Portrét

Tenhle portrét na mě opravdu zapůsobil. Vyzařuje pohodu a klid. =)

Denní sny

Přečetla jsem několik knih s duchovním a psychologickým zaměřením, jejichž hlavní myšlenkou bylo uvědomění si podstaty lidského Bytí. Já bych se ale chtěla zmínit o jedné z mnoha dalších pozoruhodných myšlenek. V posledních dnech mne totiž okolní působení nutí přemýšlet nad sny...

Nemám ale na mysli sny obvyklé, které se nám zdají v noci, nýbrž "sny denní" (jak bylo trefně označeno v jedné takovéto knize). Jsem přesvědčena, že tyto "denní sny" sníte i vy, jen jste se ještě nesetkali s tím, že by je někdo pojmenoval a popsal. Lidská mysl má mnoho zákoutí, pro která ani nemohu použít konkrétní název - žádný totiž nemají. Ale zpět ke snům; nevím, jak to vnímají ostatní lidé, ale pokusím se vám nastínit moje vlastní zážitky a pocity...

Seděla jsem v obýváku, zachumlaná do deky a snažila se učit. Ani nevíte, jakou mi dalo práci plně se soustředit na Nauku o zvukové stránce jazyka a vštípit si alespoň význam slov fonetika, fonologie a foném, než se mi myšlenky rozlétly všemi směry. Zrak se mi rozostřil natolik, že se jednotlivá slova slila v jednu černou šmouhu a dohadování mamky s taťkou ke mně doléhalo už jen z dálky, přes jakousi clonu. To byla ta příhodná chvíle. Nalézala jsem se ve zvláštním rozpoložení, kdy moje smysly byly rozostřené a má mysl se toulala někde jinde. Zřejmě jsem tak poskytla svému mozku dostatečný prostor, aby mi pustil krátký střih. Řádově se jedná o pár sekund, kdy se mi před očima zcela jasně odehraje zpravidla ozvučená scénka, jejíž námět je podle mne absolutně scestný vzhledem k situaci, v jaké se nalézám. Když jsem tedy dnes seděla v obýváku s učebnicí v ruce, místo slov měla černou šmouhu a místo doléhajících hlasů jen šum, pustil se mi záběr starého domu. Dva muži středního věku z něj vynášeli přibližně stejně starou tmavovlasou ženu zabalenou v dece. Dům byl opuštěný, pravděpodobně stál někde na samotě a oba muži byli záchranáři...

Stejně náhle jako scénka přišla, tak i odešla. Obsah podle mne není tak podstatný, spíš mne zajímá, proč se nám ty zvláštní "denní sny" zdají...

Někdo tenhle nudný vpisek přejde. ;-) Někdo zná možná odpověď a je mi schopen odpověděť. Ale určitě se najde někdo, koho tím donutím k zamyšlení. =)

Moje malá posedlost

Nedávno jsem na internetu narazila na jeden velmi zajímavý blog. Objevila jsem na něm povídky, poezii, zkrátka tvorbu všeho druhu. Některé povídky mne natolik inspirovaly a nadchly, že jsem se pustila do psaní své vlastní. V neděli jsem měla plnou hlavu nápadů a celkem se mi i dařilo je přenést na papír, následující den moje nadšení ochabovalo, ale dnes se mi nadšení vrátilo. Svou povídku zde hodlám zveřejnit. Jen doufám, že mě tahle moje nová malá posedlost neopustí dřív, než se doberu konce. =)

Spřízněná duše

Mám milující rodinu a věrné přátele. Ale až donedávna mi chyběl někdo, s kým bych sdílela stejné myšlenky. Někdo, s kým bych si skvěle rozuměla. Někdo, kdo by mi vléval energii do žil... Myslím, že jsem našla svou spřízněnou duši.
Opravdu mě nenapadají vhodná slova, kterými bych tuto osobu mohla popsat, takže se opět raději uchýlím k citaci:
"Jsem neobyčejný svou obyčejností, jsem prostý jako barevný podzim. Jsem svou samotou poražen, jsem rytíř, jenž touží být šípem lásky zasažen."
A nakonec vzkaz:
"Nezapadám do toho puzzle, které si říká dav. Mám rád muziku, sport (zvláště hokej), mám rád filmy, i divadlo. Ale nezbožňuju, idol nehledám. Mým idolem je Země a její lidé. A proto vás všechny prosím! Zachraňte Zemi!!! Je to jediná planeta s čokoládou..."

