Čakry

Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají výraz "čakra" pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat.
Tradičně se uvádí 7 hlavních čaker. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava.

První čakra (Muladhara) se též nazývá základní čakra nebo čakra kořene.

Barva: červená

Element: Země

Smyslová funkce: čich

Základní princip: tělesná vůle - Být

Základní čakra nás spojuje s fyzickým světem. Při správné funkci nás obdarovává pozitivním přístupem k životu. Dává sílu prosadit se a vytrvat. Je-li otevřená, přináší spokojenost, stabilitu a vnitřní sílu. Naopak při chybné funkci krouží člověk jen kolem peněz, jídla a sexu. Léčbu vám usnadní sama příroda. Pozorujte krvavě rudé slunce. Zkuste se posadit s překříženýma nohama na příjemné místo na holé zemi a vědomě dýchejte všechny vůně kolem sebe.

Druhá čakra (Svadhisthana) se též nazývá sakrální čakra nebo centrum kříže.

Barva: oranžová
Element: voda
Smyslová funkce: chuť
Základní princip: tvořivé rozmnožování Bytí

Druhá čakra je centrem původních, nefiltrovaných emocí, sexuálních energií a tvořivých sil. Zásadním způsobem ovlivňuje mezilidské vztahy. Umožňuje nám být k druhému pohlaví přímý a otevřený. Disharmonická funkce má za následek nedostatek sebeúcty, neprůchodnost emocí a sexuální chladnost. Druhou čakru oživuje měsíční světlo a kontakt s čistou vodou.

Třetí čakra (Manipura) se též nazývá čakra solar plexu nebo čakra pupku.

Barva: žlutá až zlatožlutá

Element: oheň

Smyslová funkce: zrak

Třetí čakra je centrem síly. Představuje také sídlo emocí - hněvu, strachu, viny, žárlivosti, sobectví, nezdravých tužeb. Třetí čakrou vstupujeme do aktivního vztahu ke třetím lidem. Je to oblast, ze které vychází z našeho těla emoční energie. Odtud, jsou řízeny sympatie a antipatie, schopnost trvalých vazeb a mezilidské vztahy. Pokud je v pořádku, cítíme se svěže, radostně a vnitřně naplněni. Čakrou solar plexu vnímáme vibrace lidí v okolí. Při chybné funkci se soustředíme na ovlivňování známých svými názory. Pomoci nám může pozorování sluncem ozářeného pole zralého obilí nebo řepky.

Čtvrtá čakra (Anahata) se též nazývá čakra srdce nebo srdeční centrum.

Barva: zelená, růžová, zlatá

Element: vzduch

Smyslová funkce: hmat

Základní princip: odevzdanost

Čtvrtá čakra nám dává schopnost soucítit, naladit se na druhé a prožívat. Je-li čakra srdce otevřená, vyzařuje přirozené teplo a veselost. Disharmonie přináší nutkání být mocný a silný. Lidé nejsou schopni přijímat lásku a jsou snadno zranitelní. Pokud jsou jejich city odmítnuty, hluboce je to raní. Útěchu najdete při procházkách v nedotknuté přírodě.

Pátá čakra (Višuddha) se též nazývá krční čakra nebo komunikační centrum.

Barva: světle modrá, stříbrná, zelenavě modrá

Element: éter

Smyslová funkce: sluch

Základní princip: rezonance s Bytím

Pátá čakra je centrem vyjadřovacích schopností a inspirace. Slouží jako most mezi myšlením a cítěním, mezi impulzy a reakcemi na ně. Přes krční čakru vyjadřujeme všechno, co v nás žije - smích, pláč i vztek. Díky ní můžeme ukázat slabosti i sílu. Zablokování se projevuje zadržovanými emocemi. Řeč je neuhlazená a hrubá. Lékem je jasná a čistá obloha. Stačí se natáhnout do trávy a své tělo otevřít nebi.

Šestá čakra (Adžňa) se též nazývá čakra čela, třetí oko, oko moudrosti nebo příkazová čakra.

Barva: indigově modrá, žlutá, fialová

Smyslová funkce: všechny smysly i nadsmyslové vnímání

Základní princip: poznání Bytí

Šestá čakra dovršuje vědomé vnímání bytí. Je to sídlo vyšších duchovních sil, intelektuálních schopností rozlišování, paměti, vůle. Fungující čakra se projevuje jasnozřivostí, cítěním v určitých úrovních a vhledem do jiných dimenzí skutečnosti, například při meditaci nebo ve snu. Při disharmonii uznává člověk jenom věci pochopitelné a vědecky ověřitelné. Pokud je tok čakrou výrazně omezený, vnímáme pouze vnější, hmatatelný svět. Třetí oko probudíte pozorováním temně modré noční oblohy.

