Jeden svět 2015

Jeden svět je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech.

Letošní ročník odstartoval už 2. března a stejně jako loni jej zahájila Praha. K ní se přidá dalších 33 měst.

Tento týden to bude Plzeň. Festival se koná od 23. do 31. března a nabídne kolem 40 dokumentů.

Promítat se budou v Divadle Dialog, Polanově síni Knihovny města Plzně a v Meeting Pointu na Náměstí Republiky.

Narušit předsudky, pohodlné nevědomí a fámy šířené českou společností - to je cílem festivalu, který diváky letos vyzve: Praskněte své bubliny!

Já si předběžně vybrala těchto 13, tak snad se na některý z nich dostanu...

___________________________________________________________________________

Zatajené dopisy (23. a 30.3.2015, Divadlo Dialog)

V obci Květušín nedaleko Českého Krumlova vzniklo v 50. letech unikátní výchovné zařízení: pedagog Miroslav Dědič tu vytvořil školu pro děti z romských rodin. Díky jeho snaze motivované osobním zájmem pomoci chudým rodinám s péčí o děti se ke škole přidružil časem internát. Žáci zde zůstávali zprvu převážně dobrovolně, později ale nastoupilo násilné odtrhávání dětí od jejich rodin. Součástí "převýchovy" bylo někdy i zatajování dopisů, které rodiče dětem posílali. Někdejší studenti tak vzpomínají na svůj pobyt s láskou i hořkostí. Dokument s respektem k citlivosti tématu přináší výpovědi absolventů školy i samotného autora kontroverzní výchovné metody.

Neviditelné vlny (24.3.2015, Polanova síň)

Vize světa propojeného virtuální sítí a planety pokryté bezdrátovým signálem jsou vzrušující hudbou blízké budoucnosti a někde již realitou. Futuristické naděje o „úplném pokrytí“ bezdrátovým signálem však pro lidi trpící přecitlivělostí na elektromagnetické vlny představují noční můru. Jsou nuceni žít ve vynuceném exilu na útěku před moderní technologií, která jim způsobuje nesnesitelné fyzické obtíže. Jejich osudy prolíná příběh umělkyně lovící neviditelné vlny, jež přetváří do slyšitelných zvukových děl. Co se stane, až bezdrátový přístup k internetu pokryje celou planetu?

Piráti ze Salé (24.3.2015, Meeting Point a 31.3.2015 Divadlo pod Lampou)

Na pozůstatcích někdejší pirátské pevnosti v marockém Salé vyrostla úplně jiná stavba – cirkusový stan. Útočiště tu našla první marocká cirkusová škola, která poskytuje alternativní vzdělání mladým lidem s pohybovým talentem. Snímek zblízka ukazuje osudy několika z nich – od přísných přijímacích zkoušek přes náročný trénink až po přípravu prvního vystoupení. Budoucí artisté musí překonávat zákony gravitace a nalézat motivaci k lepším výkonům. Cesta ke svobodnému uměleckému vyjádření je pro ně nejen cestou k profesionální umělecké kariéře, ale i k nezávislosti a svobodě.

Vive la France (25.3.2015, Divadlo Dialog)

Ostrov Tureia ve Francouzské Polynésii vypadá na první pohled jako ráj. Ve skutečnosti je život místních obyvatel poznamenán neblahým dědictvím francouzské nadvlády. Francie totiž na nedalekém atolu Moruroa uskutečnila mezi lety 1966–1996 více než sto devadesát atomových testů. Mladí snoubenci Kua a Teariki, kteří na Tureii žijí, mají velké obavy o zdraví i bezpečnost. Děsí je nárůst výskytu rakoviny i možnost, že se Moruroa vlivem výbuchy narušeného podloží propadne a jejich nový dům smete tsunami. Film se věnuje osobním příběhům několika místních lidí i snaze odborníků, kteří chtějí přimět francouzskou vládu prošetřit situaci a kompenzovat obyvatelům způsobené škody.

Stále spolu (25.3.2015, Polanova síň)

Na šumavských stráních panuje ticho a klid. Jen v okolí stavení rodiny Mlčochových bývá rušno. Vystudovaný kybernetik Petr a učitelka Simona mají totiž devět dětí. Řád rodinného klanu stanovuje Petr, který sám sebe vnímá jako „profesionálního otce“. Rozhodl, že on a jeho rodina se vzdají výdobytků moderní civilizace, aby ve jménu svobody mohli žít v souladu s přírodou, volně a nezávazně. Za jakou cenu je tato svoboda vykoupena a jaké hodnoty naopak rodina svou nonkonformitou získává? Filmový debut byl vybrán do programu prestižní mezinárodní přehlídky dokumentárních filmů IDFA.

Národní hra (25.3.2015, Meeting Point)

Počítačová hra Starcraft se stala pro tisíce mladých Jihokorejců prestižním národním sportem. Z těch nejúspěšnějších hráčů jsou hvězdy s vlastními fankluby a lukrativními reklamními smlouvami. Stát se profesionálem je proto dobrou alternativou ke školnímu stereotypu a pro mnohé teenagery to představuje skutečně vysněnou kariéru. Portrét tří hráčů různých úrovní zprostředkovává jedinečný vhled do zákulisí týmových domů, kde chlapci podřizují život dennímu drilu před monitory. Film zobrazuje dynamický svět turnajů "e-sportu", které se odehrávají za řevu a pláče nadšených fanynek na stadionech i televizních obrazovkách.

Sama sebou (26.3.2015, Divadlo Dialog)

"Díky svému blogu už se necítím tak osamělá," šeptá Laura, mladá Finka, která úzkostlivě sleduje původ veškerých potravin, které jí, a potýká se s depresí. Juulia si vede populární módní blog a baví denně desetitisíce svých fanoušků fotkami ve stylovém oblečení. Elli naopak už doblogovala. Její proanorektický deník ji málem zničil. Všechny 3 mladé ženy vedou osamělý introvertní život, v němž se každá po svém vyrovnává se strachem a úzkostmi plynoucími z nároků, které na jejich křehkou osobnost klade společnost. Každá hledá cestu, jak být sama sebou, a pro všechny se v jednom okamžiku stává důležitým mostem mezi vnitřním a vnějším světem prostor internetu.