Koťátko

Nemám to srdce se nepodělit o krásu... Tohle koťátko, myslím, je tak rozkošné!

Zprovozněno

Konečně se mi podařilo zprovoznit obrázky. K některým příspěvkům jsem je tedy dodatečně vložila...

O kávě

Narozdíl od posledních dvou příspěvků, ten dnešní bude zase tak trochu obyčejný... Mám totiž tolik všedních starostí, že na cokoli mystického mi bohužel nezbývá čas. Stěží jsem dočetla Celestinské proroctví od Jamese Redfielda... (o téhle knize se podrobněji zmíním v některém z příštích příspěvků).

Mé dnešní téma ale bude káva. Pro mnoho lidí je to každodenní "droga". Někomu pomáhá se ráno probrat, někomu zase neusnout. Já osobně jsem kávu nikdy nepila, protože se mi zdála odporně hořká (ačkoli byla s cukrem - zvláštní). Zlomové pro mě byly letošní prázdniny. Na english-campu byl totiž každé ráno výběr ze tří druhů pití - čaj, káva, mléko. Za nejschůdnější cestu jsem považovala čaj, ale brzo jsem změnila názor. Já si totiž na čaje moc nepotrpím a čaje tohohle druhu nemusím už vůbec... Abyste rozuměli, nemám ve zvyku měnit některé ze svých zavedených pravidel. A nepít kávu rozhodně zavedené pravidlo bylo. Proto nevím, zda ruka prozřetelnosti nebo prostě náhoda způsobili, že jsem si jednoho rána natočila kávu s mlékem a ta mi k mému překvapení zachutnala. Od té doby si příležitostně šálek kávy dopřeju a protože jsem se naučila nesladit, můžu si s čistým svědomím ještě něco sladkého zakousnout.

A teď trocha historie:

Káva je odvozena od slova qahwah, jednoho ze slov původně používaných pro víno. Kávová zrna byla pouze žvýkána, než se zjistilo, že mohou být semleta a vařena ve vodě. Nikdo neví, kdy a kde se káva pila poprvé, ačkoli se zdá, že plantáže kávy existovaly v Jemenu již v 6. století. Za onoho času patřil Jemen, s přístavním městem Mokka, k nejrušnějším místům světa. První zmínky o kávě se dochovaly v rozmanitých bájích a pohádkách. O objevitelích zázračných bobulí existuje řada mohamedánských legend, které přežily staletí a tradují se dodnes.

Legenda O Mohamedovi:

Jednou Mohamed vyčerpáním tvrdě usnul a nebyl schopen splnit své povinnosti. Archanděl Gabriel si toho všiml a snesl se z nebes probudit Mohameda a pomoci mu. Přinesl mu zvláštní, božský nápoj. Probudil ho a nabídl mu doušek kávy. Mohamed náhle ožil, vrátila se mu životní síla a v tu chvíli byl tak mocný, že dokázal "ze sedla sesadit na čtyřicet mužů a udělat čtyřicet žen šťastnými."

Déja vu (dežavi)

Déja vu je slovo francouzského původu. Jeho odborná definice zní - stav mysli v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že jsme ji již jednou nebo vícekrát jako takovou zažili.

