pátek 30. listopadu 2007

Devatenáct

V Zimbabwe porodila jedna žena 19 dětí. V Děčíně se jednomu maníkovi podařilo vybrat z bankomatu 19 tisíc korun. Ve Velké Chuchli vyhrál dostihy 19-ti letý mladík, a stal se tak nejmladším žokejem v celé historii českého turfu. A František Nedvěd zpívá v jedné své písničce: "Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let..."

A mně je ode dneška taky 19 let, ale divukrásného na tom nic nevidím. Vlastně jsem prožila úplně obyčejný den. Byla jsem v bance, v knihovně, u švadleny a u optika. A místo oslavy teď sedím u počítače, poslouchám písničky, snažím se vybrat nějakou na maturák a chystám se, že až tohle dopíšu, půjdu si sednout do obýváku, otevřeme si s mamkou víno a pustíme si Uvolněte se, prosím...

A protože čas běží a Kraus mi za chvilku začíná, loučím se v poslední listopadový den a odcházím oslavit to, že jsem se před 19-ti lety narodila na tenhle svět. ;-)

P.S. Na konec trochu sarkasmu... Jedna dobrá duše mi během dne zvesela pravila: "A víš, že 19. narozeniny jsou ty poslední, kdy je ti -náct? Pak už budeš jen dvacetiletá, třicetiletá, čtyřicetiletá..."

čtvrtek 29. listopadu 2007

Projektový čtvrtek

Na dnešek jsem si poprvé za dva měsíce nemusela nic zopakovat, napsat, připravit nebo se něco naučit... Měli jsme projektový den.

Čtvrtek na mě dýchl především historií. Hned na začátku nás dějepisář seznámil s celodenním programem. Nejdříve jsme shlédli dokument s výpověďmi čtyř politických vězňů. Pak se měla konat beseda s p. plukovníkem Jiřím Zenáhlíkem, ale protože jsme předběhli náš časový plán, muselo se na něj chvíli počkat. Po delší přestávce dorazil. Menší zachovalý pán v uniformě se spoustou odznaků a vyznamenání na klopě, mírně shrbený pod tíhou bolestné minulosti. Posadil se s omluvou, že mu praskl jakýsi krček v kosti, když nedávno upadl, protože měl mozkovou příhodu, a taky, že nemůže stát kvůli bolestem zad. Třída se soucitně a chápavě zasmála. Pak se rozpovídal. Vyprávěl o svém životě, jak se dostal k odboji, jak uprchl z německého pracovního tábora, jak byl spolu se svými kamarády zatčen, jak tehdy vypadal život za vězeňskými zdmi... Zkrátka se podělil o příběh politického vězně, který se provinil snad jen tím, že neholdoval tehdejšímu režimu.

Bylo vidět, že o některých věcech se mu nehovořilo lehce. Kolikrát se na chvíli odmlčel a přešel raději jinam. Překvapilo mě, nakolik byl vstřícný a ochotný se podělit o tak strašné vzpomínky. Jeho vyprávění bylo poutavé a velmi jímavé. Udělal na mne hluboký dojem. I přes tolik let utrpení si dokázal zachovat důstojnou tvář a nakonec se postavit před mladými lidmi, před novou generací, aby jí předal své poselství... Na konci svého povídání obrátil pár příhod v žert a bravurně tak odlehčil tíživou atmosféru. Celá třída ho odměnila sborovým potleskem a myslím, že udělal dojem na každého z nás.

No a protože se ten smutný příběh tak krásně poslouchal a protože nikdo nechtěl zapáleného vypravěče přerušit, byli jsme pak pro změnu ve skluzu. Plánované prezentace mladších žáků se odsunuly na neurčito a hned se pokračovalo zfilmovaným zázrakem v *** (jméno již zaniklé vesničky na Č mi právě vypadlo). Zázrak se měl odehrát v malém kostele. Tehdy se údajně pohnul za přednášejícím farářem dřevěný kříž - dvakrát doleva a jednou doprava. Zpráva se roznesla rychlostí blesku. Lidé buď věřili, že křížem skutečně pohnul Bůh, nebo že ho ovládal farář. Ministerstvu Vnitra se ale nelíbilo, že za provázky může tahat i někdo jiný než oni, a tak si faráře podali. Uvádí se, že byl zatčen, několik dnů brutálně mučen a nakonec zemřel kvůli prasklým vředům.

