Rozhovor s Margit Slimákovou n°2

Ve svém předminulém příspěvku (Rozhovor s Margit Slimákovou n°1) jsem se už o této odbornici na zdravotní prevenci a výživu zmínila. Dnes bych ráda uvedla druhý (a rozhodně ne poslední) ze zajímavých rozhovorů s ní.

ODBORNÍCI JSOU POZADU, MARGARÍNY NEJEZTE, RADÍ PRŮVODKYNĚ ZDRAVÍM

Jsou ženy, které "jedou" v módním bio a eko stylu. Rodí doma, sní o absolutním návratu k přírodě spoléhajíce na intuici. Když tytéž principy vědecky obhajuje magistra farmacie Margit Slimáková, ateistka, která si říká průvodkyně zdravím a výživou, zpozorníte. Zvažujete její slova dokonce i ve chvíli, kdy se rozhoří pro menstruační kalíšek.

Vážně ho používáte?
Už asi 8 let. Když jsem o něm slyšela poprvé, řekla jsem si, že do toho nejdu. Ale pak mi o něm řekla kamarádka, vzdělaná psycholožka. Zviklala mě, že jsem to zkusila, a jsem nadšená. Je to daleko pohodlnější, příjemnější, žádný zápach, žádná špína, dá se s ním cvičit i plavat, cokoliv. K jeho výhodám si přičtěte ještě ušetřené peníze za hygienické potřeby, také ekologické výhody a pohodlí, když někam cestujete.

S antikoncepcí, při níž vůbec nemenstruujete, s tou bych u vás neuspěla?
To ale s žádnou antikoncepcí. Už na střední škole jsem se intuitivně zajímala o přirozené cesty v péči o zdraví a kondici člověka. Nikdy jsem třeba moc nemusela maso, a když jsem se dozvěděla, že bílkoviny obsažené v mase lze jíst i v jiných potravinách, přestala jsem ho jíst a cítila se líp. Pak jsem nastoupila na farmaceutickou fakultu a první informace, s níž jsem se setkala, byla, že 20% lidí umírajících v nemocnici zemře na nežádoucí účinky léků. To mě šokovalo. Říkala jsem si, že chci pomáhat, ne ubližovat. Antikoncepce navíc ani není lék, protože našemu tělu neprospívá, takže by mě nikdy nenapadlo ji užívat.

Proto máte tři děti?
Třetí dítě je ale jediné plánované. Měli jsme dvě malé děti, žili jsme v Německu a přemýšleli jsme s manželem, jak plodnost co nejpřirozeněji regulovat. Objevili jsme v lékárně Lady-comp, který pracuje s naprogramovanou pravděpodobností a zároveň s vaším cyklem. Každé ráno si v ústech změřím teplotu a jen vidím, jaké mi svítí světýlko. Studie potvrzují spolehlivost přes 99%, tedy stejně jako hormonální antikoncepce. A v případě nejmladšího syna jsme ho využili právě jako indikaci plodných dnů.

Předpokládám, že děti nejsou očkované.
Jen nejstarší syn, protože se tu narodil, ale pak už nejsou. Myslím, že by stát měl především respektovat Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2001 a která jednoznačně říká, že jakékoliv lékařské zákroky se mohou provádět po důkladném ponaučení a se souhlasem pacienta nebo zákonným zástupcem dítěte. A tahle úmluva by měla být nadřazená zákonu o povinném očkování. V Německu nám lékař očkování doporučil, ale v žádném případě nás nenutil. Vy jako rodič budete znevýhodněni za případnou chybu v rozhodnutí, ať už je jakákoliv.

Argumentuje kolektivní imunitou.
V zemích okolo nás není očkování povinné a nevyskytuje se tam víc infekčních nemocí. V případě, že by kolektivní imunita po očkování měla platit, tak nás zde nejvíce ohrožují dospělí, kteří se nenechávají přeočkovávat proti dětským nemocem a chránění už v naprosté většině nejsou, protože imunita po očkování je jen dočasná na rozdíl od té celoživotní, kterou získáte po prodělaném onemocnění.

Ani maso nikdy vaše děti nejedly?
Ani manžel ho nejí, ale není to ze zdravotních důvodů, ale z ekologicko-etických. V rozumném poměru a kvalitě je maso z výživového hlediska v pořádku. Bohužel to, co se dnes běžně v Česku prodává, však kvalitní není. Evropská unie má například povinnost označovat geneticky modifikované potraviny, ale tahle nařízení se obcházejí v podobě krmiv, takže až 85% krmiv určených pro zvířata v chovech může být geneticky modifikovaných. A vy to do těla dostáváte přes ta zvířata. Navíc spousta konvenčně chovaných zvířat nežere přirozenou stravu, nepohybuje se a maso má odlišné složení tuku. Původně jejich maso obsahovalo i omega-3 mastné kyseliny, které má dnes vedle ryb už jen maso některých divokých zvířat.

Co vegetariánskému jídelníčku vašich dětí říká dětská lékařka?
Máme dohodu, že za zdraví dětí odpovídám já. K ní bych šla až tehdy, pokud by byl opravdu problém.

Dětem nevadí, že jsou jiné než ostatní?
Vždycky u nás platilo, že když chtějí maso ochutnat, tak mohou. Nejstarší syn ho okusil dvakrát ve školní jídelně. Sám nám to řekl a zase se vrátil k bezmasé stravě. Pokud se jednou pro maso rozhodnou, bude to jejich věc. V tom nevidím problém, na rozdíl od sladkostí, jako jsou čokoládové tyčinky, ale i bramborové lupínky, k nimž se dostávají nejvíce díky škole.

Cukr vůbec nepoužíváte?
Když se jednou týdně v rodině upeče bábovka, dáte si dezert a přidáte med nebo hnědý cukr, tak je to v pořádku. Nejsem proti sladkému, ale než něco koupit, tak si to raději doma upéct, ať víte, co tam dáváte.

Jak vypadá váš denní zdravý jídelníček?
Pečivo, máslo, hromada zeleniny, k tomu kvalitní sýr, někdy vajíčko, někdy nějaká pomazánka. Kupuji na trhu pšenično-žitný kváskový chléb, máslo mám jenom od farmáře. V zimě teď jíme pravidelně kysané zelí, které jsme si naložili. K pečivu s máslem a pomazánkami dělám saláty z mrkve a jablek, červené řepy, k tomu hodně další zeleniny a vlašské ořechy. K obědu míváme jídlo založené na těstovinách nebo různá mexická jídla, tortilly, fazolové náplně, italská jídla s polentou, dělám i vepřo-knedlo-zelo, ale knedlíky jsou celozrnné a místo vepřového používám pšeničnou náhradu masa, seitan.

