pondělí 1. července 2013

Jeden svět n°5

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

25. Solární mámy
Rafea je matka čtyř dětí, která žije s manželem ve zchátralém stanu v zapadlé jordánské vesnici. Oblíbenou manželovou činností je polehávání na koberci, a Rafea je tak nucena se starat o chod skomírající domácnosti, i když vždycky chtěla od života víc. Když se naskytne možnost, že by se společně s dalšími ženami z jiných částí světa mohla vydat na několik měsíců do Indie, kde by ji naučili sestavovat a instalovat solární panely, je nadšená. Ale jen do chvíle, než se zeptá na svolení manžela.

26. Syrovější
Tomovi je 13 a jí jen syrovou stravu, stejně jako jeho matka. Režisérka Anneloek Sollart o jejich alternativním způsobu stravování již dříve natočila film, po jehož odvysílání byla Tomova matka obviněna ze zanedbání péče o dítě. Nyní sledujeme její putování mezi soudy, pediatry a výchovnými poradci, a to při neustálé péči o jídelníček. Matka trvá na tom, že vařené jídlo je pro Toma jedovaté, a úřady oponují, že Tomův fyzický a psychický vývoj odpovídá podle tabulek Světové zdravotnické organizace podvyživenému dítěti v Africe.

27. Tábor 14
Shin Dong-Huyk se narodil v severokorejském koncentračním táboře rodičům, kteří byli oddáni na příkaz dozorce. Z jeho vyprávěná mrazí, a to nejen v pasážích, ve kterých popisuje táborový řád, bezcennost lidského života nebo mučící praktiky dozorců. Snad ještě horší je zmrzačení lidské duše, ze kterého se nedá zotavit tak snadno jako ze šrámů na těle.

28. Ve vězení se burky nenosí
Jak svobodné jsou afghánské ženy? Pohled do ženské věznice poskytuje neobvykle otevřené svědectví o ženách v tradiční společnosti, které odmítly poslechnout muže a respektovat zákony stanovené tradicí. Nevěru, odmítání nucených manželství, ale i útěk z domova před násilím potom řeší státní soudy udělením dlouholetých trestů. V izolaci vězení ženy paradoxně nacházejí určitou míru bezpečí, svobody a lidskosti.

29. Vesnice na konci světa
Život v malé grónské osadě Niaqornat, kterou obývá necelá šedesátka lidí, plyne vlastním tempem. Roční doby se tu střídají podle toho, jestli hodně mrzne, je polární noc nebo svítí sluníčko a led taje. Vesnici na pobřeží odlehlé zátoky tvoří hrstka malých pestrobarevných domků, ve kterých žijí Inuité, škola, hřbitov a budova malé továrny na zpracování ryb. Vyznění snímku dává naději, že i malé izolované komunity mají šanci na přežití a jejich tradiční hodnoty lze ve stále modernějším světě zachovat.

30. Vězeňský sestřih
Francis se právě připravuje na obhajobu dvojnásobného prvenství v soutěži o nejlepšího kadeřníka, ve které se každoročně utkávají skotští vězni. Víc než na to, zda letos opět vyhraje, myslí na své brzké propuštění. Dokument odkrývá sny a touhy nejnebezpečnějších trestanců i nečekaně lidskou stránku vězení.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.czFilmy A-Z

Žádné komentáře:

Okomentovat