Banky

... aneb návod, jak se stát podvodníkem snadno, rychle, veřejně a legálně.

Melaia a monuia

Král, který žil na ostrově Tonga, byl přesvědčen, že žádný muž na světě není hoden sňatku s dívkou tak nesmírně krásnou, jakou je jeho dcera. Snažil se proto zabránit tomu, aby ji nějaký muž vůbec mohl spatřit. To se však princezně nelíbilo. Jednou si postěžovala otci.

"Všechny dívky z našeho města se smějí koupat jen já ne."

A král se nad ní slitoval a kázal postavit u moře vysoký neprostupný plot. Za tímto plotem, skryta každému pohledu, se princezna každý den koupala. Nejdřív si zaplavala a pohrála s rybkami, potom ležela na bílém písku a snila.

Jednoho dne napadlo boha Slunce pohlédnout při své pouti po obloze za tento plot. A princezna ho svou krásou tak okouzlila, že se do ní na první pohled zamiloval. Princezna jeho lásku opětovala a sluneční bůh sestoupil na zem. Princezně se pak do roka narodil syn, kterého pojmenovala Sluníčko.

Když Sluníčko vyrostlo v mládence, bylo hrdé, svéhlavé a panovačné.

"Mým dědečkem je král a má matka je nejkrásnější žena na světě," říkalo.

Ostatní děti se ho bály, protože bylo kruté a silné. Ale jednou, když v záchvatu hněvu princ děti bil a urážel, postavily se mu na odpor. Jeden z hochů na Sluníčko zavolal:

"Každý z nás má otce, jen ty nemáš žádného!"

Sluníčko nejprve zaťalo pěsti a chtělo opovážlivé hochy ztrestat, ale pak se počaly po jeho tváři řinout slzy. Se vzlyky běželo k matce. Ta mu prozradila, že jeho otcem je sám bůh Slunce.

Sluníčko si utřelo slzy a řeklo: "Pohrdám lidskými dětmi. Již s nimi nechci žít."

Marně se ho matka snažila zadržet - ani se s ní nerozloučilo, odešlo, a matka již nikdy svého syna nespatřila.

Na pobřeží Sluníčko nasedlo do člunu, při odlivu vztyčilo plachtu a vyrazilo na moře. Tou dobou Slunce právě stoupalo vzhůru na oblohu. Když v poledne stálo nad člunem, Sluníčko na ně zavolalo:

"Otče, slyšíš mne?"

Slunce však bylo příliš vysoko a neslyšelo. Sluníčko se snažilo být včas na horizontě, kde Slunce zapadá, ale vítr již nebyl tak silný, a tak bůh Slunce zmizel dříve, než tam Sluníčko dorazilo. Sluníčko si proto řeklo, že příští den zkusí svého otce zastihnout na místě, kde vychází z moře. Plachtilo celou noc a ráno již bylo Slunci tak blízko, že jeho volání bůh Slunce uslyšel.

"Kdo mne volá?" řekl.

"To jsem já," vykřiklo Sluníčko, "tvůj syn! Moje matka je princezna v Tongu. Nemohl by ses na chvilku zastavit a popovídat si se mnou?"

Slunce odpovědělo:

"Nemohu se bohužel zdržet, protože lidé moji tvář už spatřili. Škoda, že jsi nepřišel o chvilku dříve. Měj se pěkně, můj synu, musím dále."

"Zůstaň, otče," volalo Sluníčko. "Když schováš svou tvář za mraky, můžeš přijít sem dolů ke mně a nikdo to nepozná."

Slunce se usmálo: "Jsi vskutku chytrý, synu."

A zavolalo mrak a pod jeho ochranou sklouzlo na okraj moře.

Slunce a Sluníčko spolu mluvili jen chvilku.

"Vyprávěj mi o svém životě, synu," řekl sluneční bůh.

Sluníčko vyprávělo o Tongu a o své matce, Slunce na oplátku prozradilo svému synkovi mnohá tajemství nebe. Pak řeklo:

"Ale teď si již musím pospíšit, jinak budou mít lidé strach. Počkej na tomto místě do noci a když moje sestra, bohyně Měsíce, tvoje teta, vystoupí z vody a bude se chtít vydat na svoji noční pouť, zavolej na ni a promluv s ní. Má dvě věci, jedna se jmenuje melaia a druhá monuia. Popros ji, aby ti dala melaiu. Když to uděláš, budeš šťastný, jestliže neposlechneš, stihne tě neštěstí."

Sluníčko setrvalo na místě až do večera. Bohyně Měsíce, sotva ho uviděla, zvolala:

"Uhni, dítě, jinak narazíš špicí lodě do mého obličeje!"

Sluníčko uhnulo trochu stranou a řeklo:

"Jsem synem tvého bratra, jmenuji se Sluníčko a ty jsi moje teta."

