Burčák

Jako každý rok touhle dobou začíná Vinobraní a s ním je neodmyslitelně spjat prodej burčáku. Božská toť mana pro mé smysly. Letos se v souvislosti s burčákem opět řeší jeho správné označení. Podívala jsem se tomu tedy na zoubek.

Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících předpisů ve svém § 15 říká:

(1) Částečně zkvašený hroznový mošt* smí být nabízen ke spotřebě pod označením "burčák", jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky.

(2) Částečně zkvašený hroznový mošt lze nabízet k přímé lidské spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení.

(3) Při nabízení částečně zkvašeného hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu nabízeného spotřebiteli pod označením "burčák" k přímé lidské spotřebě musí být viditelně umístěny údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo "burčák" a kdo je jeho výrobcem.
_________________
* Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, o společné organizaci trhu s vínem

3. Částečně zkvašený hroznový mošt: produkt získaný kvašeným hroznového moštu se skutečným obsahem alkoholu vyšším než 1% objemové a nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu; za částečně zkvašený hroznový mošt nejsou považována určitá jakostní vína s. o. se skutečným obsahem alkoholu nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu, avšak nejméně 4,5% objemového.
___________________________________________________________________________

Co jsem třeba nevěděla (a dočetla se zde), je, že u burčáku se rozlišují různá stádia dle prokvašení.

1. Sladký - převažuje cukr nad alkoholem, burčák je ve stadiu zrodu, chuť moštová

2. Ve varu - maximální vrchol aktivity kvasinek, poměr cukru a alkoholu 50% na 50%

3. Po zlomení - zde již převažuje alkoholická chuť nad sladkostí, vystupují kyseliny

4. Mydliňák - chuť velmi různorodá, obsahuje kvasné látky, ostřejší kyseliny, cukr zaniká, vystupuje alkohol

5. Mladé víno - téměř čisté víno, ustálená chuť, vystupuje vůně odrůdy, sedimentují kvasné kaly

Červený burčák je mošt, který kvasí se rmutem modrých hroznů na červené víno. Má stejná stádia jako bílý burčák, ale zůstává až do vylisování na matolinách.

Říká se, že pro uchování zdraví musí člověk vypít burčáku tolik, kolik krve koluje v jeho žilách. Něco na tom úsloví asi bude... Díky kvasinkám se v něm objevují bílkovinné látky, takže je výživný. Obsahuje tiamin, jeden z vitamínů skupiny B, který prý podporuje srdeční činnost. Kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. A kyselina pantotenová zase chrání tělo proti onemocněním sliznice a zažívacího ústrojí. O pozitivním, čistícím vlivu na trávicí ústrojí už není pochyb.

Život po smrti

Strach ze smrti je velice účinný nástroj, jak s lidmi manipulovat a ovládat je. Když nebudete mít strach ze smrti, tak nebude možné vás tím ovládat. Lidé, kteří vás ovládají, už to od vašeho útlého dětství zapisují do vašich myslí. Už od první návštěvy školy je lidem vtloukán tento nesmysl do hlavy. To samé dělá náboženství. Straší peklem a slibuje, že něco přijde až potom. Teď ale musíš trpět a platit a teprve potom se něco změní. Všechno je to jen manipulace.

Osobně se divím, že ještě dnes existují lidé, kteří nevědí, že jsme duchové žijící v lidském těle, které nám umožňuje žít v této dimenzi. Každý z nás přišel z nějakého místa ve vesmíru. A každý sem přišel proto, aby zde prožil zkušenost mnohdy trvající celou řadu tělesných životů v různých tělech.

Ztrátou fyzického těla nic nekončí. Je to, jako když sundáte oblek. Také tím nepřijdete o život. Oblečete si jiný a život jde dál. Takže netruchlete pro lidi, které jste měli rádi. Je to podobné, jako když odjeli na delší cestu. Přijde doba, kdy se opět shledáte. Uvědomte si, že jste nesmrtelné bytosti. Pro mnoho lidí to bývá velkým překvapením, když umřou a stále nejsou mrtví a vše funguje dál. Jen je jim divné, že je najednou nikdo nevidí a podobně. Nejsou na to, co přijde po ztrátě těla, připraveni. Ale lidé, kteří to prožili, už se nikdy smrti nebojí. Vědí naprosto jistě, co bude následovat.

Je mnoho vynikajících odborníků, kteří vám to mohou potvrdit.