V supermarketech nenakupujete vůbec?
Většinou jen tužky před začátkem školního roku. Jinak nejčastěji u farmářů a v kvalitě bio anebo lokální. Jsem šokovaná, že na rozdíl od celého světa mají v Česku biopotraviny extrémně špatné jméno.

Protože existují výzkumy, které tvrdí, že nejsou lepší a zdravější.
Tu americkou studii z loňského září, kterou máte na mysli, jsem přečetla (více o studii zde). Ona prokázala, že biopotraviny jsou výhodnější, i když ne tak moc, jak se čekalo. Mají méně pesticidů, takže jsou méně rizikové. Jenže studie nesledovala to podstatné, třeba obsah omega-3 mastných kyselin, nesledovala genetickou modifikaci. Polemizovala jsem s ní na svém blogu a ministerstvo zemědělství si můj názor vyvěsilo na své stránky.

Biopotraviny jsou obvykle dražší, a pokud nechodíte domů přes farmářské trhy, neseženete je v přijatelné ceně pohodlně cestou z práce domů.
Ve Spojených státech zhruba platí, že se vyhazuje 35% potravin, u nás to bude méně, asi 25%, a biopotraviny jsou v průměru asi o 20% dražší, takže je to zase jen o nastavení. Začneme-li promyšleněji nakupovat a neplýtvat, jsme na svém. Nákup je sice z počátku pracnější, ale to je otázka organizace a priorit. Deset let jsme tady nežili a několik týdnů mi trvalo, než jsem si najela na systém, kde co seženu. Od jara až do podzimu nakupuji téměř vše na farmářských trzích. Teď mi jednou za dva týdny vozí zemědělci od Jičína bedýnku objednaných potravin ze své farmy. Uskladnili jsme si několik beden mrkve, jablek, hrušek, naložené zelí. Když už člověk ví a nakupuje přímo ve svém okolí, vyjde ho to i levněji než přes obchodní řetězce.

Netlačí vás hypotéka, manžel vydělává a máte čas se věnovat vysněnému životnímu stylu. Takové štěstí většina Češek nemá.
Máte pravdu, že mám štěstí, že se zabývám oblastí, která prospívá celé rodině, že mě manžel podporuje a děti jsou naprosto zdravé. "Zase jsem jediný, kdo má nula zameškaných hodin," stěžují si naše děti běžně. V životě neužívaly žádné léky, jediná antibiotika, antipyretika ani analgetika. Chodí jen dvakrát za rok na preventivní prohlídku k zubaři.

Chřipky a virózy léčíte jak?
Stravou, čaji, homeopatií.

Kde propagace přírodního stylu končí? Máme se rovnou vrátit zpátky do jeskyní, nepoužívat elektřinu, protože její výroba planetu devastuje? Máme žvýkat kůže a pěstovat si jídlo na políčku?
Otázka je, do jaké míry musíme být závislí na konvenčních energetických zdrojích, zda bychom se neobešli s těmi alternativními, které naše životní prostředí neničí. Každopádně nejsem pro návrat do jeskyň, ale už dneska se ví, že organické zemědělství je přijatelné a na rozdíl od současného konvenčního je udržitelné. Kvůli chemickému ošetřování půdy i těžké technice totiž klesá zásoba kvalitní kypré využitelné půdy.

Laicky předpokládám, že organické zemědělství nás všechny neuživí.
Určitě ne ze dne na den. Ale dnes už je téměř jisté, že to konvenční určitě ne. Pokud bychom šetrným způsobem pěstovali plodiny, které do daného podnebí a vegetačního pásma patří, pak věřím, že postupná změna by všem prospěla.

Jak se vámi propagovaným životním stylem řídí obyvatelé dalších zemí, kde jste žila?
V Německu nebyl problém koupit zdravé potraviny včetně kvalitnějšího pečiva už v době, kdy u nás byly k dostání jen bílé rohlíky a dva druhy chleba. I povědomí lidí je daleko dál než u nás. Setkala jsem se tam třeba na jedné party u stolu s technikem s nižším vzděláním, a když se téma hovoru stočilo na rizika genetické modifikace potravin, šokoval mě svými neuvěřitelnými znalostmi, které tady nemají kolikrát ani vysokoškolsky vzdělaní lidé. Amerika nenabízí osvětu, ale možnosti, včetně extrémů. Spokojeni jsou jak ti, co nakupují po kilech u McDonalda, i ti, co bojují za zdravý životní styl.

Jak jsme na tom my v Česku?
Mišmaš. Sice už kritizujeme, že tu máme nekvalitní potraviny, ale na druhé straně je kupujeme a nedáme přednost těm kvalitním.

Proč?
Jedna věc je osvěta a druhá toxické stravovací prostředí, v němž se pohybujeme a které vás vede k úplnému opaku. Vemte si, že děti jen na cestě do školy prochází kolem bufetů a fast foodů s nejhorším pečivem a nikde nepotkáte stánek s nakrájenými očištěnými jablky. I vysoce vzdělaní a schopní lidé mohou mít genetickou dispozici k závislostem na cukru a na nezdravých potravinách. Někteří nezdravé prostředí zvládají snadněji a druzí mu podléhají.

Ani na osvětu se nelze spolehnout. Typický je stále aktuální spor o zdravé a škodlivé tuky. Jak se máme správně zorientovat?
Největší problém je, když informace lidem předávají skupiny, které na průmyslově upravených potravinách vydělávají. Potravinářský průmysl by vůbec neměl dávat výživová doporučení.

Od toho je tu přece stát, který hlídá nezávadnost potravin.
Transtuky se tu donedávna prodávaly. Rama jich například obsahovala 15 až 20% a nezávislí odborníci už léta věděli, že je to zdravotně nejškodlivější druh tuků, ale mlčelo se o tom. Pak se procesy zpracování sice změnily, ale není až tak jasné, jak fungují. Mám třeba studii, která dokazuje, že i tuky obsažené v dnešních margarínech mohou zvyšovat obávanou hladinu cholesterolu, ale zase to bude nejspíš trvat, než se to proflákne.

Světová zdravotnická organizace doporučuje ve stravě třetinu nasycených mastných kyselin a dvě třetiny nenasycených, takže spíš než o máslo nebo margarín jde o to, abychom nejedli moc živočišných tuků na úkor rostlinných. A protože se v Česku tradičně jí málo zeleniny, zato jíme vepřové, kachny, smetanové omáčky, chápu, že je pro osvětáře snazší nás z másla přeorientovat na margarín než přimět si dát papriku místo tlačenky.
Kolik těch kachen ale sníte? I světová zdravotnická organizace je ve svých doporučeních bohužel pozadu. Dnes už se ví, že jen vysokocholesterolová strava neznamená automaticky vysoký cholesterol v cévách. Od války jíme čím dál méně živočišných tuků a přitom počet kardiovaskulárních onemocnění roste, takže margaríny nic nevyřešily. Situace je totiž mnohonásobně složitější. Jeden ze základních problémů kardiovaskulárních onemocnění je prozánětlivé prostředí organismu, které poškozuje cévy a tyto cévy se potom stávají místem pro ukládání cholesterolu a nasycených tuků. A to prozánětlivé prostředí je dáno například tím, že máme nadbytek omega-6 mastných kyselin. Rostlinné oleje obsahují omega-3 protizánětlivé a omega-6 prozánětlivé mastné kyseliny a ty, jsou-li v rovnováze, je všechno v pořádku. Jenže my dnes díky margarínům a rostlinným tukům sníme víc omega-6 a nesoulad s omega-3 se prohlubuje. Tím pádem máme v těle trvale prozánětlivé prostředí. Proto se dnes spolu s jednoduchými cukry na našich potížích rostlinné tuky podílejí víc než živočišné.

Margaríny tedy vůbec?
Není důvod.

Obávám se, že laik po vašem odborném vysvětlení stejně tápe a neví, co může a čemu se má vyhnout?
Jezte přirozené základní potraviny a ty minimálně technologicky upravené. Když je občas doplníte jakýmkoliv polotovarem, pak se nic nestane.

Co jsou přirozené základní potraviny?
Čím méně ochucené a trvanlivé, tím lépe, ideálně bio a z lokálních zdrojů. Například fazolí, pohanky, krup, jáhel, jablek, vlašských ořechů či hrušek se nikdo nepřejí, protože naše tělo jim rozumí, umí si regulovat jejich ideální příjem. Zatímco s průmyslově upravenými potravinami, v nichž jsou některé živiny, které třeba ani nepotřebujeme, nepřirozeně koncentrované a jiné chybí, se naše tělo pere.

Jste štíhlá, energická. Je to výsledek zdravé životosprávy?
Problémy s hmotností jsou často jen v hlavě. Jakmile si řeknete, že se musíte hlídat, dostanete se do kolečka, dáváte si pozor, čímž jste ve stresu, který zvyšuje uvolňování hormonu podporujícího ukládání tuku v oblasti břicha. Věřím v pohodu, v to, že tělo si najde rovnováhu, když dlouhodobě jíte přiměřeně a rozumně, nepřemáháte se, ale přirozeně se pohybujete venku na zdravém vzduchu.
___________________________________________________________________________
Převzato: Ona.idnes.cz, Odborníci jsou pozadu, margaríny nejezte, radí průvodkyně zdravím

Noid Bárta - Tango pro Roxanne

Rozhovor s Margit Slimákovou n°1

Mgr. Margit Slimáková, Ph.D. se zdravotní prevenci a výživě věnuje prakticky celý život. Vystudovala farmacii a dietologii, pobývala a pracovala v Německu, Číně, Francii a USA. Ve své práci využívá osvědčené poznatky ze všech oblastí medicíny a klade velký důraz na zdravotní prevenci. Zabývá se zejména poradenstvím a osvětou. Publikuje knihy a články, přednáší, organizuje semináře a prosazuje zdravou výživu do škol. Má 3 děti a její rodina žije v Praze.

ODBORNICE NA VÝŽIVU: POHANKA MŮŽE UBLÍŽIT VÍC NEŽ HRANOLKY !

Cholesterol z vajec vás zabije - máslo je přežitek - a pokud chcete být fit, vsaďte na light. Jestli stále věříte těmto doporučením, pak rozhodně čtěte další díl volného seriálu rozhovorů o jídle.

Možná si taky pamatujete dobu, kdy každý druhý lékař doporučoval margarín, pěl ódy na kuřecí maso a píchal prstem do malůvky výživové pyramidy, jejímž základem byly bochníky chleba a pečivo. Dnes už můžete občas zaslechnout více či méně hlasitá upozornění, že nic není tak černobílé a pohled na to, co je pro vaše tělo opravdu zdravé, se za poslední léta mění.

Jednou z propagátorek moderního pojetí zdravé stravy je i Mgr. Margit Slimáková, Ph.D., odbornice na zdravotní prevenci a výživu. Vystudovala farmacii a dietologii a v současné době se stará o své klienty jako nezávislá poradkyně pro výživu a zdraví.

Éčka, chemie v jídle, antibiotika v drůbeži... Když to člověk sleduje, získá pocit, že jídlo je pro něj nebezpečí číslo jedna. Reakce mohou být i velmi extrémní – od rezignace až po nákupy výhradně v bio prodejnách. Co je správně?

Zdravý není ani jeden z extrémů. Hlavní je zůstat v pohodě. Už dávno říkám, že s nechutí schroupaná pohanka může ublížit víc než s radostí snědené hranolky. Jídlo je velmi důležité, ale je součástí celého komplexu vlivů a nedá se oddělit. Rozhodně to nemá být tak, že se zaměříte jen na jídlo a budete ve stresu běhat a shánět ho od farmářů, z bia... Na jídlo se nesmíte dívat se strachem. Strach ovlivňuje váš metabolismus, vyplavují se hormony stresu a ty, pokud nejsou náležitě zpracovány, zůstávají v těle a podporují mimo jiné ukládání tuku v těch nejméně vhodných místech. Stres ničemu nepomáhá. První krok ke zdravé stravě je tedy pohoda, nadhled, pocit, že když budete chtít, tak všechno zvládnete.

Takže konec paniky, vzhůru do optimismu?

Ano. Je to těžké, ale je to možné. Jsem zastáncem minimálních restrikcí, mám ráda pozitivní směřování. Prvním pravidlem je maximum přirozených potravin. Jsme doslova zavaleni polotovary – v USA běžně tvoří až 80% jídelníčku, u nás to je taky velký trend. Je tedy dobré začít tak, že si znovu budeme vařit doma, že si budeme kupovat jen základní potraviny a ty zpracovávat dál ve vlastní kuchyni.

Můžete to ukázat na jednoduchém příkladu?

Jistě. Bez problémů si kupte obyčejný bílý jogurt. Ten je naprosto v pořádku. Můžete si ho doma dochutit ovocem, medem. Vyhněte se naopak těm, které byly průmyslově upraveny – ochucované vším možným, odtučněné a jakkoli "vylepšované" či "obohacované"...

V čem vadí obohacené potraviny – vždyť je tam jen víc vitaminů...
Proč bychom měli obohacovat to, co je původně bohaté? V celozrnné mouce jsou všechny potřebné živiny v přírodním poměru. Co ale udělá průmysl – některé živiny z potraviny vezme, aby to na konci zas jiné uměle přidal. Ovšem ty přirozené poměry už se nikdy nevrátí, naruší se kooperace látek, které tam byly.

Zmínila jste pečivo – základ, na kterém stojí klasická pyramida zdravé stravy, kterou asi zná každý.

