Ne. Nečekejte, že dnešní příspěvek bude o mé lásce. Nezačnu si tu vylévat rozbolavělé srdce, ani psát rozvleklé úvahy o pomíjivosti lidských citů... Dnes ne. ;-)
V názvu pro dnešní příspěvek se ocitl titul knížky Jana Pelce. Jde o útlou knížečku - sbírku 7 krátkých (zato velmi pikantních) povídek, která je v závěru doplněná o jakousi převyprávěnou pohádku. Když jsem si v regálu procházela knížky tohohle autora, zaujala mě svým symplatickým vzhledem (rozsah 55 stran a velikostí o trochu větší než peněženka). Tak útlá knížka může být známkou toho, že její autor neměl dostatek fantazie, nebo (a na to jsem si v tomhle případě vsadila) jde o dílo vskutku vytříbené.
Mě si naprosto získala první povídka - Pražský biftek. Její začátek čtenáře naláká svou mírně strašidelnou atmosférou. Jak děj pokračuje, sílí v něm pocit, že tu něco není v pořádku. A má naprostou pravdu. O tom se ostatně každý přesvědčí na konci povídky... Mě osobně docela šokoval. Šlo o tak morbidní vyústění celé situace, navíc podané jen tak jakoby mimochodem, že to ve mě zanechalo rozporuplné pocity...
Žádné komentáře:
Okomentovat