Ochutnávka

Plurk.com

Dočasně

Poslední dobou nemám čas plnohodnotně přispívat, takže jsem přešla na plurk. Řekněme, že se jedná o kratší, stručnější a údernější verzi blogu. Odkazuji tedy případné návštěvníky sem.

P.S. Někdy se zase k blogaření vrátím...

Zase jeden "super" kluk

Poslední dva měsíce jsem strávila všelijak. Něco mě nadchlo víc, něco míň. Ale kupodivu to byly až události tohohle týdne, co mě nadzvedlo ze židle natolik, že o tom musím napsat.

Přehnaná sebestřednost, samolibost, vychloubačnost a nebetyčná troufalost - tyhle čtyři vlastnosti, myslím, dokonale vystihují člověka, kterého jsem minulý týden poznala. Jde o "chlapce," jenž mi sám napsal, sám mě někam pozval (jednou.. dvakrát.. třikrát) - zkrátka veškerá iniciativa byla z jeho strany - a přitom opomenul zmínit, že má holku. K neuvěření... A aby to nebylo málo, troufnul si o MNĚ tvrdit, že to já ho tak moc baštím. :-D Ale berme to z té lepší stránky. Všechno špatné je k něčemu dobré. A já už díky němu vím, že se mám přece zeptat, ne ?!

Vařená kukuřice

Předesílám, že nechci nikomu dělat reklamu. ;-)
Včera jsem šla kolem "Delvity" (oficiálně už je to několik dní Billa) a protože kámoška potřebovala koupit pár věcí, šla jsem s ní omrknout změny. Vzaly jsme si do ruky košík a hned za turniketem mi padlo do oka balení kukuřice. Sice jsem si řekla, že tam nakupovat nebudu, protože na jejich reklamy jsem silně alergická... Ale té kukuřici se nedalo odolat. Vypadala nádherně, a tak jsem si ji večer uvařila (podle tohohle receptu). Doporučuju, je to skutečně delikátní záležitost.

Rozkouskovaně

Kromě toho, že jsem si všimla jistého matematického paradoxu (s přibývajícím volným časem klesá má aktivita v psaní), nehodlám dopustit, abych měla přesně po dvou letech od založení blogu (náhoda) svůj první měsíc bez jediného příspěvku. Takže zaúčinkovala má ješitnost a já se s její pomocí snad pustím do častějšího přispívání.

Nedávno jsem si konečně začala splňovat své "pomaturitní" plány. Půjčila jsem si první ze čtyř dílů Řeky bohů (mimochodem osmisetstránková bichle). Je to vážně úžasná knížka. A přečíst si ji jsem toužila už strašně dlouho. Jako jedna z mnoha "egyptem-uchvácených" jsem jí okamžitě propadla. Čemuž buď důkazem fakt, že ji všude tahám s sebou.

Taky došlo na filmy, které jsem si chtěla pustit, ale neučinila tak z obavy před výčitkami. Dvě hodiny bych přece mohla strávit daleko užitečnějším způsobem! (třeba četbou ukázek z čítanky) Přiznaně, své svědomí jsem neshlédnutím filmů ukonejšila, ale na čítanku se stejně nikdy nedostalo. :-D

A pak jsem si plánovala (když jsem seděla o svaťáku na parapetu, koukala ven z okna a odháněla výtiskem jedné maturitní otázky vosu... ), že budu podnikat dlouhé výlety do přírody. Tuhle vizi jsem sice trochu skrouhla, protože mi po první procházce nestačil balík papírových kapesníků a skrz kapky do očí jsem neviděla...

A tím se asi blížím ke konci, protože víc toho za zaznamenání nestojí. A pokud bych měla přiznat, že stojí, tak musím také dodat, že některé věci by měly zůstat sladkým tajesmtvím.

No vida. Snad poprvé se mi povedlo splnit jeden z rysů fejetonu. Takhle by měl ideálně vypadat - paradox na začátku, paradox na konci. Abych vysvětlila ten závěrečný paradox... Pro většinu lidí má tajemství naopak trpkou příchuť. Zvědavost - jedna z lidských přirozeností.

To je už asi padesátý odstavec. Nedělám to úmyslně, ale nemůžu si pomoct. Jen chci dodat, že trochu přeháním... Pro případ, že by mě někdo chtěl brát smrtelně vážně.