A znáte někoho, kdo by si uměl reálně představit, jak si podle ní složí porci jídla? Já ne. Je velmi obtížné podle ní získat představu o tom, co je správně. Navíc – vede nás špatným směrem. Jejím základem jsou obiloviny. To by nevadilo, pokud by nám je pyramida nepředstavovala jako pecny bílého pšeničného chleba, rohlíků a sušenek, což není dobře...

Jak je to tedy správně?

Navrhuji spíš zdravý talíř. Rozhodně by na něm mělo být o mnoho víc zeleniny a ovoce. Ale pěkně postupně. Neříkám, že od této chvíle by měl mít na talíři každý z nás polovinu porce zeleniny. Z toho by byla většina lidí okamžitě ve stresu. Jde to ztuha, ale jde to. Když řeknu klientům, že by k snídani měla být zelenina, tak se zhrozí, nejsou na to zvyklí. Stačí si ale chleba ozdobit pažitkou, vzít si jednu ředkvičku... Zvykejte si na to, že zelenina bude postupně stálou součástí každého nesladkého jídla. Dejte si pár týdnů na to, abyste si zvykli.

Platí, že když zdravě, tak bez tuků?

V žádném případě. Jakmile jsou potraviny "odtučněny", musely být průmyslově zpracovány. A průmyslově zpracovaná potravina je to, čemu bych se osobně chtěla vyhnout. Kampaň, která udělala z tuků strašáka, vznikla na základě požadavků potravinářského průmyslu a několika špatně postavených medicínských studií. Vůbec neplatí rovnice tučné jídlo rovná se tučný člověk. Takhle jednoduše to nefunguje, faktorů je mnohem více. Ukazuje se naopak, že když jsou tuky kvalitní, tak dokonce prospívají při odstranění nadváhy. Ideální jsou tuky z přirozených potravin, tedy z oříšků, avokáda, semínek, ale i lososa nebo vajíčka. Z průmyslově zpracovaných pak za studena lisované oleje, máslo a kokosový tuk.

A kde jsou v té souvislosti tolik propagované margaríny?

Je to hodně komplikované. Na základě studií z padesátých let se daly chybně do souvislosti živočišné tuky a nasycené tuky s obezitou. Začali jsme se tedy přejídat margaríny. Pamatuji si dokonce reklamu, kde si pán pochvaloval, že ten margarín je tak dobrý, že by si nejraději namazal chleba z obou stran... Přitom je to vysoce průmyslově upravený produkt a už se ví, že není tak zdravý, jak reklamy tvrdí. Stále častější poznatky, že zdraví neprospívají, jsou opomíjené. Osobně nevidím důvod, proč je jíst. Většina z nich je z nejlevnějších rostlinných tuků – tedy těch, které obsahují nadbytek omega 6 mastných kyselin, ale ty bychom měli spíš omezovat.

Některé ale slibují, že dokonce cholesterol sníží.

Protože vycházejí z uvedených teorií, že živočišné tuky cholesterol zvyšují a rostlinné jako náhrada tím pádem snižují. Do některých výrobci přidávají fytochemikálie. Ale ty jsou přirozené v potravinách, na to nemusíte jíst margarin. Ostatně momentálně probíhá diskuse, jaká hladina cholesterolu je vlastně zdravá. Hranice se stále snižovala a stále víc lidí se "léčilo" na vysoký cholesterol. Zcela nejzdravější metodou, jak cholesterol snížit, je jíst co nejvíc rostlinné potravy a omezit živočišnou.

A proč bychom se měli vyhnout light výrobkům?

Opět použiji příklad z USA. Tam je na trhu suverénně nejvíc light výrobků a umělých sladidel – ale i nejvíc obézních lidí. Před dvaceti – pětadvaceti lety výrobci light potravin tvrdili, že pomohou s hubnutím populace. Dnes už ale máme i studie, které tohle vyvrací. Mezi odborníky už se mluví o tom, že umělá sladidla vůbec tento efekt nemají.

Jak se v tom máme vyznat? Nejdřív nás lékaři varovali před vejci, teď je berou na milost. Pak bylo skoro zakázané máslo... Čemu věřit?

Zapomeňte na módní trendy. Uvědomte si, že mnoho informací je vlastně jen reklama. Bohužel se vyrojila i spousta výživových odborníků, kteří po týdenních kurzech radí lidem. Vzpomeňte si na babičky a jejich kuchyni. A nic nemůžete pokazit, pokud vsadíte na přírodní potravu. Neznám nikoho, kdo by se přejídal mrkví, čočkou nebo vlašskými ořechy. Toho se prostě přejíst nemůžete, protože tělo si dovede říct dost, množství regulovat. Třeba v případě sušenek to ale neumí – klidně sníte balíček na posezení a za chvíli zas máte hlad, protože vás nezasytí.

Jedním z trendů je jíst výhradně to, co vyrostlo v okolí...

Uznávám, že je lepší, pokud základ jídelníčku postavíte na tom, co odpovídá sezonnosti a je lokální. Ovšem stoprocentně to nejde udržet. Vždyť i brambory jsou původem z jiné části světa...

Hodně se mluví o problematice "éček". Jsou všechna nebezpečná?

Nemusí vás to zajímat, pokud budete jíst co nejvíc přirozených potravin. Ušetříte si spoustu času – problematika éček je velmi složitá, mění se názory na jejich nebezpečnost, některá se schvalují, jiná zas zakazují. Nepřijde mi dobré, abychom si se strachem četli etikety a trávili tím spoustu času. Myslím si, že lepší je jíst přirozené potraviny, vyhnout se umělým sladidlům a ztuženým tukům nebo glutamátu.

V poslední době se mluví o tom, že je v mase i další "nečekaná" chemie, tedy například antibiotika.

Platí, že antibiotika se nesmí používat k vykrmování, ale je dovoleno použít je k terapii a prevenci. A tady je opravdu velký prostor, který lze zneužít. Takže jistotu nemáme. Právě proto je maso tím, co bych volila raději v kvalitě bio. Raději menší množství dražšího, kvalitního a bez chemie. Málokdo například ví, že až 85% krmiv v EU určených pro konvenční chovy může být z geneticky modifikovaných plodin.

Jak s těmito vědomostmi chodíte nakupovat do obchodního domu?

Pravda, moc tam nechodím. Raději jsem si vytvořila síť dodavatelů, celé léto chodím po farmářském trhu. Seženu všechno, co doma potřebujeme – i za cenu toho, že někdy vajíčka máme, jindy je prostě nemáme. Musíte se naučit improvizovat, rádi si něco málo vypěstujeme, umím si upéct chleba z kvásku, udělat jogurt. Prostě když chcete, tak to jde.

___________________________________________________________________

Převzato: Prozeny.cz, Odbornice na výživu: Pohanka může ublížit víc než hranolky !

