Give a Little Love

"love your neighbour as yourself" matthew 22:39

Rozhovor s Jaroslavem Duškem n°1

JAROSLAV DUŠEK PRO MF DNES: BANKY NÁM ZÁMĚRNĚ KRADOU DUŠE.

Vy si myslíte, že lidé přišli o duši?

Podívejte se, kolik lidí chodí k psychologům, protože mají duševní poruchy, nemoci, stres, nelíbí se jim život, nebaví je to, jsou nemilovaní, nemají motivaci, jsou v trvalé depresi, ztracení. Jsou to všichni ti, kteří uvěřili, že musí něco dělat, aby něco měli.

Musíte přece někde bydlet a nějak platit složenky, ne?

Tahle planeta je postavená na tom, že tu všechno je. Člověk se narodí a planeta má pro něj všechno kompletně připravené. Ví to každé zvíře a každý hmyz. Ti nepotřebují peníze - na co? Normálně žijou. To my lidi hrajeme virtuální hru, že si všechno musíme koupit.

Jak podle vás můžou každodenní lidé vypadnout z té hry?

Nemusí z ní vypadnout. Stačí, když si uvědomí, že to není život, ale hra. Stačí si uvědomit, že ve skutečnosti nemůžou nikdy nic vlastnit. Je to jen dohoda mezi lidmi. V okamžiku smrti je to zřejmé. Nic si s sebou nevezmeme. Spousta lidí se trápí kvůli penězům, protože jsou skrze svou osobní důležitost vtaženi do té nemilosrdné hry. Banky by měly být trestané za to, co lidem dělají, jak je uvrhávají do úvěrů a hypoték, zatajují jim body ze smluv.

Co banky lidem zatajují?

Uznávaný ekonom Andreas Claus na přednášce v Brně mluvil o tom, že banka, když zbankrotuje, tak má ze zákona právo od vás požadovat okamžité splacení dluhu. Když ho hned nesplatíte, může vám sebrat zástavu. Jistě víte, že v posvátných starých knihách je úrok označený za lichvu. Dočetl jsem se, že islámské banky dodnes nepožadují úrok. Žijí z podílu ze zisku. Půjčí vám až po té, co velice dobře prozkoumají, na co si chcete půjčit. Pokud se vám daří a vyděláváte, odvádíte bance dohodnutý podíl. Když se vám nedaří, vrátíte bance, co jste si půjčili, ale ani o kousek víc. U nás to funguje tak, že jakmile si půjčíte, už musíte vracet víc. Chápete ten nesmysl? Kde se ty peníze navíc mají vzít?

Vytvoříte zisk.

Jak může planetárně vzniknout zisk? Dívejte se na to jako na celek - zisk vznikne jen tak, že jinde vznikne ztráta. Proto civilizace krachuje.

Například vy jako herec umíte něco, co já ne, a proto vám ráda dám své peníze za to, že mi to předvedete.

To ale není zisk. To je výměna. To, co my jako civilizace hrajeme, je celoplanetární letadlo. Silné ekonomiky hledají levnou pracovní sílu, která bude pracovat za málo, a ony to potom draze prodají. Z toho rozdílu takzvaně tvoří zisk, ale ten je postavený na podvodu, na neinformovanosti. Díky internetu dneska všechny pracovní síly zjišťují, jaká je cena jinde na trhu, a výrobní továrny se musí pořád posouvat do míň informovaných zemí, kde jsou lidi ochotní pracovat za nižší sazbu.

V čem vám to připomíná hru letadlo?

Že i ta se jednou vyčerpá a zhroutí. Za starých dob přišla válka, nastala katastrofa, všechno se rozbilo a zmizel faktor, který vidíme teď. Systém se nasycuje a nasycuje, zároveň rostou dluhy. A teď už je jen otázka, kdo vlastně komu dluží. Jak to, že jsou ty dluhy tak obrovské, že už ani úroky z nich nejdou zaplatit? I bez složité matematiky pochopíte, že země dluží neskutečné sumy. Já jen nepochopil komu. Kdo je věřitel všech vlád? Nechápu třeba, jak může dlouhodobě fungovat schodek v rozpočtu. Představte si, že byste takhle fungovala doma, každý rok byste byla mínus sto padesát tisíc a zase si půjčila. A pak byste si půjčila, abyste to mohla splatit. Jak dlouho byste to mohla dělat?
_____________________________________________________________
Rozhovor Jany Cíglerové pro Magazín MF Dnes, č. 10 z 8.3.2012, s. 6-11.

Čtyři dohody n°1

Čtyři dohody je název knihy, kterou napsal Don Miguel Ángel Ruiz. Autor nám v ní ukazuje cestu, jak dosáhnout osobní svobody skrze moudrost starých Toltéků. Radí nám, jak se zbavit množství malých dohod a přesvědčení, která jsme uzavřeli sami se sebou a s ostatními lidmi. Jak se oprostit od omezujících názorů a vytvořit si nové - své vlastní - takové, které nám nikdo nenaservíroval.

