Dnes jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak se člověk cítí, když mu spadne kámen ze srdce. Od pátku, kdy jsme psali závěrečnou písemnou práci z matematiky, jsem byla jako na trní. Tahle písemka mi měla rozhodnout výslednou známku. To by jeden nevěřil, jak taková "blbá známka z matiky" dokáže otrávit život. Už včera jsem se na písemku byla optat, ale odešla jsem s nepořízenou. A dnes jsme ke vší schválnosti měli matematiku až poslední hodinu. Od rána jsem neměla chvíli klid a s přibývajícími hodinami se stupňovala moje nejistota. V pátek jsem odcházela domů s pocitem dobře odvedené práce a když konečně vešla matikářka do třídy, byla jsem si téměř na 100% jistá, že jsem to zkazila... Zajímavé myšlenkové pochody... Naštěstí to dobře dopadlo a teď už se můžu v klidu těšit na prázdniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat