Apríl

Nejenže jsem se nechala nachytat na apríla, kámošce se to povedlo nevědomky už den předtím. Vyprávěla mi, jak si na základce vtipálci dobírali druhé upozorněním na rozvázané tkaničky. A protože já jsem jí rozuměla jen ta poslední dvě slova ... ;-)

The Nightmare Before Christmas

Opravdu povedený snímek Tima Burtona. Ne každému se tenhle styl líbí, ale mě si získal. =)

NSZ podruhé a naposled

Dnes jsem byla v Teplicích na dalších NSZ. Minulému termínu předcházel týden prázdnin a já ho celý strávila přípravou. Prošla jsem si všechny možné cvičné testy, důkladně pročetla instrukce na internetu a na místě jsem se pak snažila poctivě dodržet všechny předepsané regule. Dnes jsem to oproti minule tolik neprožívala. Včera večer jsme si s kamarádkou prošly pár příkladů v kvantitativním (početním) oddílu. A cestou do Teplic jsem si prolistovala učebnici ze ZSV a osvěžila pár pojmů. Toť vše. Oba testy jsem vyplňovala s čistou hlavou a mám pocit, že by výsledky mohly být lepší než posledně. Nechám se tedy překvapit.. ;-)

Co čtu a nedočtu

Nedávno jsem si půjčila knížku od Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj, protože jsme se o ní učili a já chtěla mít načteno k maturitě. Přečetla jsem ale prvních pár stránek a pak její dočtení odložila na neurčito (s největší pravděpodobností tedy na nikdy). Bohužel mi nesedí především autorky jazyk - při čtení knihy věc docela zásadní. Píše hodně svérázným způsobem a já zkrátka nepobírám její zvláštní obraty a přirovnání. Inu, ne můj typ knihy. =)

Maturitní ples

Od maturitního plesu uběhl už týden. A uběhl hrozně rychle. Pondělí jsem strávila přepočítáváním všech drobných, které na nás lidi naházeli. Jen tak pro orientaci číslo 6000 je, myslím, výmluvné až dost. Zbylé čtyři dny se nesly ve stejném - pomaturákovém - duchu. Ze všech stran a hlavně od profesorů jsme sklidily samá slova chvály, takže se pak v hodinách příjemně vzpomínalo.

Já jsem si svůj maturitní ples perfektně užila. Vychutnala jsem si předtančení i půlnoční překvapení, kterého jsme se jakožto maturantky samy zhostily. Zpětně mi ale připadá, že se všechno odehrálo příliš rychle (klasika - ty příjemnější chvíle v našich životech ubíhají neuvěřitelně rychle a ty špatné se vlečou a vlečou, až to vypadá, že nikdy neskončí). A na plese to všem slušelo, všechny měly krásné šaty a já si připadala taky neodolatelná. ;-)

... a máš mě rád?

Ne. Nečekejte, že dnešní příspěvek bude o mé lásce. Nezačnu si tu vylévat rozbolavělé srdce, ani psát rozvleklé úvahy o pomíjivosti lidských citů... Dnes ne. ;-)

V názvu pro dnešní příspěvek se ocitl titul knížky Jana Pelce. Jde o útlou knížečku - sbírku 7 krátkých (zato velmi pikantních) povídek, která je v závěru doplněná o jakousi převyprávěnou pohádku. Když jsem si v regálu procházela knížky tohohle autora, zaujala mě svým symplatickým vzhledem (rozsah 55 stran a velikostí o trochu větší než peněženka). Tak útlá knížka může být známkou toho, že její autor neměl dostatek fantazie, nebo (a na to jsem si v tomhle případě vsadila) jde o dílo vskutku vytříbené.

Mě si naprosto získala první povídka - Pražský biftek. Její začátek čtenáře naláká svou mírně strašidelnou atmosférou. Jak děj pokračuje, sílí v něm pocit, že tu něco není v pořádku. A má naprostou pravdu. O tom se ostatně každý přesvědčí na konci povídky... Mě osobně docela šokoval. Šlo o tak morbidní vyústění celé situace, navíc podané jen tak jakoby mimochodem, že to ve mě zanechalo rozporuplné pocity...