K tomu nám mohou pomoci čtyři dohody - doporučení, o kterých se rozepisuje Don Miguel Ruiz:

1. Nehřešte slovem.

2. Neberte si nic osobně.

3. Nevytvářejte si žádné domněnky.

4. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.

Pokud se jimi ve svém životě budeme řídit, zbavíme se odpovědnosti za utrpení druhých a dosáhneme tak vlastní integrity, sebelásky a vnitřního míru.

O knize Čtyři dohody se ale rozepíšu více jindy. Dnes chci vyzdvihnout divadelní představení, které na motivy této knihy zinscenovalo divadlo Vizita. V podání Jaroslava Duška je prostě úžasné a geniální. Navíc musím vyjádřit neskonalý obdiv jeho umění improvizovat a mistrnému humoru. 

Ráda bych pro pobavení některé úryvky citovala, ale ze dvou prostých důvodů to není možné. Jednak se hloubka žádného vtipu nedá zachytit v písemné podobě, a jednak bych těžko vybírala to nejlepší. Protože představení, ačkoliv trvá skoro dvě a půl hodiny, je výborné od začátku do konce.

Vřele doporučuji si ho alespoň poslechnout na youtube. =)

Pozdrav slunci

Pozdrav slunci (v sanskrtu Surja Namaskara) je nejznámější, několik tisíc let stará sestava jogínských ásan - držení těla. Jde o postupný sled 12-ti pohybů, které se několikrát opakují. Tradičně se tato sestava provádí při východu slunce, je ji však možno cvičit v kteroukoli denní dobu. Pokud se nemůžeme postavit čelem ke slunci, je dobré si slunce alespoň vizualizovat a při cvičení nastolit představu jeho životadárné energie.

Surja Namaskara posiluje svaly celého těla a vyvolává harmonické zrychlování dechu a srdečního rytmu, aniž bychom se pak cítili unavení nebo zadýchaní. Díky tomu má i spoustu dalších blahodárných účinků - jako je posílení fyzické kondice a tím i imunitního systému, zlepšení trávení, posílení krevního oběhu, prokrvení celého organismu, dosažení správné srdeční činnosti, povzbuzení celého nervového systému, zmírnění menstruačních obtíží, snížení nadbytečného tuku na problémových partiích (břicho, boky, stehna, krk, brada), lepší vzhled pokožky... A v neposlední řadě toto cvičení dodává energii tělu i mysli.

Výhody:
- zabere zhruba 10 minut denně
- stačí trocha místa a podložka
- dá se cvičit doma i venku, ve skupině a jednotlivě
- protahuje se při něm celé tělo, ne jen jeho určitá část

Existuje několik variant, jak lze sestavu provádět. Já jsem si nakonec vybrala tuhle:

Odpojte se od MATRIXU

Poselství od protinožců

V tomto autobiografickém románu shrnula americká lékařka, Marlo Morgan, jeden rok svého života, v němž spolu s domorodým kmenem putovala napříč Austrálií.

Ve svém vyprávění líčí, jak přijala pozvání od domorodců a z domnělého obřadu se vyklubala několika-měsíční cesta.

Dorazila do pouště a členové kmene ji přiměli, aby se vzdala všech věcí, které ji pojili s jejím světem. Zahalená jen do kusu látky prošla očistou a jejich putování mohlo započít... Nevěděla, kam jdou, ani jak dlouho to bude trvat. Ale cítila, že dostala jedinečnou příležitost, jak se dozvědět o jejich způsobu života. Den za dnem je mohla pozorovat a učit se od nich, jak žít v naprostém souladu s přírodou... jak přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách... a jak je jejich duchovní svět mnohem hlubší než v naší "moderní" a "civilizované" společnosti.

Uvědomila si, jak nesmyslné jsou hodnoty konzumního života a myšlenkové pravdy, které nám jsou vtloukány po několik let ve škole do hlavy. Díky domorodcům se jich mohla zbavit a oprostit se od nynějšího způsobu žití... Od života, kdy si lidé ve své hlouposti servírují toxická jídla... kdy na úkor rodiny tráví veškerý svůj čas v práci, aby pak paradoxně právě rodině mohli "vynahradit" všechny ty promarněné chvíle... kdy sami sobě jako lidstvu podřezáváme větev tím, že už desítky let soustavně ždímáme naši planetu bez ohledu na následky...

Tvrdíme, že MY jsme civilizovaní a DOMORODCI jsou divoši. Domorodý kmen v Austrálii, který si říká Opravdoví lidé, považuje NÁS za mutanty. ... Upřímně? Nepochybuji o tom, že by neměli pravdu. Natolik jsme "zmutovali" a odklonili se od původního záměru, že už si to většina z nás ani neuvědomuje. A když se  pak někomu podaří otevřít oči a pochopit, setká se s nepochopením ostatních.

Veronika se rozhodla zemřít

Veronika se rozhodla zemřít je název románu, který napsal brazilský spisovatel Paulo Coelho. Pojednává o tak ožehavém tématu jako je sebevražda, život za zdmi psychiatrické léčebny a vnitřní pohnutky, které mohou dovést mladou a hezkou dívku ze Slovinska k rozhodnutí zemřít...

