O tomto festivalu jsem se zmínila už loni. Je určený dokumentárním filmům o lidských právech, při čemž některé jsou pojaty opravdu velmi netradičně.
Nesnášíte ji, nebo bez ní neumíte žít?
Letošním tématem je práce.
Letošním tématem je práce.
Dokumenty se začínají promítat v Praze (3. až 12. března 2014) a následují v dalších 33 městech ČR.
V Plzni probíhá festival od 17. do 22. března a vystřídají se 3 promítací místa - Divadlo Pod lampou, Divadlo Dialog a Dům kultury Peklo. Vstupenky je nutné rezervovat předem - klasicky přes plzeňskou vstupenku. Pro fajnšmekry existuje už i mobilní aplikace s kompletním přehledem letošních dokumentů, z nichž si mohou uživatelé vybrat a sestavit svůj vlastní program. Hodlám otestovat. Funguje ale bohužel jen pro Prahu.
Z letos přihlášených dokumentů bych tu ráda "vypíchla" těchto 13. Vybírala jsem je pouze z těch, co budou uvedeny v Plzni. Praha má samozřejmě o dost širší záběr...
A tyto mě oslovily tak nějak nejvíce.
___________________________________________________________________________A tyto mě oslovily tak nějak nejvíce.
Prales tančících duchů (17. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Uprostřed hlubokých, civilizací dosud nedotčených pralesů afrického Konga žijí Pygmejové kmene Aka. Unikátní snímek švédské filmařky Lindy Västrik, která mezi domorodci pobývala v letech 2005–2012, zachycuje fascinující život tohoto lovecko-sběračského kmene. Ten se stejně jako před staletími řídí magickými rituály, mýty a tradicemi. Na pozadí osobního příběhu manželů Akayi a Kengoleho, jejichž největší touhou je mít vlastní děti, je vykreslena harmonie soužití lidí s pralesem, jež je zdrojem všeho života i smrti. Soužití, které kvůli plánům státní lesnické společnosti však zřejmě nebude mít dlouhého trvání.
S chutí do toho! (18. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Dokumentární komedie se zeširoka dívá na práci jako zdroj našeho štěstí i utrpení. Režisér Konstantin Faigle přizval sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí hravé inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu.
Otázky pana Lásky (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Třicetiletý Jiří Láska žije v podhorské vsi Batňovice u Trutnova spolu s babičkou, která ho odmalička vychovávala. Oba jeho rodiče totiž trpí schizofrenií. Stejnou nemoc má i on sám. Jiří se však neuzavírá do sebe, pomocí internetu komunikuje čile s okolím – spravuje vlastní webové stránky a natáčí videa, ve kterých originálním způsobem reflektuje všední situace svého života. Citlivý portrét režisérky Dagmar Smržové přibližuje člověka, který s humorem a nadhledem zápasí se svou odlišností. Dokument boří zažité mýty o psychických onemocněních a nutí přemýšlet o tom, kde leží hranice mezi zdravými a nemocnými lidmi.
Poslední sny (18. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou celoživotní kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem, ještě jednou vstát a nechat na sebe dopadat paprsky slunce. Stihnou si svá přání splnit? Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér Estephan Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. Dojemný film natočený s velkou citlivostí dokáže přesvědčit o tom, že naši poslední cestu může provázet důstojnost.
Dál nic (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8, vedoucí chráněnou oblastí Českého středohoří směrem do Německa. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Neřeší přitom, že za zpoždění stavby může v první řadě neschopnost státu dodržovat vlastní zákony. Autorský film režiséra Iva Bystřičana vypovídající o nefunkčnosti státu je rámován vizuálně působivými obrazy unikátní krajiny Českého středohoří.
Podezřelá čokoláda (19. 3. 2014, Divadlo Dialog)
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati zneklidňující dokument The Dark Side of Chocolate (Odvrácená strana čokolády). Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů, které si kladly za cíl zlepšit situaci místních komunit, bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Na tyto otázky se režisér Mistrati snaží odpovědět ve svém novém investigativním dokumentu – a výsledek je neméně šokující.