Letní brigáda

Původně jsem měla v létě brigádničit v cukrárně. Ale z toho sešlo. Tak jsem se musela znovu porozhlédnout na trhu práce a naštěstí mi padla do oka jedna agentura, která mi ani ne za dva dny sehnala místečko v Mostě. Sice musím dojíždět, ale i přesto se mi to mnohonásobně vyplatí. Místo servírování dortíků jsem se specializovala pouze na přípravu kávy a chlazených nápojů, pomáhám totiž v prodejně kávy Tchibo. No, co dodat. Ideální pracovní doba, ideální náplň práce, ideální plat... prostě ideální job na léto. =)

Ualá

Dopsala jsem článek o neděli, umístila nový citát a pak mě z ničeho nic napadl název pro můj blog. Už tolikrát jsem si s ním lámala hlavu, ale nikam to nevedlo. A dnes se mi v mysli sama poskládala slova, která splňují všechny mé požadavky (jednoduchý, srozumitelný a především výstižný).

Zase jedna taková neděle

Dnes byla první neděle, kterou jsem si mohla plnohodnotně užít, aniž bych se děsila myšlenkami na zítřek, na pondělí, na ten nejdelší a nejhorší den v životě pracujícího či studujícího člověka. Ano. První svobodná neděle a já ji strávila tak potupným způsobem. Včera se začal konat maturitní večírek a trval až do dnešního rána. Když jsem se v šest konečně dostala do postele (nutno dodat, že né mojí), byl už celý den předem zabitý. Po dvou hodinách jsem vstala, uvařila si kávu a připravila snídani. Říká se, že co se zdá první noc pod novou střechou, to se vyplní. A já si vždy nadšeně vybavuji své sny. Takže doporučení - pokud si tohle pořekadlo chcete taky vyzkoušet, nechoďte spát po flámu. Já si neověřila nic. ;-)

Aby to nevypadalo, že jsem skončila v posteli bůhví komu... Jela jsem rovnou k babče. Nedávno se začali stěhovat do jejich nového domku (a stěhují se dodnes). Mamka mi předem oznámila, že u nás se v neděli vařit rozhodně nebude, takže jestli chci něco jíst, mám se dostavit rovnou tam. Nakonec jsem si pochutnala na pečeném kuřeti a bramborách s pažitkou. Po obědě jsem si to namířila pěšky domů a udělala si tak pěknou procházku. Ale místo toho, abych se doma nadšeně naložila do sprchového koutu, shromáždila jsem všechny zbytky svých sil a dala se naopak do práce. Po předchozí přípravě na maturu, kdy jsem prach absolutně ignorovala a kupy naštosovaných učebnic blahosklonně přehlížela, to bylo zapotřebí. K podivu jsem prohlédla až po náročné společenské akci a dostavil se onen neodbytný pocit, že pokud to okamžitě neuklidím... A tak jsem to uklidila. Nespěchala jsem samozřejmě. Samotný úklid pokaždé trvá asi 20% z celkového času, kdy se na něj fyzicky i psychicky připravuju. Ale večer v devět bylo přece jen dílo dokonáno. Na balkoně viselo čistě vyprané prádlo. Prach už zůstal opět jen ve vzduchu (to aby se mohl s hnusnou pravidelností znovu usadit na nábytek). A všechny moje učebnice, sešity, poznámky i cáry papíru jsem přesunula na provizorní (a zdůrazňuji dočasnou) základnu - gauč.

Vrcholem dne se tedy stal opět seriál Chirurgové, který jsem málem ani neviděla, protože se nám záhadně rozladila prima.

P.S. Omlouvám případné chyby v pravopise, za vše může červené "lamborgini". :-D

Pondělí 19. května 2008

S úlevou můžu říct, že včerejší maturitu mám za sebou. =)

Líčit průběh zde nebudu. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Kdo to nezažil, tak stejně nepochopí.

Takže snad jen přihodím vše říkající obrázek. =)

Maturita kdysi

Když to dali oni, tak my taky. :-D

Nightwish - The Islander

Kopačky

Nejtěžší období pro každého z nás nastane ve chvíli, kdy nám něco hezkého skončí. Když se nejlepší přítel odstěhuje hodně daleko. Když navždy odejde člen rodiny. Nebo taky když se rozejde zamilovaná dvojice.

