Jak nám ta trojka nevyšla

Uběhly necelé tři měsíce a je to tu... velký návrat k blogaření !

A vedly mě k tomu přesně tyhle tři nezávisle na sobě uskutečněné kroky:
Za prvé: dnes jsem si zase po dlouhé době vzpomněla, že jsem si kdysi něco jako blog založila.
Za druhé: ráno jsme na kurzu dostali za úkol napsat v angličtině kratičké povídání na vylosované téma.
A za třetí: můj účet na plurku už je pár týdnů smazaný, protože se nám rozpadla naše trojka. Tím mám na mysli mě a mé dvě kamarádky, se kterými jsme se pravidelně informovaly o tom, co je právě středem našeho vesmíru. Ale protože se stala jedna nemilá věc... nedorozumění mezi jednou kámoškou a jejím milým, odpadly jsme nakonec jedna po druhé a vrátily se zpět k osvědčenému blogspotu.

Ochutnávka

Plurk.com

Dočasně

Poslední dobou nemám čas plnohodnotně přispívat, takže jsem přešla na plurk. Řekněme, že se jedná o kratší, stručnější a údernější verzi blogu. Odkazuji tedy případné návštěvníky sem.

P.S. Někdy se zase k blogaření vrátím...

Zase jeden "super" kluk

Poslední dva měsíce jsem strávila všelijak. Něco mě nadchlo víc, něco míň. Ale kupodivu to byly až události tohohle týdne, co mě nadzvedlo ze židle natolik, že o tom musím napsat.

Přehnaná sebestřednost, samolibost, vychloubačnost a nebetyčná troufalost - tyhle čtyři vlastnosti, myslím, dokonale vystihují člověka, kterého jsem minulý týden poznala. Jde o "chlapce," jenž mi sám napsal, sám mě někam pozval (jednou.. dvakrát.. třikrát) - zkrátka veškerá iniciativa byla z jeho strany - a přitom opomenul zmínit, že má holku. K neuvěření... A aby to nebylo málo, troufnul si o MNĚ tvrdit, že to já ho tak moc baštím. :-D Ale berme to z té lepší stránky. Všechno špatné je k něčemu dobré. A já už díky němu vím, že se mám přece zeptat, ne ?!

Vařená kukuřice

Předesílám, že nechci nikomu dělat reklamu. ;-)
Včera jsem šla kolem "Delvity" (oficiálně už je to několik dní Billa) a protože kámoška potřebovala koupit pár věcí, šla jsem s ní omrknout změny. Vzaly jsme si do ruky košík a hned za turniketem mi padlo do oka balení kukuřice. Sice jsem si řekla, že tam nakupovat nebudu, protože na jejich reklamy jsem silně alergická... Ale té kukuřici se nedalo odolat. Vypadala nádherně, a tak jsem si ji večer uvařila (podle tohohle receptu). Doporučuju, je to skutečně delikátní záležitost.

Rozkouskovaně

Kromě toho, že jsem si všimla jistého matematického paradoxu (s přibývajícím volným časem klesá má aktivita v psaní), nehodlám dopustit, abych měla přesně po dvou letech od založení blogu (náhoda) svůj první měsíc bez jediného příspěvku. Takže zaúčinkovala má ješitnost a já se s její pomocí snad pustím do častějšího přispívání.

Nedávno jsem si konečně začala splňovat své "pomaturitní" plány. Půjčila jsem si první ze čtyř dílů Řeky bohů (mimochodem osmisetstránková bichle). Je to vážně úžasná knížka. A přečíst si ji jsem toužila už strašně dlouho. Jako jedna z mnoha "egyptem-uchvácených" jsem jí okamžitě propadla. Čemuž buď důkazem fakt, že ji všude tahám s sebou.

Taky došlo na filmy, které jsem si chtěla pustit, ale neučinila tak z obavy před výčitkami. Dvě hodiny bych přece mohla strávit daleko užitečnějším způsobem! (třeba četbou ukázek z čítanky) Přiznaně, své svědomí jsem neshlédnutím filmů ukonejšila, ale na čítanku se stejně nikdy nedostalo. :-D

A pak jsem si plánovala (když jsem seděla o svaťáku na parapetu, koukala ven z okna a odháněla výtiskem jedné maturitní otázky vosu... ), že budu podnikat dlouhé výlety do přírody. Tuhle vizi jsem sice trochu skrouhla, protože mi po první procházce nestačil balík papírových kapesníků a skrz kapky do očí jsem neviděla...