Velká noc (19. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny rozehrávající v mihotavém světle své etudy. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. Ve dne většinou spí a v noci se potulují. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy, které ještě prohlubují jejich nespavost. Vizuálně působivý dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.
Projekt Příroda (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než procházky lesem a venkovní hry. Podobně jako jejich vrstevníci se štítí bláta a bojí se lézt po stromech. David se proto rozhodne pomocí propracované reklamní kampaně změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně. Na rozdíl od komerčních nadnárodních firem sice nemá vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr – dostat děti ven. Do stále probíhající kampaně se lze zapojit na www.projectwildthing.com.
O trhu s orgány (20. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin. Většina z nich se v přísně regulovaných zdravotnických systémech zkrátka nedočká dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh, kde prodávají své orgány ti nejchudší z rozvojových zemí. Filmový štáb procestoval USA, Filipíny, Kosovo, Turecko, Izrael, Kanadu, Moldavsko, aby přinesl svědectví dárců, pacientů, lékařů i žalobců. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázku: Je morální zachránit vlastní život na úkor kvality života někoho jiného?
Všechno je možné (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Terese je sice už osmdesát let, ale i přes svůj seniorský věk projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné, třeba i najít novou lásku. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává při jejích toulkách po světě doma? Režisérka Lidia Duda citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která je i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět 2013.
Tibet - oheň v zemi sněhu (21. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu – sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 Tibeťanů, převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. Zvolená mučivá forma protestu jen ilustruje beznadějnou situaci Tibeťanů, jejichž hlasy nejsou dostatečně slyšet. V reakci na ně čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu.
Mý věci (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechen svůj majetek. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku – jeden den, jedna věc a zákaz nákupu čehokoli nového. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme, abychom mohli chodit do práce nebo ven s přáteli? A bez čeho se můžeme obejít? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách.
Raduga - slavnost duhy (22. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Jeden svět uvádí ve světové premiéře nový snímek režiséra Zdeňka N. Bričkovského, jehož srdce patří Sibiři a lidem žijícím mimo dosah civilizace. Už řadu let zde objevuje zapomenuté národy bojující o uchování tradic i jednotlivce, kteří dobrovolně zvolili život v přírodě, usilujíce o spirituální bohatství místo materiálního. Nejnovější snímek Raduga (slavnost duhy) je meditací o hledání pravdy, pravého významu slov i písmen, o cestě ke kořenům, k bohům a o návratu skutečného porozumění. Režisér zůstává věrný svému poetickému stylu, podstatnou roli opět hraje kamera, zachycující magickou krásu sibiřské krajiny.
______________________________
Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program
Uprostřed hlubokých, civilizací dosud nedotčených pralesů afrického Konga žijí Pygmejové kmene Aka. Unikátní snímek švédské filmařky Lindy Västrik, která mezi domorodci pobývala v letech 2005–2012, zachycuje fascinující život tohoto lovecko-sběračského kmene. Ten se stejně jako před staletími řídí magickými rituály, mýty a tradicemi. Na pozadí osobního příběhu manželů Akayi a Kengoleho, jejichž největší touhou je mít vlastní děti, je vykreslena harmonie soužití lidí s pralesem, jež je zdrojem všeho života i smrti. Soužití, které kvůli plánům státní lesnické společnosti však zřejmě nebude mít dlouhého trvání.
S chutí do toho! (18. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Dokumentární komedie se zeširoka dívá na práci jako zdroj našeho štěstí i utrpení. Režisér Konstantin Faigle přizval sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí hravé inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu.
Otázky pana Lásky (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Třicetiletý Jiří Láska žije v podhorské vsi Batňovice u Trutnova spolu s babičkou, která ho odmalička vychovávala. Oba jeho rodiče totiž trpí schizofrenií. Stejnou nemoc má i on sám. Jiří se však neuzavírá do sebe, pomocí internetu komunikuje čile s okolím – spravuje vlastní webové stránky a natáčí videa, ve kterých originálním způsobem reflektuje všední situace svého života. Citlivý portrét režisérky Dagmar Smržové přibližuje člověka, který s humorem a nadhledem zápasí se svou odlišností. Dokument boří zažité mýty o psychických onemocněních a nutí přemýšlet o tom, kde leží hranice mezi zdravými a nemocnými lidmi.