Finální týden

Veškeré přípravy maturitního plesu se blíží ke svému konci. Ostatně, na poslední zařizování máme už jen 8 pracovních dní. Zbývá docvičit předtančení, sehnat si na něj oblečení, dotisknout chybějící pozvánky, převzít od pošty zásilku nosů a konfetových děl. Pak taky musíme pozvat na ples každého z profesorského sboru, poplatit potřebné věci, zařídit dopravu do Chomutova, udělat výzdobu, den před konáním vše na Střelnici nanosit a naaranžovat, v pátek všechna naše vystoupení secvičit a hurá do akce. No... A to jsem ještě takovou polovinu věcí nenapsala, protože se jen můžu domnívat, co to všechno obnáší. Úkoly máme rozdělené. Já mám na starosti finance, ale třeba taková výzdoba nebo navržení pozvánek zabere neuvěřitelně času...
Snad ten ples aspoň bude stát za to, když už je s ním takové práce. ;-)

Minulou sobotu jsem "prodělala" testy NSZ a můžu se začít připravovat na další, březnový termín, protože výsledky dopadly podle mých očekávání. Verbální část mi nedělala problémy, ale přeto jsem se párkrát nechala nachytat. S analytickou částí jsem se statečně poprala a výsledkem je celkem slušné skóre. Nepočítám-li tu hnusnou první úlohu. =D Kamenem úrazu se pro mě stala ne nečekaně matematika. V testu ZSV jsem vsadila na svůj rozum a z 60 otázek měla správně 40. O body jsem ovšem přišla při strhávání za špatné odpovědi. Čili - o uspokojivější výsledky se můžu pokusit znovu na konci března.

Tuhle sobotu jsem si prodělala něco úplně jiného. Snad abych nevedla stereotypně nezajímavý život studenta, okořenil mi ho osud nemalými patáliemi ve vztazích.
Protože si ale myslím, že ty nejhorší zážitky by měl člověk pro klid své duše zapomenout, více se tím zaobírat nebudu.

Něco ze života

Když se dva spojí proti třetímu... (a tři proti čtvrtému)

Svěřovací nálada

Tak jsem se takhle k půlnoci dostala do svěřovací nálady a protože jistá osůbka moje rozpoložení tak docela nesdílela (odebrala se totiž v nejlepším na kutě), rozhodla jsem se, že aspoň oblažím několika slovy svůj blog.

Tedy, nemám v úmyslu zde zveřejňovat "historky z natáčení" ani moje povedené kousky. Vlastně, nenapadá mě nic smysluplného, co by se dalo v tuhle dobu rozebrat. Tak si alespoň shrnu události posledních dní, třeba se u něčeho zdržím déle a nevyjde ten dnešní příspěvek tak úplně do ztracena...

V tomhle týdnu vrcholilo ve škole přihláškové šílenství. Myslím, že termín "šílenství" je v tomhle případě nejvýstižnější. Všichni běhali po škole s béžovo-bílými přihláškami v ruce a mířili na jediné místo, totiž do kabinetu naší profesorky matiky (respektive výchovné poradkyně). Silně mi to připomínalo roj včel, který za neustálého bzukotu vlítával a vylítával z úlu. Z naší matikářky se tak najednou stala včelí královna a chtě nechtě se musela o všechny ty poletující včeličky postarat. Každý měl zásadní problém, nečekanou komplikaci nebo alespoň speciální dotaz.

Já jsem se tomu rojišti snažila co nejvíc vyhnout. Na své otázky jsem postupně nacházela odpovědi jinde. Ale přiznaně, aby to snad nevypadalo, že radami zkušených opovrhuji, také jsem si jednu speciální otázku připravila a do úlu zalétla. =)

Vytěsním-li ze své mysli odevzdávání přihlášek, víří mi hlavou ještě pár dalších věcí. Tou první je blížící se termín Národních srovnávacích zkoušek. Každým dnem se vrhám ke kaslíku a zprudka odmykám, abych vzápětí zjistila, že objednané sady testů ještě pořád nepřišly.

Beru zpátky... Do poštovní schránky se sice dívám, ale ani zdaleka to tak neprožívám. Nějaké testy už doma mám a s těmi si zatím vystačím. Důkladnou přípravu si nechávám na jarní prázdniny, které mi oficiálně (úderem 24. hodiny) začínají. To je mimochodem už za 8 minut.

A když opomenu i NSZ, pomyslím na zbylou fůru "pozemských" věcí. V úterý jsme dostali vysvědčení, které pro mě v důsledku již popsaných událostí poměrně ztratilo na důležitosti.

Zítra jsem plánovala cestu do Prahy na informační seminář, který pořádá Karlova univerzita (konkrétně obor Mediální a komunikační studia), ale nakonec z toho sešlo. Ostatně, přihlášku jsem už na daný obor stejně podala...

