Před hodinkou jsem dočetla Hořké povídky od Maxima Gorkého a ráda bych zde na ukázku vyňala pár úryvků z povídky Nesouhlasím, protože ty mi utkvěly v paměti asi ze všeho nejvíc.
"Brzy se nějak spletla - ale možná že i schválně - otěhotněla. No což, myslím si, každej špás něco stojí. Dobírám si ji: Podívej, povídám, to dítě v tobě umře a budeš chodit sama živá, a v břiše - nebožtíka! Dítě potratila v šestym měsíci.
Rád jsem ji bil, přiznávám. Ztlouk jsem ji někdy, zmučil, že ležela na podlaze nebo na posteli, šaty rozedraný, samá díra, prosvítá živý tělo...
Kurnašov začal mluvit tiše, bublavě:
Je vidět bosý nohy, něžný - i vzpomínat je sladko. Ženu bít, to je, pane můj, velikánský potěšení. A ani ne tak bít jako zbitou litovat - ach pane, to bere za srdce! Leží taková ponížená, utejraná, a já vzpomínám, jak mě dřív ponižovali a tejrali, a srdce pláče. Na mou věru, dyť já nad ní plakal, co myslíte? Jako malej jsem plakal! Ano. Nohy jí hladím, i líbat je někdy začnu, utěšuju ji všelijak, ba i za odpuštění jsem kolikrát prosil. Odpusť mi, povídám, dyť mě taky tejrali a bili, no a co! Rozumem to chápala, ale srdcem se zřejmě nesmířila..."
"Ale přehnali jsme to spolu. Jednou na jaře, v dubnu, jsem se probudil, sluníčko sotva vyšlo, je veselý ráno - a ona vedle mě není. Hned jsem pochopil, že je zle, vyskočím, běžím na půdu, visí tam, zaclání tělem vikýř a prsty na nohou pohybuje. Strnul jsem, ani křiknout, ani pohnout se nemůžu, stojím a dívám se, jak se otáčí."
Knížka obsahuje 13 hořkých povídek - 13 tragických osudů. Jeden příběh drsnější než druhý. Prožít život jako Gorkij taky bych zahořkla.
Z jeho života:
"Tento stesk sžíral také Gorkého. Jednou z vážných příčin bylo to strašné prostředí, v němž žil. Sestra babiččina ho bila tak, až musel být odvezen do nemocnice. Děd bil babičku zběsile do obličeje. „A to“, vypráví babička, „přece už tak netlukou jako jindy. Teď dá muž přes hubu, za copy chvilku potahá, dříve celé hodiny a dny trápili. Dříve mně dědeček kolik dní nedal jísti a bil, bil - stěží jsem to vydržela.“
A jak se chovali strýcové k otci Gorkého? Vylákali ho na zamrzlý rybník, strčili do prosekané díry v ledu a když se chtěl zachránit, házeli mu na hlavu kusy ledu a šlapali po omrzlých prstech. Není tedy divu, že všechny ty hrůzy, rvačky, nestydatosti žen, hrubé znásilnění ženy vojákem, jehož byl svědkem, muselo mít dopad na jeho psychiku."
Žádné komentáře:
Okomentovat