Kopačky... Hodně lidí je už dostalo a hodně lidí je taky dalo. Ten, kdo je dostane, je lidmi kolem automaticky brán jako politováníhodný chudák. Stane se z něj člověk nespravedlivě odvržený a všichni mají tendenci ho konejšivě plácat po ramenou. Ten, kdo kopačky dává, se naopak staví do role zákeřného tyrana, jenž zdrtil svůj protějšek a bez slitování ho odmrštil stranou. Ostatní lidé (zpravidla ti kolem "odkopnutého" - ale nejen oni ! ) ho okamžitě odsoudí.

A já chci teď vyjádřit své pochopení těm, kteří už nemůžou jinak, ale musí tomu druhému dát kopačky. Ono se to lehce řekne, ale ať si to každý zkusí sám... Je těžké odmítnout jen pro to, že k někomu necítíme žádné sympatie. Je těžké zranit jen pro to, že nás někdo vzhledově nepřitahuje. Nepřekonatelně těžké je ale odehnat od sebe osobu, kterou milujeme !!!

Člověk, který se rozhodl opustit toho druhého, vypadá jako necita. Já však chápu, kolik úsilí ho to muselo stát a jak se takový člověk cítí. A pro mě je to hrdina.
Taky jsem se chtěla zachovat hrdinsky a přestat, dokud je čas. Namlouvala jsem si, jak jsem tolerantní a velkorysá... Ne. Jsem zkrátka zbabělá udělat krok do míst, z nichž není cesty zpět. Nedokážu dát kopačky. Neumím se rozejít s někým, koho miluji, a trpět pak sama. Ne. Já radši trpím ve dvou.

Nechť je mi tenhle příspěvek ponaučením a výstrahou do příštích dní.

Nightwish - While Your Lips Are Still Red

Pondělní adrenalin

Předchozí příspěvek jsem tvořila průběžně celé odpoledne. Opravdu jsem se nesnížila k tomu, abych pouze tlumočila slova jiných. Ne. Já jsem děj knížky převyprávěla vlastními slovy. Sáhla jsem do svých zásob pro nové, originální věty. Zpaměti popsala charakter jedné z postav. Pak jsem na youtube zkoukla všechna videa o krysařovi a odkaz na jedno jediné přidala za text. Prolistovala jsem google a vybrala tři nejzajímavější fotky. Pak jsem si s ulehčením, že už to mám hotové, vydechla. Zvedla prst. A jediným neprozřetelným kliknutím si vše nenávratně smázla.

Chvíli mi trvalo, než jsem to rozdýchala. Nakonec jsem se ale vzmužila a všechno napsala znovu. Troufám si dokonce tvrdit, že jsem si vybavila přesně každé slovo. Takže se ten zveřejněný příspěvek od původního neliší. Jediný (a dost markantní) rozdíl by se dal vypozorovat na mém krevním tlaku.

Když se řekne ... krysa

Nedávno jsem si přečetla od Viktora Dyka Krysaře. Jde o celkem známou a poměrně oblíbenou knížečku, jejíž ústřední postavou je tajuplný muž. Putuje z jednoho města do druhého a zbavuje obydlené domy jejich nevítaných hostů - krys. Když ale dorazí do městečka Hammeln, potká zdejší děvče Agnes a už nikam nespěchá. Dny plynou, a protože krysař trochu neuváženě očistí město už v prvních dnech, začínají obyvatelé reptat. Krysařův pobyt se nelíbí zejména Kristiánovi. Právě on se postaví lásce krysaře a Agnes do cesty. Nakonec je krysař zklamán nejen Agnes, ale i současným světem. A stejně jako ho za tlumených tónů následují krysy, dokud řeka nepohltí poslední z nich, tak i obyvatelé města Hammeln kráčejí v jeho šlépějích ovládnuti mocnou silou píšťaly a nechají se zavést až do záhuby. Jediný Sepp Jörgen může vděčit osudu, který jej postihl. Dochází mu vše až o den později. Slyší proto krysařovo pískání, ale nepochopí, kam celý průvod směřuje. Druhý den se diví, kde všichni jsou, a teprve poté si uvědomí, co se stalo. I na něj začnou působit zvuky píšťaly. Lákají ho, aby následoval průvod. Z omámeného stavu jej však vytrhne pláč dítěte, které zůstalo zapomenuto v jednom z domů, a vrátí ho zpět do reality. Oba jsou tak ušetřeni.

