pondělí 13. srpna 2012

Zítraland

Včera si ke mně našel cestu vynikající článek. Autor v něm sděluje recept na šťastný život. Je to přesně ten druh myšlení, které sama praktikuji už delší dobu. Jen jsem se k němu dopracovávala od svých cca 17 let - pomalu a postupně. A najednou sedím ve studentovi, jedu do Prahy, stewardka mi nabídne něco ke čtení, já si spontánně vyberu časopis Profit (zaujal mne název) a po pár stránkách na něj narazím... na článek, který to mé myšlení výstižně a trefně shrnuje. :)


IVO TOMAN: NEŽIJTE V "ZÍTRALANDU"

Na světě není nic důležitějšího než to, co si myslíte právě teď! Minulost už nezměníte a budoucnost ještě neznáte. Soustřeďte se proto jen na přítomnost. V tom je klíč k úspěchu ve všech oblastech života.

NAPROSTÁ VĚTŠINA LIDÍ neumí prožívat přítomnost. Místo toho je neustále pronásledují jejich minulé chyby a také mají strach z budoucnosti. Pokud lidé v minulosti opakovaně neuspěli, často si bohužel myslí, že se jim to nepovede ani v budoucnu. Jenže budoucnost může být úplně jiná než minulost.
Pod kontrolou můžete mít pouze tuto chvíli. Je proto nesmyslné prožívat ji lamentováním nad tím, co jste včera pokazili, nebo strachem z toho, co bude zítra. Také čekáte-li na to, že někdy možná budete šťastní a úspěšní, pak žijete v Zítralandu a neumíte využít dnešek.
Ze svého například osmdesátiletého života skutečně v každé chvíli prožívají někteří lidé jenom několik minut. Kdo zato může? Podle nich vždy někdo jiný. Že by prezident?
Pokud se pořežete, rána se zahojí a zůstane vám jako vzpomínka na minulost jen jizva. Jestliže však máte rány na duši, pak si troufám tvrdit, že tyto duševní jizvy z minulosti jsou podstatně horší. Mnoho z nich se vůbec nehojí. Jsou to totiž emoční jizvy - a jsou dvě:
___________________________________________________________________________

1) Svědomí. Jde o to, že jste něco udělali špatně a nyní se tím trápíte. Chytli vás při krádeži nebo jste řekli někomu něco nevhodného. Svědomí je jako bič, který jste si na sebe vymysleli, abyste se mohli sami trýznit.
___________________________________________________________________________

2) Křivda. Zde jde o to, že někdo něco udělal vám, a nyní se tím trápíte jen vy. Nikdo jiný. Dotyčný už nejspíš dávno zapomněl, že vám něco provedl, jenže vy se tím ničíte dodnes.
___________________________________________________________________________

Máte nějaké brouky v hlavě, kteří vás stále požírají? Trápí vás svědomí? Například "Proč jsem si ji vzal? Proč jsem tam šel? Proč jsem to neodmítl? Proč jsem se nechal chytit?" Dusíte se nespravedlivými křivdami? Například "Proč mě opustil(a)? Proč mi to řekl(a)? Proč mi to neřekl(a)? Proč mě okradl(a)?"
Uvědomte si, že to vše je minulost! Už jste někdy dokázali změnit minulost? To prostě nejde. Minulost už nijak nevyřešíte ani nezměníte. Jen se tím ničíte. Jakou nad tím máte kontrolu? Žádnou! To tehdy jste ji měli mít! Teď už to nezměníte. Nic s tím už nenaděláte. Co ale můžete udělat? Můžete si zahojit tyto emoční jizvy na duši. Jak?
Je to překvapivě jednoduché. Jen nahradíme staré řešení jiným. Jde jen o to, jak mluvíte sami se sebou. Podívejte se na následující obrázek. Ten ukazuje špatný vzorec myšlení.
______________________
Svědomí
Stará samomluva:
"Mohl jsem to udělat jinak."
______________________
Křivda
Stará samomluva:
"Nespravedlivě mi ublížili."
______________________

Když vás trápí svědomí, říkáte si, že jste to tehdy měli udělat jinak. Řešení je: Ne, nemohli! V té době jste byli tak hloupí, že jste to tak měli udělat. Tak to prostě mělo být, abyste se poučili.
Křivda je o tom, že vám někdo ublížil a vy se touto nespravedlností pořád ještě trápíte. Ten druhý na to dávno zapomněl, jenže vy se opakovaně ničíte vždy, když si na to vzpomenete. Pocitu křivdy se zbavíte tak, že jakmile na ni pomyslíte, vždy si řeknete, že to tak mělo být. Ten, kdo vám ublížil, vám vlastně pomohl. Nyní už víte, že mu například nemáte věřit. Uvědomte si, že ukřivděný člověk nemůže vyhrát, protože se snaží o nemožné - změnit minulost.
Na obrázku vidíte nový vzorec samomluvy, který vám sníží nepořádek ve vašem mozku.
______________________________________
Svědomí
Stará samomluva:
"Mohl jsem to udělat jinak"
Nová samomluva:
"Nemohl jsem to udělat jinak. Mělo to tak být."
______________________________________
Křivda
Stará samomluva:
"Nespravedlivě mi ublížili."
Nová samomluva:
"Ten člověk mi vlastně pomohl pochopit skutečnost."
______________________________________

