neděle 9. června 2013
čtvrtek 6. června 2013
Šmejdi
Tak se jmenuje dokumentární film, který spatřil světlo světa poprvé letos v březnu, a to na festivalu Jeden svět.
Manipulace, nátlak, ponižování, agrese. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma? Praktiky, ze kterých mrazí. Lži a promyšlená manipulace, jejímž jediným cílem je donutit bezbranné staré lidi k nákupu předraženého zboží. Senioři ze svých nuzných důchodů splácí horentní sumy za často nekvalitní produkty. Někteří z nich se dušují, že už na žádnou akci nikdy nepojedou, jiní to nevydrží a jedou znovu. Co je žene? Zvědavost? Samota? Nebo závislost?
Autorky tohoto filmu rok v převleku navštěvovaly akce, kde se důchodcům vymývají mozky a kde mladí lidé nejsou vítáni. Vedle autentických záběrů z předváděcích akcí a výpovědí poškozených seniorů přináší dokument i pohled psycholožky, právníka a dalších odborníků. Film tak poprvé komplexně mapuje tento nechvalný fenomén dnešní doby. Nejdůležitější ambicí filmu je snaha čelit nekalým praktikám osvětou a informováním veřejnosti, se zvláštním důrazem na ohroženou skupinu.
"Máme obrovskou radost, že se film Šmejdi setkal s tak mimořádnou reakcí. Titulní stránky novin, vášnivé internetové debaty, vyjádření předních politiků, to všechno je důkazem toho, že problém předváděcích akcí pro seniory je opravdu velmi bolavý a že se skrz naše rodiče a prarodiče dotýká opravdu každého z nás," říká Ivana Pauerová Miloševič z Filmového centra ČT a dodává: "O to větší radost mám z toho, že si film Šmejdi našel cestu i do multiplexů a že ti, kterých se dokument týká úplně nejvíc, tedy lidé starší 65 let, budou mít na film vstup zdarma. Stane se tak snad poprvé v historii samostatné České republiky."
Film Šmejdi vyvolal velký ohlas už při svých předpremiérových uvedeních, a to jak u publika, tak i u odborné filmové kritiky. Na film vstřícně reagovaly i státní orgány. Ministerstvo průmyslu a obchodu přislíbilo prostřednictvím svého ministra na premiéře, že se zasadí o to, aby se živnostenské úřady po celé republice staly kontaktními místy, kam by se mohli senioři, kteří uzavřeli problematické smlouvy, zdarma obracet pro radu a pomoc. Spolupráci při řešení tohoto problému přislíbila i Česká obchodní inspekce, která věří, že negativní dopady nekorektního jednání těchto prodejců by mohly omezit i výrazně vyšší pokuty, udílené ČOI.
_____________________________
středa 5. června 2013
Islas Cíes
Na ostrovy vyplouvá trajekt ze 3 nejbližších měst - Viga, Cangasu a Baiony. Navštívit je ale můžete jen pár měsíců v roce. A to je ještě počet návštěvníků omezen na max. 2 200 za den.
Proč to všechno?
Islas Cíes byly v roce 1980 prohlášeny za přírodní rezervaci. Od roku 1988 patří do ZEPA - Zona de Especial Protección para las Aves (Oblast zvláštní ochrany ptactva). A od roku 2002 jsou součástí Parque Nacional Marítimo Terrestre de las Islas Atlánticas de Galicia (národního parku, který sdružuje ostrovy Cíes, Ons, Sálvora a Cortegada).
Z toho důvodu se hodně dbá na nedotčenost tamní unikátní fauny a flóry a zachování stability ekosystémů ... a to prostřednictvím řady pokynů, jak se na ostrovech chovat:
Přes všechna tato omezení a zákazy, nebo právě díky nim, jsou Islas Cíes TAK krásné. Ostrovy se mohou pochlubit kolonií racků čítající na 22 000 párů, údajně největší na světě.
Za vidění stojí:
Kdo by se chtěl na Islas Cíes podívat, uvítá stránku Mardeons. Tam se totiž dají zarezervovat a koupit palubní lístky.
Islas Cíes byly v roce 1980 prohlášeny za přírodní rezervaci. Od roku 1988 patří do ZEPA - Zona de Especial Protección para las Aves (Oblast zvláštní ochrany ptactva). A od roku 2002 jsou součástí Parque Nacional Marítimo Terrestre de las Islas Atlánticas de Galicia (národního parku, který sdružuje ostrovy Cíes, Ons, Sálvora a Cortegada).
Z toho důvodu se hodně dbá na nedotčenost tamní unikátní fauny a flóry a zachování stability ekosystémů ... a to prostřednictvím řady pokynů, jak se na ostrovech chovat:
- návštěvníci se mohou držet jen vyznačených cest
- nesmí nic trhat, ani sbírat plody (protože ty slouží výhradně hmyzu a ptactvu)
- nesmí obtěžovat zvířectvo
- nebo na ostrov přivést nějaké vlastní (vyjma vodících psů)
- nesmí zakládat oheň
- nedopalky si musí kuřák zase zabalit a odnést
- nesmí se narušovat klidný ráz krajiny (nesluší se to vůči ostatním návštěvníkům, ani vůči zvířectvu)
- v přilehlých vodách se nesmí rybařit (protože fungují jako chráněné útočiště podmořského života)
- v laguně se nesmí koupat (protože její klidné vody jsou domovem unikátních živočišných druhů)
- některé části ostrova nejsou návštěvníkům zpřístupněné
- dokonce se nesmí sbírat mušle (jejich úbytek by totiž zapříčinil nedostatek živin pro rostliny rostoucí na písečných dunách)
- na ostrovech nejsou žádné odpadkové koše (takže vše, co si člověk s sebou přiveze, musí zase odvézt pěkně zpátky na pevninu)
- na ostrovech je možné kempovat, ale pouze v areálu kempu a to ještě s příslušným povolením vydaným v přístavu ve Vigu
Přes všechna tato omezení a zákazy, nebo právě díky nim, jsou Islas Cíes TAK krásné. Ostrovy se mohou pochlubit kolonií racků čítající na 22 000 párů, údajně největší na světě.
Za vidění stojí:
- Monte Faro, 175 metrů (nejvyšší bod Alto das Cíes, 197 metrů, není zpřístupněn)
- pláže (Playa de Rodas, Playa de Figueiras)
- majáky (Faro de Cíes, Faro da Porta, Faro de Monte Agudo)
- vyhlídky
- a v neposlední řadě také laguna (během přílivu proudí moře mezi ostrovy Monteagudo a del Faro skrze vytvořený vlnolam a zastaví se o pláž de Rodas).
Kdo by se chtěl na Islas Cíes podívat, uvítá stránku Mardeons. Tam se totiž dají zarezervovat a koupit palubní lístky.
 |
| Isla de San Martiño |
 |
| Faro de Cíes |
 |
| Monte Faro - 175 metrů |
 |
| racek si hlasitým křikem bránil hnízdo s vajíčky |
 |
| Playa de Rodas |
 |
| naše soukromá mini pláž |
 |
| když se na nás nevrhají kluci, tak pro změnu racci :D |
úterý 4. června 2013
Nejkrásnější zákon
Takto je označován Zákon o zveřejňování smluv na internetu. Zákon, který zabrání kmotrům uzavírat cinklé smlouvy, ušetří desítky miliard z rozpočtu a který přitom vůbec nic nestojí.
Uzavřeli by je, kdyby tušili, že se o nich ihned dozví veřejnost?
Na Slovensku mají nejkrásnější zákon už několik let. Krátce po jeho zavedení smetly zveřejněné smlouvy několik vlivných lidí. Od té doby se evidentně cinklé smlouvy téměř neobjevují.
Uzavřeli by je, kdyby tušili, že se o nich ihned dozví veřejnost?
Na Slovensku mají nejkrásnější zákon už několik let. Krátce po jeho zavedení smetly zveřejněné smlouvy několik vlivných lidí. Od té doby se evidentně cinklé smlouvy téměř neobjevují.
"První rok po jeho zavedení jsme dosáhli úspory 30% veřejných financí, v některých sektorech, například u ministerstva dopravy, to bylo až 50%. Bylo by naivní si myslet, že je to jednou jedinou věcí - zveřejňováním smluv. Byly k tomu přidružené další kroky, jako byly změny v soudnictví, v podnikatelském prostředí a tak dále. Ale ta měřitelná úspora je přes centrální registr smluv."
Iveta Radičová, bývalá premiérka Slovenska
Registr smluv už dávno existuje a funguje. Stačí ho začít používat.
_______________________
Iveta Radičová, bývalá premiérka Slovenska
Registr smluv už dávno existuje a funguje. Stačí ho začít používat.