Krysa je označení pro velké množství rodů hlodavců z podčeledí křečkokrys (Cricetomyinae) a pravých myší (Murinae). Obvykle máme ale na mysli krysu obecnou, nebo potkana, který je často za krysu obecnou zaměňován. Obojí patří do rodu Rattus.
Krysy jsou poměrně velcí hlodavci s dlouhým lysým ocasem. U krysy obecné je ocas delší než tělo, ale u dalších krys toto nemusí platit. Jsou to býložravci nebo všežravci. Velmi rychle se rozmnožují a bývají hojní, přesto se i mezi krysami nachází ohrožené druhy.

Na závěr krysa ve trojím pojetí:

Z hodin psychologie

O tohle se musím podělit. Jde o jednu z hříček, kterými se zabývá tvarová psychologie (gestaltismus). Fascinující, jak lze ošálit naše smyslové vnímání a zcela tak změnit výsledný zrakový vjem.

Co mě čeká a nemine

Počínaje dnešním dnem se definitivně rozjelo období závěrečných písemek. Jako první se psal zeměpis, který mám tímto jakožto nematuritní předmět nadobro z krku. Dnes proběhla maturitní písemka z češtiny. V těsném závěsu za ní (zítra) mě čeká závěrečná z francouzštiny a opakovací písemka na 20. maturitní otázku ze ZSV. A posléze (pozítří) se můžu těšit na čtvrtletní písemku z matematiky a ústní opakování šesti maturitních otázek z angličtiny. V pondělí se chystá závěrečná z latiny a nových šest maturitních otázek z angličtiny. V úterý je to další čtyřhodinová práce, tentokráte z jazyka anglického. Ve středu opakování. Ve čtvrtek čtyřhodinová práce z jazyka německého. A pak další a další opakování. Přátelé, jedeme do finále. Ode dneška mi zbývají 3 týdny do ukončení klasifikace. A pak to dělá cca 18 dní (včetně svaťáku) na přípravu, protože pondělí 19. května je můj den. ;-) Nuže, směle kupředu... s úsměvem a hlavou vztyčenou. =)

Apríl

Nejenže jsem se nechala nachytat na apríla, kámošce se to povedlo nevědomky už den předtím. Vyprávěla mi, jak si na základce vtipálci dobírali druhé upozorněním na rozvázané tkaničky. A protože já jsem jí rozuměla jen ta poslední dvě slova ... ;-)

The Nightmare Before Christmas

Opravdu povedený snímek Tima Burtona. Ne každému se tenhle styl líbí, ale mě si získal. =)

NSZ podruhé a naposled

Dnes jsem byla v Teplicích na dalších NSZ. Minulému termínu předcházel týden prázdnin a já ho celý strávila přípravou. Prošla jsem si všechny možné cvičné testy, důkladně pročetla instrukce na internetu a na místě jsem se pak snažila poctivě dodržet všechny předepsané regule. Dnes jsem to oproti minule tolik neprožívala. Včera večer jsme si s kamarádkou prošly pár příkladů v kvantitativním (početním) oddílu. A cestou do Teplic jsem si prolistovala učebnici ze ZSV a osvěžila pár pojmů. Toť vše. Oba testy jsem vyplňovala s čistou hlavou a mám pocit, že by výsledky mohly být lepší než posledně. Nechám se tedy překvapit.. ;-)

Co čtu a nedočtu

Nedávno jsem si půjčila knížku od Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj, protože jsme se o ní učili a já chtěla mít načteno k maturitě. Přečetla jsem ale prvních pár stránek a pak její dočtení odložila na neurčito (s největší pravděpodobností tedy na nikdy). Bohužel mi nesedí především autorky jazyk - při čtení knihy věc docela zásadní. Píše hodně svérázným způsobem a já zkrátka nepobírám její zvláštní obraty a přirovnání. Inu, ne můj typ knihy. =)

Maturitní ples

Od maturitního plesu uběhl už týden. A uběhl hrozně rychle. Pondělí jsem strávila přepočítáváním všech drobných, které na nás lidi naházeli. Jen tak pro orientaci číslo 6000 je, myslím, výmluvné až dost. Zbylé čtyři dny se nesly ve stejném - pomaturákovém - duchu. Ze všech stran a hlavně od profesorů jsme sklidily samá slova chvály, takže se pak v hodinách příjemně vzpomínalo.