A tím se asi blížím ke konci, protože víc toho za zaznamenání nestojí. A pokud bych měla přiznat, že stojí, tak musím také dodat, že některé věci by měly zůstat sladkým tajesmtvím.

No vida. Snad poprvé se mi povedlo splnit jeden z rysů fejetonu. Takhle by měl ideálně vypadat - paradox na začátku, paradox na konci. Abych vysvětlila ten závěrečný paradox... Pro většinu lidí má tajemství naopak trpkou příchuť. Zvědavost - jedna z lidských přirozeností.

To je už asi padesátý odstavec. Nedělám to úmyslně, ale nemůžu si pomoct. Jen chci dodat, že trochu přeháním... Pro případ, že by mě někdo chtěl brát smrtelně vážně.

Letní brigáda

Původně jsem měla v létě brigádničit v cukrárně. Ale z toho sešlo. Tak jsem se musela znovu porozhlédnout na trhu práce a naštěstí mi padla do oka jedna agentura, která mi ani ne za dva dny sehnala místečko v Mostě. Sice musím dojíždět, ale i přesto se mi to mnohonásobně vyplatí. Místo servírování dortíků jsem se specializovala pouze na přípravu kávy a chlazených nápojů, pomáhám totiž v prodejně kávy Tchibo. No, co dodat. Ideální pracovní doba, ideální náplň práce, ideální plat... prostě ideální job na léto. =)

Ualá

Dopsala jsem článek o neděli, umístila nový citát a pak mě z ničeho nic napadl název pro můj blog. Už tolikrát jsem si s ním lámala hlavu, ale nikam to nevedlo. A dnes se mi v mysli sama poskládala slova, která splňují všechny mé požadavky (jednoduchý, srozumitelný a především výstižný).

Zase jedna taková neděle

Dnes byla první neděle, kterou jsem si mohla plnohodnotně užít, aniž bych se děsila myšlenkami na zítřek, na pondělí, na ten nejdelší a nejhorší den v životě pracujícího či studujícího člověka. Ano. První svobodná neděle a já ji strávila tak potupným způsobem. Včera se začal konat maturitní večírek a trval až do dnešního rána. Když jsem se v šest konečně dostala do postele (nutno dodat, že né mojí), byl už celý den předem zabitý. Po dvou hodinách jsem vstala, uvařila si kávu a připravila snídani. Říká se, že co se zdá první noc pod novou střechou, to se vyplní. A já si vždy nadšeně vybavuji své sny. Takže doporučení - pokud si tohle pořekadlo chcete taky vyzkoušet, nechoďte spát po flámu. Já si neověřila nic. ;-)

Aby to nevypadalo, že jsem skončila v posteli bůhví komu... Jela jsem rovnou k babče. Nedávno se začali stěhovat do jejich nového domku (a stěhují se dodnes). Mamka mi předem oznámila, že u nás se v neděli vařit rozhodně nebude, takže jestli chci něco jíst, mám se dostavit rovnou tam. Nakonec jsem si pochutnala na pečeném kuřeti a bramborách s pažitkou. Po obědě jsem si to namířila pěšky domů a udělala si tak pěknou procházku. Ale místo toho, abych se doma nadšeně naložila do sprchového koutu, shromáždila jsem všechny zbytky svých sil a dala se naopak do práce. Po předchozí přípravě na maturu, kdy jsem prach absolutně ignorovala a kupy naštosovaných učebnic blahosklonně přehlížela, to bylo zapotřebí. K podivu jsem prohlédla až po náročné společenské akci a dostavil se onen neodbytný pocit, že pokud to okamžitě neuklidím... A tak jsem to uklidila. Nespěchala jsem samozřejmě. Samotný úklid pokaždé trvá asi 20% z celkového času, kdy se na něj fyzicky i psychicky připravuju. Ale večer v devět bylo přece jen dílo dokonáno. Na balkoně viselo čistě vyprané prádlo. Prach už zůstal opět jen ve vzduchu (to aby se mohl s hnusnou pravidelností znovu usadit na nábytek). A všechny moje učebnice, sešity, poznámky i cáry papíru jsem přesunula na provizorní (a zdůrazňuji dočasnou) základnu - gauč.

Vrcholem dne se tedy stal opět seriál Chirurgové, který jsem málem ani neviděla, protože se nám záhadně rozladila prima.

P.S. Omlouvám případné chyby v pravopise, za vše může červené "lamborgini". :-D

Pondělí 19. května 2008

S úlevou můžu říct, že včerejší maturitu mám za sebou. =)

Líčit průběh zde nebudu. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Kdo to nezažil, tak stejně nepochopí.

Takže snad jen přihodím vše říkající obrázek. =)