_______________________
Zdroj: Nejkrasnejsizakon.cz
Nejkrásnější zákon je jedním z 9 zákonů, které se snaží ještě před volbami prosadit v rámci projektu Rekonstrukce státu skupina protikorupčních organizací, firem, občanů v regionech a politiků, kterým situace vadí.
Do projektu se může zapojit každý - ať už jako ambasador, donor nebo mediální partner.
Další články, které se o zveřejňování smluv napsaly:
Nejkrásnější zákon je jedním z 9 zákonů, které se snaží ještě před volbami prosadit v rámci projektu Rekonstrukce státu skupina protikorupčních organizací, firem, občanů v regionech a politiků, kterým situace vadí.
Do projektu se může zapojit každý - ať už jako ambasador, donor nebo mediální partner.
Další články, které se o zveřejňování smluv napsaly:
- Smlouvy na internetu: Slovensko ušetřilo miliardy ze státní kasy (Česká televize)
- Pavel Staněk: Příliš mnoho otázek kolem povinného zveřejňování smluv (ODS)
- Registr smluv ve sněmovně tvrdě naráží. Bojí se politici konce "kšeftů" ? (Česká televize)
- Utajování informací? Novela nařizuje dávat smlouvy na internet (Lidovky)
- Registr smluv půjde do sněmovny až v září (Moravské hospodářství)
- Nejkrásnější zákon: Zveřejněná smlouva = platná smlouva; nezveřejněná = neplatná (Blog aktuálně)
neděle 2. června 2013
O krůček blíže ke klonování ?
Článek, který zveřejňuji níže, mi silně připomněl film Ostrov ...
Píše se rok 2019. Jsi bohatý nebo slavný? Neváhej a pořiď si životní pojistku - vlastní klon, který bude žít učebnicový život - správná životospráva, pravidelné cvičení a neustálý dohled. Návratnost investice je opravdu vysoká. V případě potřeby se klon použije na darování orgánů nebo vám klidně odnosí potomka.
Píše se rok 2019. Jsi bohatý nebo slavný? Neváhej a pořiď si životní pojistku - vlastní klon, který bude žít učebnicový život - správná životospráva, pravidelné cvičení a neustálý dohled. Návratnost investice je opravdu vysoká. V případě potřeby se klon použije na darování orgánů nebo vám klidně odnosí potomka.
NOVÝ MEZNÍK VE VÝVOJI KMENOVÝCH BUNĚK BUDÍ NADŠENÍ I POHORŠENÍ
Optimismus a očekávání nových léčebných postupů vyvolala zpráva o vůbec prvním získání kmenových buněk z klonovaných lidských embryí. Objev vědců z americké Oregonské univerzity, o němž ve středu informoval odborný časopis Cell, ale zároveň obnovil diskuse o nebezpečí lidského klonování.
Katolická církev protestuje, za nezodpovědný označili postup oregonských průkopníků také někteří jejich kolegové.
Cesta k toužebně očekávanému průlomu, který může vést k léčbě některých dosud nevyléčitelných chorob, trvala vědců Oregonské univerzity šest let. Transplantovali genetický materiál z dospělé buňky do neoplodněného vajíčka, jehož vlastní DNA odstranili. Vyvinuli tak lidské embryonální kmenové buňky, což představuje jakýsi svatý grál v embryonální biologii - jde o prazáklad, z něhož vyklíčí více než 200 druhů speciálních buněk vytvářejících různé tkáně, které pak tvoří lidské tělo.
"Publikace vzbuzuje velké naděje, že bude jednou možné z takto vzniklých embryonálních kmenových buněk vytvářet v laboratoři tkáně a později i orgány, které u jedince, z něhož pochází ona somatická buňka, nevyvolají negativní imunitní reakce, a stanou se tak novou nadějí pro budoucnost transplantací," řekl dnes ČTK profesor Josef Syka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. To, že zpráva vyvolává obavy z možných etických negativních následků, je podle něj pochopitelné, protože je to další možný krok k reprodukčnímu klonování.
Podle vědeckého ředitele Oregonské univerzity Daniela Dorsy úspěch jeho kolegů automaticky neotvírá cestu ke klonování lidí. Nová technika sice umožňuje klonovat kmenové buňky pro léčebné účely, ale nezaručuje úspěch v reprodukčním klonování lidí. Potvrdily to podle Dorsy pokusy na opicích.
Přesto ale úspěch oregonských vědců podle agentury AFP vyvolal protesty katolické církve. Podle prohlášení americké biskupské konference objev "použijí jiní vědci k vytváření klonovaných dětí jako kopií jejich rodičů". Bostonský kardinál Sean O'Malley v prohlášení uvedl, že "bez ohledu na cíl výzkumu se při klonování lidí bude nakládat s lidskými bytostmi jako s továrními výrobky, které se budou vytvářet na zakázku".
Podle agentury Reuters objev nepochybně vyvolá obavy z kopírování živých či mrtvých lidských stvoření. Britský expert David King napsal, že je "nezbytně nutné vydat mezinárodně závazný zákaz lidského klonování dřív, než bude pozdě". Zveřejnění zprávy oregonských vědců označil za nezodpovědné.
Většina Kingových kolegů ale úspěch označuje za bezpříkladný průlom. Oregonský tým dokázal vyvrátit dogma, podle něhož se lidské buňky chovají jinak než ostatní, a klonování je tudíž nemožné. Vytváření umělých lidí se oregonský tým neobává. "Reprodukční klonování není cílem," potvrdil v rozhovoru s novináři expert Rudolf Jaenisch z Massachusettského technologického institutu (MIT). "Pokud získaná embrya vložíte do těla matky, což je nezákonné, stane se totéž, co u myší - většina plodů zemře při narození a ostatní budou poškozené."
Za mezník na velmi dlouhé cestě k transplantační tkáni podle AP informaci označil bostonský expert na buňky George Daley. Odstranění, potřeby lidských embryí odpadá etická překážka a odbouráním původní DNA se zase překonávají potíže s odmítavou imunitní reakcí organismu. Mohou se tak významně rozšířit vědecké pokusy s kmenovými buňkami a jejich vývojovými variantami s cílem nahrazovat poškozené nebo zničené buňky při srdečních onemocněních, Parkinsonově chorobě, roztroušené skleróze nebo například poranění míchy.
__________________________________________________________________________
sobota 1. června 2013
Rozhovor s Jaroslavem Duškem n°3
SVÉ CHOROBY LÉČÍM PŮSTEM, PRÁŠKY NEBERU
Dvacet dnů bez masa. Pro herce Jaroslava Duška nic výjimečného. Na Popeleční středu začal zase držet obvyklý půst. On sám mu říká dieta. A pije při něm jen vodu. Čím déle vydrží, tím se prý cítí líp.
Postavil si domek z hlíny, libuje si v půstu, odmítá prášky. Žije na kraji Prahy, v Černošicích. A ještě nedávno zvažoval, že prodá dům a pořídí si statek někde na samotě.
Takové jsou plány herce Jaroslava Duška. Někomu to může připadat jako stylizace, někdo nad tím kroutí hlavu. On se tváří, že žije ten nejobyčejnější život na světě.
"Chci být prostě blíž přírodě," tvrdí. Někdy opravdu vypadá trochu jako poustevník. Do Divadla Na Jezerce, kde večer po našem rozhovoru hrál představení Manželské vraždění, přišel v pohodlných vlněných kalhotách. Objednal si půllitr zeleného čaje. A překvapivě tvarohový dort politý čokoládou. "O půstu se nejlépe vypráví s plným žaludkem," řekl a pustil se do sladkosti.
Co jste měl dnes k jídlu?
Celozrnný rohlík s brynzou.
To byla snídaně?
Většinou nesnídám. Bylo to kolem poledne, zrovna jsem se vrátil z procházky se psem. Našel jsem doma rohlík a v lednici brynzu od jedné bio-ženy, která stále hledá ty nejdravější potraviny.
A ještě něco jste si dal?
Schroupal jsem několik lískových oříšků z naší úrody. Dal jsem si zelený čaj. A pak jsem namlel kávu a udělal si ji s kardamomem. To je vše. Na to nejdůležitější bych vlastně zapomněl - mám v sobě litr a půl destilované vody. Snažím se denně vypít dva litry. Pitný režim je základ, trpíme dlouhodobou plíživou dehydratací.
Pijete destilovanou vodu? Není to jedovaté?
Doufám, že ne. I dešťová voda anebo rosa vzniká přírodní destilací, ne? Piju odpařenou vodu z destilačního přístroje. Ne tu od benzinové pumpy, která vzniká elektrolýzou. Povídám si s ní. Vnímám ji jako živou bytost, jako matku. Indiáni jí říkají Matka Voda.
Jak si hlídáte ty dva litry?