Bugarach (27.3.2015, Polanova síň)

Dávná mayská legenda o konci světa probouzí k životu ospalé městečko Bugarach v jižní Francii. Aura posvátnosti odedávna obklopovala stejnojmenný kopec nad městem. S blížícím se datem 21. prosince 2012 se ale začne masově šířit zpráva o tom, že apokalypsu přežije jen 194 obyvatel Bugarachi. Do vesnice začínají přijíždět ti, kteří se chtějí zachránit, a Bugarach se stává jevištěm absurdních příběhů. Místní malý kouzelník se připravuje na své největší představení, novodobí hippies si staví tábory na úpatí hory, kopec se mění v místo tajemných rituálů. A novináři číhající na každém rohu rozdmýchávají masovou hysterii…

Dron (27.3.2015, Divadlo Dialog)

Je to jako hra – z výšky sledujete svůj cíl a pak jedním zmáčknutím tlačítka zneškodníte protivníka. O tisíce kilometrů dál v pákistánských horách v tu samou chvíli umírají lidé. Masivní nasazení bezpilotních letounů v americké armádě změnilo v poslední dekádě zásadním způsobem tvář války. USA je prezentují jako klíčový a úspěšný nástroj cílené likvidace islamistů. Jak to ale vypadá ve skutečnosti? Počty nevinných civilních obětí mnohonásobně převyšují počty zabitých teroristů. Ve snímku, který odhaluje zákulisí bojových operací, zaznívají výpovědi bývalých i současných armádních operátorů dronů, inženýrů i pákistánských civilistů, kteří útoky přežili či ztratili své rodiny.

ThuleTuvalu (29.3.2015, Divadlo Dialog)

Grónské městečko Thule je nejseverněji obývaným místem na Zemi. Tuvalu je polynéský ostrovní stát. Místa od sebe vzdálená více než jedenáct tisíc kilometrů jsou však dnes osudově propojena. Tající led v Grónsku zvedá hladinu oceánu, který tak brzy zaplaví nízko položené tichomořské ostrovy. Zatímco se experti dohadují, jak změně klimatu zabránit, obyvatelé Thule a Tuvalu čelí už dnes jejím nezvratným dopadům v každodenním životě. Dokument zblízka sleduje osudy několika místních rodin, které si uvědomují, že jejich tradiční způsob života a obživy spěje rychlostí tajícího ledu ke změně.

Tichá inkvizice (29.3.2015, Divadlo Dialog)

Lékařka Carla denně řeší etické dilema. Současný nikaragujský prezident Daniel Ortega totiž v reakci na svůj povolební úspěch, kterého dosáhl díky podpoře katolické církve, schválil v roce 2007 nařízení zakazující potraty. A to i v případě znásilnění, incestu nebo ohrožení života matky. Důsledkem je značný nárůst počtu nepovedených domácích potratů a nechtěných těhotenství. Carla se domnívá, že zákon jde proti lékařské etice a porušuje ženská práva. Ona a její tým proto ve snaze pomáhat pacientkám balancují na hraně ilegality. Skrze Carlin příběh zároveň nahlížíme do současné politické situace v Nikaragui, o které se příliš nemluví.

Válka lží (29.3.2015, Divadlo Dialog)

V roce 2003 zaútočily USA na Irák a svrhly režim Saddáma Husajna. Válka po sobě zanechala desítky tisíc mrtvých a zemi v rozkladu. Důvodem invaze měly být chemické zbraně hromadného ničení. Čtyři roky předtím se do rukou německé rozvědky dostal uprchlík z Iráku, který do detailů popsal svou práci v tajném iráckém vojenském komplexu na výrobu chemických zbraní. Právě jeho svědectví posloužilo Američanům jako důkaz k rozpoutání války. Jak se ale ukázalo – Iráčan si vše vymyslel. Osu dokumentu tvoří přímý, až minimalistický rozhovor režiséra s mužem, který se snaží obhájit své činy, ale přitom svou lží pomohl vehnat svět do války.

Cukr blog (30.3.2015, Divadlo Dialog)

Je možné o cukru přemýšlet jako o droze? Režisérka Andrea Culková o tom nepochybuje. Svou závislost si uvědomila v těhotenství, kdy jí lékaři diagnostikovali cukrovku. Snaha najít v regálech obchodů potraviny bez přidaného rafinovaného cukru se stala hnacím motorem pro vznik dokumentu, ve kterém režisérka pět let pátrala na různých místech světa po souvislostech, mapovala rozpínavost cukerného průmyslu i alternativní cesty stravování. Odkryla přitom neuvěřitelné souvislosti mezi nemocemi, poruchami chování a nadměrnou konzumací cukru. Nakolik je sladký život motorem naší civilizace?

______________________________

Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program

Festival středomořských chutí a vůní

"Léto už se nám pomalu opět blíží a s ním i středomořské trhy plné dobrého jídla, pití, zábavy, přátelské atmosféry, hudby a snad i slunečného počasí.

V letošním roce s naším festivalem zavítáme hned do třech českých měst, a to Brna, Plzně a dvakrát do Prahy. V Brně nás uvítá Náměstí Svobody od 15. do 18. května, v Plzni pak Náměstí Republiky 30. a 31. května a v Praze rovněž a hned dvakrát Náměstí Republiky od 12. do 15. června a od 11. do 14. září.

Brněnský trh představí celkem 20 stánků s typickým bistrem, v Plzni 15 stánků a v Praze pak stánků 24. Těšit se můžete na francouzské šneky, palačinky či sýry, italské čerstvé těstoviny, portugalská vína, španělské tapas, řecké olivy či čerstvé ryby přímo z grilu – zkrátka všechny chutě a vůně Středomoří!

K podtržení letní atmosféry je jako vždy připraven každodenní hudební program plný jazzových, latinskoamerických a tanečních tónů."

Jeden svět 2014

O tomto festivalu jsem se zmínila už loni. Je určený dokumentárním filmům o lidských právech, při čemž některé jsou pojaty opravdu velmi netradičně.

Nesnášíte ji, nebo bez ní neumíte žít?
Letošním tématem je práce.

Dokumenty se začínají promítat v Praze (3. až 12. března 2014) a následují v dalších 33 městech ČR.

V Plzni probíhá festival od 17. do 22. března a vystřídají se 3 promítací místa - Divadlo Pod lampou, Divadlo Dialog a Dům kultury Peklo. Vstupenky je nutné rezervovat předem - klasicky přes plzeňskou vstupenku. Pro fajnšmekry existuje už i mobilní aplikace s kompletním přehledem letošních dokumentů, z nichž si mohou uživatelé vybrat a sestavit svůj vlastní program. Hodlám otestovat. Funguje ale bohužel jen pro Prahu.

Z letos přihlášených dokumentů bych tu ráda "vypíchla" těchto 13. Vybírala jsem je pouze z těch, co budou uvedeny v Plzni. Praha má samozřejmě o dost širší záběr...

A tyto mě oslovily tak nějak nejvíce.