Pro největší nadšence pak měl projektový den končit natočeným procesem s Miladou Horákovou. Ten už jsem ale neviděla, protože my dojíždějící jsme odcházeli dřív... Škoda.

P.S. Vesnička se jmenuje Číhošť -> Číhošťský zázrak.

sobota 17. listopadu 2007

Kniha s výstrahou !

Dnes jsem dočetla Jak blbá, tak široká od Haliny Pawlowské. Než si tenhle titul půjčíte, musím vás varovat ! Objevuje se v něm spousta veselých historek, zajímavých postřehů, pár vtipů a dokonce slovní hříčky... Kniha je navíc vysoce nakažlivá dobrou náladou a smíchem. Já si ji půjčila v pátek v knihovně. Snad to byl lákavý obal (který mi nedovolil vrátit knihu do police a já ji pak s sebou celý týden tahala všude možně) , snad to byl sám obsah, který mě nutil číst dál a dál...

Ale teď vážně. Moderátorka mého oblíbeného pořadu (Banánových rybiček) mě nezklamala ani v knižní podobě. Píše velmi osobitým stylem - hovorově, familiárně, zkrátka přirozeně. A o čem píše? Většina kapitolek řeší téma láska, nevěra, přátelství, oblékání, dovolená apod. Dočtete se tu o věcech, které nás potkávají každý den (o věcech všedních a obyčejných), s tím rozdílem, že Halina je umí podat tak neuvěřitelně vtipně a trefně. =)

Cituji:
Mladost radost
Moje máma mi včera svým přísným hlasem pravila: "Naše Vánoce byly kdysi takové hezké... i ty jsi tehdy, na to už si nikdo nemůže ani pamatovat, byla taková hezká..."

Varhánky na stehnech a na duši
Včera jsem si v Brně zamluvila v jednom butiku čtvery kalhoty...
Dnes jsem se tam vrátila a byla tam jiná prodavačka. Neměla slunnou povahu. Tvářila se hnusně. A když jsem vyšla ze zkušební kabinky v nových kalhotách, tak řekla: "Ty vám dělají varhánky ma stehnech!"
Zkusila jsem tedy druhé kalhoty. Slečna řekla: "A z těchle navíc kouká celej zadek!"
Zkusila jsem třetí. "Krátký!" odrovnala je prodavačka.
A já už jsem toho měla dost, rozhodla se, že ty poslední kalhoty si už zkoušet nebudu, oblékla jsem si svoje vlastní a vyšla z kabiny. Prodavačka se zhrozila: "No a tyhle! Ty jsou nejhorší ze všech!"

pátek 16. listopadu 2007

Už aukruju

Tak pěkně od začátku: Aukro je internetová stránka, jejímž prostřednictvím můžete nakupovat nebo prodávat nejrůznější věci - knížky, oblečení, filmy, cd apod. Já jsem se "už" po roce dokopala k tomu, abych svojí registraci zužitkovala a prodala nějaké to nepotřebné oblečení. Pro začátek jsem tam šoupla několikery džíny, neboť jsem z nich vyrostla ... především do šířky. A časem tam naházím další kupu věcí, jež mi nesmyslně zabírají místo ve skříni a kvůli kterým má mamka zcela mylný a zcestný dojem, že mám co na sebe. ;-) Tak pokud byste měli zájem -> kalhoty jedny, druhé, třetí.

pátek 2. listopadu 2007

Spad' na nás listopad

První listopadový víkend klepe na dveře. Ráda mu otevřu a velkolepě ho přivítám na dnešní narozeninové oslavě...

Můj letošní listopad s sebou přináší první várku velkých písemných prací a navíc několik termínů, jež se týkají odevzdání eseje, referátu a seminárky. Řekněme jen nepatrný šedý mráček na to, aby mi zastínil jinak nerušený výhled. Výhled na měsíc plný spadaného listí, posledních hřejivých slunečních paprsků a začínající zimy. Dost možná se na Martina skutečně dočkáme sněhu. Loni se děti musely obejít bez sněhuláků. Letos to ale vypadá velmi nadějně! Nuže... Užijme si posledních podzimních dnů a směle vykročme vstříc přicházející zimě!