Jeden svět 2014

O tomto festivalu jsem se zmínila už loni. Je určený dokumentárním filmům o lidských právech, při čemž některé jsou pojaty opravdu velmi netradičně.

Nesnášíte ji, nebo bez ní neumíte žít?
Letošním tématem je práce.

Dokumenty se začínají promítat v Praze (3. až 12. března 2014) a následují v dalších 33 městech ČR.

V Plzni probíhá festival od 17. do 22. března a vystřídají se 3 promítací místa - Divadlo Pod lampou, Divadlo Dialog a Dům kultury Peklo. Vstupenky je nutné rezervovat předem - klasicky přes plzeňskou vstupenku. Pro fajnšmekry existuje už i mobilní aplikace s kompletním přehledem letošních dokumentů, z nichž si mohou uživatelé vybrat a sestavit svůj vlastní program. Hodlám otestovat. Funguje ale bohužel jen pro Prahu.

Z letos přihlášených dokumentů bych tu ráda "vypíchla" těchto 13. Vybírala jsem je pouze z těch, co budou uvedeny v Plzni. Praha má samozřejmě o dost širší záběr...

A tyto mě oslovily tak nějak nejvíce.

___________________________________________________________________________

Prales tančících duchů (17. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Uprostřed hlubokých, civilizací dosud nedotčených pralesů afrického Konga žijí Pygmejové kmene Aka. Unikátní snímek švédské filmařky Lindy Västrik, která mezi domorodci pobývala v letech 2005–2012, zachycuje fascinující život tohoto lovecko-sběračského kmene. Ten se stejně jako před staletími řídí magickými rituály, mýty a tradicemi. Na pozadí osobního příběhu manželů Akayi a Kengoleho, jejichž největší touhou je mít vlastní děti, je vykreslena harmonie soužití lidí s pralesem, jež je zdrojem všeho života i smrti. Soužití, které kvůli plánům státní lesnické společnosti však zřejmě nebude mít dlouhého trvání.

S chutí do toho! (18. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Dokumentární komedie se zeširoka dívá na práci jako zdroj našeho štěstí i utrpení. Režisér Konstantin Faigle přizval sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí hravé inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu.

Otázky pana Lásky (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Třicetiletý Jiří Láska žije v podhorské vsi Batňovice u Trutnova spolu s babičkou, která ho odmalička vychovávala. Oba jeho rodiče totiž trpí schizofrenií. Stejnou nemoc má i on sám. Jiří se však neuzavírá do sebe, pomocí internetu komunikuje čile s okolím – spravuje vlastní webové stránky a natáčí videa, ve kterých originálním způsobem reflektuje všední situace svého života. Citlivý portrét režisérky Dagmar Smržové přibližuje člověka, který s humorem a nadhledem zápasí se svou odlišností. Dokument boří zažité mýty o psychických onemocněních a nutí přemýšlet o tom, kde leží hranice mezi zdravými a nemocnými lidmi.

Poslední sny (18. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou celoživotní kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem, ještě jednou vstát a nechat na sebe dopadat paprsky slunce. Stihnou si svá přání splnit? Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér Estephan Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. Dojemný film natočený s velkou citlivostí dokáže přesvědčit o tom, že naši poslední cestu může provázet důstojnost.

Dál nic (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8, vedoucí chráněnou oblastí Českého středohoří směrem do Německa. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Neřeší přitom, že za zpoždění stavby může v první řadě neschopnost státu dodržovat vlastní zákony. Autorský film režiséra Iva Bystřičana vypovídající o nefunkčnosti státu je rámován vizuálně působivými obrazy unikátní krajiny Českého středohoří.

Podezřelá čokoláda (19. 3. 2014, Divadlo Dialog)
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati zneklidňující dokument The Dark Side of Chocolate (Odvrácená strana čokolády). Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů, které si kladly za cíl zlepšit situaci místních komunit, bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Na tyto otázky se režisér Mistrati snaží odpovědět ve svém novém investigativním dokumentu – a výsledek je neméně šokující.

Velká noc (19. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny rozehrávající v mihotavém světle své etudy. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. Ve dne většinou spí a v noci se potulují. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy, které ještě prohlubují jejich nespavost. Vizuálně působivý dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.

Projekt Příroda (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než procházky lesem a venkovní hry. Podobně jako jejich vrstevníci se štítí bláta a bojí se lézt po stromech. David se proto rozhodne pomocí propracované reklamní kampaně změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně. Na rozdíl od komerčních nadnárodních firem sice nemá vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr – dostat děti ven. Do stále probíhající kampaně se lze zapojit na www.projectwildthing.com.

O trhu s orgány (20. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin. Většina z nich se v přísně regulovaných zdravotnických systémech zkrátka nedočká dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh, kde prodávají své orgány ti nejchudší z rozvojových zemí. Filmový štáb procestoval USA, Filipíny, Kosovo, Turecko, Izrael, Kanadu, Moldavsko, aby přinesl svědectví dárců, pacientů, lékařů i žalobců. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázku: Je morální zachránit vlastní život na úkor kvality života někoho jiného?

Všechno je možné (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Terese je sice už osmdesát let, ale i přes svůj seniorský věk projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné, třeba i najít novou lásku. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává při jejích toulkách po světě doma? Režisérka Lidia Duda citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která je i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět 2013.

Tibet - oheň v zemi sněhu (21. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu – sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 Tibeťanů, převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. Zvolená mučivá forma protestu jen ilustruje beznadějnou situaci Tibeťanů, jejichž hlasy nejsou dostatečně slyšet. V reakci na ně čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu.

Mý věci (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechen svůj majetek. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku – jeden den, jedna věc a zákaz nákupu čehokoli nového. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme, abychom mohli chodit do práce nebo ven s přáteli? A bez čeho se můžeme obejít? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách.

Raduga - slavnost duhy (22. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Jeden svět uvádí ve světové premiéře nový snímek režiséra Zdeňka N. Bričkovského, jehož srdce patří Sibiři a lidem žijícím mimo dosah civilizace. Už řadu let zde objevuje zapomenuté národy bojující o uchování tradic i jednotlivce, kteří dobrovolně zvolili život v přírodě, usilujíce o spirituální bohatství místo materiálního. Nejnovější snímek Raduga (slavnost duhy) je meditací o hledání pravdy, pravého významu slov i písmen, o cestě ke kořenům, k bohům a o návratu skutečného porozumění. Režisér zůstává věrný svému poetickému stylu, podstatnou roli opět hraje kamera, zachycující magickou krásu sibiřské krajiny.
______________________________
Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program

Pokrok je holt pokrok ...

Francis

... aneb první pravá pivní retro kavárna

Tutady v Plzni je to asi můj vůbec nejmilejší podnik. Má pro mě tolik Neodolatelných eN ...