___________________________________________________________________________

Prales tančících duchů (17. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Uprostřed hlubokých, civilizací dosud nedotčených pralesů afrického Konga žijí Pygmejové kmene Aka. Unikátní snímek švédské filmařky Lindy Västrik, která mezi domorodci pobývala v letech 2005–2012, zachycuje fascinující život tohoto lovecko-sběračského kmene. Ten se stejně jako před staletími řídí magickými rituály, mýty a tradicemi. Na pozadí osobního příběhu manželů Akayi a Kengoleho, jejichž největší touhou je mít vlastní děti, je vykreslena harmonie soužití lidí s pralesem, jež je zdrojem všeho života i smrti. Soužití, které kvůli plánům státní lesnické společnosti však zřejmě nebude mít dlouhého trvání.

S chutí do toho! (18. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Dokumentární komedie se zeširoka dívá na práci jako zdroj našeho štěstí i utrpení. Režisér Konstantin Faigle přizval sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí hravé inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu.

Otázky pana Lásky (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Třicetiletý Jiří Láska žije v podhorské vsi Batňovice u Trutnova spolu s babičkou, která ho odmalička vychovávala. Oba jeho rodiče totiž trpí schizofrenií. Stejnou nemoc má i on sám. Jiří se však neuzavírá do sebe, pomocí internetu komunikuje čile s okolím – spravuje vlastní webové stránky a natáčí videa, ve kterých originálním způsobem reflektuje všední situace svého života. Citlivý portrét režisérky Dagmar Smržové přibližuje člověka, který s humorem a nadhledem zápasí se svou odlišností. Dokument boří zažité mýty o psychických onemocněních a nutí přemýšlet o tom, kde leží hranice mezi zdravými a nemocnými lidmi.

Poslední sny (18. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou celoživotní kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem, ještě jednou vstát a nechat na sebe dopadat paprsky slunce. Stihnou si svá přání splnit? Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér Estephan Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. Dojemný film natočený s velkou citlivostí dokáže přesvědčit o tom, že naši poslední cestu může provázet důstojnost.

Dál nic (18. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8, vedoucí chráněnou oblastí Českého středohoří směrem do Německa. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Neřeší přitom, že za zpoždění stavby může v první řadě neschopnost státu dodržovat vlastní zákony. Autorský film režiséra Iva Bystřičana vypovídající o nefunkčnosti státu je rámován vizuálně působivými obrazy unikátní krajiny Českého středohoří.

Podezřelá čokoláda (19. 3. 2014, Divadlo Dialog)
V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati zneklidňující dokument The Dark Side of Chocolate (Odvrácená strana čokolády). Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů, které si kladly za cíl zlepšit situaci místních komunit, bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Na tyto otázky se režisér Mistrati snaží odpovědět ve svém novém investigativním dokumentu – a výsledek je neméně šokující.

Velká noc (19. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny rozehrávající v mihotavém světle své etudy. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. Ve dne většinou spí a v noci se potulují. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy, které ještě prohlubují jejich nespavost. Vizuálně působivý dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě.

Projekt Příroda (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než procházky lesem a venkovní hry. Podobně jako jejich vrstevníci se štítí bláta a bojí se lézt po stromech. David se proto rozhodne pomocí propracované reklamní kampaně změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda“ a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně. Na rozdíl od komerčních nadnárodních firem sice nemá vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr – dostat děti ven. Do stále probíhající kampaně se lze zapojit na www.projectwildthing.com.

O trhu s orgány (20. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin. Většina z nich se v přísně regulovaných zdravotnických systémech zkrátka nedočká dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh, kde prodávají své orgány ti nejchudší z rozvojových zemí. Filmový štáb procestoval USA, Filipíny, Kosovo, Turecko, Izrael, Kanadu, Moldavsko, aby přinesl svědectví dárců, pacientů, lékařů i žalobců. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázku: Je morální zachránit vlastní život na úkor kvality života někoho jiného?

Všechno je možné (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Terese je sice už osmdesát let, ale i přes svůj seniorský věk projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné, třeba i najít novou lásku. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává při jejích toulkách po světě doma? Režisérka Lidia Duda citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která je i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět 2013.

Tibet - oheň v zemi sněhu (21. 3. 2014, Kulturní dům Peklo)
Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu – sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 Tibeťanů, převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. Zvolená mučivá forma protestu jen ilustruje beznadějnou situaci Tibeťanů, jejichž hlasy nejsou dostatečně slyšet. V reakci na ně čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu.

Mý věci (20. 3. 2014, Divadlo Dialog)
Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechen svůj majetek. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku – jeden den, jedna věc a zákaz nákupu čehokoli nového. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme, abychom mohli chodit do práce nebo ven s přáteli? A bez čeho se můžeme obejít? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách.

Raduga - slavnost duhy (22. 3. 2014, Divadlo Pod lampou)
Jeden svět uvádí ve světové premiéře nový snímek režiséra Zdeňka N. Bričkovského, jehož srdce patří Sibiři a lidem žijícím mimo dosah civilizace. Už řadu let zde objevuje zapomenuté národy bojující o uchování tradic i jednotlivce, kteří dobrovolně zvolili život v přírodě, usilujíce o spirituální bohatství místo materiálního. Nejnovější snímek Raduga (slavnost duhy) je meditací o hledání pravdy, pravého významu slov i písmen, o cestě ke kořenům, k bohům a o návratu skutečného porozumění. Režisér zůstává věrný svému poetickému stylu, podstatnou roli opět hraje kamera, zachycující magickou krásu sibiřské krajiny.
______________________________
Zdroj: Jedensvet.cz, Plzeň-program

Týden hispánské kultury

Opět začíná Týden hispánské kultury v Plzni. A opět jej pořádá CSKV (Centrum španělské kultury a vzdělávání). Tentokrát se nese v duchu ¡Que viva México! ... ať žije Mexiko. =)

Nejenže jde o akci spojenou se španělštinou, španělskou (potažmo mexickou) kulturou, vernisážemi, výstavami, promítáním španělských filmů, ochutnávkami mexických dobrot, tanečními a hudebními vystoupeními a workshopy, flamencem a dalším... při tom moje srdce radostí poskočilo. Ale letošní THK je ještě ke všemu propojen se Santiagem de Compostela, respektive se Svatojakubskou poutí, která v něm končí... mé srdce dělá kotrmelce. =) 

Živá ulice - Plzeňská setkání

Plzeň opět ožívá, tentokrát díky festivalu Živá ulice - Plzeňská setkání !

Organizátoři festivalu, občanské sdružení ART Prometheus, na oficiálním webu vysvětlují, ž ...

