Svěřovací nálada

Tak jsem se takhle k půlnoci dostala do svěřovací nálady a protože jistá osůbka moje rozpoložení tak docela nesdílela (odebrala se totiž v nejlepším na kutě), rozhodla jsem se, že aspoň oblažím několika slovy svůj blog.

Tedy, nemám v úmyslu zde zveřejňovat "historky z natáčení" ani moje povedené kousky. Vlastně, nenapadá mě nic smysluplného, co by se dalo v tuhle dobu rozebrat. Tak si alespoň shrnu události posledních dní, třeba se u něčeho zdržím déle a nevyjde ten dnešní příspěvek tak úplně do ztracena...

V tomhle týdnu vrcholilo ve škole přihláškové šílenství. Myslím, že termín "šílenství" je v tomhle případě nejvýstižnější. Všichni běhali po škole s béžovo-bílými přihláškami v ruce a mířili na jediné místo, totiž do kabinetu naší profesorky matiky (respektive výchovné poradkyně). Silně mi to připomínalo roj včel, který za neustálého bzukotu vlítával a vylítával z úlu. Z naší matikářky se tak najednou stala včelí královna a chtě nechtě se musela o všechny ty poletující včeličky postarat. Každý měl zásadní problém, nečekanou komplikaci nebo alespoň speciální dotaz.

Já jsem se tomu rojišti snažila co nejvíc vyhnout. Na své otázky jsem postupně nacházela odpovědi jinde. Ale přiznaně, aby to snad nevypadalo, že radami zkušených opovrhuji, také jsem si jednu speciální otázku připravila a do úlu zalétla. =)

Vytěsním-li ze své mysli odevzdávání přihlášek, víří mi hlavou ještě pár dalších věcí. Tou první je blížící se termín Národních srovnávacích zkoušek. Každým dnem se vrhám ke kaslíku a zprudka odmykám, abych vzápětí zjistila, že objednané sady testů ještě pořád nepřišly.

Beru zpátky... Do poštovní schránky se sice dívám, ale ani zdaleka to tak neprožívám. Nějaké testy už doma mám a s těmi si zatím vystačím. Důkladnou přípravu si nechávám na jarní prázdniny, které mi oficiálně (úderem 24. hodiny) začínají. To je mimochodem už za 8 minut.

A když opomenu i NSZ, pomyslím na zbylou fůru "pozemských" věcí. V úterý jsme dostali vysvědčení, které pro mě v důsledku již popsaných událostí poměrně ztratilo na důležitosti.

Zítra jsem plánovala cestu do Prahy na informační seminář, který pořádá Karlova univerzita (konkrétně obor Mediální a komunikační studia), ale nakonec z toho sešlo. Ostatně, přihlášku jsem už na daný obor stejně podala...

Teď lovím v paměti a neúspěšně se snažím zaměřit na nějakou další zmínění-hodnou informaci. Mám to! Maturitní ples - jak jsem na něj mohla zapomenout.... I tohle datum se nám blíží, ples se koná už za měsíc (29. 2.). Přípravy vrcholí. Zkoušíme předtančení, a protože nám onemocněla osoba jeho vymýšlením pověřená, dáváme ho dohromady samy. Zároveň si chystáme půlnočko a zařizujeme vše ostatní. Já se dnes účastnila "honu na sponzory," ale kromě několika kontaktů (i když nadějných) to nedopadlo nijak valně. Místo vyučování jsme dnes balily lístky do tomboly. Je to práce zdlouhavá a nevděčná, typická piplačka. Ale kupodivu mě to bavilo. =) Jakožto třídní pokladník mám pod palcem finance (v hovosti), a tak trávím čas tím, že přepočítávám štos tisícikorunových bankovek. Záviděníhodné, není-li pravda? Ovšem svou cenu to má, leží na mě veškerá zodpovědnost. ;-)

No vida, tak se něco ku napsání přece jen našlo. Snad bych ještě dodala, že úúúplně bokem stavím svoje vztahy s ostatními. S bráchou jsme teď nezvykle zadobře. A to stačila společná chuť na čokoládu, kvůli které dokonce (prvně v životě) umyl nádobí, a pak jedna hra plná blbnutí a skotačení, která nám vydržela poměrně dlouho. =)) S holkama ve škole vycházíme zpravidla v pohodě. Jen tu a tam (ale to se stává velmi zřídka) to někde maličko zadrhne. Naši se teď starají hlavně o ty přihlášky na školu, aby se vše poslalo, kdy má. A já... Já se cele oddávám pocitům bláznivé zamilovanosti, která ze mě stále ještě nevyprchala, a střídavě vroucí lásky. Mmm... Slovy to snad ani nelze popsat. Láska člověka pohltí. Polapí ho a stáhne někam hluboko, kde není důležité nic, jen ten druhý. Snad je to příliš zrádné, ale TAK krásné ! Asi jako tabulka čokolády, je hříšné si vzít, ale nelze tomu odolat. =)

Inu, to je mé finální doznání. Dnes už snad víc ani ťuk.