Měsíční bohyně se podivila.

"To je zvláštní, ale uhni mi z cesty. prosím, jinak bych nemohla vystoupit na oblohu."

"Když uhnu, milá teto, tak mě opustíš a nezískám věc, o kterou tě mám požádat."

"Neboj se, neopustím tě. prozraď mi ale, co žádáš."

Sluníčko vědělo, že má požádat o melaiu, ale protože bylo neposlušné a vzpurné, řeklo si:

"Proč bych mělo žádat právě o melaiu?" a odpovědělo: "Otec mi říkal, abys mi dala monuiu."

Bohyně Měsíce nechtěla věřit svým uším:

"Řekl tvůj otec skutečně monuiu? To není možné. Nebyla to snad melaia?"

Sluníčko se kouslo do rtů a vzdorovitě odpovědělo:

"Ne, teto, určitě to byla monuia. Otec říkal, že mi máš dát monuiu a melaiu si máš nechat."

To je mi divné, myslela si měsíční bohyně, můj bratr přece nemůže to dítě tak nenávidět, aby ho chtěl usmrtit. A dala Sluníčku melaiu a řekla:

"Tady máš, synovče, monuiu. Je to malá věc, zabalená v tomto šátku. Vezmi si ji a dobře si pamatuj: šátek nesmíš rozbalit, pokud jsi na moři! Kdybys mě neposlechl, potkalo by tě neštěstí. A teď se vrať co nejrychleji domů," dodala ještě.

Sluníčko se hned vypravilo na cestu zpět. Druhého dne ráno již bylo na dohled pobřeží Tonga. Sluníčko bylo stále netrpělivější. Nakonec neodolalo a rozbalilo ten šátek - aby se dozvědělo, co je ta zvláštní věc, která umí učinit člověka šťastným.

V šátku byla neobyčejně krásná mušle, zářila jasně červenou barvou. Sluníčko ještě nikdy nevidělo něco tak krásného. Chtělo mušli otevřít, aby spatřilo perlu, která se uvnitř skrývá. Vtom ale zpozorovalo zvláštní šum. K loďce se blížil proud mohutných velryb, zubatých žraloků, delfínů, tuňáků, želv a dalších obyvatel moře.
Marně rozkazovalo Sluníčko proudu, aby se vrátil. Slyšelo, jak ryby volají: "Melaia, melaia!"

Pak rybí hejno narazilo na člun a převrhlo ho. Ve vodě už na chlapce číhali žraloci. Tak Sluníčko skončilo strašnou smrtí. A lidé se nikdy nedověděli, co to melaia opravdu je ...

___________________________________________________________________________

Melaia a monuia. Polynéská lidová pohádka. Text: Petr Rezek. Ilustrace: Věra Krumphanzlová. © Nakladatelství Orbis, Praha, 1976. Cena: 70 hal.

Winter is coming ...

Tomáš Klus - Nově

Týden hispánské kultury

Opět začíná Týden hispánské kultury v Plzni. A opět jej pořádá CSKV (Centrum španělské kultury a vzdělávání). Tentokrát se nese v duchu ¡Que viva México! ... ať žije Mexiko. =)

Nejenže jde o akci spojenou se španělštinou, španělskou (potažmo mexickou) kulturou, vernisážemi, výstavami, promítáním španělských filmů, ochutnávkami mexických dobrot, tanečními a hudebními vystoupeními a workshopy, flamencem a dalším... při tom moje srdce radostí poskočilo. Ale letošní THK je ještě ke všemu propojen se Santiagem de Compostela, respektive se Svatojakubskou poutí, která v něm končí... mé srdce dělá kotrmelce. =) 

Burčák

Jako každý rok touhle dobou začíná Vinobraní a s ním je neodmyslitelně spjat prodej burčáku. Božská toť mana pro mé smysly. Letos se v souvislosti s burčákem opět řeší jeho správné označení. Podívala jsem se tomu tedy na zoubek.

Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících předpisů ve svém § 15 říká:

(1) Částečně zkvašený hroznový mošt* smí být nabízen ke spotřebě pod označením "burčák", jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky.

(2) Částečně zkvašený hroznový mošt lze nabízet k přímé lidské spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení.

(3) Při nabízení částečně zkvašeného hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu nabízeného spotřebiteli pod označením "burčák" k přímé lidské spotřebě musí být viditelně umístěny údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo "burčák" a kdo je jeho výrobcem.
_________________
* Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999, o společné organizaci trhu s vínem

3. Částečně zkvašený hroznový mošt: produkt získaný kvašeným hroznového moštu se skutečným obsahem alkoholu vyšším než 1% objemové a nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu; za částečně zkvašený hroznový mošt nejsou považována určitá jakostní vína s. o. se skutečným obsahem alkoholu nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu, avšak nejméně 4,5% objemového.
___________________________________________________________________________

Co jsem třeba nevěděla (a dočetla se zde), je, že u burčáku se rozlišují různá stádia dle prokvašení.