• Nachází se na Náměstí Republiky ... ode mě co by kamenem dohodil.
• Nekuřácké prostředí - hallelujah ... poslední dobou mám na zakouřené bary vyloženě averzi.
• Neuvěřitelně pohodová atmosféra ... díky útulnosti malé kavárničky, krbu a jejímu retro stylu.
• Nalejvají už po několik měsíců Hibernal ... sladké vínko přesně podle mého gusta.
• Nakládaný hermelín a chléb z pekárny ve Veleslavínce ... který chutná pořád stejně báječně.
• Nesmělá ale milá obsluha ... ačkoliv bez Vítka (a jeho: Jářku) už to vždy bude tak trochu jiný Francis. =/

Nejlépe nám prospívá to, co se urodí u nás

Autorka článku, Jana Hollanová, je překladatelka a terapeutka. Mezi její nejznámější překlady patří Stopařův průvodce Galaxií a ostatní díly této knižní série od Douglase Adamse. Ve svém volném čase začala studovat alternativní medicínské směry. V současnosti se věnuje zvláště čínské medicíně a akupunktuře.

VZKAZ OD AMERICKÝCH INDIÁNŮ: PRO ZDRAVÍ JEZTE POUZE ČESKÉ OVOCE A ČESKOU ZELENINU !

Jana Hollanová: "Vše, co člověk potřebuje k tomu, aby si uchoval zdraví, má v dosahu. Nejvýše v takové vzdálenosti, jakou je schopen ujít za den."

Vypadá to napohled jako banální pravda. Jde však o jednu z nejdůležitějších „zapomenutých“ zkušeností našich předků. Vzala nám ji „globalizace“ světového trhu s potravinami. Možnost živit se vším, co zemědělci a pěstitelé na různých místech světa produkují, jsme přijali jako velké dobro a civilizační výhodu. Je tomu však právě naopak.

Žijeme ve spotřebitelském omylu

Mít celý rok, v zimě zvláště, na trhu pomeranče, banány, obecně jižní ovoce ze vzdálených kontinentů, pokládáme za nezpochybnitelný znak spotřebitelského ráje Západu, který nám přinesl převrat proti komunismu. Lékaři nám v médiích také neustále doporučují: "Zvláště v zimě jezte co nejvíce citrusů a dalšího ovoce, které obsahuje vitamín C! Změňte jídelní návyky! Celoročně ať je na vašem jídelníčku co nejvíce zeleniny!" Jenže to – bohužel – není tak docela pravda.

Řada studií zabývajících se výživou, tvrdí pravý opak. To, za co utrácíme těžké peníze, abychom zvláště dětem dopřáli co nejvíce „přirozených zdrojů vitamínu C“, nám neprospívá, ale škodí. Jen se o tom z hlavních médií moc nedozvíme. Je to podobné jako s očkováním a dalšími podobnými „dobry“, za nimiž stojí astronomické zisky globálních průmyslových odvětví. Farmaceutický průmysl je nepochybně na místě předním.

Světový trh s potravinami však za ním příliš nezaostává. Přitom je svým způsobem ještě nebezpečnější. Průmyslové léky  „dobrovolně“ polykáme jen v případě nemoci. Je to sice stále častěji, ale přesto jsou ještě období, kdy nejsme „klienty“ našeho skvělého, avšak kdovíproč stále obtížněji finacovatelného „totálního“ zdravotnictví. Jídlo je však naším osudem neustále, několikrát denně. A právě v tom spočívá tichá záludnost tohoto problému.

Nežijeme v jižní Evropě, natož v Jižní Americe

Česká republika leží v mírném podnebném pásmu. Jsme adaptováni na cyklické střídání ročních dob. Na jaře a v létě přijímáme více energie, získáváme energii ze slunce. Na podzim a hlavně v zimě musíme energií trochu více šetřit, především ji tedy pečlivě ji uchovávat. Správně skladované či konzervované ovoce, zelenina – ale také obilniny atd. – jsou k tomu samozřejmě ideální. Jenže nikoli ty napohled nádherné, dovážené z dalekých destinací. Pouze plodiny, které vyrostly ve stejných klimatických podmínkách jako my, mají energii, která ideálně odpovídá našim potřebám – jsou tedy zdravé.

Podchlazování na běžícím pásu

Je třeba vědět, že většina čerstvého ovoce ochlazuje organismus, hlavně zažívací orgány. Což platí především o ovoci tropickém, se silně ochlazujícím účinkem. Když už, tak tropické ovoce je tedy možné jíst především v horkých letních dnech. Proč to však dělat, když v té době máme k dispozici ovoce a zeleninu z našich domácích zdrojů, nemluvě o tom, že v létě obvykle není tropické ovoce na trhu v uspokojivé kvalitě.

V zimě bychom se měli tropickému ovoci pokud možno úplně vyhnout, nebo ho používat jen symbolicky, pro zpestření jídelníčku. Ochlazovat organismus, když je venku pod nulou, jistě nedává smysl. Je sotva co horšího, než vžitá představa snídaně – otevřené čerstvou šťávou z pomerančů.

Zejména malé děti by neměly v zimě tropické ovoce dostávat vůbec. Do šesti let člověk totiž nemá plně vyvinutou slezinu a jeho trávení je velmi choulostivé. Když krmíme děti tropickým ovocem, zvláště v kombinaci s mléčnými výrobky, které samy o sobě organismus ochlazují, a navíc zahleňují, oslabujeme tím jejich imunitu – není divu, že naše robátka jsou pak neustále nemocná. Dětem (a ostatně i dospělým se slabším trávením) mnohem víc prospěje čerstvý kompot z jablek, která necháme jen lehce přejít varem, můžeme přidat i zahřívací koření jako skořici a hřebíček.

Nejpřirozenější je to nejbližší

Možná budu nyní v podezření, že lobbuji za domácí „výrobce“ potravin. Je tomu přesně tak. Pouze se zemědělci a pěstiteli nejsem v kontaktu – a už vůbec mě za to nikdo neplatí. Jde však o zcela prokazatelnou skutečnost, která platí o potravinách téměř obecně - nejlépe nám prospívá to, co se urodí u nás. Pokud možno i v kraji či regionu, ve kterém dlouhodobě žijeme.

Neobjevujeme tím Ameriku. Naopak objev Ameriky nám tuto starou známou pravdu potvrzuje. Indiáni trvali na tom, že člověk má vše, co potřebuje ke svému vyléčení (respektive k tomu, aby byl zdravý) v dosahu – nejvýše v takové vzdálenosti, jakou je schopen ujít za jediný den.

Je to vlastně prosté

Problematika skutečně zdravého stravování je rozsáhlá, ale zcela zásadní, a chceme se jí proto v Protiproudu často věnovat. Je totiž plná moderních pověr – vzniklých buď špatnou interpretací správných faktů, či zcela záměrnou mystifikací, sloužící obchodním zájmům evropských či globálních korporací. V Evropě to mají dnes o to snazší, že skrze Brusel nám snadno mohou nařídit co jíst, co pít, jak se léčit. Přesto se ještě můžeme účinně bránit. Jak?

