sobota 14. února 2009

Rovnováha

Vždycky jsem rovnováhu považovala za nezbytnou součást přírody. Dobro by mělo vyvažovat zlo ve všech aspektech. Ale tak mě napadá... musí se to nutně týkat i našich životů? Musí mít pracovně úspěšný člověk nedostatečné rodinné zázemí? Musí s sebou sláva a peníze přinášet lidem oběť v podobě absolutní ztráty soukromí a z toho plynoucích psychických následků?
Vážně se to musí dít nebo je to jen jakýsi nežádoucí efekt, který se holt u někoho projeví a u někoho ne? Pokládám si tu otázku, protože se mě to momentálně úzce týká. Na jednu stranu bych se teď měla cítit šťastně a spokojeně, ale je tu něco, co mi to znemožňuje. Ve výsledku necítím už nic... ani radost, ani smutek. Tomu říkám rovnováha.

středa 11. února 2009

Švestkově

V pondělí jsem si sbalila svých pár švestek a nastěhovala se k babi do Spořic. Vrátila jsem se tak k tradičnímu pojetí jarních prázdnin. A protože to byla návštěva nečekaná a protože je babička tak děsně super, upekla nám ráno její výborný švestkový koláč. A nebyla to ten den jediná nadílka... během noci tak hustě chumelilo, že okolní krajinu přikryla čistě bílá peřina. Ale ten úúúplně nejsladší dáreček jsem si vybrala už v pátek... měla jsem randez-vous a docela to zajiskřilo. :o)

neděle 1. února 2009

První únorová neděle

Během dnešního odpoledne jsem tu provedla pár drobných změn.
S Rumim jsme včera rozehráli turnaj v lamách, jehož vítěz dostane bagetu. Z deseti kol se má zatím skóre takto: 4:2 pro mě. Tak jsem zvědavá na finále.

středa 28. ledna 2009

Jak nám ta trojka nevyšla

Uběhly necelé tři měsíce a je to tu... velký návrat k blogaření !

A vedly mě k tomu přesně tyhle tři nezávisle na sobě uskutečněné kroky:
Za prvé: dnes jsem si zase po dlouhé době vzpomněla, že jsem si kdysi něco jako blog založila.
Za druhé: ráno jsme na kurzu dostali za úkol napsat v angličtině kratičké povídání na vylosované téma.
A za třetí: můj účet na plurku už je pár týdnů smazaný, protože se nám rozpadla naše trojka. Tím mám na mysli mě a mé dvě kamarádky, se kterými jsme se pravidelně informovaly o tom, co je právě středem našeho vesmíru. Ale protože se stala jedna nemilá věc... nedorozumění mezi jednou kámoškou a jejím milým, odpadly jsme nakonec jedna po druhé a vrátily se zpět k osvědčenému blogspotu.

úterý 18. listopadu 2008

Ochutnávka

Dočasně

Poslední dobou nemám čas plnohodnotně přispívat, takže jsem přešla na plurk. Řekněme, že se jedná o kratší, stručnější a údernější verzi blogu. Odkazuji tedy případné návštěvníky sem.

P.S. Někdy se zase k blogaření vrátím...

neděle 19. října 2008

Zase jeden "super" kluk

Poslední dva měsíce jsem strávila všelijak. Něco mě nadchlo víc, něco míň. Ale kupodivu to byly až události tohohle týdne, co mě nadzvedlo ze židle natolik, že o tom musím napsat.