Teď lovím v paměti a neúspěšně se snažím zaměřit na nějakou další zmínění-hodnou informaci. Mám to! Maturitní ples - jak jsem na něj mohla zapomenout.... I tohle datum se nám blíží, ples se koná už za měsíc (29. 2.). Přípravy vrcholí. Zkoušíme předtančení, a protože nám onemocněla osoba jeho vymýšlením pověřená, dáváme ho dohromady samy. Zároveň si chystáme půlnočko a zařizujeme vše ostatní. Já se dnes účastnila "honu na sponzory," ale kromě několika kontaktů (i když nadějných) to nedopadlo nijak valně. Místo vyučování jsme dnes balily lístky do tomboly. Je to práce zdlouhavá a nevděčná, typická piplačka. Ale kupodivu mě to bavilo. =) Jakožto třídní pokladník mám pod palcem finance (v hovosti), a tak trávím čas tím, že přepočítávám štos tisícikorunových bankovek. Záviděníhodné, není-li pravda? Ovšem svou cenu to má, leží na mě veškerá zodpovědnost. ;-)

No vida, tak se něco ku napsání přece jen našlo. Snad bych ještě dodala, že úúúplně bokem stavím svoje vztahy s ostatními. S bráchou jsme teď nezvykle zadobře. A to stačila společná chuť na čokoládu, kvůli které dokonce (prvně v životě) umyl nádobí, a pak jedna hra plná blbnutí a skotačení, která nám vydržela poměrně dlouho. =)) S holkama ve škole vycházíme zpravidla v pohodě. Jen tu a tam (ale to se stává velmi zřídka) to někde maličko zadrhne. Naši se teď starají hlavně o ty přihlášky na školu, aby se vše poslalo, kdy má. A já... Já se cele oddávám pocitům bláznivé zamilovanosti, která ze mě stále ještě nevyprchala, a střídavě vroucí lásky. Mmm... Slovy to snad ani nelze popsat. Láska člověka pohltí. Polapí ho a stáhne někam hluboko, kde není důležité nic, jen ten druhý. Snad je to příliš zrádné, ale TAK krásné ! Asi jako tabulka čokolády, je hříšné si vzít, ale nelze tomu odolat. =)

Inu, to je mé finální doznání. Dnes už snad víc ani ťuk.

Méně znamená mnohdy více

V poslední době jsem si nejednou ověřila, že méně znamená mnohdy více...

Dlouho jsem dumala nad tím, jak by měly vypadat moje šaty na maturitní ples. Nakonec jsem si u švadleny ze všech úchvatných modelů nevybrala žádný. Místo toho jsem si vymyslela vlastní. Vsadila jsem na výrazný vzor svojí látky a střih zvolila úplně jednoduchý.

Když se schylovalo k páteční kontrolce z matematiky, s "hrůzou" jsem pozorovala kamarádku, jak už od úterka svědomitě počítá příklady. Já si k tomu sedla den předtím, prošla si typově pár příkladů, vypsala vzorečky a víc času tomu nevěnovala. Moje ne-úsilí se mi vyplatilo. Písemnou práci jsem psala s čistou hlavou. Z míry mě nevyvedly ani podivné výsledky a nakonec to dopadlo. ;-) Světe div se, dopadlo to tak, že jsem dostala jedničku.

Zbývaly mi tři dny do čtvrtka. Tři dny na to, abych vylepšila průměr v předmětech, kde to mám zapotřebí. Na poslední chvíli jsem si trochu zhoršila známku v němčině a chtěla se nechat vyzkoušet ze slovní zásoby, abych si jedničku uhájila. Taky jsem se nadrtila maturitní otázku z biologie, abych na semináři zaexcelovala. Byla jsem připravená povídat o trávicí soustavě (počínaje dutinou ústní a otvorem řitním konče). Mé plány ale vzaly za své s příchodem chřipkové epidemie. Místo vyběhávání a napravování na poslední chvíli jsem si tak dopřála neplánovanou dovolenou a strávila ten týden v posteli. Na jednu stranu jsem fyzicky odpadla a na tu druhou psychicky vypla. ;-) Přiznaně, vrcholem mojí týdenní činnosti byl referát na dějepis, na který bych (nebýt dobrých duší) docela zapomněla.

A přestože jsem neměla možnost zapojit se do toho vylepšovacího procesu, který teď cloumal mými spolužačkami, přiklonili se všichni profesoři k známkám lepším. =)

Takže... Abych to nějak v závěru shrnula. Někdy se člověk může přetrhnout úplně zbytečně, protože:

"Méně znamená mnohdy více."