Když jdu někam na celý den, vozím si bandasku s měrkou. Člověk totiž mívá mylnou představu, že toho vypil hodně. Takhle mám kontrolu. A nepočítá se do toho čaj, kafe a kupodivu ani zeleninové šťávy. Vodu prostě ničím nenahradíte. Ideální je pít přes den, protože v noci ledviny už moc nepracujou.
To, co jste popsal, je váš normální denní způsob stravování, nebo spíš dieta?
Asi normální den. Jindy třeba jím žito. Namočím ho přes noc, pak povařím. Někdy si dělám napařenou zeleninu, kterou kupuju od bio-zemědělce. Objednávám si po mailu, jednou týdně to vozí do Prahy. Jinak nakupuju v samoobsluze v Černošicích. Když jsem celý den v Praze, dám si polívku. A často vaří manželka.
A chutná jí vaše kuchyně?
Někdy sní, co udělám, ale to žito příliš nechce. Přitom je moc dobrý, chutná jako rýže či kroupy. Teď manželka dělala polentu, osmahla ji na pánvi, k tomu připravila zeleninu. Pochutnal jsem si. A nedávno připravila vynikající polívku s černým kořenem. Něco mezi bramboračkou a zeleninovou polívkou.
Jak vypadá den, kdy se hodně najíte?
Tělo se přejídání už zpěčuje.
Pamatujete, kdy jste měl pořádný steak?
Nevím přesně. Ale v listopadu jsem měl husu. Změnil jsem jídelníček. Maso konzumuji spíš v zimě. Pokud už si dám sladkosti, tak radši v létě. Nejím dohromady mouku a maso. Zjistil jsem, že mi to zatěžuje trávicí soustavu. Vyřadil jsem chleba a rohlíky. Hodně jím zeleninu.
Kdy jste držel naposledy půst?
Jednodenní nedávno.
Proč?
Když se najím víc, druhý den držím půst. O Vánocích a na Silvestra jsem se neubránil cukroví. Pak přišel třídenní půst. Na podzim to byl týdenní. A ten dlouhý, 28 dnů, to bylo loni. Pak vám ten týdenní ani nepřijde tak dlouhý.
Kdy se rozhodnete, jak dlouhý půst bude?
Tělo se přihlásí samo. Dělám to intuitivně, nemám půstařský plán. Poznám, že se blíží jeho okamžik. Probudím se, nemám hlad, nejím, je poledne a pořád nemám na nic chuť, piju vodu. Do večera si nevezmu ani sousto. Je mi dobře i druhý den po probuzení. Takhle začínám půst.
Kněz Jan Schwarz v televizi vyprávěl, jak se během půstu chodí dívat do mrazáku na kachnu a těší se. Máte vysněné jídlo, když se blíží konec půstu?
Mám to obráceně, podobně jako kamarád. Ten držel půst 40 dní a nutil ostatní něco si dát. Také jsem rád seděl u lidí, čichal ty vůně. Omlouvali se, že jedí. Ale mně to nevadilo. Nechápali to. Podle mě je nejsložitější návrat ke stravě. Trvá to stejně dlouho jako samotný půst.
Opravdu je návrat tak těžký?
Když s půstem přestanete, první dny smíte sníst jen hrst zeleniny na páře, nesolíte, nekořeníte. A pijete zeleninovou šťávu. Vnímáte všechny chutě mnohem výrazněji. Obyčejný květák se mění v delikatesu. Připadá vám, že každá zelenina má svébytnou chuť. První tři dny stačí hodně málo. Cítíte se zasycen. Když si při návratu dáte kořeněné jídlo nebo když se přejíte, ledviny dostanou zabrat. Máte pocit, že otékáte, máte žízeň. A jak z toho ven? Měl byste aspoň tři dny zase nejíst.
Vám se to stalo?
Jednou ve vegetariánské restauraci. Řekl jsem, že začínám jíst po půstu. Udělali mi zeleninu, ale dali na to nějaký olej a trochu pepře. Myslel jsem, že mě to přizabije. A vůbec mi to nechutnalo. Chutě máte totiž tuze citlivé. Až časem se zase obrousí.
Dvacet osm dní bez jídla zní šíleně. Co na to říká manželka?
Ona na to není. Je od přírody drobná a štíhlá. Já mám naopak tendenci přibírat, kdybych víc jedl. Když jsem držel ten dlouhý půst, poslední dny byla už trochu nervózní. Shodil jsem třináct kilo, vážil jsem 72 kilogramů. To jsem měl naposledy v patnácti.
Připadal jste si v pohodě, když jste se viděl v zrcadle?
Moc jsem se neprohlížel. Stačí, co říkají ostatní. Zhruba shazuju půl kila za den. Poslední dny jsem hubnul nějak víc, rýsovala se mi žebra. Manželka začala být neklidná. Jemně mě nabádala, abych s tím přestal. Změny jsem vnímal, když jsem ležel. Jak jsem byl kostnatý, víc mě vše tlačilo. Jinak jsem se cítil dobře. Každý večer jsem hrál představení.
Opravdu jste neměl žádné problémy?
Jedinou překážkou bylo sucho v ústech. Jazyk se vám při půstu potahuje povlakem, musíte si to loupat lžičkou. Ale větší únavu než obvykle jsem necítil. Dvacátý čtvrtý den půstu jsem štípal celý den dříví a s tátou vytahoval pramici z vody.
Není to hazard? Nehrozí vám hypoglykemický šok? Při výdeji energie přece potřebujete i odpovídající příjem.
To je ta záhada. Podle toho, co nás učili ve škole, byste měl zemřít. Ale je to jinak. Vezměte si třeba příběh stošestiletého Aloise Vocáska. Držel dlouhé půsty a přitom pracoval jako slévač ... Máte sílu, nemáte tolik výbušné energie, ale o to víc máte vytrvalosti. Dvacátý den jsem začal běhat na vlak. Tělo bylo najednou lehoučké. Ten stav je specifický, v jistém smyslu jde o změněný stav vědomí, jste v lehké euforii.
Jak se cítíte? Opile?
Vůbec ne! Spíš jako při snění. Tělo je prodyšné. Lidi říkají, že svítíte, připadáte jim mladší. Teda ne ten 28. den. (usmívá se) Máte chuť běžet. Zbystřuje se vám vnímání. Zjemní se vám smysly. Víc cítíte vůně, někdo líp vidí, slyší. Někdy se vám zdají hodně intenzivní sny. Někomu přirozeně o jídle.
Předpokládám, že vám nikoli.
Mně ne. Na jídlo prostě nemyslím. Moje kritická hodina je však odpoledne mezi třetí a pátou. To mám největší chuť si něco dát. Ale uplatním vůli. Teď už ani nebojuju, zaberu se do nějaké činnosti. Dobrá je ranní studená sprcha. Překvapilo mě, že mi nebyla zima, protože při půstu někdy zažívám jediný nepříjemný pocit - chlad. Proto ho nerad držím v zimě. Ale ty studené sprchy byly výborné. Co na to říct. Doporučuju to. Samozřejmě po zralém uvážení.
Opravdu jste nezažil žádnou krizi?
Ale ano. Když jsem držel půst dvanáct dnů, nejhorší byly první tři dny. Při dlouhém byl nejhorší desátý den, to se mi dělalo zle. Měl jsem pocit, že mám hlad. Bolela mě hlava.
Co s tím? Zaspat to?
Dal jsem si klystýr.
Klystýr? Jak vás to napadlo?
Čistě intuice, v těle muselo být nějaké přetížení a tohle okamžitě pomohlo. Během pěti minut jsem cítil ohromnou úlevu. Udělal jsem to poprvé v životě. Zajímavá zkušenost. Bylo to srandovní. Přesně jsem nevěděl, co dělat. Koupil jsem si tu soustavu, byl jsem zrovna týden na Ekofilmu, takže jsem bydlel v hotelu. Ležel jsem ve sprchovém koutě na zemi. (směje se) Dostal jsem záchvat smíchu.
Také doporučujete?
Proč ne? Rozhodně doporučuji si o půstu něco přečíst, třeba knížku Hladovění pro zdraví od doktorky Partykové, a poradit se se zkušenými půstaři. Nejprve prozkoušet ty krátkodobé, jednodenní či třídenní. Teprve po důkladné přípravě přistoupit k těm delším. Tělo už si pak řekne samo. Musíte hlavně hodně pít a hlídat si, aby vám netmavla moč. Skočit po hlavě do dlouhého půstu může být divoké, z těla se začne vyplavovat všechno možné a může nastat těžší krize. Ale já to nezažil. Dokonce i ten první delší jsem přerušil z leknutí.
Z leknutí?