Doktor Jeffrey Long založil nadaci pro výzkum zážitků v blízkosti smrti. Bylo zmapováno obrovské množství případů, a to, že smrtí nic nekončí, je jednoznačně potvrzeno. Mnoho informací můžete najít na stránkách této nadace. Doktor Long napsal o těchto věcech knihu, kterou si můžete přečíst. Je pouze v angličtině a jmenuje se Evidence of the Afterlife.

Doktor Raymond Moody je dalším vynikajícím odborníkem, který zasvětil svůj život zkoumání těchto pravd. Napsal knihy Život po životě, Život před životem - návraty do minulých životů, Život po ztrátě, Světlo po životě - život duše po smrti a další. Jeho knihy jsou dostupné v češtině. Můžete se podívat i na jeho stránky. Informací je obrovské množství, stejně jako důkazů. Prožilo to mnoho milionů lidé. A knih na toto téma je velké množství i v českém jazyce.

Sekta materialistů a skeptiků je stále hodně rozšířená. Stále káže své bludy, které jim natloukli do hlavy v průběhu jejich vzdělávání. Naprostá většina lidí, kteří existenci posmrtného života popírají, se dlouhodobě o tyto věci nezajímá. Jen omílají to, co je naučili. Není proto důvod jim věřit. Záměr je takový, abyste se báli smrti. A proto vám to budou neustále vymlouvat. Abyste se nezbavili strachu a mohli vás ovládat. Proto o svém duchovním těle nesmíte vědět.

Muži v tomto dokumentu zasvětili tomuto výzkumu celý život. Jsou to vynikající odborníci ve svém oboru, takže jim můžete věřit. Smrt neexistuje a je krásné to vědět. Je toho tolik před námi. Tak to opravdu je.
________________________________
Převzato: Youtube.com, zdravaplaneta

Peter Bradley Adams - Darkening Sky

Živá ulice - Plzeňská setkání

Plzeň opět ožívá, tentokrát díky festivalu Živá ulice - Plzeňská setkání !

Organizátoři festivalu, občanské sdružení ART Prometheus, na oficiálním webu vysvětlují, ž ...

"Festival navazuje na osmnáctiletou tradici jeho předchůdce festivalu Na ulici, který si za dobu dosažení své plnoletosti vybudoval výbornou pověst v celém městě Plzeň. S úctou k tradici a s precizností nám vlastní chceme do západočeské metropole přivést hudbu, divadlo a další aktivity na mezinárodní úrovni. Náměstí a parky v Plzni chceme přeměnit na jedno velké jeviště, jak tomu činíme s největším festivalem pouličního divadla Za dveřmi či doprovodným programem hudebního festivalu United Islands. Obě dvě akce již několik let dělají letní nudu v Praze minulostí. Přesně tak bychom chtěli letní Plzeň proměnit v pulzující kulturní centrum.

Celý festival je zdarma, a tak se mohou obyvatelé Plzně a Plzeňského kraje těšit na 16 dní v průběhu 3 měsíců plných hudebního, divadelního i doprovodného programu."

Polévkárna ~ Supa Supa ~ Soup bistro

Přesně pod tímto názvem můžete na facebooku najít stránky netradiční plzeňské "restaurace", která byla  oficiálně otevřena už 20. srpna 2012.

Ačkoliv pro mě osobně spadá do kategorie plzeňských novot, na které jsem se mohla těšit až po svém návratu z Erasmu. Přece jen 10 měsíců byla dlouhá doba a změnilo se ledacos. Tak například francouzská restaurace La Tartelette vystoupala z přízemí až do 2. patra, australské bistro SkipPie se dokonce rozmnožilo a otevřelo novou provozovnu na Americké. Kamarádka mi poradila  krámek s kořením od Antonína, o kterém jsem do té doby neměla potuchy. V kavárně Il Mio Caffé pečou další a další vynikající dorty. Před vinárnou Jadran vyrostla nová venkovní zahrádka, kterou letošní léto zdobí socha výtvarníka Toma Kůse. A tak dále .. :)

Abych se ale vrátila k Polévkárně a osvětlila, v čem je tento podnik tak netradiční, dovolím si citovat přímo z  jejich oficiálního webu.

"Supa Supa je prvním podnikem svého druhu v Plzni. Z lásky ke "gruntu" všech pokrmů se zrodil nápad vytvořit útulné pohodové rodinné bistro, které je díky své poloze přímo uprostřed krajské metropole snadno dostupné.

Chceme vytvořit místo, kam se lidé budou rádi vracet a které se stane známým nejen kvalitou podávaných polévek, ale také pozitivní atmosférou jako v pokojíčku. Originální a přívětivý interiér dokonale vyhoví i rodinám s dětmi.

