Prosluněný březen

Tak i poslední plánovanou změnu jsem nakonec uskutečnila. Změnila jsem účes a nechala se ostříhat na mikádo. A soudě dle kladné reakce okolí to byla změna podařená. :-)

Letošní začátek března s sebou přinesl i první hřejivé dny. A nebýt posledních bílých hromádek a předpovědi hlásající od poloviny března další sněžení, s chutí bych zajásala, že už přišlo jaro. Nicméně zimní výbavu už začnu pomalu uskladňovat do skříně a, jen co to trochu půjde, vytáhnu jarní bundičku a žluté kecky.

To prosluněné počasí mi vlévá do těla novou energii a chuť něco podnikat. Proto začínám rozhazovat sítě a doufám, že na konci se bude třepotat tučný úlovek v podobě zajímavé a dobře placené brigády. :-D

Lednové změny

Konečně jsem završila první zkouškové. Sice mě ještě čeká trocha zařizování, ale když se to vezme kolem a kolem, můžu říct, že bylo úspěšné. :-)

Ačkoliv jsem se v předchozím postu zařekla, že si žádné předsevzetí dávat nebudu, nějaké změny jsem si na leden přece jen přichystala. Za prvé (a to především) jsem se odhodlala ke zdravé životosprávě. Nechci držet žádné diety, mučit se hladovkou, odmítat maso, nebo žít jen z džusů. Prostě a jednoduše chci jíst zdravě - hodně ovoce, zeleniny, nízkotučné výrobky, maso kuřecí, často ryby, zeleninové polévky... a vyhnout se čemukoliv smaženému, tučnému, instantnímu... V druhé řadě plánuji začít s pravidelnějším pohybem. Zkusím plzeňský bazén a lehce uvažuji o tanečním kurzu. Ale tanec asi opravdu zůstane jen u těch úvah, musela bych shánět tanečníka a upsat se nejméně na rok.

Poslední plánovanou změnu si ještě rozmýšlím. Z těch všech by asi vypadala jako nejradikálnější. Uvidíme na konci týdne. ;-)

2010

S novým rokem přicházejí nová očekávání, nové plány a také nová předsevzetí. Očekávám toho více, plánů mám jen pár a předsevzetí pro jistotu žádné.
Tak schválně... co tenhle rok přinese.

P.S. Snad bych mohla zase více blogovat. Přece jenom mi to pomáhá odplavovat starosti všední i nevšední.

Nové stanovisko

Nechala jsem se inspirovat Finskem, Irskem a mnoha dalšími státy a zaujala neutrální postoj... Říká se, že některé problémy se vyřeší samy. Já k tomu dodávám, že některé problémy si musí vyřešit sami jiní. A kde není vůle dobrat se ke kompromisu, tam není ani pomoci...
Letos mě čeká první zima v Plzni. :-) Ale taky první zkouškový.

Tů tů tů, léto už je tu

Jak jsem už předeslala, letošní červen byl pro mě poněkud hektický. Výsledky z TELCu se bohužel dozvím až někdy v září. Závěrečné jízdy v autoškole jsem odkládala tak dlouho, až mi je odložil i Richter. :-D Takže se teď předpokládaný termín pohybuje kolem 20.července. Přijímačky dopadly, jak dopadly. Na něco jsem se nedostala, na něco jo. Vypadá to tedy, že poputuju na humanitní studia na Karlovku.
Prázdniny si zatím vychutnávám ranním vyspáváním, randěním a vegetěním. :-)

A život plyne stále dál

Jak přibývá absolvovaných lekcí v autoškole, ubývá mi počet dní, které mi do závěrečné zkoušky zbývají. Zároveň se blíží nejméně troje přijímací zkoušky a v neposlední řadě musím zabojovat i o certifikát z angličtiny. Toť mé plány na červen.
Květen začal bohužel poněkud nešťastně a v tomto duchu se také asi ponese i dál. Během toho, co jsem úporně pracovala na dvou-týdenní brigádě, zároveň navštěvovala jazykový kurz a ve zbytečku volného času se potýkala s těžkostmi městského provozu, uštědřil mi osud nejednu ránu... přesněji řečeno tedy dvě. Ale vstřebala jsem je, jak nejlépe svedu, a jdu dychtivě vstříc novým zítřkům.

Člověk míní, život mění

Ačkoli jsem plánovala, že zítřek strávím poklidně - sladkým nic neděláním po boku mého miláčka, ruka osudu mě nakonec popostrčila poněkud jiným směrem. Sice mě teď místo odpočívání čeká dopoledne strávené v čekárně plné nemocných lidí (kam teď mimochodem skvěle zapadnu), prohlídka u lékaře a odpoledne zahájení kurzu... ale na konci toho "trápení" se na mě směje řidičský průkaz skupiny B. Tedy směle do toho.

The state: in love

Šťastná, šťastná, šťastná !
Chce se mi to křičet pořád dokola. Zvláštní, jak moc dokáže člověka ovlivnit pouze jedna jediná emoce... :-)

Rovnováha

Vždycky jsem rovnováhu považovala za nezbytnou součást přírody. Dobro by mělo vyvažovat zlo ve všech aspektech. Ale tak mě napadá... musí se to nutně týkat i našich životů? Musí mít pracovně úspěšný člověk nedostatečné rodinné zázemí? Musí s sebou sláva a peníze přinášet lidem oběť v podobě absolutní ztráty soukromí a z toho plynoucích psychických následků?
Vážně se to musí dít nebo je to jen jakýsi nežádoucí efekt, který se holt u někoho projeví a u někoho ne? Pokládám si tu otázku, protože se mě to momentálně úzce týká. Na jednu stranu bych se teď měla cítit šťastně a spokojeně, ale je tu něco, co mi to znemožňuje. Ve výsledku necítím už nic... ani radost, ani smutek. Tomu říkám rovnováha.

Švestkově

V pondělí jsem si sbalila svých pár švestek a nastěhovala se k babi do Spořic. Vrátila jsem se tak k tradičnímu pojetí jarních prázdnin. A protože to byla návštěva nečekaná a protože je babička tak děsně super, upekla nám ráno její výborný švestkový koláč. A nebyla to ten den jediná nadílka... během noci tak hustě chumelilo, že okolní krajinu přikryla čistě bílá peřina. Ale ten úúúplně nejsladší dáreček jsem si vybrala už v pátek... měla jsem randez-vous a docela to zajiskřilo. :o)