Šlo to krásně dvanáct dnů, než mě někdo postrašil, že se tím otrávím. Znejistěl jsem, začal jíst rozvařenou rýži. Pak jsem si o tom víc četl a pochopil jsem, že jsem měl být klidný. Musíte se řídit intuicí. Abyste nebyl vyčerpaný.
Stejně mi to přijde jako hazard.
Mně přijde mnohem riskantnější, jak se civilizace přezírá. Bezbřehá konzumace mouky a masa, alkoholu, sladkostí, limonád plných cukrů.
Když vidíte tlustého člověka, jak si v obchodě veze plný vozík, řeknete mu něco?
Nic neříkám. Taky nejsem hubeňour. Do filmu Pupendo jsem nabíral, měl jsem 96 kilo. Teď mám 82. Ale přijde mi vtipné, že držíte půst a kolem vás chodí tlustí lidé s tučným obličejem a s velkou účastí se ptají: "Nejste nemocný?" Napadne mě: "Ne, ty jsi nemocný." Ale nechám si to pro sebe.
S dvaaosmdesáti kily jste spokojený?
Půsty neděláte proto, abyste zhubnul nebo byl hezčí. Děláte to proto, že důvěřujete tělu, že má sebeozdravné mechanismy. Je to tradice - jednou týdně se postít. Třeba Buddha i Ježíš je drželi, oba 40 dní. Mniši v čínských klášterech zase pročišťovali střeva rourami vodou z potoka. Někteří jogíni do sebe umějí natáhnout vodu opačnými stahy svěrače. I vědomé zvracení patří do jógy, říká se mu gesto slona. Zdá se, že všechny staré tradice nás upozorňují na to, že strava přináší zátěž, zanesení těla. I zvířata se těch zbytků zbavují - sežerou pár kamenů, kočka a pes si dávají trávu. Intuitivně se očišťují. Jinak to tam přetrvává, hnije. Půstem se člověk očistí.
Váš děda a strýc byli řezníci. Není záliba v půstech jen reakce na dětství?
Nevím. Čím jsem starší, tím míň věřím na vyvozování příčin z minulosti. Točil jsem 13. komnatu s páterem Líznou, který měl rakovinu. Vydal se na svaté poutě. Nachodil osm tisíc kilometrů, pak se uzdravil. Ptal jsem se ho, jestli přemýšlel, proč ji dostal. Odpověděl: "Myslím, že proto, abych se mohl stát duchovnějším člověkem. Příčinu viděl v budoucnosti.
Změnu ve vašem životě možná přinesl rok 1991, kdy jste přešel bos přes žhavé uhlíky.
Možná. Uvědomil jsem si, že když tělo zvládne chodit po ohni, mohlo by zvládnout i nachlazení nebo menší chorobu. Přestal jsem jíst léky. Úplně.
Nevezmete si ani paralen, když vás bolí hlava?
Mě nebolí hlava.
A co když máte rýmu?
Postím se dva tři dny. To vás zbaví rýmy okamžitě. Když ji dostanete, je to znamení, že máte přetíženou trávicí soustavu, střevo je na tom špatně. Okamžitě odlehčit. Rýma odejde.
Co chřipka? Asi jste se nenechal očkovat.
Už koncem minulého roku jsem v rádiu říkal, že takzvaná pandemie prasečí chřipky je jen hysterie a snaha farmaceutických firem prodat léky, které dlouho vyvíjely a stálo je to hodně peněz. Opakující se chřipkové epidemie jsou výbornou příležitostí. Už vám vyprchává platnost nějakého léku, třeba toho tamiflu? Tak se musí prodat. Je třeba povzbudit jeho spotřebu. Přitom jsem četl, že jsou státy, kde to dětem neordinují. Zjistily, že má divné účinky, v Japonsku prý mladí ztratili pud sebezáchovy a rostl počet sebevražd. Neznám osobně lékaře, který by se očkoval. Polská ministryně zdravotnictví odmítla, protože nechtěla, aby stát převzal odpovědnost za farmaceutické firmy.
Opravdu nikdy jste neváhal, zda si vzít lék?
Je to několik let. Byl jsem na horách v Rakousku a chytl mě zánět močového měchýře. Podchladnul jsem. Dvacet hodin trval ten záchvat, nikdy jsem takovou bolest necítil. Domácí mi nabídla nějaký vyzkoušený účinný lék. Položil jsem ho na noční stolek. Když to bolelo nejvíc, měl jsem dojem, že se mi roztrhne břicho, díval jsem se na ten medikament z postele. Ale řekl jsem si, že to za to nestojí. Vydržel jsem, než to odeznělo. Pil jsem jen nějaké čaje a vodu.
Chodíte k doktorovi?
Nechodím. Nevím, co bych tam dělal. Chodím k zubaři, ale tam jsem víc než rok nebyl. Nic mě nebolí. Po půstech jsem mnohem zdravější. Po deseti dnech se vám uvolní šlachy a klouby, je to neuvěřitelné. Z těla musí odcházet nějaká strnulost, aniž byste se rozcvičoval, je mnohem měkčí. Kamarád, co držel půst 40 dnů, se zbavil bolesti zad. Měl to léta, marně chodil k lékařům, masérům, léčitelům ... Až tohle mu pomohlo. Navíc si zamlada zlomil kotník, pořád ho to zlobilo, reagoval na počasí. A i ten kotník je teď v pořádku.
Čtyřicet dnů půstu - je to pro vás výzva?
Nedělám to kvůli rekordům, ale chtěl bych to zkusit kvůli sobě, pro tu zkušenost. Závěrečných čtrnáct dní bych musel být někde o samotě, protože bych okolí asi iritoval a lidi zase mě. Mluví na vás, začnou říkat, jestli nemáte rakovinu.
A vy jste bez jídla podrážděnější ...
To bych neřekl. Měl jsem jen stav netrpělivosti. Půst vás navede na stav telepatie, citlivě vnímáte, co vám lidi chtějí říkat. Víte to často dopředu a pospícháte na ně, aby se už vyjádřili a nebyli tak rozvláční. Máte pocit, že vás zdržují. Při setkáních se mi zdálo, že už mě to nebaví poslouchat. Po půstu jsem si uspořádával věci, měl jsem tendenci uklízet. Někdo si dělá pořádek i ve vztazích. Vyhazujete nepotřebné věci, mažete čísla z mobilu. Úklid na více úrovních.
To zní jako meditace.
Ano. Půst bez meditace by bylo jen vysilující hladovění. I indiáni ho drží. A to jedí hodně střídmě celý život. Když hledají životní vizi, ani nepijí. Tři až čtyři dny sedí v jámě a dívají se na hvězdy. Jak to zvládnou? Když jíte nebo pijete, spotřebováváte vlastně transformovanou světelnou energii. A světlo přitom můžete konzumovat rovnou. Nemáte příjem, ty kilojouly, ale ono vám to nechybí, i když pracujete a běháte. Máte sice nějakou zásobu v těle, ale na 40 dní? Asi těžko. Pro někoho to sice zní potrhle, ale podle mě lze připustit, že energie proudí do těla jiným způsobem - dýcháním a světlem. Při půstu se přelaďujete na energii světla a vzduchu.
A čekáte na vizi. Toužíte ještě prodat dům a odstěhovat se na venkov?
Už ne. To už je dávno. Takhle jsem spokojen.
Nebyla by to ta poslední fáze návratu k přírodě?
Poslední fází bude smrt. Nejsem asi správný pěstitel a chovatel. Ale co já vím, co bude za pár let.
___________________________________________________________________________
Převzato: Xman.cz, Jaroslav Dušek: Své choroby léčím půstem, prášky neberu, 21. února 2010
Kdy jste držel naposledy půst?
Jednodenní nedávno.
Proč?
Když se najím víc, druhý den držím půst. O Vánocích a na Silvestra jsem se neubránil cukroví. Pak přišel třídenní půst. Na podzim to byl týdenní. A ten dlouhý, 28 dnů, to bylo loni. Pak vám ten týdenní ani nepřijde tak dlouhý.
Kdy se rozhodnete, jak dlouhý půst bude?
Tělo se přihlásí samo. Dělám to intuitivně, nemám půstařský plán. Poznám, že se blíží jeho okamžik. Probudím se, nemám hlad, nejím, je poledne a pořád nemám na nic chuť, piju vodu. Do večera si nevezmu ani sousto. Je mi dobře i druhý den po probuzení. Takhle začínám půst.
Kněz Jan Schwarz v televizi vyprávěl, jak se během půstu chodí dívat do mrazáku na kachnu a těší se. Máte vysněné jídlo, když se blíží konec půstu?