Naše nabídka

V první řadě samozřejmě POLÉVKY jako časově i finančně dostupný a lehce stravitelný druh pokrmu ve svých nespočetných variantách. Chceme se vrátit k tradičnímu způsobu vaření z poctivých domácích surovin bez použití náhražek a polotovarů. K našim polévkám dostanete pečivo zdarma. Můžete si je rovněž odnést s sebou - nejlépe ve vlastních nádobách.

Nabídku doplňují a obohacují nápadité saláty, inspirativní teplé i studené předkrmy z celého světa a domácí koláče a další zákusky.

K polévce si můžete dát třeba sklenku kvalitního moravského vína, domácí limonádu nebo espresso z fair-trade kávových zrn z českých pražíren..."

Na facebooku o sobě píší:

"Jsme baby friendly. Přijímáme stravenky.

Pohodové rodinné bistro s polévkami všeho druhu ze všech koutů světa.

Suroviny jsou kvalitní, podporujeme poctivé české farmáře.

V žádné naší polévce nenajdete glutamát či jiné podobné žíraviny.

Krom polévek denně připravujeme rychlá jídla typu - avokádový dip s rozpečenou bagetkou, hummus či netradiční saláty apod."

Musím říct, že bistro působí opravdu útulně a vaří v něm výborně. Má snad jedinou nevýhodu a tou je léto s jeho vysokými teplotami. V takovém vedru asi málokdo dostane chuť na horkou polévku. Nicméně i toto mají ošetřené a podávají všelijaké zajímavé saláty. Já jsem v Polévkárně ochutnala mrkvové bramboráčky s tvarohem a guacamole s bagetkou. Obojí naprosto luxusní.

Jeden svět n°6

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

31. Volá Gaza

Palestina není jen okupovaná země, ale i okupací hluboce rozdělená společnost. Přes milion Palestinců žije už více než 5 let v Gaze sužované blokádou. Když se někomu výjimečně podaří dostat se ven například za prací nebo studiem, nemůže se vrátit. Hikmat se odstěhovala na Západní břeh kvůli práci. Už 5 let neviděla svého syna Mustafu. Palestinci rozdělení státem Izrael udržují rodinný život na telefonu a přes internet. Ve vlastní zemi jsou nuceni se rozhodovat mezi rodinou a obživou, mezi domovem a svými sny.

32. Zachovat si tvář
Stovky žen se každý rok stanou  v Pákistánu oběťmi brutálního útoku kyselinou, při němž jsou popálené. Agresorem je nejčastěji jejich manžel či jeho rodina a důvody bývají malicherné. Následky si však oběť nese do konce života. Ne tak útočníci, kteří často žijí dál bez trestu, pocitů viny či odsouzení společností.

33. Zakázané hlasy
Kdyby se nenarodily v Íránu, na Kubě a v Číně, vedly by možná poklidný život. Yoani Sánchez, první kubánská blogerka, kritizuje kubánský režim, protože chce mít co říct, až se jí syn zeptá, co udělala proti režimu. Za svou odvahu čelí pronásledování a hrozbám smrti. Čínskou lidskoprávní aktivistku Zeng drží režim 4 roky v domácím vězení - bez manžela, s dvouletým dítětem. Blogerka Fernaz Seifi musela opustit rodný Írán a na internetu píše pod pseudonymem.

34. Zákon džungle
V roce 2008 vláda v Peru rozdělila velkou část země na menší územní oblasti a práva k jejich užívání prodala nadnárodním společnostem. Jak tomu obvykle bývá, jejich zájmy mnohdy nejsou v souladu s potřebami a právy domorodých obyvatel. Vesničané z amazonské osady Andoas se bouří proti útlaku nizozemské petrolejářské společnosti, která znečišťuje prostředí, ve kterém žijí.

35. Zapletení
Poté, co jeho adoptivní matka zemřela, vrátil ho otec do dětského domova, kde byl pohlavně zneužíván. Později se u něj projevily sklony k pedofilii. Prošel částečnou terapií a nyní chce vést i s touto poruchou normální život. Jenže na malém polském městě to s takovým stigmatem není vůbec snadné.

36. Ztracené řeky
Většina metropolí byla založena v dosahu vody, v oblastech protkaných potoky a řekami. Kam se ale všechny ztratily? Dokument nutí k zamyšlení o našem bezprostředním okolí, o krajině, kterou jsme jako lidé přetvořili, a nabízí otázky, kde končí příroda a začíná město a zda taková hranice vůbec musí existovat.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Rozhovor s Jaroslavem Duškem n°4

Jeden svět n°5

Je festival určený dokumentárním filmům o lidských právech. Zmínila jsem se o něm v jednom z minulých příspěvků (Šmejdi).