"Povím vám příběh," řekla Zedka.
"Jeden mocný čaroděj chtěl zničit jakési království, a tak do studny, z níž si brali vodu všichni obyvatelé té země, nalil kouzelný lektvar. Kdo se té vody napil, ten se zbláznil.
Na druhý den ráno se jí napili všichni lidé z království a zbláznili se. Až na krále, který měl pro sebe a svou rodinu vlastní studnu, k níž se čaroděj nedostal. Znepokojený král se snažil své poddané nějak zvládnout a nařídil řadu bezpečnostních a zdravotních opatření. Ovšem strážníci a úředníci se té otrávené vody napili také. Královy příkazy považovali za nesmysl a nehodlali je plnit.
Když se pak obyvatelé království o těch dekretech dozvěděli, došli k názoru, že jejich panovník se zbláznil a že teď přikazuje samé hlouposti. S křikem se shromáždili před hradem a žádali, aby král odstoupil.
Zoufalý vládce se tedy chystal vzdát trůnu, ale královna mu v tom zabránila a řekla: 'Teď půjdeme k té studni a taky se napijeme. Budeme pak stejní jako oni.'
Tak se také stalo. Král s královnou se napili vody šílenství a okamžitě začali říkat nesmysly. Jejich poddaní pak od svého požadavku ustoupili. Když král teď prokazuje takovou moudrost, proč by nemohl vládnout v zemi dál?
V království potom nastal klid, přestože se jeho obyvatelé chovali docela jinak než jejich sousedé. A král mohl vládnout až do konce svých dní."
Veronika se zasmála. "Vy nevypadáte na blázna," řekla.
"Ale jsem, přestože mě tady pořád léčí... Víte přece, co existuje tam venku, za zdmi Villete?"
"Lidé, kteří se napili ze stejné studny."
"Přesně tak," řekla Zedka. "Myslí si, že jsou normální, protože všichni dělají totéž. Budu se tvářit, že i já jsem se té vody napila."

El Camino de Santiago

El Camino de Santiago (Svatojakubská pouť) svého času označovala jednu ze tří nejznámějších poutních cest vykonávaných křesťany. Poutníci z celého světa se vydávali na cestu, na jejímž konci je vítala katedrála v Santiagu de Compostela. Podle tradice v ní byly (a dosud jsou) uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka.

Legenda praví, že byl svatý Jakub Starší (jakožto jeden z Kristových učedníků) poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov. Po návratu do Jeruzaléma byl popraven, ale jeho ostatky byly přeneseny zpět do místa jeho misijního působení. Ukrytý hrob prý nalezl v roce 835 biskup Theodomir z Iria Flavia. A to díky zářícím hvězdám, které mu ukázaly cestu. Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn kostel, dnešní katedrála, která se díky ostatkům Svatého stala poutním místem.

První zmínka o vykonané pouti pochází z roku 951. Od té doby ji podstoupily miliony lidí. Vlny přicházejících poutníků odrážejí postupný vývoj Evropy. Zprvu se tato pouť těšila poměrně velké oblibě a lidé ji podstupovali především z náboženských pohnutek. Ve středověku se stala dokonce povinností každého křesťana, podobně jako muslim je povinen vykonat pouť do Mekky. Během zuřících válek se počty poutníků znatelně snížily, nikdy ale tato pouť nevymizela úplně. Zájem o svatojakubskou cestu začal opět vzrůstat poté, co byla v roce 1993 přidána na seznam světového dědictví.

Zajímavosti:

1. Symbolem poutě se stala mušle hřebenatka, Od roku 1987 funguje celý systém směrových značek s tímto symbolem.

2. Jacobeo (Svaté roky) jsou ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli. Podle statistiky se počet poutníků vždy mnohonásobně zvýší.

3. Ve 12. století sepsal Aymeric Picaud (sekretář papeže) první manuál pro plahočící se poutníky.

4. Dnešní poutníci si ve výchozím místě zakoupí credencial - pas, do něhož postupně sbírají razítka a mají tak nárok na ubytování v albergues (speciálních ubytovnách pro poutníky). Pokud ujdou nejméně 100km, nebo na kole ujedou nejméně 200 km (a doloží příslušná razítka), obdrží v Santiagu certifikát, potvrzení o vykonané pouti psaný v latině.

5. V Santiagu de Compostela cesta nutně nekončí. Poutník, který pokračuje dál, dojde až na pobřeží, do 100 km vzdálené Finisterre. Ve středověku ji lidé považovali za konec světa, odtud pochází i název (finis terrae).

6. Svatý Jakub se stal patronem všech poutníků.
7. O caminu byl v roce 2010 natočený poměrně hezký film - Pouť.

Justice

Katara: "Honorable mayor, we've prepared a solid defense for the Avatar. We did an investigation and found some very strong evidence."

Town leader: "Evidence? Hmph! That's not how our court system works."

Avatar: "Then how can I prove my innocence?"

Town leader: "Simple. I say what happened and then you say what happened... and then I decide the who's right. ... That's why we call it justice. Because it's "just us".

_____________________________

That reminds me of something. :D

Joe Strummer & The Mescaleros - Mondo Bongo