
"Teď, když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné ...
... naučit se žít na zemi jako lidé." George Bernard Shaw
pátek 20. října 2006
středa 4. října 2006
Denní sny
Přečetla jsem několik knih s duchovním a psychologickým zaměřením, jejichž hlavní myšlenkou bylo uvědomění si podstaty lidského Bytí. Já bych se ale chtěla zmínit o jedné z mnoha dalších pozoruhodných myšlenek. V posledních dnech mne totiž okolní působení nutí přemýšlet nad sny...
Nemám ale na mysli sny obvyklé, které se nám zdají v noci, nýbrž "sny denní" (jak bylo trefně označeno v jedné takovéto knize). Jsem přesvědčena, že tyto "denní sny" sníte i vy, jen jste se ještě nesetkali s tím, že by je někdo pojmenoval a popsal. Lidská mysl má mnoho zákoutí, pro která ani nemohu použít konkrétní název - žádný totiž nemají. Ale zpět ke snům; nevím, jak to vnímají ostatní lidé, ale pokusím se vám nastínit moje vlastní zážitky a pocity...
Seděla jsem v obýváku, zachumlaná do deky a snažila se učit. Ani nevíte, jakou mi dalo práci plně se soustředit na Nauku o zvukové stránce jazyka a vštípit si alespoň význam slov fonetika, fonologie a foném, než se mi myšlenky rozlétly všemi směry. Zrak se mi rozostřil natolik, že se jednotlivá slova slila v jednu černou šmouhu a dohadování mamky s taťkou ke mně doléhalo už jen z dálky, přes jakousi clonu. To byla ta příhodná chvíle. Nalézala jsem se ve zvláštním rozpoložení, kdy moje smysly byly rozostřené a má mysl se toulala někde jinde. Zřejmě jsem tak poskytla svému mozku dostatečný prostor, aby mi pustil krátký střih. Řádově se jedná o pár sekund, kdy se mi před očima zcela jasně odehraje zpravidla ozvučená scénka, jejíž námět je podle mne absolutně scestný vzhledem k situaci, v jaké se nalézám. Když jsem tedy dnes seděla v obýváku s učebnicí v ruce, místo slov měla černou šmouhu a místo doléhajících hlasů jen šum, pustil se mi záběr starého domu. Dva muži středního věku z něj vynášeli přibližně stejně starou tmavovlasou ženu zabalenou v dece. Dům byl opuštěný, pravděpodobně stál někde na samotě a oba muži byli záchranáři...
Stejně náhle jako scénka přišla, tak i odešla. Obsah podle mne není tak podstatný, spíš mne zajímá, proč se nám ty zvláštní "denní sny" zdají...
Někdo tenhle nudný vpisek přejde. ;-) Někdo zná možná odpověď a je mi schopen odpověděť. Ale určitě se najde někdo, koho tím donutím k zamyšlení. =)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)