Přehnaná sebestřednost, samolibost, vychloubačnost a nebetyčná troufalost - tyhle čtyři vlastnosti, myslím, dokonale vystihují člověka, kterého jsem minulý týden poznala. Jde o "chlapce," jenž mi sám napsal, sám mě někam pozval (jednou.. dvakrát.. třikrát) - zkrátka veškerá iniciativa byla z jeho strany - a přitom opomenul zmínit, že má holku. K neuvěření... A aby to nebylo málo, troufnul si o MNĚ tvrdit, že to já ho tak moc baštím. :-D Ale berme to z té lepší stránky. Všechno špatné je k něčemu dobré. A já už díky němu vím, že se mám přece zeptat, ne ?!

pondělí 4. srpna 2008

Vařená kukuřice

Předesílám, že nechci nikomu dělat reklamu. ;-)
Včera jsem šla kolem "Delvity" (oficiálně už je to několik dní Billa) a protože kámoška potřebovala koupit pár věcí, šla jsem s ní omrknout změny. Vzaly jsme si do ruky košík a hned za turniketem mi padlo do oka balení kukuřice. Sice jsem si řekla, že tam nakupovat nebudu, protože na jejich reklamy jsem silně alergická... Ale té kukuřici se nedalo odolat. Vypadala nádherně, a tak jsem si ji večer uvařila (podle tohohle receptu). Doporučuju, je to skutečně delikátní záležitost.

úterý 29. července 2008

Rozkouskovaně

Kromě toho, že jsem si všimla jistého matematického paradoxu (s přibývajícím volným časem klesá má aktivita v psaní), nehodlám dopustit, abych měla přesně po dvou letech od založení blogu (náhoda) svůj první měsíc bez jediného příspěvku. Takže zaúčinkovala má ješitnost a já se s její pomocí snad pustím do častějšího přispívání.

Nedávno jsem si konečně začala splňovat své "pomaturitní" plány. Půjčila jsem si první ze čtyř dílů Řeky bohů (mimochodem osmisetstránková bichle). Je to vážně úžasná knížka. A přečíst si ji jsem toužila už strašně dlouho. Jako jedna z mnoha "egyptem-uchvácených" jsem jí okamžitě propadla. Čemuž buď důkazem fakt, že ji všude tahám s sebou.

Taky došlo na filmy, které jsem si chtěla pustit, ale neučinila tak z obavy před výčitkami. Dvě hodiny bych přece mohla strávit daleko užitečnějším způsobem! (třeba četbou ukázek z čítanky) Přiznaně, své svědomí jsem neshlédnutím filmů ukonejšila, ale na čítanku se stejně nikdy nedostalo. :-D

A pak jsem si plánovala (když jsem seděla o svaťáku na parapetu, koukala ven z okna a odháněla výtiskem jedné maturitní otázky vosu... ), že budu podnikat dlouhé výlety do přírody. Tuhle vizi jsem sice trochu skrouhla, protože mi po první procházce nestačil balík papírových kapesníků a skrz kapky do očí jsem neviděla...

A tím se asi blížím ke konci, protože víc toho za zaznamenání nestojí. A pokud bych měla přiznat, že stojí, tak musím také dodat, že některé věci by měly zůstat sladkým tajesmtvím.

No vida. Snad poprvé se mi povedlo splnit jeden z rysů fejetonu. Takhle by měl ideálně vypadat - paradox na začátku, paradox na konci. Abych vysvětlila ten závěrečný paradox... Pro většinu lidí má tajemství naopak trpkou příchuť. Zvědavost - jedna z lidských přirozeností.

To je už asi padesátý odstavec. Nedělám to úmyslně, ale nemůžu si pomoct. Jen chci dodat, že trochu přeháním... Pro případ, že by mě někdo chtěl brát smrtelně vážně.

neděle 22. června 2008

Letní brigáda

Původně jsem měla v létě brigádničit v cukrárně. Ale z toho sešlo. Tak jsem se musela znovu porozhlédnout na trhu práce a naštěstí mi padla do oka jedna agentura, která mi ani ne za dva dny sehnala místečko v Mostě. Sice musím dojíždět, ale i přesto se mi to mnohonásobně vyplatí. Místo servírování dortíků jsem se specializovala pouze na přípravu kávy a chlazených nápojů, pomáhám totiž v prodejně kávy Tchibo. No, co dodat. Ideální pracovní doba, ideální náplň práce, ideální plat... prostě ideální job na léto. =)