Zákeřný vpadlík

Jako každý čtvrtek se po poslední hodině nás šest dojíždějících sešlo ve vlaku. Jako každý čtvrtek bychom si povídáním krátily cestu a v Chomutově se rozloučily s tím, že já jediná zůstávám ještě jednu zastávku ve vlaku. Dnes tomu bylo ovšem jinak. Nejeli jsme ani 10 minut, když Petra vytřeštila oči a ukázala kamsi za Kláru, která seděla hned naproti ní. Během pár vteřin jsem i já (sedící nejdál) zjistila příčinu jejího zděšení... Hned vedle Kláry se odkudsi zákeřně snesl středně velký černý pavouk. V naší šestce propukl zmatek. Psychicky nejhůř na tom ale byla Petra, ta má totiž z pavouků, byť sebemenších, panickou hrůzu. Vypadala, že radši vyskočí za jízdy z vlaku, než se přiblíží k tomu odpornému monstru... K obrovskému překvapení všech se ten malý neřád rozeběhl přímo k ní a ... popřel všechna tvrzení o tom, že pavouci neprovozují banji-jamping. Protože zavěšený na pavučině na Péťu skočil.
Naštěstí Petřin úhybný manévr byl dostatečně rychlý a pavouk tak nakonec skončil zpola rozšlápnutý na zemi, zpola na její botě. Nemohla jsem si pomoct, ale okamžitě jsem propukla v hurónský smích. Jakoby to ten pavouk věděl a šel najisto. =D
Takže: jistě jste už mnohokrát slyšeli větu, že pokud se bojíte velkých psů, neměli byste svůj strach dávat najevo, protože ho psi vycítí... Já bych jí ovšem chtěla po dnešní příhodě rozšířit i na další živočišný druh, na pavouky. =D