středa 28. listopadu 2012

pondělí 26. listopadu 2012

Poselství od protinožců

V tomto autobiografickém románu shrnula americká lékařka, Marlo Morgan, jeden rok svého života, v němž spolu s domorodým kmenem putovala napříč Austrálií.

Ve svém vyprávění líčí, jak přijala pozvání od domorodců a z domnělého obřadu se vyklubala několika-měsíční cesta.
Dorazila do pouště a členové kmene ji přiměli, aby se vzdala všech věcí, které ji pojili s jejím světem. Zahalená jen do kusu látky prošla očistou a jejich putování mohlo započít... Nevěděla, kam jdou, ani jak dlouho to bude trvat. Ale cítila, že dostala jedinečnou příležitost, jak se dozvědět o jejich způsobu života. Den za dnem je mohla pozorovat a učit se od nich, jak žít v naprostém souladu s přírodou... jak přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách... a jak je jejich duchovní svět mnohem hlubší než v naší "moderní" a "civilizované" společnosti.

Uvědomila si, jak nesmyslné jsou hodnoty konzumního života a myšlenkové pravdy, které nám jsou vtloukány po několik let ve škole do hlavy. Díky domorodcům se jich mohla zbavit a oprostit se od nynějšího způsobu žití... Od života, kdy si lidé ve své hlouposti servírují toxická jídla... kdy na úkor rodiny tráví veškerý svůj čas v práci, aby pak paradoxně právě rodině mohli "vynahradit" všechny ty promarněné chvíle... kdy sami sobě jako lidstvu podřezáváme větev tím, že už desítky let soustavně ždímáme naši planetu bez ohledu na následky...

Tvrdíme, že MY jsme civilizovaní a DOMORODCI jsou divoši. Domorodý kmen v Austrálii, který si říká Opravdoví lidé, považuje NÁS za mutanty. ... Upřímně? Nepochybuji o tom, že by neměli pravdu. Natolik jsme "zmutovali" a odklonili se od původního záměru, že už si to většina z nás ani neuvědomuje. A když se  pak někomu podaří otevřít oči a pochopit, setká se s nepochopením ostatních.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Veronika se rozhodla zemřít

Veronika se rozhodla zemřít je název románu, který napsal brazilský spisovatel Paulo Coelho. Pojednává o tak ožehavém tématu jako je sebevražda, život za zdmi psychiatrické léčebny a vnitřní pohnutky, které mohou dovést mladou a hezkou dívku ze Slovinska k rozhodnutí zemřít...

"Povím vám příběh," řekla Zedka.
"Jeden mocný čaroděj chtěl zničit jakési království, a tak do studny, z níž si brali vodu všichni obyvatelé té země, nalil kouzelný lektvar. Kdo se té vody napil, ten se zbláznil.
Na druhý den ráno se jí napili všichni lidé z království a zbláznili se. Až na krále, který měl pro sebe a svou rodinu vlastní studnu, k níž se čaroděj nedostal. Znepokojený král se snažil své poddané nějak zvládnout a nařídil řadu bezpečnostních a zdravotních opatření. Ovšem strážníci a úředníci se té otrávené vody napili také. Královy příkazy považovali za nesmysl a nehodlali je plnit.
Když se pak obyvatelé království o těch dekretech dozvěděli, došli k názoru, že jejich panovník se zbláznil a že teď přikazuje samé hlouposti. S křikem se shromáždili před hradem a žádali, aby král odstoupil.
Zoufalý vládce se tedy chystal vzdát trůnu, ale královna mu v tom zabránila a řekla: 'Teď půjdeme k té studni a taky se napijeme. Budeme pak stejní jako oni.'
Tak se také stalo. Král s královnou se napili vody šílenství a okamžitě začali říkat nesmysly. Jejich poddaní pak od svého požadavku ustoupili. Když král teď prokazuje takovou moudrost, proč by nemohl vládnout v zemi dál?
V království potom nastal klid, přestože se jeho obyvatelé chovali docela jinak než jejich sousedé. A král mohl vládnout až do konce svých dní."
Veronika se zasmála. "Vy nevypadáte na blázna," řekla.
"Ale jsem, přestože mě tady pořád léčí... Víte přece, co existuje tam venku, za zdmi Villete?"
"Lidé, kteří se napili ze stejné studny."
"Přesně tak," řekla Zedka. "Myslí si, že jsou normální, protože všichni dělají totéž. Budu se tvářit, že i já jsem se té vody napila."

sobota 17. listopadu 2012

El Camino de Santiago

El Camino de Santiago (Svatojakubská pouť) svého času označovala jednu ze tří nejznámějších poutních cest vykonávaných křesťany. Poutníci z celého světa se vydávali na cestu, na jejímž konci je vítala katedrála v Santiagu de Compostela. Podle tradice v ní byly (a dosud jsou) uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka.

Legenda praví, že byl svatý Jakub Starší (jakožto jeden z Kristových učedníků) poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov. Po návratu do Jeruzaléma byl popraven, ale jeho ostatky byly přeneseny zpět do místa jeho misijního působení. Ukrytý hrob prý nalezl v roce 835 biskup Theodomir z Iria Flavia. A to díky zářícím hvězdám, které mu ukázaly cestu. Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn kostel, dnešní katedrála, která se díky ostatkům Svatého stala poutním místem.