"Festival navazuje na osmnáctiletou tradici jeho předchůdce festivalu Na ulici, který si za dobu dosažení své plnoletosti vybudoval výbornou pověst v celém městě Plzeň. S úctou k tradici a s precizností nám vlastní chceme do západočeské metropole přivést hudbu, divadlo a další aktivity na mezinárodní úrovni. Náměstí a parky v Plzni chceme přeměnit na jedno velké jeviště, jak tomu činíme s největším festivalem pouličního divadla Za dveřmi či doprovodným programem hudebního festivalu United Islands. Obě dvě akce již několik let dělají letní nudu v Praze minulostí. Přesně tak bychom chtěli letní Plzeň proměnit v pulzující kulturní centrum.

Celý festival je zdarma, a tak se mohou obyvatelé Plzně a Plzeňského kraje těšit na 16 dní v průběhu 3 měsíců plných hudebního, divadelního i doprovodného programu."

Jeden svět n°6

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

31. Volá Gaza

Palestina není jen okupovaná země, ale i okupací hluboce rozdělená společnost. Přes milion Palestinců žije už více než 5 let v Gaze sužované blokádou. Když se někomu výjimečně podaří dostat se ven například za prací nebo studiem, nemůže se vrátit. Hikmat se odstěhovala na Západní břeh kvůli práci. Už 5 let neviděla svého syna Mustafu. Palestinci rozdělení státem Izrael udržují rodinný život na telefonu a přes internet. Ve vlastní zemi jsou nuceni se rozhodovat mezi rodinou a obživou, mezi domovem a svými sny.

32. Zachovat si tvář
Stovky žen se každý rok stanou  v Pákistánu oběťmi brutálního útoku kyselinou, při němž jsou popálené. Agresorem je nejčastěji jejich manžel či jeho rodina a důvody bývají malicherné. Následky si však oběť nese do konce života. Ne tak útočníci, kteří často žijí dál bez trestu, pocitů viny či odsouzení společností.

33. Zakázané hlasy
Kdyby se nenarodily v Íránu, na Kubě a v Číně, vedly by možná poklidný život. Yoani Sánchez, první kubánská blogerka, kritizuje kubánský režim, protože chce mít co říct, až se jí syn zeptá, co udělala proti režimu. Za svou odvahu čelí pronásledování a hrozbám smrti. Čínskou lidskoprávní aktivistku Zeng drží režim 4 roky v domácím vězení - bez manžela, s dvouletým dítětem. Blogerka Fernaz Seifi musela opustit rodný Írán a na internetu píše pod pseudonymem.

34. Zákon džungle
V roce 2008 vláda v Peru rozdělila velkou část země na menší územní oblasti a práva k jejich užívání prodala nadnárodním společnostem. Jak tomu obvykle bývá, jejich zájmy mnohdy nejsou v souladu s potřebami a právy domorodých obyvatel. Vesničané z amazonské osady Andoas se bouří proti útlaku nizozemské petrolejářské společnosti, která znečišťuje prostředí, ve kterém žijí.

35. Zapletení
Poté, co jeho adoptivní matka zemřela, vrátil ho otec do dětského domova, kde byl pohlavně zneužíván. Později se u něj projevily sklony k pedofilii. Prošel částečnou terapií a nyní chce vést i s touto poruchou normální život. Jenže na malém polském městě to s takovým stigmatem není vůbec snadné.

36. Ztracené řeky
Většina metropolí byla založena v dosahu vody, v oblastech protkaných potoky a řekami. Kam se ale všechny ztratily? Dokument nutí k zamyšlení o našem bezprostředním okolí, o krajině, kterou jsme jako lidé přetvořili, a nabízí otázky, kde končí příroda a začíná město a zda taková hranice vůbec musí existovat.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Jeden svět n°5

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

25. Solární mámy

Rafea je matka čtyř dětí, která žije s manželem ve zchátralém stanu v zapadlé jordánské vesnici. Oblíbenou manželovou činností je polehávání na koberci, a Rafea je tak nucena se starat o chod skomírající domácnosti, i když vždycky chtěla od života víc. Když se naskytne možnost, že by se společně s dalšími ženami z jiných částí světa mohla vydat na několik měsíců do Indie, kde by ji naučili sestavovat a instalovat solární panely, je nadšená. Ale jen do chvíle, než se zeptá na svolení manžela.

26. Syrovější
Tomovi je 13 a jí jen syrovou stravu, stejně jako jeho matka. Režisérka Anneloek Sollart o jejich alternativním způsobu stravování již dříve natočila film, po jehož odvysílání byla Tomova matka obviněna ze zanedbání péče o dítě. Nyní sledujeme její putování mezi soudy, pediatry a výchovnými poradci, a to při neustálé péči o jídelníček. Matka trvá na tom, že vařené jídlo je pro Toma jedovaté, a úřady oponují, že Tomův fyzický a psychický vývoj odpovídá podle tabulek Světové zdravotnické organizace podvyživenému dítěti v Africe.

27. Tábor 14
Shin Dong-Huyk se narodil v severokorejském koncentračním táboře rodičům, kteří byli oddáni na příkaz dozorce. Z jeho vyprávěná mrazí, a to nejen v pasážích, ve kterých popisuje táborový řád, bezcennost lidského života nebo mučící praktiky dozorců. Snad ještě horší je zmrzačení lidské duše, ze kterého se nedá zotavit tak snadno jako ze šrámů na těle.

28. Ve vězení se burky nenosí

Jak svobodné jsou afghánské ženy? Pohled do ženské věznice poskytuje neobvykle otevřené svědectví o ženách v tradiční společnosti, které odmítly poslechnout muže a respektovat zákony stanovené tradicí. Nevěru, odmítání nucených manželství, ale i útěk z domova před násilím potom řeší státní soudy udělením dlouholetých trestů. V izolaci vězení ženy paradoxně nacházejí určitou míru bezpečí, svobody a lidskosti.

29. Vesnice na konci světa
Život v malé grónské osadě Niaqornat, kterou obývá necelá šedesátka lidí, plyne vlastním tempem. Roční doby se tu střídají podle toho, jestli hodně mrzne, je polární noc nebo svítí sluníčko a led taje. Vesnici na pobřeží odlehlé zátoky tvoří hrstka malých pestrobarevných domků, ve kterých žijí Inuité, škola, hřbitov a budova malé továrny na zpracování ryb. Vyznění snímku dává naději, že i malé izolované komunity mají šanci na přežití a jejich tradiční hodnoty lze ve stále modernějším světě zachovat.