Mám to obráceně, podobně jako kamarád. Ten držel půst 40 dní a nutil ostatní něco si dát. Také jsem rád seděl u lidí, čichal ty vůně. Omlouvali se, že jedí. Ale mně to nevadilo. Nechápali to. Podle mě je nejsložitější návrat ke stravě. Trvá to stejně dlouho jako samotný půst.
Opravdu je návrat tak těžký?
Když s půstem přestanete, první dny smíte sníst jen hrst zeleniny na páře, nesolíte, nekořeníte. A pijete zeleninovou šťávu. Vnímáte všechny chutě mnohem výrazněji. Obyčejný květák se mění v delikatesu. Připadá vám, že každá zelenina má svébytnou chuť. První tři dny stačí hodně málo. Cítíte se zasycen. Když si při návratu dáte kořeněné jídlo nebo když se přejíte, ledviny dostanou zabrat. Máte pocit, že otékáte, máte žízeň. A jak z toho ven? Měl byste aspoň tři dny zase nejíst.
Vám se to stalo?
Jednou ve vegetariánské restauraci. Řekl jsem, že začínám jíst po půstu. Udělali mi zeleninu, ale dali na to nějaký olej a trochu pepře. Myslel jsem, že mě to přizabije. A vůbec mi to nechutnalo. Chutě máte totiž tuze citlivé. Až časem se zase obrousí.
Dvacet osm dní bez jídla zní šíleně. Co na to říká manželka?
Ona na to není. Je od přírody drobná a štíhlá. Já mám naopak tendenci přibírat, kdybych víc jedl. Když jsem držel ten dlouhý půst, poslední dny byla už trochu nervózní. Shodil jsem třináct kilo, vážil jsem 72 kilogramů. To jsem měl naposledy v patnácti.
Připadal jste si v pohodě, když jste se viděl v zrcadle?
Moc jsem se neprohlížel. Stačí, co říkají ostatní. Zhruba shazuju půl kila za den. Poslední dny jsem hubnul nějak víc, rýsovala se mi žebra. Manželka začala být neklidná. Jemně mě nabádala, abych s tím přestal. Změny jsem vnímal, když jsem ležel. Jak jsem byl kostnatý, víc mě vše tlačilo. Jinak jsem se cítil dobře. Každý večer jsem hrál představení.
Opravdu jste neměl žádné problémy?
Jedinou překážkou bylo sucho v ústech. Jazyk se vám při půstu potahuje povlakem, musíte si to loupat lžičkou. Ale větší únavu než obvykle jsem necítil. Dvacátý čtvrtý den půstu jsem štípal celý den dříví a s tátou vytahoval pramici z vody.
Není to hazard? Nehrozí vám hypoglykemický šok? Při výdeji energie přece potřebujete i odpovídající příjem.
To je ta záhada. Podle toho, co nás učili ve škole, byste měl zemřít. Ale je to jinak. Vezměte si třeba příběh stošestiletého Aloise Vocáska. Držel dlouhé půsty a přitom pracoval jako slévač ... Máte sílu, nemáte tolik výbušné energie, ale o to víc máte vytrvalosti. Dvacátý den jsem začal běhat na vlak. Tělo bylo najednou lehoučké. Ten stav je specifický, v jistém smyslu jde o změněný stav vědomí, jste v lehké euforii.
Jak se cítíte? Opile?
Vůbec ne! Spíš jako při snění. Tělo je prodyšné. Lidi říkají, že svítíte, připadáte jim mladší. Teda ne ten 28. den. (usmívá se) Máte chuť běžet. Zbystřuje se vám vnímání. Zjemní se vám smysly. Víc cítíte vůně, někdo líp vidí, slyší. Někdy se vám zdají hodně intenzivní sny. Někomu přirozeně o jídle.
Předpokládám, že vám nikoli.
Mně ne. Na jídlo prostě nemyslím. Moje kritická hodina je však odpoledne mezi třetí a pátou. To mám největší chuť si něco dát. Ale uplatním vůli. Teď už ani nebojuju, zaberu se do nějaké činnosti. Dobrá je ranní studená sprcha. Překvapilo mě, že mi nebyla zima, protože při půstu někdy zažívám jediný nepříjemný pocit - chlad. Proto ho nerad držím v zimě. Ale ty studené sprchy byly výborné. Co na to říct. Doporučuju to. Samozřejmě po zralém uvážení.
Opravdu jste nezažil žádnou krizi?
Ale ano. Když jsem držel půst dvanáct dnů, nejhorší byly první tři dny. Při dlouhém byl nejhorší desátý den, to se mi dělalo zle. Měl jsem pocit, že mám hlad. Bolela mě hlava.
Co s tím? Zaspat to?
Dal jsem si klystýr.
Klystýr? Jak vás to napadlo?
Čistě intuice, v těle muselo být nějaké přetížení a tohle okamžitě pomohlo. Během pěti minut jsem cítil ohromnou úlevu. Udělal jsem to poprvé v životě. Zajímavá zkušenost. Bylo to srandovní. Přesně jsem nevěděl, co dělat. Koupil jsem si tu soustavu, byl jsem zrovna týden na Ekofilmu, takže jsem bydlel v hotelu. Ležel jsem ve sprchovém koutě na zemi. (směje se) Dostal jsem záchvat smíchu.
Také doporučujete?
Proč ne? Rozhodně doporučuji si o půstu něco přečíst, třeba knížku Hladovění pro zdraví od doktorky Partykové, a poradit se se zkušenými půstaři. Nejprve prozkoušet ty krátkodobé, jednodenní či třídenní. Teprve po důkladné přípravě přistoupit k těm delším. Tělo už si pak řekne samo. Musíte hlavně hodně pít a hlídat si, aby vám netmavla moč. Skočit po hlavě do dlouhého půstu může být divoké, z těla se začne vyplavovat všechno možné a může nastat těžší krize. Ale já to nezažil. Dokonce i ten první delší jsem přerušil z leknutí.
Z leknutí?
Šlo to krásně dvanáct dnů, než mě někdo postrašil, že se tím otrávím. Znejistěl jsem, začal jíst rozvařenou rýži. Pak jsem si o tom víc četl a pochopil jsem, že jsem měl být klidný. Musíte se řídit intuicí. Abyste nebyl vyčerpaný.
Stejně mi to přijde jako hazard.
Mně přijde mnohem riskantnější, jak se civilizace přezírá. Bezbřehá konzumace mouky a masa, alkoholu, sladkostí, limonád plných cukrů.
Když vidíte tlustého člověka, jak si v obchodě veze plný vozík, řeknete mu něco?
Nic neříkám. Taky nejsem hubeňour. Do filmu Pupendo jsem nabíral, měl jsem 96 kilo. Teď mám 82. Ale přijde mi vtipné, že držíte půst a kolem vás chodí tlustí lidé s tučným obličejem a s velkou účastí se ptají: "Nejste nemocný?" Napadne mě: "Ne, ty jsi nemocný." Ale nechám si to pro sebe.
S dvaaosmdesáti kily jste spokojený?
Půsty neděláte proto, abyste zhubnul nebo byl hezčí. Děláte to proto, že důvěřujete tělu, že má sebeozdravné mechanismy. Je to tradice - jednou týdně se postít. Třeba Buddha i Ježíš je drželi, oba 40 dní. Mniši v čínských klášterech zase pročišťovali střeva rourami vodou z potoka. Někteří jogíni do sebe umějí natáhnout vodu opačnými stahy svěrače. I vědomé zvracení patří do jógy, říká se mu gesto slona. Zdá se, že všechny staré tradice nás upozorňují na to, že strava přináší zátěž, zanesení těla. I zvířata se těch zbytků zbavují - sežerou pár kamenů, kočka a pes si dávají trávu. Intuitivně se očišťují. Jinak to tam přetrvává, hnije. Půstem se člověk očistí.
Váš děda a strýc byli řezníci. Není záliba v půstech jen reakce na dětství?
Nevím. Čím jsem starší, tím míň věřím na vyvozování příčin z minulosti. Točil jsem 13. komnatu s páterem Líznou, který měl rakovinu. Vydal se na svaté poutě. Nachodil osm tisíc kilometrů, pak se uzdravil. Ptal jsem se ho, jestli přemýšlel, proč ji dostal. Odpověděl: "Myslím, že proto, abych se mohl stát duchovnějším člověkem. Příčinu viděl v budoucnosti.
Změnu ve vašem životě možná přinesl rok 1991, kdy jste přešel bos přes žhavé uhlíky.
Možná. Uvědomil jsem si, že když tělo zvládne chodit po ohni, mohlo by zvládnout i nachlazení nebo menší chorobu. Přestal jsem jíst léky. Úplně.
Nevezmete si ani paralen, když vás bolí hlava?
Mě nebolí hlava.
A co když máte rýmu?