První zmínka o vykonané pouti pochází z roku 951. Od té doby ji podstoupily miliony lidí. Vlny přicházejících poutníků odrážejí postupný vývoj Evropy. Zprvu se tato pouť těšila poměrně velké oblibě a lidé ji podstupovali především z náboženských pohnutek. Ve středověku se stala dokonce povinností každého křesťana, podobně jako muslim je povinen vykonat pouť do Mekky. Během zuřících válek se počty poutníků znatelně snížily, nikdy ale tato pouť nevymizela úplně. Zájem o svatojakubskou cestu začal opět vzrůstat poté, co byla v roce 1993 přidána na seznam světového dědictví.

Zajímavosti:
1. Symbolem poutě se stala mušle hřebenatka, Od roku 1987 funguje celý systém směrových značek s tímto symbolem.
2. Jacobeo (Svaté roky) jsou ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli. Podle statistiky se počet poutníků vždy mnohonásobně zvýší.
3. Ve 12. století sepsal Aymeric Picaud (sekretář papeže) první manuál pro plahočící se poutníky.
4. Dnešní poutníci si ve výchozím místě zakoupí credencial - pas, do něhož postupně sbírají razítka a mají tak nárok na ubytování v albergues (speciálních ubytovnách pro poutníky). Pokud ujdou nejméně 100km, nebo na kole ujedou nejméně 200 km (a doloží příslušná razítka), obdrží v Santiagu certifikát, potvrzení o vykonané pouti psaný v latině.
5. V Santiagu de Compostela cesta nutně nekončí. Poutník, který pokračuje dál, dojde až na pobřeží, do 100 km vzdálené Finisterre. Ve středověku ji lidé považovali za konec světa, odtud pochází i název (finis terrae).
6. Svatý Jakub se stal patronem všech poutníků.
7. O caminu byl v roce 2010 natočený poměrně hezký film - Pouť.

středa 14. listopadu 2012

Justice

Katara: "Honorable mayor, we've prepared a solid defense for the Avatar. We did an investigation and found some very strong evidence."
Town leader: "Evidence? Hmph! That's not how our court system works."
Avatar: "Then how can I prove my innocence?"
Town leader: "Simple. I say what happened and then you say what happened... and then I decide the who's right. ... That's why we call it justice. Because it's "just us".

_____________________________
That reminds me of something. :D

neděle 4. listopadu 2012

Nesuďte, neznáte-li celý příběh

V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu. Byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.
Onoho dne se muž vydal se synem na lov a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce.
Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!"
"Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh," odpovídal stařík.
"Co to říká? Jak může pochybovat?" divili se ostatní.
Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. "Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí ostatní.

Jednoho dne hřebec zmizel.
"Takové neštěstí!" lamentovali všichni.
"Možná neštěstí, možná štěstí. Neznáme celý příběh," odpověděl muž.
"Pomátl se na rozumu," soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.

Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen.
"Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé.
"Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž.
"Radostí mu přeskočilo," domnívali se druzí.
Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív.
"To je hrozné! Taková smůla!" litovali jej lidé.
Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví."
"Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.

Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali:
"Dědo, ty máš ale štěstí. My jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním."
"Možná tragédie, možná ne. Neznáte stále konec příběhu."
"Šílenec! Co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví?!"

Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým.
"Měl jsi dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!"
"Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte celý příběh. Už za okamžik to může být jinak."
Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé, a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.

U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má ten příběh konec.
"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů.
Tím prvním je pohled oběti - ten vždy volá po odplatě.
Tím druhým je pohled pachatele - ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo.
Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."
"Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však mohl být tím čtvrtým účastníkem?"
"Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty. Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od Boha. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí! Proto si zapamatujte: Nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si slunce v duši. Všichni jsme na cestě za Světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde - zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce. Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje - návrat domů - spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme...

Ten čtvrtý pohled, který je vždy prvním, je Boží přítomnost v nás."


Převzato. Zdroj se mi bohužel dohledat nepodařilo. Text je údajně vyňat z nějaké knihy.

čtvrtek 1. listopadu 2012

The Last Airbender

Napříč všem veskrze negativním recenzím (anebo právě kvůli nim) jsem si tenhle film pustila a musím se proti tolika očerňujícím nařčením ohradit.

Jen tak na vysvětlenou... Tvůrce filmu se INSPIROVAL úspěšným animovaným seriálem. A právě proto nedokážu pochopit, proč mají tihle recenzenti neustále potřebu každý film natočený podle předlohy (ať už knižní, či seriálové, či jakékoliv jiné) srovnávat. Každému snad musí být jasné, že se předloha a následná verze nebudou nikdy shodovat. Už jen fakt, že film trvá 99 minut a seriálové řady čítají 61x30 minut, naznačuje, že se jedná o jakýsi výtažek. Někdo vyjmul jádro příběhu, trochu ho přepracoval, aby se dalo zkrátit a podle toho natočil film. Tihle recenzenti si pak plní rozhořčení stěžují, že film neodpovídá předloze. Že nezachycuje všechny ty úžasné momenty. Že nerozkrývá propletené lidské osudy. Atd atd.
No, pochopitelně. =) Zkuste si vzít jen 2 barvy a překreslit Moneta. Originál to asi nebude.


Btw. česká verze nese název Poslední vládce větru.