středa 2. ledna 2008

Dodatečně o konci roku

Zdá se mi, že nadešel čas, abych svůj blog opět obohatila o nějaký ten článek. Už jsem snad překonala nechuť čímkoli přispět a můžu se tedy dodatečně vyjádřit ke konci roku..

Těsně před Štědrým dnem jsem s kýmsi řešila téma Vánoc a nemohla jsem se zbavit vtíravého pocitu falše a přetvářky ze strany lidí.. ale nejen kolem mne. O Vánocích se najednou všichni chovají neskutečně mile a zdvořile. Vše je najednou možné a všechno jde. Střídalo se u mě znechucení z toho, že se jindy nabubřelý člověk zeširoka usmívá a lítost nad tím, že to tak vypadá jen kvůli jednomu svátku.

Pak jsem se ale do té vánoční nálady vpravila taky a nakonec si svátky příjemně vychutnala. Pár dní jsem strávila v domku u babičky, popíjela s ní oříškový likér a naposledy si užívala pobyt mezi těmito zdmi, protože letos by už konečně mělo dojít ke stěhování k nám do Chomutova. Přijde mi líto, že se ho vzdávají, když mu děda věnoval tolik let práce, úslilí a lásky. Tak jsem si ten dům oblíbila.. Návštěva téhle babičky pro mě vždycky byla spojená s posezením v altánku a kocháním se krásně udržovanou zahrádkou, čtením, v létě grilováním a v zimě babičky výbornou kuchyní.

Když už jsme byli celá rodina v Teplicích, navštívili jsme třetího dědu. Rozebralo se téma připravených reforem, zejména té ve zdravotnictví, protože se potýkají především se zdravotními problémy. A jak jednou přišla řeč na politiku, už u ní taky zůstalo. Nakonec jsem odcházela rozčarovaná a když jsem to všechno pohromadě slyšela, chtělo se mi odstěhovat se na lidmi dosud neobjevený ostrov. No, radši se k tomu ani nebudu vyjadřovat.

Z očekávané návštěvy mi sešlo, a tak jsem Silvestr oslavila ve společnosti mých kamarádek. Ze začátku se oslava nesla v duchu poklidném, ale s přibývajícím časem, rostlo i naše veselí. Vyprávěly jsme si spoustu zábavných historek a prosmály se až k půlnoci. Mně se mezitím podařilo zapálit ubrousek, který se mým přičiněním dostal do kritické blízkosti hořící svíčky a nečekaně vzplál. Já jsem usoudila, že bude nejlepší, když ho na skleněném talířku necháme dohořet. Ale oduševnělá kamarádka mi chvatně přispěchala na pomoc a zpola shořelý ubrousek umlátila jídelním lístkem. Takže to dobře dopadlo. Než odbyla dvanáctá, přesunuly jsme se na náměstí. Připily jsme si Tokajem přímo z láhve, pozorovaly ohňostroj a už prvních pár minut v novém roce jsme udělaly jeden dobrý skutek. Zjistily jsme základní nedostatek ve výchově právě té "oduševnělé" a naučily ji používat frkačku.

Žádné komentáře:

Okomentovat