30. Vězeňský sestřih
Francis se právě připravuje na obhajobu dvojnásobného prvenství v soutěži o nejlepšího kadeřníka, ve které se každoročně utkávají skotští vězni. Víc než na to, zda letos opět vyhraje, myslí na své brzké propuštění. Dokument odkrývá sny a touhy nejnebezpečnějších trestanců i nečekaně lidskou stránku vězení.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Jeden svět n°4

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

19. Na titulní straně New York Times

Dokument otevírá divákům a divačkám dveře přímo do srdce jednoho z nejvýznamnějších amerických deníků. Sleduje novináře při práci, ukazuje například průběh jejich porad. Mimo to přináší svědectví o proměnách, kterými mediální průmysl pod tlakem vnějších okolností momentálně prochází. Na jedné straně katastrofy v přímém přenosu, vytváření každodenních senzací a tlak na přímou komunikaci se čtenáři. Na straně druhé hledání cesty, jak vyvážit boj o co nejrychlejší šíření informací a snahu přinášet zprávy podložené ověřenými fakty včetně kritických analýz. Filmem se prolíná otázka, jakou roli média v těchto turbulentních časech vlastně sehrávají a jak by jejich působení mělo vypadat v budoucnu.

20. Normální život
Cecilie a Katrine jsou jednovaječná dvojčata, což není na první pohled vůbec poznat. Katrine je čilá dvanáctiletá dívka s dlouhými blond vlasy, obklopená vždy přáteli ze školy a z fotbalového týmu, zatímco Cecilie je o hlavu menší, bledá a hubená. Holčičky vypadají jako dvojčata na rodinných videích jen do svých 2 let, kdy se u Cecilie projevila leukémie a začal její dlouhý boj o život. Režisérka Mikala Krogh ukazuje, jak se běžná dánská rodina pokouší žít normální život v nejistotě, kterou přináší smrtelná choroba dítěte, a jak Cecilie hledá stabilitu a jistotu v každodenních domácích povinnostech, koníčcích a školních úkolech.

21. Rychlost - hledání ztraceného času
Také nemáte dost času na svou rodinu, přátele, koníčky a připadává vám, že svůj život nežijete tak, jak byste si přáli? Pocit věčného "nestíhání" a časového tlaku přiměl mladého německého dokumentaristu Floriana Opitze hledat příčiny a možná řešení tohoto problému moderní společnosti. Jedno je jisté - lidé jsou v zajetí rychlosti moderního světa, a přestože používají technologie, které by jim měly čas šetřit, mají ho stále méně. Protipól neblahého trendu pak nalezl u lidí, kteří se rozhodli své životy zpomalit a žít ve větším souladu s přírodou.

22. Salma
Když bylo Salmě 13 let, rodiče ji zavřeli do sklepa a zakázali jí studovat a chodit ven. Toto domácí vězení trvalo 9 let, dokud pod nátlakem nesouhlasila s dohodnutou svatbou. Pak se pouze přesunula do další izolace - pod drobnohled manžela a jeho rodiny. Muslimská dívka z jihu Indie našla ve svém "vězení" jedinou útěchu v psaní básní. V nich popisuje nejen své touhy a přání, ale především otevřeně a do nejintimnějších podrobností líčí krutý život dívek spoutaných extrémně přísnými islámskými nařízeními a zvyky ve své vesnici.

23. Sestry
Těhotná žena leží na nemocničním lůžku a křičí. Břicho má tak velké, že ani nemůže ležet na zádech. Pokoušela se porodit doma, ale plod ani po 12 hodinách nevyšel. Příbuzní tedy sestavili nosítka a další půlden ji táhli do nejbližšího zdravotnického zařízení, kde se na poslední chvíli podařilo zachránit alespoň ji. Pro nás něco nepředstavitelného.

24. Sexy Baby
Film reflektuje sexualizované zobrazování ženského těla médii včetně internetu a působení těchto ikon na mladé lidi. Filmařky prostřednictvím tří na první pohled diametrálně odlišných osudů ukazují, jak jsou ženská měřítka krásy a přitažlivosti ovlivňována všudypřítomnými erotickými obrázky a videi. Velkou roli přitom hrají sociální sítě, kde se na profilech uživatelek stávají fotky polonahých těl a vyzývavých póz téměř nutností.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Jeden svět n°3

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

13. Lidský rozměr

Jsou města pro auta, nebo pro lidi? Platí, že o potřebách automobilismu máme obrovskou spoustu dat, kdežto o chování pěších ve městě toho víme velmi málo. Průkopník humanistického přístupu k urbanismu, Dán Jan Gehl, navrhuje řešení, která vracejí "lidský rozměr" tam, kde ho odstranily magistrály, mrakodrapy, dopravní stavby a urbanismus 60. a 70. let.

14. Lízo, pojď domů!
Líza se musí smát a být šťastná na povel a přestat plakat, když je potřeba. Proto často utíká z domova od své matky, kde se necítí dobře. Scházejí se tu známí na divokých mejdanech, hodně se při tom kouří a pije alkohol. Malá Líza má sen, že zmizí někam, kde jí bude lépe. Estonsko-litevský dokument režisérky Oksany Buraji sleduje situaci Lízy v krásných stylizovaných obrazech, které zachycují kontrast světa dětské nevinnosti a drsného prostředí, ve kterém Líza vyrůstá.

15. Mezi nebem a peklem
Stovky turistů vystoupí denně na aktivní sopku Kawah Ijen, ležící na jihu indonéského ostrova Jáva. Obdivují tyrkysové jezero v kráteru sopky a úchvatnou krásu žlutavého štiplavého dýmu, který jej obklopuje. Mnozí z nich se také rádi zastaví a případně i vyfotí s některým z horníků, kteří na svých bedrech nosí dolů do vesnice 90kilové koše síry. Horníci tu pracují bez jakýchkoli ochranných pomůcek, za dny vyplněné dřinou si vydělají sotva na to, aby uživili své nejbližší. Film je plný vizuálně podmanivých záběrů nebesky krásné krajiny a pekelně těžké práce horníků.

16. Mimo příbalový leták
Film upozorňuje na šedou zónu farmaceutického průmyslu a americké zdravotní péče, která zneužívá ty nejzranitelnější - nemocné, chudé a mladé lidi. Američtí dokumentaristé sledují citlivě, ovšem bez jakýchkoli komentářů a hodnocení několik bizarních osudů - mladý pár dredařů, který si vydělává na živobytí účastí ve vědeckých studiích ověřujících účinnost léků, starého muže, jemuž zdraví zničily testy prováděné vězeňskými lékaři, ženu, jejíž syn spáchal sebevraždu poté, co byl zařazen do marketingové studie prokazující účinky antidepresiv. Film odkrývá temné stránky farmaceutického průmyslu, obchodu s léky a západní medicíny.