Já jsem si svůj maturitní ples perfektně užila. Vychutnala jsem si předtančení i půlnoční překvapení, kterého jsme se jakožto maturantky samy zhostily. Zpětně mi ale připadá, že se všechno odehrálo příliš rychle (klasika - ty příjemnější chvíle v našich životech ubíhají neuvěřitelně rychle a ty špatné se vlečou a vlečou, až to vypadá, že nikdy neskončí). A na plese to všem slušelo, všechny měly krásné šaty a já si připadala taky neodolatelná. ;-)

... a máš mě rád?

Ne. Nečekejte, že dnešní příspěvek bude o mé lásce. Nezačnu si tu vylévat rozbolavělé srdce, ani psát rozvleklé úvahy o pomíjivosti lidských citů... Dnes ne. ;-)

V názvu pro dnešní příspěvek se ocitl titul knížky Jana Pelce. Jde o útlou knížečku - sbírku 7 krátkých (zato velmi pikantních) povídek, která je v závěru doplněná o jakousi převyprávěnou pohádku. Když jsem si v regálu procházela knížky tohohle autora, zaujala mě svým symplatickým vzhledem (rozsah 55 stran a velikostí o trochu větší než peněženka). Tak útlá knížka může být známkou toho, že její autor neměl dostatek fantazie, nebo (a na to jsem si v tomhle případě vsadila) jde o dílo vskutku vytříbené.

Mě si naprosto získala první povídka - Pražský biftek. Její začátek čtenáře naláká svou mírně strašidelnou atmosférou. Jak děj pokračuje, sílí v něm pocit, že tu něco není v pořádku. A má naprostou pravdu. O tom se ostatně každý přesvědčí na konci povídky... Mě osobně docela šokoval. Šlo o tak morbidní vyústění celé situace, navíc podané jen tak jakoby mimochodem, že to ve mě zanechalo rozporuplné pocity...

Finální týden

Veškeré přípravy maturitního plesu se blíží ke svému konci. Ostatně, na poslední zařizování máme už jen 8 pracovních dní. Zbývá docvičit předtančení, sehnat si na něj oblečení, dotisknout chybějící pozvánky, převzít od pošty zásilku nosů a konfetových děl. Pak taky musíme pozvat na ples každého z profesorského sboru, poplatit potřebné věci, zařídit dopravu do Chomutova, udělat výzdobu, den před konáním vše na Střelnici nanosit a naaranžovat, v pátek všechna naše vystoupení secvičit a hurá do akce. No... A to jsem ještě takovou polovinu věcí nenapsala, protože se jen můžu domnívat, co to všechno obnáší. Úkoly máme rozdělené. Já mám na starosti finance, ale třeba taková výzdoba nebo navržení pozvánek zabere neuvěřitelně času...
Snad ten ples aspoň bude stát za to, když už je s ním takové práce. ;-)

Minulou sobotu jsem "prodělala" testy NSZ a můžu se začít připravovat na další, březnový termín, protože výsledky dopadly podle mých očekávání. Verbální část mi nedělala problémy, ale přeto jsem se párkrát nechala nachytat. S analytickou částí jsem se statečně poprala a výsledkem je celkem slušné skóre. Nepočítám-li tu hnusnou první úlohu. =D Kamenem úrazu se pro mě stala ne nečekaně matematika. V testu ZSV jsem vsadila na svůj rozum a z 60 otázek měla správně 40. O body jsem ovšem přišla při strhávání za špatné odpovědi. Čili - o uspokojivější výsledky se můžu pokusit znovu na konci března.

Tuhle sobotu jsem si prodělala něco úplně jiného. Snad abych nevedla stereotypně nezajímavý život studenta, okořenil mi ho osud nemalými patáliemi ve vztazích.
Protože si ale myslím, že ty nejhorší zážitky by měl člověk pro klid své duše zapomenout, více se tím zaobírat nebudu.