Sedmá čakra (Sahasrara) se též nazývá korunní čakra nebo čakra temene hlavy.

Barva: fialová, bílá a zlatá
Základní princip: čiré Bytí

Sedmá čakra je sídlem nejvyšší dokonalosti. Podobně jako je v bílém světle obsaženo celé barevné spektrum, obsahuje i nejvyšší čakra všechny energie nižších center. Nedochází v ní k blokádám ve vlastním slova smyslu, může být jenom více nebo méně vyvinutá. Tehdy vás neustále přemáhá pocit oddělenosti od života a bytí, pronásleduje vás strach. Pro povzbuzení zkuste vystoupat na vrchol kopce nebo hory a užívat si prostor nad i před vámi.

Životní moudro

Dnes jsem měla to ohromné štěstí, že jsem na internetu potkala jistou osobu, která mi pomohla přehodnotit svůj dosavadní způsob života.

Už od neděle marodím a poslední dobou si horko těžko sháním zábavu. Dnes jsem šla na chat do místnosti, kde si všichni píšou anglicky a rozhodla se pilovat svojí angličtinu. Tak jsem celé odpoledne s jedním příjemným mladíkem pilovala a pilovala a teď večer došlo na téma vztahy. Spontánně jsme přešli do češtiny a já mu začala líčit svojí situaci... totiž že mám stále problém najít si někoho hodného na vážnější vztah, že od začátku prázdnin se hrozně upínám na možnost, že si někoho do konce prázdnin najdu, že hledám všude, chodím ven s klukama z chatu, s kámoškama a tvářím se hrozně mile...

Jeho slova:

Je až neskutečně příjemné najít někoho, s kým se cítíš absolutně spřízněně a to oboustranně... Je to něco, co tě absolutně naplní tím, že víš, že tvá "ideální" protistrana existuje, dá se najít...

Když někoho potkáš a dáš mu šanci, aby se uvolnil a nic na tebe neměl čas hrát, předstírat a jenom se bavíte jako "kámoši", zjistíš mnohem snáz, jaký kdo doopravdy je...

Platí možná matematický vzorec: čím víc hledáš > tím víc tě výsledek zklame.

Prostě přirozená a nenucená cesta je ta správná. Jenom to chce "nehledat".

Vzala jsem si to k srdci a cítím se vnitřně vyrovnaná, uspořádaná, prostě celkově spokojená. Stále věřím tomu, že jsme byli stvořeni pro lásku, ale nyní mě hřeje zpátky získaný poznatek, že ji nemáme chtít za každou cenu, ona si nás sama najde, když to nejmíň čekáme.

Za to životní moudro N E H L E D A T, bych dotyčnému "starému vlku" (jak se sám otituloval =D ), chtěla skutečně poděkovat.

English-camp

Na přelomu července a srpna jsme byly s Káťou na english-campu. English-camp je vlastně takový "tábor s Amíkama". Když jsme už ve větším houfu dorazili na místo (šlo o takový penzion, kde jsme byli ubytovaní), hned mě překvapilo, jak se všichni vítají a objímají. Dokonce i mě s Káťou všichni s úsměvem od ucha k uchu zdravili, jako by šlo o staré přátele. Překvapilo mě, jak byli všichni usměvaví, přátelští, tak otevření a upřímní! S tím se v Čechách člověk jen tak nesetká. Tady jsou lidé většinou zamračení, nevlídní a zahledění do sebe. Je to škoda, ale s tím nic nenadělám…

Významný den

Pondělí 17.7. byl pro mě významný den hned z několika důvodů. Za prvé jsem se dozvěděla datum, kdy mi sundají rovnátka. Což je pro mě úžasná zpráva, když se s nima otravuji už přes dva roky. Za druhé jsme tohle odpoledne odjížděly s Jančou na chatu. Jen si to představte: poklidný týden strávený na chatě jen ve společnosti kamarádky a jejího trhlého psiska. :-P Kdo by se netěšil, že? Taky jsme si to patřičně užily. Jediné, co nám křížilo plány, bylo to nesnesitelné horko a dusno. Nutné procházky (kvůli venčení Jessiny) jsme tudíž omezily jen na hoďku v podvečer. Ale i tak jsme se vracely zničené. Tedy nejvíc jsem byla zničená já, po předchozím týdnu lenošení a nic nedělání. =D No a třetím důvodem byl potěšující fakt, že jsem ten den měla svátek. I když pár lidem trvalo, než si to uvědomili, a tak poslední gratulaci prostřednictvím sms jsem dostala až ve středu. =)

Moje plány na prázdniny

Jelikož jsem celý školní rok strávila učením a úkoly, rozhodla jsem se, že prázdniny si maximálně užiju. Ale neprolenoším.