1. Sladký - převažuje cukr nad alkoholem, burčák je ve stadiu zrodu, chuť moštová

2. Ve varu - maximální vrchol aktivity kvasinek, poměr cukru a alkoholu 50% na 50%

3. Po zlomení - zde již převažuje alkoholická chuť nad sladkostí, vystupují kyseliny

4. Mydliňák - chuť velmi různorodá, obsahuje kvasné látky, ostřejší kyseliny, cukr zaniká, vystupuje alkohol

5. Mladé víno - téměř čisté víno, ustálená chuť, vystupuje vůně odrůdy, sedimentují kvasné kaly

Červený burčák je mošt, který kvasí se rmutem modrých hroznů na červené víno. Má stejná stádia jako bílý burčák, ale zůstává až do vylisování na matolinách.

Říká se, že pro uchování zdraví musí člověk vypít burčáku tolik, kolik krve koluje v jeho žilách. Něco na tom úsloví asi bude... Díky kvasinkám se v něm objevují bílkovinné látky, takže je výživný. Obsahuje tiamin, jeden z vitamínů skupiny B, který prý podporuje srdeční činnost. Kyselina nikotinová a nikotinamid zabraňují nervovým a kožním poruchám. A kyselina pantotenová zase chrání tělo proti onemocněním sliznice a zažívacího ústrojí. O pozitivním, čistícím vlivu na trávicí ústrojí už není pochyb.

Život po smrti

Strach ze smrti je velice účinný nástroj, jak s lidmi manipulovat a ovládat je. Když nebudete mít strach ze smrti, tak nebude možné vás tím ovládat. Lidé, kteří vás ovládají, už to od vašeho útlého dětství zapisují do vašich myslí. Už od první návštěvy školy je lidem vtloukán tento nesmysl do hlavy. To samé dělá náboženství. Straší peklem a slibuje, že něco přijde až potom. Teď ale musíš trpět a platit a teprve potom se něco změní. Všechno je to jen manipulace.

Osobně se divím, že ještě dnes existují lidé, kteří nevědí, že jsme duchové žijící v lidském těle, které nám umožňuje žít v této dimenzi. Každý z nás přišel z nějakého místa ve vesmíru. A každý sem přišel proto, aby zde prožil zkušenost mnohdy trvající celou řadu tělesných životů v různých tělech.

Ztrátou fyzického těla nic nekončí. Je to, jako když sundáte oblek. Také tím nepřijdete o život. Oblečete si jiný a život jde dál. Takže netruchlete pro lidi, které jste měli rádi. Je to podobné, jako když odjeli na delší cestu. Přijde doba, kdy se opět shledáte. Uvědomte si, že jste nesmrtelné bytosti. Pro mnoho lidí to bývá velkým překvapením, když umřou a stále nejsou mrtví a vše funguje dál. Jen je jim divné, že je najednou nikdo nevidí a podobně. Nejsou na to, co přijde po ztrátě těla, připraveni. Ale lidé, kteří to prožili, už se nikdy smrti nebojí. Vědí naprosto jistě, co bude následovat.

Je mnoho vynikajících odborníků, kteří vám to mohou potvrdit.

Doktor Jeffrey Long založil nadaci pro výzkum zážitků v blízkosti smrti. Bylo zmapováno obrovské množství případů, a to, že smrtí nic nekončí, je jednoznačně potvrzeno. Mnoho informací můžete najít na stránkách této nadace. Doktor Long napsal o těchto věcech knihu, kterou si můžete přečíst. Je pouze v angličtině a jmenuje se Evidence of the Afterlife.

Doktor Raymond Moody je dalším vynikajícím odborníkem, který zasvětil svůj život zkoumání těchto pravd. Napsal knihy Život po životě, Život před životem - návraty do minulých životů, Život po ztrátě, Světlo po životě - život duše po smrti a další. Jeho knihy jsou dostupné v češtině. Můžete se podívat i na jeho stránky. Informací je obrovské množství, stejně jako důkazů. Prožilo to mnoho milionů lidé. A knih na toto téma je velké množství i v českém jazyce.

Sekta materialistů a skeptiků je stále hodně rozšířená. Stále káže své bludy, které jim natloukli do hlavy v průběhu jejich vzdělávání. Naprostá většina lidí, kteří existenci posmrtného života popírají, se dlouhodobě o tyto věci nezajímá. Jen omílají to, co je naučili. Není proto důvod jim věřit. Záměr je takový, abyste se báli smrti. A proto vám to budou neustále vymlouvat. Abyste se nezbavili strachu a mohli vás ovládat. Proto o svém duchovním těle nesmíte vědět.