17. Moje babička Lien
"Když jsem byla malá, babička se o mě starala. Proto se teď starám já o ni," říká čtrnáctiletá Christel z Nizozemska. Její babičce Lien je 84 let, žije v domově s pečovatelskou službou a trpí stařeckou demencí. Christel jí chodí 2x týdně navštěvovat. Nikdy ale neví, v jakém stavu ji zastihne - zda ji babička alespoň na chvíli pozná, nebo jestli si vůbec vzpomene na něco z jejich společné minulosti. Stará žena a dívka přesto zažívají spoustu milých chvil při všedních činnostech, jako je péče o vlasy nebo vyjížďka na speciálním kole. Jejich vzájemná blízkost ukazuje, že láska překonává hranice nemocí i času.

18. Na sever od slunce
Inge a Jørn nejsou běžní surfaři. Spojení s vodou a přírodou se rozhodli prožít si až na dřeň. Na 9 měsíců se usadili na opuštěné pláži ostrova u břehů Norska daleko za polárním kruhem, kde našli nejen perfektní vlny, ale také spousty naplavených odpadků. Na pláži chtějí zůstat, dokud neposbírají alespoň tunu toho, co sem dennodenně přináší moře ze vzdálených míst. Svůj životní styl odpovědných surfařů dotahují k dokonalosti i tím, že se živí prošlým jídlem a jejich dodávka jezdí na přepálený olej.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Jeden svět n°2

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

7. Intersexion

Podle statistik se více než 1 ze 2000 dětí rodí bez jednoznačného pohlaví. Od 50. let se tyto děti operativně "korigují" tak, aby odpovídaly ženskému nebo mužskému pohlaví. Intersexuální děti přesto, nebo právě proto vyrůstají s pocitem nenormálnosti. Autor filmu patří k aktivní skupině intersexuálních lidí, kteří se k vlastnímu osudu vyjadřují čím dál otevřeněji. Natáčí svědectví lidí z několika kontinentů. Všichni se museli celoživotně vypořádávat s tím, že neodpovídají dělení na dvě pohlaví, nebo museli napravovat důsledky fatálních rozhodnutí, která za ně udělali jiní.

8. Janova máma
Když chce jedenáctiletý Jan něco říct své mámě, musí to nahrát na diktafon a poslat jí záznam. Jeho máma je totiž už rok ve vězení a další rok a půl za mřížemi ji ještě čeká. Nizozemský dokument zachycuje citlivé téma vztahu matky a odloučeného dítěte. Přestože Jan svou matku navštěvuje a posílá jí "dopisy", není to totéž, jako když jsou spolu. Nejvíc ho trápí, jak se jí vlastně ve vězení žije.

9. Když se Hari ženil
Hari se živí jako taxikář v severoindické Dharamsale a připravuje se na sňatek s dívkou, kterou mu namluvil jeho otec. Tradice velí, že snoubenci se prvně smí vidět až ve svatební den, nikde ale není psáno, že by si nesměli telefonovat. Hari přemýšlí o tom, jak se svatbou změní jeho život, jak změní život své nastávající, která opustí svou rodinu, aby se jako všechny indické dívky stala součástí rodiny svého muže, jak on obstojí jako manžel a zda uživí své budoucí děti.

10. Když to praskne
Život v norském městečku Vik připomíná pohádku. Nádherná příroda, zodpovědná a pospolitá komunita, finanční zdroje z prodeje elektřiny z místní hydroelektrárny. Jediné, co zde chybí, je tunel, který by propojil obec s vedlejším městem. Na případu hospodaření radnice ve Viku autoři snímku poodhalili podstatu globálních trhů, kde je hlavní motivací okamžitý zisk bez ohledu na budoucnost. Současně zdůrazňují důležitost investic do zeleného rozvoje a snahu o ekonomickou udržitelnost.

11. Kung-fu babička
Ve slumu Korogocho v Nairobi v Keni se objevilo mnoho případů znásilnění starších žen. Místní mladíci, většinou pod vlivem drog a alkoholu, jsou kromě jiných předsudků přesvědčení, že sex se starou ženou léčí AIDS. Dokument sleduje skupinu starších žen, které se rozhodly společně se připravit na násilné útoky tréninkem sebeobrany.

12. Ledová rovnováha
Vrcholky And jsou pokryty ledovcem, který představuje hlavní zásobárnu vody v celé Jižní Americe. V důsledku klimatických změn se ledová masa za posledních 40 let zmenšila zhruba o třetinu a ubývá stále rychleji. I v tomto snímku vysvětluje problematiku řada odborníků, přináší však také četná svědectví o konkrétních dopadech těchto změn na život farmářů v horských oblastech ve všech latinskoamerických zemích od Kolumbie až po Argentinu. A jak dlouho potrvá, než důsledky pocítí i obyvatelé měst v nížinách?
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Jeden svět n°1

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

1. Bez proudu
V době závěrečných zkoušek vyrážejí v Conakry, hlavním městě africké Guiney, stovky školáků a studentů každý večer na podivnou pouť: putují na mezinárodní letiště, na benzínku nebo do bohatších částí města. Tedy tam, kde je jisté, že najdou osvětlení, pod kterým by se mohli připravovat na zkoušky. Podobným těžkostem však čelí i jejich učitelé: každý den řeší, jak svou látkou zaujmout ve třídě, kde setí 100 vyčerpaných žáků, i jak se připravit bez světla na další školní den. Z 10 milionů obyvatel Guiney má přístup k elektrickému proudu jen každý pátý, mimo města téměř nikdo.

2. Bezpráví v Pákistánu
Vesničtí starší odsoudili třináctiletou Pákistánku Kainat podle kmenového práva k smrti. Byla totiž znásilněna skupinou sousedů na cestě ze školy. Kainat má však štěstí v neštěstí: plně se za ni postaví rodiče a odmítnou ji zabít. Pro dceru požadují spravedlnost a rozhodnou se vést soudní spor i přes nevýhodnou pozici, vyplývající z jejich chudoby a odporu proti tradici. Vlivná rodina těch, které Kainat ze znásilnění obviňuje, se obává společenských důsledků soudního řízení a podporuje tradiční řešení: zbavení poskvrněné oběti cti, práva na spravedlnost a nakonec i práva na život.