Nevím, jak vám, ale mně se to přihodilo už mnohokrát. V jisté situaci jsem měla pocit, že je mi nějaká povědomá.. že jsem ji už někdy zažila. Naposledy jsem zažila déja vu, když jsme seděli s rodinou u oběda. Jedla jsem rajčatový salát a Radek (můj mladší bratr) se rozplýval nad jednou počítačovou hrou. Vychvaloval si nové Lamborgini, které si v té hře koupil za peníze získané v závodech. A já si cosi pomyslela. Ta myšlenka byla klíčová, protože právě ta mi přivodila povědomý pocit.
Je to zvláštní... proč se to stává? Co ty pocity vyvolává? Může to být nějaký zkrat nebo snad vzpomínka na podobnou, ne-li stejnou situaci v minulém životě? Mám tolik otázek - mnohem víc než tyhle - a neznám nikoho, kdo by mi na ně mohl odpovědět. To je k zbláznění! =/

Čakry

Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají výraz "čakra" pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat.
Tradičně se uvádí 7 hlavních čaker. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava.

První čakra (Muladhara) se též nazývá základní čakra nebo čakra kořene.

Barva: červená

Element: Země

Smyslová funkce: čich

Základní princip: tělesná vůle - Být

Základní čakra nás spojuje s fyzickým světem. Při správné funkci nás obdarovává pozitivním přístupem k životu. Dává sílu prosadit se a vytrvat. Je-li otevřená, přináší spokojenost, stabilitu a vnitřní sílu. Naopak při chybné funkci krouží člověk jen kolem peněz, jídla a sexu. Léčbu vám usnadní sama příroda. Pozorujte krvavě rudé slunce. Zkuste se posadit s překříženýma nohama na příjemné místo na holé zemi a vědomě dýchejte všechny vůně kolem sebe.

Druhá čakra (Svadhisthana) se též nazývá sakrální čakra nebo centrum kříže.

Barva: oranžová
Element: voda
Smyslová funkce: chuť
Základní princip: tvořivé rozmnožování Bytí

Druhá čakra je centrem původních, nefiltrovaných emocí, sexuálních energií a tvořivých sil. Zásadním způsobem ovlivňuje mezilidské vztahy. Umožňuje nám být k druhému pohlaví přímý a otevřený. Disharmonická funkce má za následek nedostatek sebeúcty, neprůchodnost emocí a sexuální chladnost. Druhou čakru oživuje měsíční světlo a kontakt s čistou vodou.

Třetí čakra (Manipura) se též nazývá čakra solar plexu nebo čakra pupku.

Barva: žlutá až zlatožlutá

Element: oheň

Smyslová funkce: zrak

Třetí čakra je centrem síly. Představuje také sídlo emocí - hněvu, strachu, viny, žárlivosti, sobectví, nezdravých tužeb. Třetí čakrou vstupujeme do aktivního vztahu ke třetím lidem. Je to oblast, ze které vychází z našeho těla emoční energie. Odtud, jsou řízeny sympatie a antipatie, schopnost trvalých vazeb a mezilidské vztahy. Pokud je v pořádku, cítíme se svěže, radostně a vnitřně naplněni. Čakrou solar plexu vnímáme vibrace lidí v okolí. Při chybné funkci se soustředíme na ovlivňování známých svými názory. Pomoci nám může pozorování sluncem ozářeného pole zralého obilí nebo řepky.

Čtvrtá čakra (Anahata) se též nazývá čakra srdce nebo srdeční centrum.

Barva: zelená, růžová, zlatá

Element: vzduch

Smyslová funkce: hmat

Základní princip: odevzdanost

Čtvrtá čakra nám dává schopnost soucítit, naladit se na druhé a prožívat. Je-li čakra srdce otevřená, vyzařuje přirozené teplo a veselost. Disharmonie přináší nutkání být mocný a silný. Lidé nejsou schopni přijímat lásku a jsou snadno zranitelní. Pokud jsou jejich city odmítnuty, hluboce je to raní. Útěchu najdete při procházkách v nedotknuté přírodě.

Pátá čakra (Višuddha) se též nazývá krční čakra nebo komunikační centrum.