Muži v tomto dokumentu zasvětili tomuto výzkumu celý život. Jsou to vynikající odborníci ve svém oboru, takže jim můžete věřit. Smrt neexistuje a je krásné to vědět. Je toho tolik před námi. Tak to opravdu je.
________________________________
Převzato: Youtube.com, zdravaplaneta

Peter Bradley Adams - Darkening Sky

Živá ulice - Plzeňská setkání

Plzeň opět ožívá, tentokrát díky festivalu Živá ulice - Plzeňská setkání !

Organizátoři festivalu, občanské sdružení ART Prometheus, na oficiálním webu vysvětlují, ž ...

"Festival navazuje na osmnáctiletou tradici jeho předchůdce festivalu Na ulici, který si za dobu dosažení své plnoletosti vybudoval výbornou pověst v celém městě Plzeň. S úctou k tradici a s precizností nám vlastní chceme do západočeské metropole přivést hudbu, divadlo a další aktivity na mezinárodní úrovni. Náměstí a parky v Plzni chceme přeměnit na jedno velké jeviště, jak tomu činíme s největším festivalem pouličního divadla Za dveřmi či doprovodným programem hudebního festivalu United Islands. Obě dvě akce již několik let dělají letní nudu v Praze minulostí. Přesně tak bychom chtěli letní Plzeň proměnit v pulzující kulturní centrum.

Celý festival je zdarma, a tak se mohou obyvatelé Plzně a Plzeňského kraje těšit na 16 dní v průběhu 3 měsíců plných hudebního, divadelního i doprovodného programu."

Polévkárna ~ Supa Supa ~ Soup bistro

Přesně pod tímto názvem můžete na facebooku najít stránky netradiční plzeňské "restaurace", která byla  oficiálně otevřena už 20. srpna 2012.

Ačkoliv pro mě osobně spadá do kategorie plzeňských novot, na které jsem se mohla těšit až po svém návratu z Erasmu. Přece jen 10 měsíců byla dlouhá doba a změnilo se ledacos. Tak například francouzská restaurace La Tartelette vystoupala z přízemí až do 2. patra, australské bistro SkipPie se dokonce rozmnožilo a otevřelo novou provozovnu na Americké. Kamarádka mi poradila  krámek s kořením od Antonína, o kterém jsem do té doby neměla potuchy. V kavárně Il Mio Caffé pečou další a další vynikající dorty. Před vinárnou Jadran vyrostla nová venkovní zahrádka, kterou letošní léto zdobí socha výtvarníka Toma Kůse. A tak dále .. :)

Abych se ale vrátila k Polévkárně a osvětlila, v čem je tento podnik tak netradiční, dovolím si citovat přímo z  jejich oficiálního webu.

"Supa Supa je prvním podnikem svého druhu v Plzni. Z lásky ke "gruntu" všech pokrmů se zrodil nápad vytvořit útulné pohodové rodinné bistro, které je díky své poloze přímo uprostřed krajské metropole snadno dostupné.

Chceme vytvořit místo, kam se lidé budou rádi vracet a které se stane známým nejen kvalitou podávaných polévek, ale také pozitivní atmosférou jako v pokojíčku. Originální a přívětivý interiér dokonale vyhoví i rodinám s dětmi.

Naše nabídka

V první řadě samozřejmě POLÉVKY jako časově i finančně dostupný a lehce stravitelný druh pokrmu ve svých nespočetných variantách. Chceme se vrátit k tradičnímu způsobu vaření z poctivých domácích surovin bez použití náhražek a polotovarů. K našim polévkám dostanete pečivo zdarma. Můžete si je rovněž odnést s sebou - nejlépe ve vlastních nádobách.

Nabídku doplňují a obohacují nápadité saláty, inspirativní teplé i studené předkrmy z celého světa a domácí koláče a další zákusky.

K polévce si můžete dát třeba sklenku kvalitního moravského vína, domácí limonádu nebo espresso z fair-trade kávových zrn z českých pražíren..."

Na facebooku o sobě píší:

"Jsme baby friendly. Přijímáme stravenky.

Pohodové rodinné bistro s polévkami všeho druhu ze všech koutů světa.

Suroviny jsou kvalitní, podporujeme poctivé české farmáře.

V žádné naší polévce nenajdete glutamát či jiné podobné žíraviny.

Krom polévek denně připravujeme rychlá jídla typu - avokádový dip s rozpečenou bagetkou, hummus či netradiční saláty apod."

Musím říct, že bistro působí opravdu útulně a vaří v něm výborně. Má snad jedinou nevýhodu a tou je léto s jeho vysokými teplotami. V takovém vedru asi málokdo dostane chuť na horkou polévku. Nicméně i toto mají ošetřené a podávají všelijaké zajímavé saláty. Já jsem v Polévkárně ochutnala mrkvové bramboráčky s tvarohem a guacamole s bagetkou. Obojí naprosto luxusní.