Postím se dva tři dny. To vás zbaví rýmy okamžitě. Když ji dostanete, je to znamení, že máte přetíženou trávicí soustavu, střevo je na tom špatně. Okamžitě odlehčit. Rýma odejde.
Co chřipka? Asi jste se nenechal očkovat.
Už koncem minulého roku jsem v rádiu říkal, že takzvaná pandemie prasečí chřipky je jen hysterie a snaha farmaceutických firem prodat léky, které dlouho vyvíjely a stálo je to hodně peněz. Opakující se chřipkové epidemie jsou výbornou příležitostí. Už vám vyprchává platnost nějakého léku, třeba toho tamiflu? Tak se musí prodat. Je třeba povzbudit jeho spotřebu. Přitom jsem četl, že jsou státy, kde to dětem neordinují. Zjistily, že má divné účinky, v Japonsku prý mladí ztratili pud sebezáchovy a rostl počet sebevražd. Neznám osobně lékaře, který by se očkoval. Polská ministryně zdravotnictví odmítla, protože nechtěla, aby stát převzal odpovědnost za farmaceutické firmy.
Opravdu nikdy jste neváhal, zda si vzít lék?
Je to několik let. Byl jsem na horách v Rakousku a chytl mě zánět močového měchýře. Podchladnul jsem. Dvacet hodin trval ten záchvat, nikdy jsem takovou bolest necítil. Domácí mi nabídla nějaký vyzkoušený účinný lék. Položil jsem ho na noční stolek. Když to bolelo nejvíc, měl jsem dojem, že se mi roztrhne břicho, díval jsem se na ten medikament z postele. Ale řekl jsem si, že to za to nestojí. Vydržel jsem, než to odeznělo. Pil jsem jen nějaké čaje a vodu.
Chodíte k doktorovi?
Nechodím. Nevím, co bych tam dělal. Chodím k zubaři, ale tam jsem víc než rok nebyl. Nic mě nebolí. Po půstech jsem mnohem zdravější. Po deseti dnech se vám uvolní šlachy a klouby, je to neuvěřitelné. Z těla musí odcházet nějaká strnulost, aniž byste se rozcvičoval, je mnohem měkčí. Kamarád, co držel půst 40 dnů, se zbavil bolesti zad. Měl to léta, marně chodil k lékařům, masérům, léčitelům ... Až tohle mu pomohlo. Navíc si zamlada zlomil kotník, pořád ho to zlobilo, reagoval na počasí. A i ten kotník je teď v pořádku.
Čtyřicet dnů půstu - je to pro vás výzva?
Nedělám to kvůli rekordům, ale chtěl bych to zkusit kvůli sobě, pro tu zkušenost. Závěrečných čtrnáct dní bych musel být někde o samotě, protože bych okolí asi iritoval a lidi zase mě. Mluví na vás, začnou říkat, jestli nemáte rakovinu.
A vy jste bez jídla podrážděnější ...
To bych neřekl. Měl jsem jen stav netrpělivosti. Půst vás navede na stav telepatie, citlivě vnímáte, co vám lidi chtějí říkat. Víte to často dopředu a pospícháte na ně, aby se už vyjádřili a nebyli tak rozvláční. Máte pocit, že vás zdržují. Při setkáních se mi zdálo, že už mě to nebaví poslouchat. Po půstu jsem si uspořádával věci, měl jsem tendenci uklízet. Někdo si dělá pořádek i ve vztazích. Vyhazujete nepotřebné věci, mažete čísla z mobilu. Úklid na více úrovních.
To zní jako meditace.
Ano. Půst bez meditace by bylo jen vysilující hladovění. I indiáni ho drží. A to jedí hodně střídmě celý život. Když hledají životní vizi, ani nepijí. Tři až čtyři dny sedí v jámě a dívají se na hvězdy. Jak to zvládnou? Když jíte nebo pijete, spotřebováváte vlastně transformovanou světelnou energii. A světlo přitom můžete konzumovat rovnou. Nemáte příjem, ty kilojouly, ale ono vám to nechybí, i když pracujete a běháte. Máte sice nějakou zásobu v těle, ale na 40 dní? Asi těžko. Pro někoho to sice zní potrhle, ale podle mě lze připustit, že energie proudí do těla jiným způsobem - dýcháním a světlem. Při půstu se přelaďujete na energii světla a vzduchu.
A čekáte na vizi. Toužíte ještě prodat dům a odstěhovat se na venkov?
Už ne. To už je dávno. Takhle jsem spokojen.
Nebyla by to ta poslední fáze návratu k přírodě?
Poslední fází bude smrt. Nejsem asi správný pěstitel a chovatel. Ale co já vím, co bude za pár let.
___________________________________________________________________________
Převzato: Xman.cz, Jaroslav Dušek: Své choroby léčím půstem, prášky neberu, 21. února 2010
středa 29. května 2013
Jak si čistíte zuby vy?
Donedávna jsem si myslela, že ve svém věku už přece vím, jak si mám čistit zuby. Ke svému překvapení jsem ale zjistila, že čištění zubů je další z věcí, které jsem si v dětství určitým způsobem osvojila a doteď to dělala tak nějak bez přemýšlení, mechanicky ... a s největší pravděpodobností i špatně.
Musela jsem odjet na Erasmus do Španělska, abych potkala holčinu, co studuje na Karlovce zubařinu. S ní jsem vedla na téma zuby, správná zubní hygiena a způsob čistění už vícero diskuzí. Odnesla jsem si z toho poznatek, že úplně nejlepší je čistit si zuby obyčejným zubním kartáčkem. Měl by mít malou hlavu, aby se s ním lépe pracovalo, a dostatečně husté, do roviny zarovnané štětinky, aby vyčistily, co je třeba. Nejlepší zubní kartáčky jsou ty úplně nejjednodušší - bez všelijakých kudrlinek, ohyblinek a podobných "vyšperkovaností". Platí, že čím je kartáček zdobenější a hezčí na pohled, tím hůře čistí.
Elektrické zubní kartáčky jsou jen další marketingový tah, jak něco prodat a vydělat na lenosti lidí a uspěchanosti dnešní doby. Čištění zubů se opravdu uspěchat nedá. Nejlépe si zuby vyčistíte sami, intuitivně.
V péči o zuby by měly figurovat 3 prvky - zubní kartáček, mezizubní kartáček a zubní nit. Jedině tak je možné důkladně vyčistit všechny zuby a prostory mezi nimi. Při čištění zubů nejde o to, aby se blýskaly zepředu, ale aby se sklovina (a zejména ta nejhůře dostupná místa) vyčistila od zbytků jídel. A to znamená právě vyčistit prostory kolem krčku zubu a mezi zuby.
Co se týče způsobu čištění ... Zubním kartáčkem bychom si měli krouživým (vibrujícím) pohybem vyčistit především prostory kolem zubu - tam, kde zub vychází z dásně, se toho totiž usazuje nejvíce. Není dobré na kartáček tlačit silou. Lepšímu vyčištění to nepomůže, jen dojde ke zbytečnému podráždění dásní. K odstranění nečistot je dostačující samotný krouživý pohyb.
Ještě důležitější (a přitom často opomíjené) je použití mezizubního kartáčku a zubní nitě. Mezizubní prostory jsou totiž dalším místem, kde se usazují zbytky jídel. Pokud nejsou vyčištěny, hromadí se tam bakterie, ty narušují zubní sklovinu a po čase vzniká kaz. Zubní nit je vhodnější pro čištění předních zubů, které jsou více u sebe. Ostatní místa by měl zvládnout mezizubní kartáček.
Bylo mi řečeno, že správný výběr mezizubního kartáčku je zapeklitá věc. S příliš silným mezizubním kartáčkem si můžete poranit dásně a s příliš tenkým se vám nepodaří nečistoty odstranit. Patrně nejkvalifikovanějším poradcem je zubní hygienistka. Její návštěva má hned několik výhod. Při vstupním vyšetření by vám měla zuby nasnímat, vzít otisky a na základě těchto informací později doporučit správnou velikost mezizubního kartáčku. Mimo to by také měla odstranit zubní kámen a poskytnout instruktáž ohledně ústní hygieny.