Něco ze života

Když se dva spojí proti třetímu... (a tři proti čtvrtému)

Svěřovací nálada

Tak jsem se takhle k půlnoci dostala do svěřovací nálady a protože jistá osůbka moje rozpoložení tak docela nesdílela (odebrala se totiž v nejlepším na kutě), rozhodla jsem se, že aspoň oblažím několika slovy svůj blog.

Tedy, nemám v úmyslu zde zveřejňovat "historky z natáčení" ani moje povedené kousky. Vlastně, nenapadá mě nic smysluplného, co by se dalo v tuhle dobu rozebrat. Tak si alespoň shrnu události posledních dní, třeba se u něčeho zdržím déle a nevyjde ten dnešní příspěvek tak úplně do ztracena...

V tomhle týdnu vrcholilo ve škole přihláškové šílenství. Myslím, že termín "šílenství" je v tomhle případě nejvýstižnější. Všichni běhali po škole s béžovo-bílými přihláškami v ruce a mířili na jediné místo, totiž do kabinetu naší profesorky matiky (respektive výchovné poradkyně). Silně mi to připomínalo roj včel, který za neustálého bzukotu vlítával a vylítával z úlu. Z naší matikářky se tak najednou stala včelí královna a chtě nechtě se musela o všechny ty poletující včeličky postarat. Každý měl zásadní problém, nečekanou komplikaci nebo alespoň speciální dotaz.

Já jsem se tomu rojišti snažila co nejvíc vyhnout. Na své otázky jsem postupně nacházela odpovědi jinde. Ale přiznaně, aby to snad nevypadalo, že radami zkušených opovrhuji, také jsem si jednu speciální otázku připravila a do úlu zalétla. =)

Vytěsním-li ze své mysli odevzdávání přihlášek, víří mi hlavou ještě pár dalších věcí. Tou první je blížící se termín Národních srovnávacích zkoušek. Každým dnem se vrhám ke kaslíku a zprudka odmykám, abych vzápětí zjistila, že objednané sady testů ještě pořád nepřišly.

Beru zpátky... Do poštovní schránky se sice dívám, ale ani zdaleka to tak neprožívám. Nějaké testy už doma mám a s těmi si zatím vystačím. Důkladnou přípravu si nechávám na jarní prázdniny, které mi oficiálně (úderem 24. hodiny) začínají. To je mimochodem už za 8 minut.

A když opomenu i NSZ, pomyslím na zbylou fůru "pozemských" věcí. V úterý jsme dostali vysvědčení, které pro mě v důsledku již popsaných událostí poměrně ztratilo na důležitosti.

Zítra jsem plánovala cestu do Prahy na informační seminář, který pořádá Karlova univerzita (konkrétně obor Mediální a komunikační studia), ale nakonec z toho sešlo. Ostatně, přihlášku jsem už na daný obor stejně podala...

Teď lovím v paměti a neúspěšně se snažím zaměřit na nějakou další zmínění-hodnou informaci. Mám to! Maturitní ples - jak jsem na něj mohla zapomenout.... I tohle datum se nám blíží, ples se koná už za měsíc (29. 2.). Přípravy vrcholí. Zkoušíme předtančení, a protože nám onemocněla osoba jeho vymýšlením pověřená, dáváme ho dohromady samy. Zároveň si chystáme půlnočko a zařizujeme vše ostatní. Já se dnes účastnila "honu na sponzory," ale kromě několika kontaktů (i když nadějných) to nedopadlo nijak valně. Místo vyučování jsme dnes balily lístky do tomboly. Je to práce zdlouhavá a nevděčná, typická piplačka. Ale kupodivu mě to bavilo. =) Jakožto třídní pokladník mám pod palcem finance (v hovosti), a tak trávím čas tím, že přepočítávám štos tisícikorunových bankovek. Záviděníhodné, není-li pravda? Ovšem svou cenu to má, leží na mě veškerá zodpovědnost. ;-)