V první řadě jsem začala obohacovat svůj život o nové známosti s vizí, že třeba narazím i na nějakého fajn kluka... Kdybych na něj nenarazila, bude mě aspoň hřát vědomí toho, že mám pár nových přátel.

Jako druhý úkol jsem si vytyčila v hojné míře čtení. Během školy jsem jen horko těžko stíhala číst všechnu předepsanou povinnou četbu, nemluvě o četbě dobrovolně-povinné. Takže letní prázdniny se zdály být pro trávení volných chvil u vody s knížkou v ruce naprosto ideální.

Za třetí jsem chtěla uskutečnit důkladný úklid pokoje, který plánuji už od Vánoc. Předělávali jsme totiž pokojík. Tmavo-zeleně natřenou palandu jsme vyměnili za dvě od stropu zavěšené a do panelu ukotvené postele ve tvaru L. Na první pohled starý a už notně oprýskaný nábytek (skříně ještě po prababičce z Tábora) jsme nahradili novým ze světlého buku. Můj tmavě hnědý kancelářský stůl na čtyřech úzkých kovových nožkách jsem s radostí zavrhla a nadšeně přivítala 2 metry dlouhý a velmi prostorný rohový stůl s dodatečně přidělanou poličkou na drobnosti. Volný prostor pod postelemi vyplnil modře polstrovaný gauč s oživujícím žlutým vzorem. Protože je bráška šachista, pořídili jsme si čtvercový stolek ve velikosti šachovnice a umístili ho vhodně před gauč. Snad bych se ještě zmínila o vysoké a úzké knihovně, která nenápadně vyplňuje prostor mezi mezi mojí postelí a mým stolem. Takže abych to shrnula, ráda bych si přerovnala oblečení, které se mi zatím nehezky kupí v nových skříních a pak se hned vrhla na knihovnu. Představuji si ji srovnanou podle abecedního pořádku jmen autorů.

Tři úkoly na dva měsíce prázdnin myslím bohatě stačí, proto se už teď nebudu zdržovat psaním a jdu si ještě přečíst pár kapitol jedné detektivky od Agathy Christie. Mimochodem to byl úkol z poslední hodiny angličtiny. ;-)

První týden

První týden prázdnin jsem společně s mamkou a bráchou strávila u babičky v poklidné vesničce kousek za Teplicemi... Respektive jsem se 7 dní nudila na jistém bohem zapomenutém místě a nepřetržitě si lezla s mamkou na nervy.

Jedinou útěchou a příjemným zpestřením mi byla četba. Konečně jsem se po tak dlouhé době dostala k 6. dílu známé knížky J.K.Rowlingové a mohla jsem popustit uzdu své fantazii ve světě čar a kouzel. =) Ovšem teď si dělám zálusk na jednu knížku, které jsem si všimla v knihovně mojí kamarádky. Určitě se tu o ní někdy v budoucnosti zmíním. Týká se totiž posmrtného života.

Poslední školní den

Stejně jako loni, i letos byl poslední školní den doprovázen deštěm. Takže místo toho, abych se radovala ze začínajících prázdnin a užívala si krásný letní den, brodila jsem se loužemi s deštníkem v ruce a měla stejně pochmurnou náladu jako bylo počasí...

Ale protože se snažím na všem vidět něco pozitivního - aspoň, že nepadaly kroupy (jako tuhle, když byl taťka na tenisovém utkání u známého).

Zvláštní změny v chování

Uběhl skoro týden a mě až dnes (jsou to asi 3 minuty) napadlo jedno zajímavé téma... A to zvláštní změny v chování mých rodičů (tedy zejména mamky).

Už od první třídy jsem měla nastolený určitý řád a pravidla. Ve všední dny jsem měla přesně danou dobu, kdy jsem chodila spát a neexistovalo přemlouvání. Úkoly jsem si musela plnit svědomitě, hračky uklízet pečlivě a chovat se slušně. Když se náhodou stalo, že jsem schytala pětku, šlo se mi domů s těžkým srdcem... A dodnes si pamatuji, jak jsem snad ještě v osmé třídě běžela po příchodu domů umýt nádobí, abych to nějak vykompenzovala.

