Get rid of my glasses ... check

Dnešní příspěvek je první.

První z těch, které píši bez nich ... bez brýlí a bez mé dioptrické vady.

Už někdy na základce, to mi mohlo být tak 8, se mi začal kazit zrak a já si nasadila svoje první brýle. A jak plynul čas, já vyrůstala a pořizovala si brýlky nové ... s obroučkami hezčími (jak jsem tehdy /doslova slepě/ věřila) a dioptriemi vyššími (jak mi moje očařka předepisovala). Tak jsem se propracovala od dětských barevných, přes kulaté potterovské, hranaté divně velké, modré plastové až po moje poslední - samozřejmě ty nejkrásnější a nejreprezentativnější.

Což o to, byla jsem na ně zvyklá odmala a nosit je jako takové mi nevadilo. Poslední dobou jsem si ale čím dál palčivěji uvědomovala tu řadu momentů, kdy mi vážně lezly krkem.

Jako když jsem v třeskutém mrazu zapadla do vyhřátého podniku, kde na mě měl někdo čekat...
Člověk vejde. Vlivem prudké změny teplot brýle okamžitě ztratí svou funkci a stanou se zcela neprohlédnutelnými. Takže sundat, otírat. Ale to první čtvrt hodinu beztak nepomůže. Brýle se musí aklimatizovat a teprve pak se přestanou kolem dokola zamlžovat. No jo, ale co teď? Stát bezcílně u dveří a být terčem pohledů všech uvnitř? ... Fakt příjemné, zejména když vy nevidíte lautr nic!
Děsivější verze - podnik, do kterého jdete prvně a který uvnitř neznáte.
Ultra děsivé - sejít se v neznámém prostředí s někým, koho neznáte moc dobře nebo se vidíte poprvé.

Abych ale nežehrala jenom na zimu, takové léto bylo taky prima...

Horko na padnutí, tak co se jít svlažit do bazénu? Dilema - s brýlemi nebo bez? Takže popořadě - znám ten bazén nebo ne? Pokud ho neznám, netrefím ze šaten. Pokud ho znám, trefím sice ze šaten, ale pokud jdu s klukem, už ho v bazénu nikdy nenajdu. A co plavání? Budu se jen namáčet, nebo si budu chtít pořádně zaplavat kraulem? A i když budu plavat prsa, jak to udělat, aby mi ostatní plavci nepostříkali skla? (to je fakt otravný)

Sluníčko. Nenechte se mýlit, já ho miluji. Ale přes léto TAK praží. A bodá do očí. Jasně, normálně si člověk vezme sluneční brýle a má klid. Člověk s dioptriema si ale sluneční brýle jen tak nevezme. Max. na koupálku u vody, kde jen leží a nepotřebuje nic vidět.
Tady ale vyvstává problém - JAK si koupit sluneční brýle? ... V obchodě si nějaké vyberete. Abyste je ale zkusili, musíte sundat dioptrické. Jenže to se pak v těch slunečních nevidíte. Sedí? Nesedí? Sluší? Nesluší? ... Přes léto je zkrátka nutné fungovat bez slunečních brýlí. Je to nepříjemné a člověka to neustále nutí ke mžourání. Nejenže to vypadá, že se na všechny kolem hnusně šklebíte, ještě si zaděláváte na vrásky.

Letní deštík může být skvěle osvěžující. Ovšem jen toliko, pokud v ruce třímáte deštník. Jak už jsem zmínila, není nic nepříjemnějšího, než se snažit dívat přes kapky stékající po brýlích...

Vlastně tu je něco ještě o level horší - upatlaná skla!
Ať už vám na ně vystříkl pomeranč při loupání ... potažmo cokoli při vaření ... přítel se o ně při líbání otřel nosem ... obtiskává se vám řasenka ... nechtěně jste se jich dotkli při miliontém poposazování na nose ... trefili jste je lakem na vlasy ... vítr vám uvolnil pramen vlasů, připlácl je na natřené rty a o chvíli později na brýle ... nedaří se vyčistit mastnou šmouhu ...
Způsobů, jak si znemožnit výhled je fakt nekonečně hodně.
Děsivá verze - umažou se vám brýle a vy nemáte po ruce čistící ubrousek!

Zkrátka ...
O 16 let později a řadu obrouček déle jsem se rozhoupala a udělala ten krok, který jsem si posledních několik let tolik slibovala, ale zároveň se ho tolik bála. A nakonec to bylo prostší, než se zdálo.

Vybrat oční kliniku.


Objednat se na vstupní vyšetření.


Rozloučit se s balíkem peněz.


Necouvnout před operací.


A žít.