Ačkoli jsem už ráno nevěděla, co je za den, odpoledne jsem byla naprosto zmatená...
Podle plánu jsme se s Káťou stavily u mě doma pro brášku a pak se vydali na Kamenčák - ohlédnout se po nějaké té brigádě na léto. Ale počasí se asi zbláznilo. Když jsme vyšli před dům, spustil se ohromný déšť. Vzala jsem tedy zpátečku a skočila si pro deštník. Ale než jsem výtahem dojela do 7. patra, odemkla dva zámky a stejnou cestou se vrátila zpět, svítilo opět sluníčko a na chodníku po předchozí spršce ani stopy... Tak jsem si to tak vykračovala s velkým neskladným deštníkem v ruce za toho největšího horka a připadala si jako naprostý blázen. Než jsme dorazili na Kamenčák, stihli jsme aspoň 5x namoknout, protože o přeháňkách se nedá mluvit. Vždycky začalo pršet a jakoby si to počasí rozmyslelo, v tu ránu bylo nádherně...
A pak se mi divte, když si myslím, že je 1.dubna!
Žádné komentáře:
Okomentovat