A jedeme dál

Tak je na čase přihodit něco veselejšího. =)
Můžu třeba zmínit, kdy jsem se naposledy výborně bavila. Třeba včera na letňáku to nemělo chybu. Dostavil se nás nakonec hojný počet - plných 7 lidí. A na čem, že jsme to byli?

Takhle to končí

Konec školního roku byl předznamenán řadou nepříjemných událostí...

Někdo se zlomil pod náporem vlastní píle a ctižádosti. Někdo se doma dusil v nesnesitelné atmosféře a neustále bojoval s nepřízní rodiny, která si neodpustila žádnou příležitost, jak znechutit život.

A já... já jsem se sužovala kvůli záležitostem srdečním. Pukalo mi srdce, když jsem na to myslela. Ale nedalo se nemyslet. Situace se hrotila a zostřovala. S každým dalším dnem vzdálenost mezi námi rostla a rostla.

Tak moc jsem potřebovala, aby stál při mě... A přitom mi nezbylo, než zarmouceně sledovat, jak se vzdaluje. Nevěděl, kam míří a na volání neslyšel. Dlouho trvalo, než si všiml, že já už dávno nejdu po jeho boku. Teď stojím vzadu a s rozervaným srdcem si uvědomuji, že jen těžko to vrátíme zpět.

Zdá se, že tahle kapitola je u konce...

Poupě

Její srdce jsou růžové okvětní plátky. Tolik touží se rozvinout pod doteky lásky... Zcela se oddat tomu citu ze všech nejvznešenějších... Proč jen ty doteky nepřichází? Proč nepřichází ani od něj? Stále ji vidím jako nerozvinuté poupě. Jak dlouho musí květina čekat, než přiletí čmelák a měkce dosedne, jako na hebkou podušku, do jejího středu? Jak dlouho musí ještě tohle rozbolavělé poupě pozorovat jiné... láskou opylované květiny?

Střípky

... aneb řečeno ústy milované osoby

"Dva lidé jsou jako množiny, které jsou v průniku ... Něco je jen tvé, něco je jen mé a spoustu toho máme dohromady."

"Srdce je zakletý anděl v těle. Snad hledá zase jen anděla v jiném, který by je vysvobodil."

Wohnout - Ó Gramofón

Otevřeno

I Chomutov konečně ožil ! Tenhle víkend se konal Divadelní a hudební festival Otevřeno. Nabídka divadelních a hudebních představení byla pestrá, a tak jsem si vybrala jen to, co mě skutečně zaujalo.
V pátek jsme s holkama slavily v čajovně všechno možné... Péťa 18. narozeniny, Káťa řidičák, Andy cestu do Austrálie, já svůj život a zbytek si taky něco našel. No a v průběhu večera jsem se dostala i na náměstí, abych si poslechla Gaiu Mesiau. Muzika to byla vážně strhující a anglické texty prokládané čestinou neměly chybu. Chtěly jsme se ještě podívat do Kulisárny na Mňágu a Žďorp, ale nekonečná fronta nás odradila, takže zůstalo u postávání nedaleko s kelímkem točeného v ruce.
V sobotu mě zase Péťa vytáhla na koncík Wohnoutů. Tahle skupina mě ze začátku moc nenadchla, ale po živém vystoupení jsem změnila názor o 180°. Dvěma slovy - hráli peckově. ;-)