Barva: světle modrá, stříbrná, zelenavě modrá

Element: éter

Smyslová funkce: sluch

Základní princip: rezonance s Bytím

Pátá čakra je centrem vyjadřovacích schopností a inspirace. Slouží jako most mezi myšlením a cítěním, mezi impulzy a reakcemi na ně. Přes krční čakru vyjadřujeme všechno, co v nás žije - smích, pláč i vztek. Díky ní můžeme ukázat slabosti i sílu. Zablokování se projevuje zadržovanými emocemi. Řeč je neuhlazená a hrubá. Lékem je jasná a čistá obloha. Stačí se natáhnout do trávy a své tělo otevřít nebi.

Šestá čakra (Adžňa) se též nazývá čakra čela, třetí oko, oko moudrosti nebo příkazová čakra.

Barva: indigově modrá, žlutá, fialová

Smyslová funkce: všechny smysly i nadsmyslové vnímání

Základní princip: poznání Bytí

Šestá čakra dovršuje vědomé vnímání bytí. Je to sídlo vyšších duchovních sil, intelektuálních schopností rozlišování, paměti, vůle. Fungující čakra se projevuje jasnozřivostí, cítěním v určitých úrovních a vhledem do jiných dimenzí skutečnosti, například při meditaci nebo ve snu. Při disharmonii uznává člověk jenom věci pochopitelné a vědecky ověřitelné. Pokud je tok čakrou výrazně omezený, vnímáme pouze vnější, hmatatelný svět. Třetí oko probudíte pozorováním temně modré noční oblohy.

Sedmá čakra (Sahasrara) se též nazývá korunní čakra nebo čakra temene hlavy.

Barva: fialová, bílá a zlatá
Základní princip: čiré Bytí

Sedmá čakra je sídlem nejvyšší dokonalosti. Podobně jako je v bílém světle obsaženo celé barevné spektrum, obsahuje i nejvyšší čakra všechny energie nižších center. Nedochází v ní k blokádám ve vlastním slova smyslu, může být jenom více nebo méně vyvinutá. Tehdy vás neustále přemáhá pocit oddělenosti od života a bytí, pronásleduje vás strach. Pro povzbuzení zkuste vystoupat na vrchol kopce nebo hory a užívat si prostor nad i před vámi.

Životní moudro

Dnes jsem měla to ohromné štěstí, že jsem na internetu potkala jistou osobu, která mi pomohla přehodnotit svůj dosavadní způsob života.

Už od neděle marodím a poslední dobou si horko těžko sháním zábavu. Dnes jsem šla na chat do místnosti, kde si všichni píšou anglicky a rozhodla se pilovat svojí angličtinu. Tak jsem celé odpoledne s jedním příjemným mladíkem pilovala a pilovala a teď večer došlo na téma vztahy. Spontánně jsme přešli do češtiny a já mu začala líčit svojí situaci... totiž že mám stále problém najít si někoho hodného na vážnější vztah, že od začátku prázdnin se hrozně upínám na možnost, že si někoho do konce prázdnin najdu, že hledám všude, chodím ven s klukama z chatu, s kámoškama a tvářím se hrozně mile...

Jeho slova:

Je až neskutečně příjemné najít někoho, s kým se cítíš absolutně spřízněně a to oboustranně... Je to něco, co tě absolutně naplní tím, že víš, že tvá "ideální" protistrana existuje, dá se najít...

Když někoho potkáš a dáš mu šanci, aby se uvolnil a nic na tebe neměl čas hrát, předstírat a jenom se bavíte jako "kámoši", zjistíš mnohem snáz, jaký kdo doopravdy je...

Platí možná matematický vzorec: čím víc hledáš > tím víc tě výsledek zklame.

Prostě přirozená a nenucená cesta je ta správná. Jenom to chce "nehledat".

Vzala jsem si to k srdci a cítím se vnitřně vyrovnaná, uspořádaná, prostě celkově spokojená. Stále věřím tomu, že jsme byli stvořeni pro lásku, ale nyní mě hřeje zpátky získaný poznatek, že ji nemáme chtít za každou cenu, ona si nás sama najde, když to nejmíň čekáme.

Za to životní moudro N E H L E D A T, bych dotyčnému "starému vlku" (jak se sám otituloval =D ), chtěla skutečně poděkovat.