3. Čaj, nebo elektřina
Obyvatelé odlehlé vysokohorské vesničky Ifri v marockém pohoří Atlas žili donedávna stejně jako jejich předci před 100 lety. Na místo bez elektřiny, tekoucí vody a bez zpevnění přístupové cesty pronikala moderní civilizace jen velmi zvolna. Nyní se má vše změnit - Ifri čeká elektrifikace. Autoři snímku sledovali místní obyvatele po 3 roky, od první návštěvy zástupců energetické společnosti až po zakoupení první televize v Ifri. Působivé jsou zejména noční záběry, prozářené jen plameny ohně, u nějž se večer co večer schází celé rodiny. Avšak doširoka otevřené oči i ústa nejen dětí, ale i dospělých při prvních televizních reklamách v jejich životě naznačují, že brzy bude vše jinak.

4. Delete
Otec patnáctiletého Jurreho všechno zapomíná. Když jde do kuchyně pro chleba, přinese džus. Trpí totiž Alzheimerovou nemocí. Jurre ví, že se jeho stav už nikdy nezlepší a že nakonec zmizí z tátovy paměti i on sám. "Ukusuje to kousky vašich vzpomínek. Je to, jako když na klávesnici zmáčknete tlačítko delete," říká. Teď na to ale nechce myslet. Chce si s tátou užít společné chvíle a dělat jen zábavné věci. "Věci, které dřív dělal on pro mě, musím dělat teď já pro něj. Ale to je přece logický," vysvětluje.

5. Fenomén / Duševní komfort Jurije Petroviče /
Režisérovi Zdeňku N. Bričkovskému už před lety učarovala sibiřská tajga a lidé, kteří zde žijí. Hlavním hrdinou nejnovějšího snímku je sedmdesátiletý Jurij Petrovič, který žije na samotě, živí se převážně tím, co si sám vypěstuje, a je si sám sobě "carem". Dravý, hlučný a penězi omámený svět ve městech ho neláká, opustil ho a sám uprostřed tajgy nachází vnitřní rovnováhu. Ačkoli je nevěřící, svým způsobem života se blíží starověrcům, které režisér s kamerou také navštívil. Pro ty je důležité žít a vychovávat děti v souladu s vírou, stranou od "ďáblových nástrojů", jako jsou televize či rádio. Poetický snímek se zamýšlí nad vnitřní svobodou a životem v souladu s přírodou.

6. Chudoba cti netratí
Představte si, že po zaplacení nájmu vám na ostatní životní potřeby zbude 125 korun na den. A že z toho musíte kromě sebe zabezpečit i 4 malé děti. Režisérka Daniela Gábová nás seznamuje se třemi matkami samoživitelkami, které jsou lapeny v pasti chudoby. Všechny 3 ženy mají hluboko do kapsy, přesto ani jedna z nich neztrácí optimismus. Všechny jsou také odhodlány postarat se o své děti co nejlépe a materiální nedostatek se snaží vynahradit láskou.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Pochod proti Monsantu - 25. května 2013

Monsanto - udržitelné zemědělství, o to jim prý jde.

Přesto proti této společnosti bojuje celá řada environmentálních organizací i aktivistů. Jednou z nich je i iniciativa March Against Monsanto. Na svých stránkách vysvětlují, proč pochodují a čeho chtějí docílit, ale hlavně vyzývají k pochodu proti Monsanto. Zapálení příznivci si mohou objednat i protestní trička.

Proč pochodujeme?

• vědecké studie ukázaly, že geneticky modifikované potraviny společnosti Monsanto mohou vést k vážným zdravotním problémům (jako jsou nádorová onemocnění, neplodnost a vrozené vady)
• v USA je FDA (agentura odpovídající za kontrolu potravin) řízena bývalými šéfy Monsanta, což je podle nás střet zájmů a vysvětluje to, proč je tak málo veřejných výzkumů na dlouhodobé účinky modifikovaných potravin
• nedávno americký kongres spolu s prezidentem přijali zákon označovaný Monsanto Protection Act, který (mimo jiné) zajišťuje Monsantu právní nepostihnutelnost v souvislosti s jeho modifikovanými semeny
• společnost Monsanto je už dlouho státem zvýhodňována na rozdíl od malých farmářů a biofarmářů, kteří trpí ztrátami, zatímco Monsanto upevňuje svůj monopol na světovém trhu s potravinami včetně patentování práv na semena a jejich genetické vylepšování
• geneticky modifikovaná semena společnosti Monsanto jsou škodlivá pro životní prostředí, vědci například dokazují, že přispěla k celosvětovému Syndromu zhroucení včelstev

Jaké jsou naše cíle?

• s každým utraceným dolarem za biopotraviny bojkotujete společnosti vlastněné Monsantem, které ve svých výrobcích používají GMO
• požadujeme označení GMO potravin, aby byli spotřebitelé informováni
• požadujeme zrušení příslušných zákonných ustanovení přijatých pod názvem Monsanto Protection Act
• voláme po obsáhlejším vědeckém výzkumu vlivu GMO potravin na zdraví
• vyzýváme k zodpovědnosti výkonné ředitele Monsanta a politiky, kteří Monsanto podporují, což chceme zajistit pomocí  přímé komunikace, nezávislých novinářů, sociálních sítí atd.
• budeme pokračovat v informování veřejnosti o skrytých zájmech Monsanta
• vyjdeme do ulic a ukážeme Monsantu i celému světu, že takovou nespravedlnost nebudeme  mlčky trpět

Přidejte se i vy - Pochod proti Monsantu po Česku aneb "Všichni do kola".

Food Revolution Day - 17. května 2013

Food Revolution Day

Cook it. Share it. Live it.

Join the food revolution and keep cooking skills alive.

Food Revolution Day je světový den vzniklý na počest dobrého jídla a základních kuchařských dovedností. Měl by lidi svést dohromady. Umožnit jim sejít se ve svých domovech, školách, pracovištích nebo komunitách, společně uvařit a podělit se o své kuchařské umění, znalosti potravin a jejich zdrojů. Za cíl si také klade zvýšení povědomí o významu dobrého jídla a lepší vzdělání v oblasti výživy. K tomu by měl posloužit jednoduchý koncept - VAŘ, SDÍLEJ, ŽIJ.

První Food Revolution Day se konal už loni, 19. května 2012, a uskutečnilo se díky němu více než 1000 hostin v 664 městech napříč 62 zeměmi.

Kontejnery k světu

Sedm českých měst propojí v květnu a v červnu projekt - festival Kontejnery k světu, od něhož si jeho organizátoři slibují dosud největší oživení veřejného prostoru. Kulturu, zábavu, vzdělání či relaxaci si lidé budou moci užít v přepravních kontejnerech na desítkách míst. Až 33 jich bude rozmístěno v Plzni - v centru města, parcích, na náměstích i v obytných částech několika čtvrtí. Pořadatelé věří tomu, že se tak podaří oživit veřejná prostranství nejen organizovanými vystoupeními, ale že se u kontejnerové kavárny nebo odpočívárny sejdou lidé z jedné čtvrti a budou diskutovat o svém prostředí - o tom, co je třeba zlepšit či změnit.