Jak důležitou úlohu mají zubní pasty a ústní vody? Základ je skutečně mechanické odstranění zbytků jídel. K tomu poslouží, jak jsem už předeslala, zubní kartáček, mezizubní kartáček a zubní nit. Některé zubní pasty mohou být prospěšné a zmírnit třeba projevy paradontózy ... Obecně ale platí, že slouží hlavně k osvěžení dechu. Stejně tak ústní vody dodají pocit bombasticky vyčištěných úst. Ale pokud by někdo chtěl ústní vodou "nahradit" mechanické vyčištění, bude zklamaný. Spláchne sice zápach tlejících zbytků jídel, ale ty zbytky tam zůstanou, bakterie se budou množit a dál narušovat zubní sklovinu.
 |
| pohled na práci mezizubního kartáčku z boku a z vrchu vlevo - mezizubní kartáček je příliš tenký (štětinky nedosáhnou všude) vpravo - mezizubní kartáček má správnou velikost (perfektně dosáhne do všech míst) |
pondělí 27. května 2013
Rozhovor s Jaroslavem Duškem n°2
Pro dnešní rozhovor jsem si zajela za mistrem improvizace, divadelním a filmovým hercem Jaroslavem Duškem, který v posledních letech žije zdravějším způsobem. Jelikož jeho vyprávění bylo velmi poutavé a zajímavé, není to klasický rozhovor, ale snad i tak to bude pro mnohé příjemné čtení.
Dobrý den, velmi by mě zajímalo, jak vypadá denní jídelníček Jaroslava Duška.
Denní jídelníček? Vypadá tak, že v něm víceméně bývá jedno jídlo a někdy je to třeba jen polévka. Postupem času jsem zjistil, že tři jídla denně nedokáži vůbec sníst, že to je strašně moc jídla. Prostě jsem vypozoroval, že jím zbytečně mnoho a začal jsem jíst méně a menší porce. Dnes bych již jen tak bez přípravy nedokázal sníst klasické jídlo včetně polévky a dezertu.
Zajímá mě, to jedno jídlo je v poledne?
Většinou to tak vychází, že to je v poledne nebo po poledni. A k tomu jsem tak postupně dospěl. Protože téměř každý večer hrávám na jevišti a před představením nejím, aby mě trávení při hře nerušilo. Jednu dobu jsem zkoušel jíst obden, ale špatně se mi to dodržovalo. Třeba jsem se přistihl, že jsem v půstový den uzobl automaticky pár oříšků. Tak jsem se rozhodl, že budu jíst denně, ale málo. Cítím se tak lépe.
Říkal jste, že jíte bezmasá jídla. Moc by mě zajímalo, jak se to stane, že se člověk přeorientuje z "všežravce" na "býložravce", pokud to tak smím říci?
Já jsem to měl velmi jednoduché. Před pár lety jsem začal zkoumat, proč mě občas pálí žaludek. Zda je to po kávě, protože mě napadlo, že to způsobuje káva. Ta to ale nebyla. Pak jsem zjistil, že to dělá maso. A když jsem začal to maso vyřazovat, přestal mě žaludek pálit, bylo mi lépe a celkově mi to prospělo. No a jak jsem začal jíst méně, začal jsem zvažovat, co vlastně budu jíst. Když jíte hodně, sníte vše, na co přijdete. Tam zobnete, tu zobnete, tam ochutnáte, dáte si, proč by ne. Pak vás trošku bolí břicho, říkáte si "to jsem to dnes ale přehnal, zítra se to už nesmí opakovat!" Jenže když jíte míň, už si začnete vybírat, zda to či ono opravdu stojí za snědení. Řeknete si, že určitá plnidla vám nestojí za to, abyste si jimi zaplácli žaludek.
Takže takhle jste se tedy zbavil masa?
Takhle to maso samo nějak pozvolna odcházelo a definitivně odešlo loni, 6. února, kdy jsme se vrátili z hor z Rakouska. Tam je hodně masitých jídel v restauracích, takže jsem maso pojedl a opět jsem zjistil ověřený poznatek, že mi to zase nedělá dobře. Když jsem se vrátil, tak jsem udělal takový obřad, dal jsem si v jedné restaurace candáta a tím jsem se s masem rozloučil. Poděkoval jsem mu za všechno dobré, co pro mě udělalo a vysvětlil jsem mu, že teď již budu bez něj. I svým buňkám v těle jsem to sdělil, aby nebyly zmatené. Na masu je často mentální závislost.
Dalo by se to vlastně nazvat "Jednoduchá cesta k vegetariánství".
Já o sobě ale neříkám, že jsem vegetarián. Nelpím na takovém označování. To bych musel být opravdu důsledný a to by mě asi trochu vyšinulo. Já to nemám úplně prozkoumané a nevím, ve které čokoládě je nějaká emulze, která je z masa. Vím, že jsou lidé, kteří to důkladně zkoumají a upozorní vás na to, že ve sladkostech je želatina z masa. To jsou, podle mého, opravdoví vegetariáni. Já to zase takhle nemám. Já jdu spíš jenom intuicí. Vidím potravinu, která se mi zdá pro mé tělo vhodná, a sním ji. Tu, co se mi nezdá, nejím. Radím se se svým tělem. Někdy se mi stane, že něco dám do pusy, ale zjistím, že tělu to nechutná, tak to vyplivnu. Právě v době, kdy jsem od toho masa několikrát opakovaně odcházel, byly takové recidivy, že jsem uviděl salám, který jsem měl dříve rád, a říkal jsem si, že si jedno kolečko dopřeji. A ono se fakt stalo, že jsem hodil to kolečko do pusy, se starou dobrou chutí skousl a najednou se mi v puse rozlilo něco tak odporného, že jsem to musel vyplivnout. V tu chvíli jsem si řekl, že se to ode mě vzdálilo a já se od téhle potraviny posunul jinam.
Je všeobecně zažitý názor, že z jídla čerpáme energii. Když vás ale poslouchám, u vás to tak není, nebo se pletu?
Mně se líbí vysvětlení, že blíže ke světlu je rostlina. Potřebujeme do těla dostat energii a většinou jde o tu sluneční, světelnou. A my ji dostáváme přes to jídlo. No, a rostlina je blíže ke slunci než maso, protože je vlastně z toho světla a vody utkána. Maso vznikne až o kousek dál od slunce, protože zvíře musí tu rostlinu sníst nebo musí dokonce sníst i jiné zvíře. A často žere různé léky, odpady či dokonce kaly. A to si my potom vpravujeme zase do svých těl. Dokonce existuje názor, který říká, že jídlo vám energii odčerpává. Že jídlo jíme, když máme energie moc a potřebujeme ji srazit dolů. To se mi líbí, neboť si dobře pamatuji stavy únavy po větším jídle či dokonce po nějaké žranici. Začalo mi to být divné a nepříjemné, že když se najím, cítím se těžce a unaveně. Tak jsem jídlo omezil a bylo mi lépe, celkově. Opět jde o mentální návyk, třikrát denně se přejíst, přitom když jíte málo, klidně obden, je vám výborně.
Znovu jste zmínil, že jíst nepotřebujete. Jak je to s tekutinami?
Piji a piji hodně. Hlavně vodu a čaj. Vypiji i kávu, tak jednu denně, někdy ani to ne. A potom samozřejmě ovocné a zeleninové šťávy, které si vozíme z Bio farmy.
Nákupy na Bio farmě budou naše čtenáře zajímat, prozradíte víc?
K tomu jsme postupně časem doma dospěli. Řeknete si, proč bych si nezajel nakoupit na Bio farmu, byť je to relativně o něco dražší, ale zase jak se to vezme. Ta potravina je mnohem intenzivnější. Já mám hrozně rád základní potraviny jako brambory, ráži. Miluji brambory se zelím. A ani nejsem přítelem moc velkého a přemrštěného kořenění, kdy koření přebíjí chuť té potraviny. Také se doma vracíme k opomenutým potravinám, jako je pohanka, jáhly, červená čočka. Velkým objevem je dýně Hokkaidó, úžasná osobnost. Je to oranžová dýně plná beta-karotenu a dělá se z ní vynikající polévka. Něco na způsob hrachové polévky - pyré. Rozkrájíte dýni na kusy, vydlabete z ní vnitřek, jadýrka a takové to voštinaté, kupodivu tam necháváte slupku, rozsekáte ji na kousky a hodíte na orestovanou cibulku. Pak vše zalijete vývarem z würzelu (bylinná směs na vývar) a rozvaříte doměkka. Pak už jen šlehačem rozmixujete do pyré a jemně dochutíte balzamikem nebo zázvorem a podáváte. Samozřejmě, že za nákup na této farmě zaplatíte nějakou sumu, ale zcela jistě se vyplatí investovat do zdraví, neboť jídlo je podstatnou součástí našeho života a zejména našeho těla.
Já sama patřím k těm, kteří si život bez masa neumí představit. Tohle vaše povídání mě ale celkem nalomilo a proto se chci zeptat, není pak jídelníček jednotvárný?
Není. Stačí se trochu rozhlédnout a hned najdete širokou paletu a škálu vynikajících potravin a chutí. Mám moc rád houby, například hlívu ústřičnou, ze které připravíte velmi chutnou falešnou dršťkovou polévku, k nerozeznání od té pravé. Pohanka, jáhly, cizrna, kus-kus, sejtan, robi, kroupy, kukuřice, přece vám to tu všechno nemusím vyjmenovat. Baví mě objevovat nové chutě a necítím se nijak omezen. Někdo říká, že bez masa si nepochutná, ale já to dnes již mám obráceně. Já si nepochutnám na mase.
