středa 25. června 2014

The Hunger Games

Když jsem o Hunger Games slyšela poprvé, bylo to z úst mojí milé Peťule.

Ostatně jako o většině mých oblíbených knih... To se tak vždycky sejdeme na kávu a kus řeči. A dříve nebo později přijde na přetřes i naše četba. Peťula mi pak barvitě vylíčí, o jaké úžasné knížce nedávno slyšela, jakou senzační právě dočetla nebo naopak rozečetla, a vnutí mi neodbytný pocit, že si ji musím rozhodně přečíst. Načež si ji připíši na svůj nekonečný seznam a nezbude mi než doufat, že i na tuhle ještě někdy přijde řada.

S Hunger Games to ale bylo jiné. Zevrubný popis děje mi nepřišel lákavý ani trochu. Přečetla jsem si pár recenzí a přeložila si je hodně volně :

Fajn. Odehrává se to někdy hodně hodně v budoucnosti, kdy už je uspořádání světa úplně jiné. Amerika padla a z jejího popela vzešla nová země Panem. V jejím jádru se nachází Kapitol - centrum moci a vykořisťování, obydlený rozmazlenou a zhýčkanou smetánkou, která je na úkor ostatních obyvatel Panemu zahrnuta přebytkem všeho. Kolem Kapitolu se rozprostírá 12 krajů. Každý je Kapitolu bezvýhradně podřízen a slouží pro zajišťování konkrétních potřeb kapitolské smetánky. Jeden těží drahé kameny, další se věnuje zemědělství, jiný oděvnímu průmyslu, těžbě uhlí, rybolovu... Téměř v každém se lidé mají bídně a živoří.

Kdysi existoval i kraj třináctý. Ten se ale proti nadvládě Kapitolu vzbouřil a rozpoutal mezi ostatními kraji vlnu odporu. Po porážce byl 13. kraj srovnán se zemí. Prý pro výstrahu ostatním. Zbylým krajům bylo milostivě odpuštěno. A snad jen preventivně, aby tyhle zlé zlé časy (kdy chudák Kapitol musel strádat), znovu nenastaly, byly vymyšleny Hunger Games (Hladové hry). Pořádají se každoročně. Z každého kraje se losují 2 splátci opačného pohlaví, aby se utkali s dětmi z ostatních krajů a předvedli tak kapitolské smetánce nebývale krvavou podívanou.

Ze stejných důvodů, jako se vyhýbám akčním filmům a krvavým hororům (totiž že něco takového vážně nemám zapotřebí), chtěla jsem se obloukem vyhnout i čtení Hunger Games. Proboha, proč bych měla něco takového dobrovolně číst? - říkala jsem si tehdy. Peťulin popis na mě ale udělal úplně jiný dojem než ty přečtené recenze na netu. Proto jsem si řekla, že tomu dám šanci. Pustím se do čtení a ono se po pár stránkách ukáže, jestli mi to za to stojí nebo ne...

No. A stálo. Suzanne Collins's just my cup of tea.

Filmové provedení se mi také líbilo.

Ale hlavně ten pocit, když si přečtete nějakou knihu ...
... která má 3 díly ...
... sžijete se s hlavní postavou ...
... a čekáte, jak to celé dopadne ...
... a ono to pak skončí ...
... ale někdo se mezi tím chopil režie a celé to natočil ...
... a vy si teď svou oblíbenou knihu můžete ještě jednou vychutnat ...
... k nezaplacení !!!  =)