No vida, tak se něco ku napsání přece jen našlo. Snad bych ještě dodala, že úúúplně bokem stavím svoje vztahy s ostatními. S bráchou jsme teď nezvykle zadobře. A to stačila společná chuť na čokoládu, kvůli které dokonce (prvně v životě) umyl nádobí, a pak jedna hra plná blbnutí a skotačení, která nám vydržela poměrně dlouho. =)) S holkama ve škole vycházíme zpravidla v pohodě. Jen tu a tam (ale to se stává velmi zřídka) to někde maličko zadrhne. Naši se teď starají hlavně o ty přihlášky na školu, aby se vše poslalo, kdy má. A já... Já se cele oddávám pocitům bláznivé zamilovanosti, která ze mě stále ještě nevyprchala, a střídavě vroucí lásky. Mmm... Slovy to snad ani nelze popsat. Láska člověka pohltí. Polapí ho a stáhne někam hluboko, kde není důležité nic, jen ten druhý. Snad je to příliš zrádné, ale TAK krásné ! Asi jako tabulka čokolády, je hříšné si vzít, ale nelze tomu odolat. =)

Inu, to je mé finální doznání. Dnes už snad víc ani ťuk.

Méně znamená mnohdy více

V poslední době jsem si nejednou ověřila, že méně znamená mnohdy více...

Dlouho jsem dumala nad tím, jak by měly vypadat moje šaty na maturitní ples. Nakonec jsem si u švadleny ze všech úchvatných modelů nevybrala žádný. Místo toho jsem si vymyslela vlastní. Vsadila jsem na výrazný vzor svojí látky a střih zvolila úplně jednoduchý.

Když se schylovalo k páteční kontrolce z matematiky, s "hrůzou" jsem pozorovala kamarádku, jak už od úterka svědomitě počítá příklady. Já si k tomu sedla den předtím, prošla si typově pár příkladů, vypsala vzorečky a víc času tomu nevěnovala. Moje ne-úsilí se mi vyplatilo. Písemnou práci jsem psala s čistou hlavou. Z míry mě nevyvedly ani podivné výsledky a nakonec to dopadlo. ;-) Světe div se, dopadlo to tak, že jsem dostala jedničku.

Zbývaly mi tři dny do čtvrtka. Tři dny na to, abych vylepšila průměr v předmětech, kde to mám zapotřebí. Na poslední chvíli jsem si trochu zhoršila známku v němčině a chtěla se nechat vyzkoušet ze slovní zásoby, abych si jedničku uhájila. Taky jsem se nadrtila maturitní otázku z biologie, abych na semináři zaexcelovala. Byla jsem připravená povídat o trávicí soustavě (počínaje dutinou ústní a otvorem řitním konče). Mé plány ale vzaly za své s příchodem chřipkové epidemie. Místo vyběhávání a napravování na poslední chvíli jsem si tak dopřála neplánovanou dovolenou a strávila ten týden v posteli. Na jednu stranu jsem fyzicky odpadla a na tu druhou psychicky vypla. ;-) Přiznaně, vrcholem mojí týdenní činnosti byl referát na dějepis, na který bych (nebýt dobrých duší) docela zapomněla.

A přestože jsem neměla možnost zapojit se do toho vylepšovacího procesu, který teď cloumal mými spolužačkami, přiklonili se všichni profesoři k známkám lepším. =)

Takže... Abych to nějak v závěru shrnula. Někdy se člověk může přetrhnout úplně zbytečně, protože:

"Méně znamená mnohdy více."

Škytavka

Před chvílí jsem se zařekla, že zkusím něčím kloudným přispět. Přihlásila jsem se na blogspot a dumala nad dnešním tématem. Nic mě ale nenapadlo... Když jsem své úsilí začala vzdávat a chystala se dělat něco pořádnějšího, přepadlo mě škytání. Nuže proč ne. Tak se na to škytání podívejme pěkně zblízka.

Definice

Odborný termín pro škytavku pochází z latiny a zní singultus. V podstatě jde o náhlé a prudké stahy bránice vyvolané drážděním bráničního nervu nebo podrážděním mozkových center. Stahy bránice vedou k prudkému nasávání vzduchu do plic a ten při průchodu hrtanem způsobí prudké uzavření, čímž vzniká typický zvuk. Jednoduše to můžeme vysvětlit jako křeč bránice. Škytavka se často dostaví při přeplnění žaludku, hltání, pití alkoholu, nebo rozčilení. Vzácněji, jde-li o plicní onemocnění, brániční kylu či nádory.

Návody osvědčené i lidové

V každé rodině jistě existuje zaručený recept na zbavení se škytavky - zacpání nosu, zadržování dechu, zajídání chlebem, tahání za ucho nebo zvednutí levé ruky a pravé nohy.