Poslední sny (18. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou celoživotní kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem, ještě jednou vstát a nechat na sebe dopadat paprsky slunce. Stihnou si svá přání splnit? Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér Estephan Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. Dojemný film natočený s velkou citlivostí dokáže přesvědčit o tom, že naši poslední cestu může provázet důstojnost.
Dál nic (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8, vedoucí chráněnou oblastí Českého středohoří směrem do Německa. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Neřeší přitom, že za zpoždění stavby může v první řadě neschopnost státu dodržovat vlastní zákony. Autorský film režiséra Iva Bystřičana vypovídající o nefunkčnosti státu je rámován vizuálně působivými obrazy unikátní krajiny Českého středohoří.
Podezřelá čokoláda (19. 3. 2014, Divadlo Dialog)
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati zneklidňující dokument The Dark Side of Chocolate (Odvrácená strana čokolády). Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů, které si kladly za cíl zlepšit situaci místních komunit, bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Na tyto otázky se režisér Mistrati snaží odpovědět ve svém novém investigativním dokumentu – a výsledek je neméně šokující.
Velká noc (19. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny rozehrávající v mihotavém světle své etudy. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. Ve dne většinou spí a v noci se potulují. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy, které ještě prohlubují jejich nespavost. Vizuálně působivý dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.
Projekt Příroda (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než procházky lesem a venkovní hry. Podobně jako jejich vrstevníci se štítí bláta a bojí se lézt po stromech. David se proto rozhodne pomocí propracované reklamní kampaně změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně. Na rozdíl od komerčních nadnárodních firem sice nemá vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr – dostat děti ven. Do stále probíhající kampaně se lze zapojit na www.projectwildthing.com.
O trhu s orgány (20. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin. Většina z nich se v přísně regulovaných zdravotnických systémech zkrátka nedočká dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh, kde prodávají své orgány ti nejchudší z rozvojových zemí. Filmový štáb procestoval USA, Filipíny, Kosovo, Turecko, Izrael, Kanadu, Moldavsko, aby přinesl svědectví dárců, pacientů, lékařů i žalobců. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázku: Je morální zachránit vlastní život na úkor kvality života někoho jiného?
Všechno je možné (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Terese je sice už osmdesát let, ale i přes svůj seniorský věk projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné, třeba i najít novou lásku. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává při jejích toulkách po světě doma? Režisérka Lidia Duda citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která je i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět 2013.
Tibet - oheň v zemi sněhu (21. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu – sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 Tibeťanů, převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. Zvolená mučivá forma protestu jen ilustruje beznadějnou situaci Tibeťanů, jejichž hlasy nejsou dostatečně slyšet. V reakci na ně čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu.
Mý věci (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechen svůj majetek. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku – jeden den, jedna věc a zákaz nákupu čehokoli nového. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme, abychom mohli chodit do práce nebo ven s přáteli? A bez čeho se můžeme obejít? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách.
Raduga - slavnost duhy (22. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Jeden svět uvádí ve světové premiéře nový snímek režiséra Zdeňka N. Bričkovského, jehož srdce patří Sibiři a lidem žijícím mimo dosah civilizace. Už řadu let zde objevuje zapomenuté národy bojující o uchování tradic i jednotlivce, kteří dobrovolně zvolili život v přírodě, usilujíce o spirituální bohatství místo materiálního. Nejnovější snímek Raduga (slavnost duhy) je meditací o hledání pravdy, pravého významu slov i písmen, o cestě ke kořenům, k bohům a o návratu skutečného porozumění. Režisér zůstává věrný svému poetickému stylu, podstatnou roli opět hraje kamera, zachycující magickou krásu sibiřské krajiny.
______________________________
Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program
Žádné komentáře:
Okomentovat