Feliz Navidad

španělská vánoční o oslíkovi =)

¡ España !

Nadchla jsem se pro novou věc. Španělsko. Španělštinu. Cokoli, co je s tou zemí spojené. Celý minulý semestr jsem navštěvovala dva kurzy španělštiny. V jednom mě úplnými začátky provedla výborná učitelka - Češka, která umí skvěle španělsky. Ve druhém stejně tak úžasná Peruánka, která mluví česky sice špatně, ale zato kouzelně legračně. Oba kurzy se krásně doplňovaly a z každého jsem si odnesla trochu jiný pohled na španělskou kulturu.

Díky mé nové zálibě jsem poznala španělského režiséra Pedra Almodóvara a jeho svérázné filmy, ve kterých se nebojí zpracovat žádné kontroverzní téma. A také jsem se dozvěděla, že se každý rok v Plzni pořádá Týden hispánské kultury. Zúčastnila jsem se tedy několika vernisáží a jednoho vystoupení flamenka.

Nejzajímavější mi na tom všem ale přišly ty zvláštně propojené souvislosti. Před necelými třemi roky jsem přišla do Plzně, nastoupila do prvního ročníku a na radu jednoho známého si jako povinně volitelný předmět zapsala jeden o lidských právech. Ze dvou profesorů mi byl přidělen zrovna ten, kterého jsem už znala z jiného semináře. V průběhu roku potom onen profesor domluvil speciální přednášku o lidských právech na Kubě, které se zhostil jeho přítel Pablo. Ten samý Pablo, který je místopředsedou pro Centrum španělské kultury a vzdělávání. A toto centrum už druhým rokem pořádalo již zmíněný Týden hispánské kultury. Na poslední z akcí, na flamenkové vystoupení dorazil i velmi zvláštní chlapík. Zpíval tanečnicím za doprovodu kytary španělské písně. Měl neskutečný hlas i vzezření. Zanechal ve mně rozporuplné pocity. O pár dní později, když už mé dojmy z onoho večera zahladil čas, jsem na zpěváka narazila znovu (i když nepřímo). Přítel, který byl na vystoupení se mnou, jej zahlédl a pozval na kávu. Popovídali si a já se tak dozvěděla pár drobností z jeho života. Například to, že se učil zpívat přímo ve Španělsku... Zkrátka, celé to má velmi zvláštní souvislosti. =)

Fortuna favet paratus

Posledních pár týdnů jsem v jednom kole. Konečně se na mě usmálo štěstí a začaly se mi sypat brigády jedna za druhou. Po úspěšném pohovoru jsem začala v Rokycanech pomáhat na personálním. Zároveň se mi podařilo skloubit troje promo, dodělat zkoušky a díkybohu zbyl čas i na randění.. :-)

Tím jsem si ale zřejmě příděl vyčerpala, protože ze dvou velmi nadějných cest do zahraničí bohužel sešlo. Inu, štěstí přeje připraveným. A já od teď hodlám být připravená !

Le printemps

Polehounku, krůček po krůčku ... se přikradlo jaro. :-) Letošní březen/duben si obzvláště vychutnávám. Má pro mě totiž sladkou příchuť nového, zatím nepoznaného dobrodružství. Stromy se začínají obsypávat novými pupeny a první jarní kvítka se už směle rozvinula. Pohled na rozkvétající přírodu mi bere dech. :-)

Něco končí, něco začíná

Vždycky jsem se utěšovala myšlenkou, že něco končí, aby něco jiného (ideálně i lepšího) mohlo začít. Co mě na tom ale teď štve, je ta nejistota, jestli moje momentální rozhodnutí se postupem doby ukáže jako správné. Ráda mám ve věcech jasno... a čím déle o tom přemýšlím, tím víc se mi zdá, že nemám svůj život tak docela pod kontrolou...

Lpění

Protože mi začaly vytoužené prázdniny a já mám spoustu volného času (krom každodenních povinností), snažím se ho využít ke všem těm báječným činnostem, o kterých jsem dlouze snila nad rozloženým učením... Pouštím si v originále Ally McBeal a rozšiřuji si tak slovní zásobu o právnické termíny. Z knihovny jsem si donesla pár zajímavých titulů (Jak soudili faraoni - zločin a trest ve starém Egyptě, Právní pověry,...). Dostala jsem se i k malování mandal, kvůli čemuž jsem si opatřila nové tempery. Občas si jdu zaplavat, vyrazím někam s přáteli, nebo se věnuji své drahé polovičce. Ale hodně často nedělám vůbec nic... Jen stojím u otevřeného okna, pozoruji dění venku a přemítám o všem možném.

Tuhle jsem si uvědomila, jak je mi vlastně nepříjemné, když na něčem lpím. Jedno, je-li to materiálního nebo duševního rázu. Každé ulpívání jsem si představila jako lano, které mě svazuje a poutá - některé pevněji (když na něčem lpím opravdu hodně), některé méně... A já se teď snažím jednotlivé provazy  rozvolnit a setřást. Ironií na tom ovšem je, že jsem si každé pouto nasadila sama a dobrovolně.

Zámecké slavnosti

Můj dnešní den měl příchuť dob dávno minulých... Ocitla jsem se v přítomnosti urozených šlechticů, vznešených dam, statečných rytířů, půvabných tanečnic a zručných řemeslníků. Šermířské souboje střídala vystoupení tanečnic, přehlídka dravých ptáků, divadélko pro děti a ukázka odvážných kousků fakíra. Středověkou atmosféru po celý den umně podkreslovaly tklivé písně kapely Arcus, jejíž živá vystoupení  pak byla navíc jedním z hlavních bodů programu.

Slavnosti na Červeném hrádku jsem zažila už loni. Tehdy sice nevyšlo počasí, ale program se mi zdál divácky atraktivnější. Vedle kapely, tanečnic a dravců se konaly šermířské turnaje na koních, které okořenila ukázka střelby z děla. Letos jsem většinu vystoupení musela shlédnout v úporném horku a to mi asi zkazilo celkový dojem víc, než kdyby pršelo. Přesto jsem si ze Zámeckých slavností odnesla dobrý pocit a krom spálených ramenou taky plno hezkých zážitků a obě CD oblíbeného Arcusu. :-)

Páj

Pája zná páj. A já znám Páju.

Asi takhle jsem se dozvěděla o nenápadném australském bistru kousek od mojí fakulty, přímo v srdci Plzně. Prodávají se tam masové koláče - páje. Jde o kapsu z křehkého těsta, která je naplněná směsí. A právě podle směsi má každý páj i své zvučné jméno - Belzebub (libové hovězí maso s červenými fazolkami), Pepek (špenát s houbami a balkánským sýrem), nebo třeba Carbonara (krůtí prsa na smetaně s anglickou slaninou, parmezánem a houbami). Různé druhy páje jsem už vyzkoušela a všechny chutnají opravdu báječně ! Jestli bych něco mohla jíst pořád dokola, tak tohle. :-)

Indu

Vanilkové nebe

O tomhle filmu, na kterém spolupracovali Jerry Maguire a Cameron Crowe, jsem věděla už hodně dlouho. Shlédnout se mi ho ale podařilo až včera večer a ke všemu zcela neplánovaně.

Vždycky jsem měla za to, že jde o další romantický příběh dvou lidí, kteří se na závěr vezmou, budou spolu mít kopu dětí a šťastně zestárnou. Skutečný obsah mě proto docela mile překvapil. Zde si můžete prohlédnout trailer.