V Plzni projekt potrvá od 10. května do 8. června, v ostatních městech bude kratší. V Praze se kontejnery objeví v devíti lokalitách od 10. května do 1. června. V Brně mohou lidé narazit na pět netradičních kulturních objektů mezi 20. květnem a 2. červnem. Ostravu ozvláštní jeden kontejner od 29. května do 5. června. Mariánské Lázně se k festivalu připojí od 24. května do 8. června. Zlín nabídne kontejnery ve třech lokalitách od 29. května do 10. června. Posledním zapojeným městem bude Olomouc, podrobnosti ale ještě nejsou známy.

Lidé se mohou těšit na odpočinkovou čítárnu, kavárnu, studovnu, hudební klub, divadlo, kino, hvězdárnu, komunitní centrum, třídu k výuce, férový obchod, půjčovnu koloběžek či kostel.

___________________________________________________________________________

Převzato: Ceskatelevize.cz, Hoďte se do kontejneru!, Kontejnerová kultura se má k světu.

Světový den knihy a autorských práv

V úterý 23. dubna 2013 se koná Světový den knihy a autorských práv. Tento významný den vyhlásilo UNESCO, slaví se od roku 1995 ve více než 100 zemích světa na všech šesti kontinentech.

23. duben je symbolické datum. V roce 1616 zemřel toho dne William Shakespeare. On však nebyl jedinou osobností světové literatury, která v tento den opustila tento svět. 23. dubna 1616 zemřel i Miguel de Cervantes Saavedra a dokonce i peruánský spisovatel Inca Garcilaso de la Vega. Toho především proslavila jeho kniha dějin říše Inků Comentarios Reales de los Incas (Královské komentáře).

Datum 23. dubna je spojeno i s jinými významnými lidmi z oblasti literatury. 23. dubna 1899 se narodil americký prozaik ruského původu. Pro jeho romány je typický složitý alegorický a symbolický zobrazovací postup, mystifikující čtenáře. Proslavila ho kniha Lolita, která se točí okolo problému erotické posedlosti.

Prvotní nápad slavit 23. dubna jako Světový den knihy autorských práv má svůj původ ve španělském Katalánsku. Tento den se zde oslavuje svatý Jiří a daruje se růže každému, kdo si koupí knihu. Do tohoto projektu se zapojila i Česká Republika. Některé knihovny si připravily na tento den Literární noc a v různých institucích budou probíhat besedy a čtení známých osobností.

Samozřejmě je tento den věnován všem autorům knih celého světa. A zároveň by měl připomenout i jejich autorská práva, neboť kniha je autorovým rukopisem - dílem, kterému věnoval hodně času a úsilí.
___________________________________________
Částečně převzato a pozměněno: www.literarky.cz.

Česká pošta má ve své sbírce dokonce poštovní známku ku připomenutí právě tohoto výročí.

Zámecké slavnosti

Můj dnešní den měl příchuť dob dávno minulých... Ocitla jsem se v přítomnosti urozených šlechticů, vznešených dam, statečných rytířů, půvabných tanečnic a zručných řemeslníků. Šermířské souboje střídala vystoupení tanečnic, přehlídka dravých ptáků, divadélko pro děti a ukázka odvážných kousků fakíra. Středověkou atmosféru po celý den umně podkreslovaly tklivé písně kapely Arcus, jejíž živá vystoupení  pak byla navíc jedním z hlavních bodů programu.

Slavnosti na Červeném hrádku jsem zažila už loni. Tehdy sice nevyšlo počasí, ale program se mi zdál divácky atraktivnější. Vedle kapely, tanečnic a dravců se konaly šermířské turnaje na koních, které okořenila ukázka střelby z děla. Letos jsem většinu vystoupení musela shlédnout v úporném horku a to mi asi zkazilo celkový dojem víc, než kdyby pršelo. Přesto jsem si ze Zámeckých slavností odnesla dobrý pocit a krom spálených ramenou taky plno hezkých zážitků a obě CD oblíbeného Arcusu. :-)

Otevřeno

I Chomutov konečně ožil ! Tenhle víkend se konal Divadelní a hudební festival Otevřeno. Nabídka divadelních a hudebních představení byla pestrá, a tak jsem si vybrala jen to, co mě skutečně zaujalo.
V pátek jsme s holkama slavily v čajovně všechno možné... Péťa 18. narozeniny, Káťa řidičák, Andy cestu do Austrálie, já svůj život a zbytek si taky něco našel. No a v průběhu večera jsem se dostala i na náměstí, abych si poslechla Gaiu Mesiau. Muzika to byla vážně strhující a anglické texty prokládané čestinou neměly chybu. Chtěly jsme se ještě podívat do Kulisárny na Mňágu a Žďorp, ale nekonečná fronta nás odradila, takže zůstalo u postávání nedaleko s kelímkem točeného v ruce.
V sobotu mě zase Péťa vytáhla na koncík Wohnoutů. Tahle skupina mě ze začátku moc nenadchla, ale po živém vystoupení jsem změnila názor o 180°. Dvěma slovy - hráli peckově. ;-)

Projekty

Posledních pár dnů jsem se skutečně nenudila.. Ve škole se to hemžilo (a dosud hemží) zkoušením a testy, v úterý byl závěrečný termín pro odevzdání seminární práce a ve čtvrtek na mě vyšel referát na češtinu. Vedle toho se účastním školního projektu Zmizelí sousedé, který se pomalu blíží ke konci. A aby toho nebylo málo, zapojila jsem se i do dalšího - malování dětského oddělení v kadaňské nemocnici.

English-camp

Na přelomu července a srpna jsme byly s Káťou na english-campu. English-camp je vlastně takový "tábor s Amíkama". Když jsme už ve větším houfu dorazili na místo (šlo o takový penzion, kde jsme byli ubytovaní), hned mě překvapilo, jak se všichni vítají a objímají. Dokonce i mě s Káťou všichni s úsměvem od ucha k uchu zdravili, jako by šlo o staré přátele. Překvapilo mě, jak byli všichni usměvaví, přátelští, tak otevření a upřímní! S tím se v Čechách člověk jen tak nesetká. Tady jsou lidé většinou zamračení, nevlídní a zahledění do sebe. Je to škoda, ale s tím nic nenadělám…