Základní rada je vlastně docela jednoduchá. Chceme-li dělat každodenně něco podstatného pro své zdraví, měli bychom dávat přednost všemu tomu „nezajímavému“, protože neexotickému. Tomu, co jedli naši předkové, co měli na zahrádce před domem. V létě a na podzim ovoce, jako jsou jablka, hrušky, třešně, švestky a tak dále, v zimě získávat vitaminy především z naší domácí, šetrným způsobem konzervované kořenové zeleniny, cibule a zelí. A začít zase uskladňovat naše české ovoce, dělat si své vlastní  kompoty – no prostě strašná práce! Ale tahle se opravdu velmi vyplatí.

Přesahuje rámec této krátké úvahy, že právě „obyčejného“, pro nás nejzdravějšího ovoce a zeleniny, je paradoxně stále větší nedostatek, protože dovážené, různě dotované potraviny vytlačují z trhu dražší, na pohled často ne tak výstavní, ale daleko kvalitnější a pro náš organismus především neporovnatelně zdravější domácí zemědělské produkty. To by se Indiáni divili, že něco tak prostého už nevíme!

U zdravého českého jídla zase brzy nashledanou.

Howgh.
___________________________________________________________________________
Převzato: Protiproud.parlamentnilisty.cz, Vzkaz od amerických indiánů: Pro zdraví jezte pouze české ovoce a českou zeleninu !

Zloděj jménem hormonální antikoncepce

Farmaceutický průmysl se nás snaží přesvědčit, že když matka příroda tvořila jinak dokonalé ženské tělo, u hormonálního systému udělala někde chybu. Jak jinak si vysvětlit, že jako jedna z výhod hormonální antikoncepce je uváděno i to, že žena pak nebude menstruovat, ovulovat, nebude trpět menstruačním syndromem, zlepší se jí pleť, zkrátka že hormonální antikoncepce konečně uvede ženské tělo do řádu a harmonie. Pokud ale matka příroda přece jen chybu neudělala a s každou fází ženského cyklu měla nějaký záměr, pak se na hormonální antikoncepci lze také dívat jako na lupiče století. Žena sice neotěhotní, ale otázkou je, čím vším za to zaplatí. Takže pojďme se společně podívat na to, o co všechno zloděj jménem hormonální antikoncepce ženské tělo, ale také duši, okrade...

Ovulace - nejerotičtější parfém na světě
První věc, o kterou nás hormonální antikoncepce připraví, bude ovulace. Z vejcovodu se neuvolní vajíčko, které by mohlo být následně oplodněno, takže se žena stává vlastně neplodnou. Ale o to přece jde, můžete namítnout. Problém spočívá v tom, že když má žena své "plodné období", je plodná na všech úrovních svého života. Nejde jen o to, že je schopna zplodit nový život, ale je schopna ho vdechnout i všem svým novým nápadům, projektům, záměrům i kontaktům. V tomto období totiž žena září. Je plna nadšení a chuti začínat nové věci. A není divu, že to z ní okolí cítí. Obzvláště muži byli od přírody vybaveni speciálními radary, aby přesně vycítili, kdy má žena své plodné dny. Každý muž je vybaven instinktem zachovat svůj rod, a proto také podvědomě hledá svoji Bohyni plodnosti, která by mu darovala potomka. Pokud ovšem všude naráží na ženy bez ovulace, musí být nutně trochu zmaten. Tím nechci říci, že hormonální antikoncepce nemá své místo na světě, jen je třeba si dobře rozmyslet důvody, z jakých je užívána. Pokud ji žena užívá například preventivně, v očekávání, že co nevidět potká prince na bílém koni, pak se tento postup může stát tak trochu kontraproduktivním. Ovulace je totiž ten nejerotičtější parfém na světě, který dokáže přivábit muže, jako světlo rozsvícené lampy láká noční motýli. Zároveň v době ovulace je i ženin čich vybaven zvláštní schopností vybrat si partnera, který svým genetickým vybavením zajistí početí zdravého plodu bez genetických vad. V neposlední řadě má žena největší touhu se milovat právě v období ovulace, kdy je nejvíce smyslná, vášnivá a krásná. Zdá se tedy, že příroda vše promyslela do nejmenšího detailu a je tedy na nás, ženách, jak lehce se své energie Bohyně plodnosti vzdáme...

"Premenstruační syndrom" aneb hněv Bohyně Kálí
Další věcí, o kterou nás hormonální antikoncepce oloupí, alespoň podle názoru většiny gynekologů, by měl být premenstruační syndrom. Už jen slovo syndrom může v ženách vyvolávat pocit, že je s nimi něco v nepořádku. Místo označení premenstruační syndrom proto raději používám označení "hněv Bohyně Kálí". Bohyně Kálí je hinduistická bohyně, vyobrazovaná se dvěma páry rukou, přičemž v jedné drží meč, kterým nemilosrdně odsekává vše, co je již mrtvé, nepotřebné, zastaralé, aby vytvořila prostor něčemu novému. A právě tak často jedná žena v období před menstruací. Možná i proto je v tomto období pro muže tak trochu děsivá. Pokud si váš manžel beztrestně v posledních třech týdnech házel ponožky na zem a nepomáhal vám tak, jak by měl, může si teď být jist, že to náležitě schytá. Žena si v tomto období dokáže zjednat pořádek ve svém okolí. Nebojí se jít do konfliktu, vyjádřit všechny své potřeby, potlačené emoce, všechen svůj hněv, který se v ní nahromadil. Přestože tak někdy nečiní právě harmonickým způsobem, pro její duši je to proces očistný a potřebný. A i když by manželé a partneři byli často asi radši, kdyby hněv Bohyně Kálí dokázala zastavit nějaká kouzelná pilulka, i pro ně je to do jisté míry očista. Vzduch se pročistí, vše, co nebylo vyřčeno, je na světě a muž se může těšit, že v další fázi, která nastane za pár dní, bude jeho ženuška klidná jako beránek...