Díky němu mají diváci možnost shlédnout opravdu (ale OPRAVDU) netradiční snímky.

Mě osobně některé z nich velmi oslovily a jednotlivé příběhy bych tady ráda vyzdvihla.

Ze všech letos přihlášených dokumentů jsem si jich nakonec vybrala "pouze" 36.

A abych případné čtenáře nezahltila, rozdělím je do 6 příspěvků po 6 dokumentech ...
___________________________________________________________________________

25. Solární mámy

Rafea je matka čtyř dětí, která žije s manželem ve zchátralém stanu v zapadlé jordánské vesnici. Oblíbenou manželovou činností je polehávání na koberci, a Rafea je tak nucena se starat o chod skomírající domácnosti, i když vždycky chtěla od života víc. Když se naskytne možnost, že by se společně s dalšími ženami z jiných částí světa mohla vydat na několik měsíců do Indie, kde by ji naučili sestavovat a instalovat solární panely, je nadšená. Ale jen do chvíle, než se zeptá na svolení manžela.

26. Syrovější
Tomovi je 13 a jí jen syrovou stravu, stejně jako jeho matka. Režisérka Anneloek Sollart o jejich alternativním způsobu stravování již dříve natočila film, po jehož odvysílání byla Tomova matka obviněna ze zanedbání péče o dítě. Nyní sledujeme její putování mezi soudy, pediatry a výchovnými poradci, a to při neustálé péči o jídelníček. Matka trvá na tom, že vařené jídlo je pro Toma jedovaté, a úřady oponují, že Tomův fyzický a psychický vývoj odpovídá podle tabulek Světové zdravotnické organizace podvyživenému dítěti v Africe.

27. Tábor 14
Shin Dong-Huyk se narodil v severokorejském koncentračním táboře rodičům, kteří byli oddáni na příkaz dozorce. Z jeho vyprávěná mrazí, a to nejen v pasážích, ve kterých popisuje táborový řád, bezcennost lidského života nebo mučící praktiky dozorců. Snad ještě horší je zmrzačení lidské duše, ze kterého se nedá zotavit tak snadno jako ze šrámů na těle.

28. Ve vězení se burky nenosí

Jak svobodné jsou afghánské ženy? Pohled do ženské věznice poskytuje neobvykle otevřené svědectví o ženách v tradiční společnosti, které odmítly poslechnout muže a respektovat zákony stanovené tradicí. Nevěru, odmítání nucených manželství, ale i útěk z domova před násilím potom řeší státní soudy udělením dlouholetých trestů. V izolaci vězení ženy paradoxně nacházejí určitou míru bezpečí, svobody a lidskosti.

29. Vesnice na konci světa
Život v malé grónské osadě Niaqornat, kterou obývá necelá šedesátka lidí, plyne vlastním tempem. Roční doby se tu střídají podle toho, jestli hodně mrzne, je polární noc nebo svítí sluníčko a led taje. Vesnici na pobřeží odlehlé zátoky tvoří hrstka malých pestrobarevných domků, ve kterých žijí Inuité, škola, hřbitov a budova malé továrny na zpracování ryb. Vyznění snímku dává naději, že i malé izolované komunity mají šanci na přežití a jejich tradiční hodnoty lze ve stále modernějším světě zachovat.

30. Vězeňský sestřih
Francis se právě připravuje na obhajobu dvojnásobného prvenství v soutěži o nejlepšího kadeřníka, ve které se každoročně utkávají skotští vězni. Víc než na to, zda letos opět vyhraje, myslí na své brzké propuštění. Dokument odkrývá sny a touhy nejnebezpečnějších trestanců i nečekaně lidskou stránku vězení.
_________________________________________________
Převzato a částečně pozměněno: Jedensvet.cz, Filmy A-Z

Rozhovor s Tomášem Klusem

Asonance

To je česká folková skupina se zaměřením na skotské a irské lidové balady a písně, instrumentální skladby a tance. Založena byla už roku 1976. Od roku 1995 spolupracuje s občanským sdružením Bratrstvo keltů. A s různými obměnami, co se členů týče, nahrává a vystupuje dodnes.

Já jsem si Asonanci oblíbila pro její tklivé písně, jímavé melodie a skličující texty.