Lékaři doporučují dýchat pár minut do papírového sáčku. Osvědčila se taky metoda, kdy člověk zadrží dech, přitom se napije a pomalu polyká. Na někoho zase platí léčba náhlým leknutím.

Rekordy

Jistý čtyřiadvacetiletý mladík, Chris Sands z Anglie, trpěl nepřetržitým škytáním celých 11 měsíců. Nezabral žádný léčebný postup, nakonec nad ním lékaři zlomili hůl.

V roce 2007 "zabodovala" patnáctiletá Američanka Jennifer Meeová. Začala škytat v lednu, pak měla na začátku března malou přestávku a za měsíc začala škytat zase. Její rodiče i lékaři byli bezradní. Dívka škytala v bdělém stavu až padesátkrát za minutu. Nakonec porucha zcela spontánně odezněla.
Jako oficiální rekord ve škytání je v Guinnessově knize zapsán Charles Osborne z Anthonu v Iowě, který škytal bez přestávky od roku 1922 až do roku 1990, tedy 68 let.

No... Než jsem článek dopsala, škytání mě přešlo samo od sebe. Bohudík. Abych to ještě okořenila, přihazuji ani ne pětiminutový klípek. Kdo sledoval SuperMax, ten pozná. =)

Dodatečně o konci roku

Zdá se mi, že nadešel čas, abych svůj blog opět obohatila o nějaký ten článek. Už jsem snad překonala nechuť čímkoli přispět a můžu se tedy dodatečně vyjádřit ke konci roku..

Těsně před Štědrým dnem jsem s kýmsi řešila téma Vánoc a nemohla jsem se zbavit vtíravého pocitu falše a přetvářky ze strany lidí.. ale nejen kolem mne. O Vánocích se najednou všichni chovají neskutečně mile a zdvořile. Vše je najednou možné a všechno jde. Střídalo se u mě znechucení z toho, že se jindy nabubřelý člověk zeširoka usmívá a lítost nad tím, že to tak vypadá jen kvůli jednomu svátku.

Pak jsem se ale do té vánoční nálady vpravila taky a nakonec si svátky příjemně vychutnala. Pár dní jsem strávila v domku u babičky, popíjela s ní oříškový likér a naposledy si užívala pobyt mezi těmito zdmi, protože letos by už konečně mělo dojít ke stěhování k nám do Chomutova. Přijde mi líto, že se ho vzdávají, když mu děda věnoval tolik let práce, úslilí a lásky. Tak jsem si ten dům oblíbila.. Návštěva téhle babičky pro mě vždycky byla spojená s posezením v altánku a kocháním se krásně udržovanou zahrádkou, čtením, v létě grilováním a v zimě babičky výbornou kuchyní.

Když už jsme byli celá rodina v Teplicích, navštívili jsme třetího dědu. Rozebralo se téma připravených reforem, zejména té ve zdravotnictví, protože se potýkají především se zdravotními problémy. A jak jednou přišla řeč na politiku, už u ní taky zůstalo. Nakonec jsem odcházela rozčarovaná a když jsem to všechno pohromadě slyšela, chtělo se mi odstěhovat se na lidmi dosud neobjevený ostrov. No, radši se k tomu ani nebudu vyjadřovat.

Z očekávané návštěvy mi sešlo, a tak jsem Silvestr oslavila ve společnosti mých kamarádek. Ze začátku se oslava nesla v duchu poklidném, ale s přibývajícím časem, rostlo i naše veselí. Vyprávěly jsme si spoustu zábavných historek a prosmály se až k půlnoci. Mně se mezitím podařilo zapálit ubrousek, který se mým přičiněním dostal do kritické blízkosti hořící svíčky a nečekaně vzplál. Já jsem usoudila, že bude nejlepší, když ho na skleněném talířku necháme dohořet. Ale oduševnělá kamarádka mi chvatně přispěchala na pomoc a zpola shořelý ubrousek umlátila jídelním lístkem. Takže to dobře dopadlo. Než odbyla dvanáctá, přesunuly jsme se na náměstí. Připily jsme si Tokajem přímo z láhve, pozorovaly ohňostroj a už prvních pár minut v novém roce jsme udělaly jeden dobrý skutek. Zjistily jsme základní nedostatek ve výchově právě té "oduševnělé" a naučily ji používat frkačku.