Menstruace - nejvýznamnější očistný proces v životě ženy
Další zásadní věcí, o kterou nás hormonální antikoncepce připraví, bude menstruace. Ženy, které užívají antikoncepci 21 dní a poté na 7 dní vysadí, sice menstruují, ale nejedná se o menstruaci v pravém slova smyslu. Jedná se o tak zvanou pseudomenstruaci, ke které dochází v důsledku poklesu hormonální hladiny a která je tedy pro ženské tělo naprosto neužitečná. Na rozdíl od skutečné menstruace při ní totiž nedochází k žádné očistě fyzické, natož mentální. Při skutečné menstruaci ženino tělo opouští neoplodněné vajíčko, ale hlavně vše nepotřebné, co se za uplynulý měsíc nashromáždilo v děloze. Děloha, která je srdcem ženství, se tak očistí, omládne a je připravena, čistá a svěží, vstoupit do nového lunárního cyklu. Je pochopitelné, že se žena v průběhu menstruace cítí unavena. Vždyť tělo pracuje na plné obrátky, aby se očistilo jak na fyzické, tak na mentální úrovni. Podle tradiční čínské medicíny je menstruace silně spojena s našimi játry a tedy i naším hněvem, který s játry souvisí. A tak s prvním dnem menstruace odchází nejen neoplodněné vajíčko, ale i všechen hněv a negativní emoce, které se v ženě nahromadily. Důvod, proč se ženy tak snadno vzdávají své menstruace, je asi celkově negativní postoj, který k ní společnost chová. Menstruace se bere jako něco omezujícího - něco, o čem je nevhodné mluvit - něco, za co je třeba se spíše stydět. A přitom právě z menstruace si žena může udělat krásný rituál. Pokud se naučí vnímat, že toto období patří jen jí, že má právo se v tomto období hýčkat, rozmazlovat, naučí se zvolnit své tempo a vnímat očistný proces, který v jejím těle probíhá, pak brzo vycítí, že menstruace není její nepřítel, ale naopak spojenec číslo jedna.
V některých domorodých kmenech v Jižní Americe dodnes existují takzvané lunární chýše. Ženy, které v danou chvíli menstruují se do ní na 4 dny odeberou a v chýši se věnují jen samy sobě. Meditují, zpívají, sdílejí své naděje a sny s ostatními ženami, hýčkají své tělo, aby se po skončení menstruace vrátily plné síly a energie do běžného života. Možná, že kdyby i v naší společnosti existovaly podobné "lunární chýše" a vzájemná podpora žen při menstruaci, pak by ženy dokázaly mnohem lépe ocenit dary, které jim přináší...

Konec statných mužů v Čechách
Zkuste si doma udělat malý experiment. Zeptejte se svého manžela či partnera, zda by v případě, že by na trhu existovala hormonální antikoncepce pro muže, která by je učinila dočasně neplodnými, zda by takovou antikoncepci byli ochotni užívat. U většiny z nich se na tváři pravděpodobně objeví neskrývaný úlek, ba přímo zděšení, následované zklidněním poté, co si uvědomí, že nic takového na trhu neexistuje. Muži jsou na svou plodnost náležitě hrdí a na užívání čehokoli (snad kromě slivovice) si také moc nepotrpí. Bohužel antikoncepci užívají stejně, ať si toho jsou vědomi či nikoli. A to dokonce tu pro ženy. Čističky odpadních vod nejsou v současné době schopny z vody vyloučit zbytky hormonální antikoncepce, která se do ní dostává z moči žen. V našich vodách se tak nachází stále méně a méně rybích samečků, přičemž v samčí populaci žab se začínají objevovat jedinci, kterým rostou vaječníky. Čeští muži na tom zatím nejsou tak špatně jako žabáci, takže o vlivu ženské antikoncepce na jejich zdraví lze usuzovat pouze zprostředkovaně. Nicméně klesající plodnost mužů, rostoucí výskyt rakoviny prostaty a v neposlední řadě počet mužů na ulici, kteří chodí v upnutých růžových tričkách a v koupelně mají víc kosmetických přípravků než jejich partnerka, je alarmující.
Mým cílem nebylo soudit, ani odsoudit hormonální antikoncepci. Pouze se domnívám, že pokud žena činí jakékoli rozhodnutí, které se týká jejího těla a její duše, měla by k tomu mít všechny dostupné informace. Protože pouze v tom případě je její volba opravdu svobodná. A tak, ať už se milé dámy, drahé Bohyně plodnosti, rozhodnete pro hormonální antikoncepci či nikoli, mějte vždy na paměti, že příroda stvořila Vaše tělo se vším, co k němu patří, jako dokonalé a krásné...
_________________________________________________________
Převzato: Spokojenyzivot.cz, Zloděj jménem hormonální antikoncepce

Bistro Satyr

Tohle vegetariánské bistro jsem si strašně moc oblíbila. =) Nejenže ho mám kousek (v ulici Kardinála Berana), ale především se v něm vždy výborně a dosytosti najím. Prostory jsou malé, útulné. Vládne tu taková rodinná atmosféra, řekla bych. Značný podíl na tom má jistě i velmi milá obsluha.

Abych se ale vrátila k tomu hlavnímu - stravování. Každý den mají na výběr ze dvou polévek a tří hlavních jídel. Porce jsou tu víc než štědré a ceny velmi rozumné - vzhledem k množství, kvalitě a výborné chuti.

Už 2x jsem si došla na dršťkovou polévku z hlívy ústřičné a o té bych mohla skládat básně. Od té pravé dršťkovky je chuťově k nerozeznání. Ale místo drštěk (což jsou předvařené předžaludky skotu) se do ní dává hlíva ústřičná (houba, která má všelijaké prospěšné a léčivé účinky). Pro mě osobně se tak ingredience nevábného vzhledu a nevalné chuti vyměnila za takovou, kterou zbožňuji - houby (na jakýkoliv způsob). Geniální jídlo.

Stručná rekapitulace roku 2013

V lednu jsem se ocitla lapená v Barceloně ... doslova.

V únoru mě uchvátilo jaro ... probouzející se tak časně v Santiagu.

V březnu jsem cestovala na jiné místo a v jiný čas ... Bayona 1493.

V dubnu jsem se zúčastnila španělských velikonočních oslav ... nezapomenutelné - v dešti za zvuku bubnů v kápích kráčející bosé procesí.

V květnu jsem si ujasňovala, co vnímám jako dobré a co špatné ... utvořila jsem si poměrně jasnou představu, zejména co se stravování týče.

V červnu jsem dostala lekci o tom, že někdy se dobré věci přihodí samy a někdy o ně člověk musí tvrdě bojovat ... hlavní je však neztratit víru a naději.

V červenci jsem si opět zvykala na život tady ... hlavně na lidi a jejich typický přístup k životu.

V srpnu jsem se pro změnu poučila, jak je vnímaný běh času neuvěřitelně subjektivní ... zažila jsem hodiny, do kterých se smrsknul celý můj dosavadní život.

V září jsem si neskutečně užívala každý "obyčejný" den ... prostě tak.

V říjnu jsem se svou velmi dobrou kamarádkou oslavila její narozeniny ... a dostala neodbytný pocit, že mi život protéká mezi prsty.

V listopadu jsem dovršila svých pětadvacet let ... a upokojila se vědomím, že mi zbývá pořád stejně času jako předtím - neurčito.

V prosinci jsem se znovu přesvědčila, co pro mě znamená moje rodina a moji přátelé ... vše.