit daleko více, a to, co vypouštějí do vzduchu, pak dýcháme my všichni dohromady..."