Vzpomínáte si na ty velice "strašné" události svého života? Ještě stále si myslíte, že významně ovlivnily celý váš život? Většinou neovlivnily! Téměř všechno trápení a zmatky máte docela zbytečně. Za váš nepořádek v hlavě nemůže nikdo jiný než vy sami. Ani ti, co vám ublížili. Oni vám ublížili tehdy a v tehdejších podmínkách. Jenže dnes už jste jinde. Řešte proto to, co je teď!
Pokud vás někdo urazil nebo ponížil, ať už vědomě či nevědomě, vznikne ve vás hněv a nenávist. Komu to však nejvíce uškodí? Tomu, kdo vám to "způsobil"? Ne, pouze vás to požírá. On o tom dnes vůbec neví.

ODPUŠTĚNÍ
Staré emoční jizvy nelze postupně léčit. Musíte je "vyoperovat". Jak? Odpuštěním. Musíte odpustit:
______________

1) Jiným lidem.
2) Sami sobě.
______________

Nečekejte, že vás někdo sám od sebe požádá o odpuštění. To nejspíše dříve umřete. Odpusťte mu sami a hned. Pokud někomu neodpustíte, pak ve skutečnosti říkáte: "Raději žiji v minulosti, hrabu se v ní a viním z ní  sebe nebo cizí lidi, místo abych pracoval na nápravě."
Tím, že někomu neodpustíte, se pro něj nic nemění. On se tím netrápí, jen vy. Takto si jen přivodíte nemoci. Vědci zjistili, že lidé, kteří mají negativní city vůči druhým a nezapomínají na jejich křivdy, se mnohou dostat nejenom do duševních problémů, ale mohou také fyzicky onemocnět.
Když pocítíte křivdu, je to v pořádku. Ale není v pořádku, když u toho zůstanete. Týrat sám sebe je velká hloupost. Odpustit znamená neživit dál v sobě tu situaci, v níž vám bylo ublíženo. Znamená to prostě zapomenout.
Proč však nechcete odpouštět? Mnozí lidé mají perverzní uspokojení, mohou-li se cítit "ukřivdění". To jim pomáhá, aby se cítili důležitými. Člověk, který se stal obětí nespravedlnosti, se cítí morálně nadřazený těm, kteří mu ukřivdili. Hněv proti původci křivdy se však může stát emočním návykem, protože si začnete sami sebe představovat v roli oběti. A začnete všude vyhledávat "bezpráví na sobě".
Jakékoli výčitky a sebetrýznění jsou zbytečné, protože tím nic nezískáte. Pokud ale chcete trpět tímto dobrovolným otroctvím, můžete. Je to vaše věc.
Odpustit jiným je těžké, ale odpustit sobě ještě těžší. Mnozí lidé se duševně i tělesně trestají za své "nedostatky". To nikam nevede. Smiřte se raději sami se sebou. S tím, jací jste.
Skutečné odpuštění znamená úplně smazat minulost. Provždy to nechat plavat. Jenže lidé chtějí odpouštět tak napůl: "Já jsem ti odpustil, ale nezapomenu." To není odpuštění! Pravé odpuštění je, že pokud si na to v budoucnu vzpomenete, už vám to bude lhostejné. Teprve tehdy jste odpustili. Vzpomenete si na to jenom někdy - a co cítíte? Nic! Je vám to už jedno. Pak jste opravdu odpustili. Je to minulost, která s vámi už nic nedělá.

ŽIJTE V PŘÍTOMNOSTI
Nemusíte být vězněm minulosti. Ani vaše budoucnost není daná vaší minulostí, ale tím, co děláte nyní a co budete dělat pak. Svou budoucnost si vytváříte teď. Nedívejte se proto do minulosti.
Většina lidí tvrdí, že nejlepší období je mládí a dětství. Já ne. Já ho mám nyní. V dětství jsem byl zakomplexovaný. Nyní si to užívám.
Čím méně si pamatujete svou minulost, tím jste šťastnější a máte vše jednodušší. Zapomeňte proto na svou "prokletou" minulost! Čím méně nadáváte na vlastní minulost, tím spíše připustíte, že vaše dnešní potíže nezpůsobily dávné zážitky, ale způsobili jste si je sami.
Jediné, co máte, je přítomnost. Chcete-li být šťastní, zaměřte se na ni. Ne na to, že jednou bude lépe. Lidé štěstí odkládají. Celý život sní, že jednou... až si koupí dům, až seženou lepší místo, až vydělají, až děti odrostou... až, až... pak budou šťastni. Žijí v Zítralandu.
Proč to lidé dělají? Protože odkládat štěstí je mnohem mnohem mnohem jednodušší než být hned šťastný. To bych totiž musel ihned přestat závidět sousedovi, Jágrovi, Pelému, Gottovi, restituentům, tunelářům, šéfovi.,...
Na dobrý život neexistuje generální zkouška před ním. Proto žijte a vychutnejte si to, co máte právě teď.
____________________________________________________________
Toman, Ivo. Nežijte v "Zítralandu". Profit, 2012, roč. 23, č. 30, s. 16-17.