čtvrtek 15. července 2010

Lpění

Protože mi začaly vytoužené prázdniny a já mám spoustu volného času (krom každodenních povinností), snažím se ho využít ke všem těm báječným činnostem, o kterých jsem dlouze snila nad rozloženým učením... Pouštím si v originále Ally McBeal a rozšiřuji si tak slovní zásobu o právnické termíny. Z knihovny jsem si donesla pár zajímavých titulů (Jak soudili faraoni - zločin a trest ve starém Egyptě, Právní pověry,...). Dostala jsem se i k malování mandal, kvůli čemuž jsem si opatřila nové tempery. Občas si jdu zaplavat, vyrazím někam s přáteli, nebo se věnuji své drahé polovičce. Ale hodně často nedělám vůbec nic... Jen stojím u otevřeného okna, pozoruji dění venku a přemítám o všem možném.

Tuhle jsem si uvědomila, jak je mi vlastně nepříjemné, když na něčem lpím. Jedno, je-li to materiálního nebo duševního rázu. Každé ulpívání jsem si představila jako lano, které mě svazuje a poutá - některé pevněji (když na něčem lpím opravdu hodně), některé méně... A já se teď snažím jednotlivé provazy  rozvolnit a setřást. Ironií na tom ovšem je, že jsem si každé pouto nasadila sama a dobrovolně.

2 komentáře:

  1. Velice zdařilej příspěvek - zdá se, že prázdniny působí podobně na lidi na obou stranách barikád :)

    Taky jsme se tentokrát až pozoruhodně shodli na tématu, protože úvod k mému příspěvku jsem napsal už předevčírem a přesto jako by tomu Tvému z hlavy vypadl :)

    Musím ale uznat, že ten Tvůj příspěvek je o mnoho hlubší a tak trochu Ti závidim, protože já se zatim k duchovním tématům během těch několika prázdninovejch dnů nedostal :(

    Škoda, že nemůžu tvrdit, že je tento Tvůj myšlenkovej pochod produktem mého někdejšího pedagogického působení :)))

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za pochvalu. :-) Ta shoda je opravdu pozoruhodná. Zvláštní, že se ve stejnou dobu dostanou dva lidi nezávisle na sobě k těm stejným myšlenkám... A čím déle o tom přemýšlím, tak docházím k závěru, že mám dobrý námět pro další příspěvek. ;-)

    Já si myslím, že každý dobrý profesor zanechá na svém studentovi stopu. Dokáže ho něčím inspirovat, nadchnout, projevit v něm zájem. Ne každý student je ale v danou chvíli připravený, aby tu stopu na sebe nechal otisknout.

    Mě nikdy moc nebavilo učit se letopočty a jména bitev. Nerada se babrám v nepříjemných událostech a o tom skoro celé dějiny lidstva jsou. Od počátku věků se vedou nekonečné boje o půdu, o moc, o ještě víc půdy a ještě větší moc... Abych ale nekřividila, najdou se i světlé chvilky jako filosofování v antickém Římě, impressionismus v Paříži... Zkrátka koncepce výuky dějepisu na středních školách pro mě asi není stavěná, ale i přesto jsem se dokázala nadchnout pro projekt, který jste s p. Losenickým organizovali. ;-)

    OdpovědětVymazat