Životní moudro

Dnes jsem měla to ohromné štěstí, že jsem na internetu potkala jistou osobu, která mi pomohla přehodnotit svůj dosavadní způsob života.

Už od neděle marodím a poslední dobou si horko těžko sháním zábavu. Dnes jsem šla na chat do místnosti, kde si všichni píšou anglicky a rozhodla se pilovat svojí angličtinu. Tak jsem celé odpoledne s jedním příjemným mladíkem pilovala a pilovala a teď večer došlo na téma vztahy. Spontánně jsme přešli do češtiny a já mu začala líčit svojí situaci... totiž že mám stále problém najít si někoho hodného na vážnější vztah, že od začátku prázdnin se hrozně upínám na možnost, že si někoho do konce prázdnin najdu, že hledám všude, chodím ven s klukama z chatu, s kámoškama a tvářím se hrozně mile...

Jeho slova:

Je až neskutečně příjemné najít někoho, s kým se cítíš absolutně spřízněně a to oboustranně... Je to něco, co tě absolutně naplní tím, že víš, že tvá "ideální" protistrana existuje, dá se najít...

Když někoho potkáš a dáš mu šanci, aby se uvolnil a nic na tebe neměl čas hrát, předstírat a jenom se bavíte jako "kámoši", zjistíš mnohem snáz, jaký kdo doopravdy je...

Platí možná matematický vzorec: čím víc hledáš > tím víc tě výsledek zklame.

Prostě přirozená a nenucená cesta je ta správná. Jenom to chce "nehledat".

Vzala jsem si to k srdci a cítím se vnitřně vyrovnaná, uspořádaná, prostě celkově spokojená. Stále věřím tomu, že jsme byli stvořeni pro lásku, ale nyní mě hřeje zpátky získaný poznatek, že ji nemáme chtít za každou cenu, ona si nás sama najde, když to nejmíň čekáme.

Za to životní moudro N E H L E D A T, bych dotyčnému "starému vlku" (jak se sám otituloval =D ), chtěla skutečně poděkovat.