Dnes studuji na střední škole, žákovská knížka je - díkybohu - minulost a pravidla jsou o hodně mírnější. Na jednu stranu jsem ráda. Přece jen jsem už ve věku, kdy sama dokážu odhadnout, jak špatně se mi bude ráno vstávat. Ovšem na stranu druhou se tato hodně mírná pravidla uplatňují i na mého o sedm let mladšího bráchu Radka. Spát často chodí, až když já mamku "vyburcuju". Před tátou mu mnohdy stačí nasadit psí oči a už se může dívat až do prvního poločasu. Nechci, aby to vypadalo, že mu ten první poločas závidím, ale u mě nebyly žádné vyjímky. Ani fotbalové utkání, které je mimochodem Radkovi během dne naprosto ukradené.

Teď jsem se ale rozepsala z cesty... Původně jsem chtěla reagovat na mamčino chování, které mě tak překvapilo. Ještě minulý měsíc bych považovala za ztrátu času chodit za ní s tím, jestli by mě nenechala doma. Vždyť se jí nikdy nelíbilo ani to, že zůstávám doma, i když mě bolí břicho... Až do minulého týdne jsem se domnívala, že na to má stejný názor. Dnes jsem se ale nestačila divit. V pondělí a úterý jsem nebyla ve škole a dnes jsem ji musela doslova přesvědčovat o tom, že bych se do školy měla ještě aspoň jednou před vysvědčením podívat. Nechápala, proč jsem si škrtla už napsanou omluvenku a říkala, ať zůstanu doma. Vážně jsem chvíli nevěřila vlastním uším, jestli to skutečně slyším od mojí zásadové mamky, která nesnáší naprosto nic, co by zavánělo záškoláctvím, lemplářstvím či ulejváním.

Nejspíš v tom hraje roli konec roku, ale možná ji změna práce vážně změnila. To se ostatně pozná v září. =D

Zákeřný vpadlík

Jako každý čtvrtek se po poslední hodině nás šest dojíždějících sešlo ve vlaku. Jako každý čtvrtek bychom si povídáním krátily cestu a v Chomutově se rozloučily s tím, že já jediná zůstávám ještě jednu zastávku ve vlaku. Dnes tomu bylo ovšem jinak. Nejeli jsme ani 10 minut, když Petra vytřeštila oči a ukázala kamsi za Kláru, která seděla hned naproti ní. Během pár vteřin jsem i já (sedící nejdál) zjistila příčinu jejího zděšení... Hned vedle Kláry se odkudsi zákeřně snesl středně velký černý pavouk. V naší šestce propukl zmatek. Psychicky nejhůř na tom ale byla Petra, ta má totiž z pavouků, byť sebemenších, panickou hrůzu. Vypadala, že radši vyskočí za jízdy z vlaku, než se přiblíží k tomu odpornému monstru... K obrovskému překvapení všech se ten malý neřád rozeběhl přímo k ní a ... popřel všechna tvrzení o tom, že pavouci neprovozují banji-jamping. Protože zavěšený na pavučině na Péťu skočil.
Naštěstí Petřin úhybný manévr byl dostatečně rychlý a pavouk tak nakonec skončil zpola rozšlápnutý na zemi, zpola na její botě. Nemohla jsem si pomoct, ale okamžitě jsem propukla v hurónský smích. Jakoby to ten pavouk věděl a šel najisto. =D
Takže: jistě jste už mnohokrát slyšeli větu, že pokud se bojíte velkých psů, neměli byste svůj strach dávat najevo, protože ho psi vycítí... Já bych jí ovšem chtěla po dnešní příhodě rozšířit i na další živočišný druh, na pavouky. =D

Aprílové počasí

Ačkoli jsem už ráno nevěděla, co je za den, odpoledne jsem byla naprosto zmatená...

Podle plánu jsme se s Káťou stavily u mě doma pro brášku a pak se vydali na Kamenčák - ohlédnout se po nějaké té brigádě na léto. Ale počasí se asi zbláznilo. Když jsme vyšli před dům, spustil se ohromný déšť. Vzala jsem tedy zpátečku a skočila si pro deštník. Ale než jsem výtahem dojela do 7. patra, odemkla dva zámky a stejnou cestou se vrátila zpět, svítilo opět sluníčko a na chodníku po předchozí spršce ani stopy... Tak jsem si to tak vykračovala s velkým neskladným deštníkem v ruce za toho největšího horka a připadala si jako naprostý blázen. Než jsme dorazili na Kamenčák, stihli jsme aspoň 5x namoknout, protože o přeháňkách se nedá mluvit. Vždycky začalo pršet a jakoby si to počasí rozmyslelo, v tu ránu bylo nádherně...

A pak se mi divte, když si myslím, že je 1.dubna!