Moc děkuji za velmi příjemný a pro mě osobně poučný rozhovor a přeji hodně zdraví a sil jak v osobním, tak profesním životě. Já sama se již moc těším na Vizitu. Pokud se chcete o Jaroslavu Duškovi dozvědět něco více, můžete navštívit jeho stránky Fakluška.
_______________________________________________________________
neděle 26. května 2013
Tomáš Klus
- český zpěvák, autor písní, příležitostný herec, bývalý vrcholový sportovec a loňský zlatý slavík
Protože se stal novou posedlostí mojí spolubydly, chtě-nechtě ovlivnil i mě. Pokud si chcete přečíst nějaká obecná fakta o jeho životě, píše o něm wiki. Pokud se ale chcete dobře pobavit a od srdce zasmát, má svoje webovky, kde svým příznačným stylem vyplnil rubriku O mně aneb (psáno jeho vlastními slovy) "další pokus, jak jednadvacet let vměstnat do tří až sedmi odstavců..."
Jeho písničky se mi líbí.
Jeho texty mě baví.
Jeho slovní hříčky, neotřelé kombinace a ohýbání češtiny mi velmi imponuje.
Ještě víc mi ale imponují jeho názory a způsob, jakým smýšlí o životě.
Show Jana Krause 5. 4. 2013:
Kraus: "Teď jste vlastně ... kromě slavíka ... tak jste v takovým šťastným období i osobním, že jo?"
Klus: "No, to jó nó ... já kvetu ... musim říct."
Kraus: "Já furt čtu, jak jste šťastnej ..."
Klus: "Ale to je na tom to .. jakože to lidi zaráží. Že člověk v dnešní době vlastně může být šťastný. A přitom je to tak jednoduché ... "
Kraus: "No, tak jednoduchý ... Můžete mně říct ten recept jednoduchej?"
Klus: "No. Dovolit si to."
Kraus: "Dovolit si to?"
Klus: "No, skutečně."
Kraus: "No, dobře. Ale tak kdybyste mě malinko naved. Co bych si moh dovolit?"
Klus: "No, prostě si přestat řikat, že když maj problémy ostatní, tak že není divné je nemít. Poněvač vono jako ty problémy si člověk dělá většinou sám. Dnešní člověk většinou trpí tím, že nemá čím trpět."
Jeho písničky se mi líbí.
Jeho texty mě baví.
Jeho slovní hříčky, neotřelé kombinace a ohýbání češtiny mi velmi imponuje.
Ještě víc mi ale imponují jeho názory a způsob, jakým smýšlí o životě.
Show Jana Krause 5. 4. 2013:
Kraus: "Teď jste vlastně ... kromě slavíka ... tak jste v takovým šťastným období i osobním, že jo?"
Klus: "No, to jó nó ... já kvetu ... musim říct."
Kraus: "Já furt čtu, jak jste šťastnej ..."
Klus: "Ale to je na tom to .. jakože to lidi zaráží. Že člověk v dnešní době vlastně může být šťastný. A přitom je to tak jednoduché ... "
Kraus: "No, tak jednoduchý ... Můžete mně říct ten recept jednoduchej?"
Klus: "No. Dovolit si to."
Kraus: "Dovolit si to?"
Klus: "No, skutečně."
Kraus: "No, dobře. Ale tak kdybyste mě malinko naved. Co bych si moh dovolit?"
Klus: "No, prostě si přestat řikat, že když maj problémy ostatní, tak že není divné je nemít. Poněvač vono jako ty problémy si člověk dělá většinou sám. Dnešní člověk většinou trpí tím, že nemá čím trpět."
sobota 25. května 2013
Zákaz kouření v restauracích ?
Že bychom se konečně dočkali?
Jít s partnerem na večeři, nebo s přáteli do baru a nevracet se celí vyuzení? To si zatím v Čechách moc představit nedokážu. Tady ve Španělsku jsem si na ten luxus ale zvykla a v českých hospodách zase zapláču. A to doslova, protože v zakouřeném prostředí mi trpí nejen nosní sliznice a plíce, ale také oči. A v podstatě to odnáší i ten zbytek. Když už se chce člověk bavit a zatancovat si, musí se připravit na to, že se v noci bude vracet nasáklý kouřem - od vlasů a pórů až po oblečení.
Tak si říkám proč ?! Máme tohle zapotřebí ?! Proč musí nekuřáci doplácet na tenhle ohavný zdraví škodlivý zlozvyk? Když už chtějí ničit zdraví, tak ať ničí aspoň svoje. Dost na tom, že nám tím otravují život i vzduch. Proč se ve věci kouření nepostupuje obdobně jako v právu? Zjednodušeně řečeno platí, že každý může uplatňovat svá práva jen do té míry, aby tak nezasahoval do práv druhé osoby. Ať si každý ničí vlastní zdraví podle libosti, ale když tím začne ničit zdraví i ostatních lidí, tak to podle mě v pořádku není.
Mimochodem, ve Španělsku to funguje. Žádné podniky kvůli zákazu kouření nekrachují. Tržby neklesají. Když se lidé chtějí bavit, jdou. Fakt, že u toho nemůžou svým společníkům vyfukovat kouř do obličeje jim evidentně nevadí. Na zahrádkách a venkovních posezeních se kouřit smí. Když se jde do baru, kuřáci nemají problém se svým nešvarem tu a tam odejít ven. Ostatně ... nikdo je nenutí.
ZÁKAZ KOUŘENÍ V RESTAURACÍCH MÁ BÝT OD LEDNA 2014
Kouření v restauracích má být zakázáno od ledna 2014, vedle běžných cigaret se vztahuje i na elektronické cigarety a vodní dýmky s tabákovou náplní. Kouřit by se mohlo jen na otevřených předzahrádkách.
ČTK to řekl legislativní náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek (TOP 09). Zákon podle něj také zakáže prodej tabáku i alkoholu v automatech, kde by se k nim dostaly děti. Za prodej alkoholu či cigaret dětem bude sankce dva miliony korun, za prodej mládeži milion.
"Návrh zákona jsme poslali do vnějšího připomínkového řízení, do vlády jej pošleme v červnu, platit by mohl od 1. ledna 2014," uvedl náměstek k normě, která má posílit ochranu nekuřáckého prostředí a dětí a mladistvých před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek.
Podle důvodové zprávy je ČR jedinou zemí EU, kde je možno provozovat čistě kuřácké restaurace. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78% obyvatel.
Kouří třetina dospělých Čeček a Čechů, kouřit zkusila polovina třináctiletých a tři čtvrtiny patnáctiletých. Pravidelnými kuřáky je 18% patnáctiletých. Rizikově pije alkohol 22% dospělých mužů a 7% žen. Pravidelně ho pije 60% mladistvých. Problémově užívá drogy 40 200 lidí, zkušenost s konopím má 40,3% studentů.
Vedle zvýšení sankcí počítá norma například s tím, že v restauracích bude v nabídce vždy alespoň jeden nealkoholický nápoj stejného objemu jako nejlevnější alkoholický nápoj. Sankce bude hrozit provozovatelům, pokud by se v jejich restauraci zdržovala opilá mládež.
Novinkou v ochraně dětí a mládeže před tabákem je zákaz vstupu lidí mladších 18 let do stavebně oddělených veřejných prostor, třeba zábavních podniků či letištních hal, kde bude nadále kouření povoleno. Velkoplošné prodejny musejí mít pro nabídku alkoholu a kuřiva oddělené regály, nadále tedy budou cigarety například u pokladen. Zákaz kouření platí ve školách, úřadech, zdravotnických zařízeních, včetně venkovních prostor, nově by byl třeba i na dětských hřištích.
Zakázán má být zásilkový prodej alkoholu a kuřiva po internetu. Prodejce bude muset zajistit, že zboří předá pouze člověku staršímu 18 let.
Alkohol by se nesměl prodávat na tržištích s výjimkou příležitostných trhů, výročních oslav a kulturních akcí.
Záchytka bude nově definována jako zdravotní služba. Pobyt opilých dětí na záchytce se má hlásit pediatrovi, rodičům a orgánu sociálně právní ochrany. U ohrožených závislostí by následovala léčba.
Doposud vždy zpřísnění tabákové legislativy zabránila tabáková lobby, která k tomu využila nesouhlasu majitelů restaurací. Ti se obávají, že jim klesnou tržby. Praxe z ciziny, ale i řady českých restaurací ukázala, že po zákazu kouření tržby naopak stouply.
______________________________________________________________
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)